24 C 40/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno - Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 193 600 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 83 589,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 193 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 193 600 Kč ode dne Anonymizováno do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne Anonymizováno uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování služeb, jejímž předmětem bylo poskytování odborné a konzultační činnosti žalobkyní pro žalovanou v oblasti programátorských služeb. Žalovaná se následně zapojila programátorskou činností i do projektu Anonymizováno, což měla být aplikace pro chovatele psích plemen. Služby poskytnuté v Anonymizováno žalobkyně žalované vyúčtovala dne Anonymizováno fakturou č. hodnota Anonymizováno, která byla splatná Anonymizováno a která zněla na částku 193 600 Kč (tj. 160 000 Kč + DPH). Ačkoli podle uzavřené smlouvy mělo být fakturováno až po oboustranném odsouhlasení výkazů, k odsouhlasení výkazů formálně v minulosti nedocházelo, nebyl ani ujednán způsob odsouhlasení nebo lhůta k odsouhlasení, žalovaná vždy pouze sdělila, že faktury, které byly zasílány s excelovým souborem obsahujícím seznam úkonů, proplatí. Tato praxe tak podle žalobkyně založila obchodní zvyklost, která nahradila smluvní ujednání. V případě měsíce Anonymizováno, kdy byly fakturovány pouze činnosti na projektu Anonymizováno, k proplacení nedošlo, žalobkyně má přitom za to, že k proplacení nedošlo proto, že žalovaná nedostala zaplaceno od svého klienta, čímž na žalobkyni přenesla své obchodní riziko.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. K podané žalobě uvedla, že fakturu za měsíc Anonymizováno odmítla proplatit, neboť nedošlo k odsouhlasení výkazu, což bylo podmínkou fakturace dle uzavřené smlouvy. Důvodem neodsouhlasení výkazu byla žalovanou zjištěná skutečnost, že žalobkyní předávané celky nejsou funkční, o čemž žalobkyni několikrát ústně informovala. Žalobkyní zaslaný excelový soubor za měsíc Anonymizováno definoval práce provedené žalobkyní jako „přepis aplikace – návrh architektury, programování“, přičemž takto byla definovaná práce za každý jednotlivý den v měsíci, vždy stejně. Takové vymezení je dle žalované zcela vágní, neurčité, a proto výkaz nemohl být žalovanou akceptován.

3. Ve věci byl dne Anonymizováno zdejším soudem vydán rozsudek č.j. 24 C 40/2020 – 53, kterým byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu. Soud rozsudek odůvodnil tím, že činnost jednatele žalobkyně byla ve vztahu k žalované závislou prací, která ale byla vykonávána mimo pracovní poměr, a tedy šlo o práci nelegální, za jejíž výkon nelze přiznat nárokovanou odměnu.

4. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudek usnesením č.j. 30 Co 6/2022 – 83 ze dne 11.1.2023 zrušil, když dospěl k závěru, že v posuzovaném případě znaky kvazi zaměstnaneckého poměru absentují. V rámci odůvodnění usnesení dále uvedl, že v dalším řízení bude třeba posoudit, zda plnění žalobkyně odpovídá smluvním ujednáním, zda plnění bylo vyúčtováno v souladu se zadáním prací, s tím, že zatím nebylo definováno, v čem měly spočívat namítané nedostatky plnění, zda a jak byly vytknuty. Odvolací soud dále stručně nastínil, že pro potřeby dalšího postupu soudu prvního stupně uvádí, že nedospívá k závěru, že by oboustranné odsouhlasení výkazu založilo nutnou podmínku vzniku práva na odměnu poskytovatele služby.

5. Z nedatované smlouvy o poskytování služeb (dále jen „smlouva“) bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout odbornou a konzultační činnost v oblastech poskytování programátorských služeb dle zadání. Za řádné poskytnuté služby si účastníci ujednali odměnu ve výši 8 000 Kč za den, s tím, že jeden den je definován jako 8 hodin výkonu práce. Ve smlouvě bylo v článku I.4 ujednáno, že odměna je splatná na základě faktury poskytovatele, tj. žalobkyně, která musí mít všechny náležitosti daňového dokladu a která je doručena do sídla uživatele, tj. žalované. Splatnost faktury byla ujednána ve lhůtě 14 dní. V témže článku smlouvy pak bylo ujednáno, že faktura bude vystavena vždy za aktuální měsíc, ve kterém poskytoval poskytovatel, tj. žalobkyně, služby a dle počtu skutečně odpracovaných MD (dní), dle výkazu odsouhlaseného oběma smluvními stranami.

6. Z faktury č. hodnota ze dne Anonymizováno bylo zjištěno, že žalobkyně účtovala žalované služby označené jako „projekt Anonymizováno – analýza, návrh architektury, programování“, v délce 160 hodin, s celkovou cenou 193 600 Kč včetně DPH. Splatnost faktury byla Anonymizováno.

7. Z dopisu ze dne Anonymizováno, nadepsaného jako „Úhrada dlužné částky“, bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 193 600 Kč, představující odměnu žalobkyně za práce na projektu Anonymizováno, vyúčtovanou fakturou č. hodnota Anonymizováno ze dne Anonymizováno, a to nejpozději do Anonymizováno. Žalovaná byla zároveň upozorněna na možnost soudního vymáhání uvedené pohledávky.

8. Z dopisu zástupce žalované ze dne Anonymizováno bylo zjištěno, že žalovaná potvrdila doručení dopisu žalobkyně ze dne Anonymizováno, avšak zároveň žalovaná žalobkyni sdělila, že faktura za práce na projektu Anonymizováno č. hodnota byla vystavena předčasně, neboť v rozporu s uzavřenou smlouvou nedošlo k oboustrannému odsouhlasení výkazu. Výkaz přitom nebyl odsouhlasen z důvodu, že žalobkyně neposkytla služby řádně, ve sjednaném termínu a kvalitě.

9. Z výkazu činností za období od Anonymizováno do Anonymizováno bylo zjištěno, že žalobkyně za uvedené období vykázala činnost v rozsahu 160 hodin, činnost byla vykonávána ve dnech Anonymizováno a byla vždy specifikována jako „přepis aplikace – návrh architektury, programování“, ve všech dnech stejně.

10. Z emailové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou z období od Anonymizováno bylo zjištěno, že účastníci domlouvali podmínky budoucí spolupráce, která měla započít Anonymizováno. Ačkoli z komunikace je zřejmé, že služby pro žalovanou měl poskytovat výlučně jméno FO, účastníci se domluvili, že služby budou fakturovány přes s.r.o.

11. Z historie úkonů za období od Anonymizováno do Anonymizováno byl zjištěn seznam úkonů, které byly žalobkyní při programování učiněny, s uvedením konkrétního času.

12. Z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované konzultační a odbornou činnost v oblasti poskytování programátorských služeb dle zadání, a to od Anonymizováno. Účastníci si ujednali odměnu za řádné poskytování služeb ve výši 8 000 Kč za jeden MD, který byl definován jako 8 hodin výkonu práce za den. Zároveň bylo ujednáno, že odměna je splatná na základě faktury poskytovatele, tj. žalobkyně, která musí mít všechny náležitosti daňového dokladu a která je doručena do sídla uživatele, tj. žalované. Splatnost faktury byla ujednána ve lhůtě 14 dní. V témže článku smlouvy pak bylo ujednáno, že faktura bude vystavena vždy za aktuální měsíc, ve kterém poskytoval poskytovatel, tj. žalobkyně, služby a dle počtu skutečně odpracovaných MD (dní), dle výkazu odsouhlaseného oběma smluvními stranami. Za měsíc Anonymizováno žalobkyně vyúčtovala poskytnuté služby fakturou č. hodnota, znějící na částku 193 600 Kč za 160 odpracovaných hodin a mající splatnost k 17.6.2019, kterou však žalovaná odmítla zaplatit.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva označená jako smlouva o poskytování služeb, která není v o.z. jako zvláštní typ smlouvy upravena. Podle § 1746 odst. 2 o.z. však strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Smlouva o poskytování služeb tak je smlouvou tzv. inominátní. Podle § 1725 věty prvé o.z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. Podle § 1725 věty druhé v mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvou ujednat a určit její obsah.

14. Protože uzavřenou smlouvu není možné podřadit pod žádný ze smluvních typů definovaných v o.z., bylo na účastnících smlouvy, aby si obsah smlouvy sami určili. Ačkoli vymezení předmětu smlouvy jako „poskytování odborné a konzultační činnost v oblasti poskytování programátorských služeb dle zadání“ se jeví jako poněkud obecné a nekonkrétní, v praxi takové ujednání nečinilo problémy, spolupráce mezi účastníky v období od února do Anonymizováno probíhala bez problému, stranám proto byl charakter a typ činnosti, vykonávaný žalobkyní ve prospěch žalované, zřejmý. Pokud jde o způsob odměňování žalobkyně, bylo ujednáno, že za řádné poskytování služeb ve sjednaném termínu a kvalitě obdrží žalobkyně odměnu ve výši 8 000 Kč za den, přičemž jeden den (MD) byl definován jako 8 pracovních hodin. Zároveň bylo ujednáno, že faktura bude žalobkyní vystavena dle počtu skutečně odpracovaných dní (MD) a dle výkazu odsouhlaseného oběma smluvními stranami. Žalobkyně tvrdila, že společně s fakturou byl zasílán excelový soubor, ve kterém byly uvedeny dny a počet odpracovaných hodin a typ činnosti, který žalobkyně prováděla, s tím, že konkrétní úkony pak žalovaná mohla zjistit ze své aplikace, kam se propisovaly úkony, které žalobkyně v rámci programátorské činnosti provedla. Žalovaná zasílání excelového souboru s uvedením typu činnosti a počtu odpracovaných hodiny potvrdila, uvedený soubor tak lze považovat za výkaz, jehož odsouhlasením mělo žalobkyni vzniknout právo na sjednanou odměnu. Žalovaná však tvrdila, že k odsouhlasení výkazu za měsíce Anonymizováno nedošlo, což následně potvrdila i žalobkyně která však argumentovala, že k odsouhlasení výkazu nedocházelo ani v předchozích měsících, zástupce žalované vždy pouze sdělil, že fakturu proplatí, což se i v případě faktur za měsíce Anonymizováno až Anonymizováno dělo. V případě faktury za měsíc Anonymizováno pak sice nedošlo k odsouhlasení výkazu, ale faktura nebyla odmítnuta, spolupráce dále pokračovala a žalobkyně proto měla za to, že došlo k vytvoření obchodní zvyklosti, která nahradila ujednání ve smlouvě.

15. Ustanovení o tom, že faktura může být vystavena až po oboustranném odsouhlasení výkazu, je projevem svobodné vůle účastníků, kteří si upravili způsob odměňování za poskytnuté služby právě tímto způsobem, přičemž takové ustanovení není v rozporu s kogentními normami, a proto je v zásadě možné. Skutečnost, že nebylo ujednáno, jak a do kdy má být výkaz odsouhlasen, není důvodem proto, aby ujednání bylo shledáno neplatným. Pakliže nebyl ujednán konkrétní způsob odsouhlasení, k odsouhlasení mohlo dojít i neformálně, ústně, což se i v předchozích měsících dělo, kdy žalovaná žalobkyni sdělila, že faktury proplatí a následně je proplatila. V případě faktury za měsíc Anonymizováno ale byla situace jiná, žalovaná žalobkyni nesdělila, že fakturu zaplatí, a fakturu nezaplatila. Pokud lze uvažovat o zavedení praxe mezi stranami (nikoli obchodní zvyklosti, neboť obchodní zvyklosti představují způsob jednání obecně zachovávaný těmi, kteří vykonávají určitou činnost, naproti tomu u zavedené praxe stran jde o způsob jednání zachovávaný konkrétními subjekty ve vzájemných vztazích), pak ta se mohla týkat způsobu, jakým byly výkazy schvalovány, neboť konkrétní postup při schvalování výkazů uzavřená smlouva neobsahovala. Praxe, kdy k odsouhlasení výkazu docházelo neformálně, ústně, však nemůže nahradit ujednání ve smlouvě, která výslovně požadovala oboustranné odsouhlasení výkazu, nad to ještě tím způsobem, že žádné odsouhlasení výkazu již není třeba.

16. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda oboustranné odsouhlasení výkazu, ujednané ve smlouvě, je hmotněprávní podmínkou, bez jejíž splnění není žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení finanční částky dle faktury, jejímuž vystavení nepředcházel právě oboustranně odsouhlasený výkaz.

17. Ačkoli odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení nastínil, že nedospívá závěru, že by odsouhlasení výkazu bylo nutnou podmínkou vzniku práva na odměnu, dne Anonymizováno, tedy po vydání usnesení odvolacího soudu, vydal Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1546/2023, ve kterém byla řešena skutkově obdobná situaci, kdy účastníci měli v rámci smlouvy o dílo ujednáno, že nedílnou součástí faktur budou oběma smluvními stranami odsouhlasené soupisy provedených prací a zjišťovací protokoly, kdy bez těchto příloh neměla být faktura proplacena. Ačkoli v posuzovaném případě nejde o smlouvu o dílo, soud má za to, že závěry zmíněného rozhodnutí jsou plně použitelné i pro posuzovaný případ. V posuzovaném případě jde o smlouvu inominátní, jedinečnou, těžko lze proto najít rozhodnutí vyšších soudů, která by řešila naprosto totožnou věc. Situace, kterou Nejvyšší soud České republiky řešil v uvedeném rozhodnutí, je projednávané věci velmi blízká, byť šlo pojmově o jinou smlouvu, neboť ujednaný mechanismus fakturování byl téměř stejný. Nejvyšší soud České republiky zde dospěl k jednoznačnému závěru, že pokud si smluvní strany ujednaly konkrétní podmínky pro možnost zhotovitele fakturovat objednateli cenu za provedení určitých prací na sjednaném díle, jsou tyto podmínky hmotněprávními podmínkami, bez jejichž splnění není zhotovitel oprávněn požadovat po objednateli zaplacení finančních částek dle faktur, jejichž součástí nejsou dokumenty, které měly být dle smluvního ujednání faktury obsahovat. Soud s odkazem na tyto závěry Nejvyššího soudu České republiky konstatuje, že v projednávané věci představuje oboustranné odsouhlasení výkazů hmotněprávní podmínku pro to, aby se žalobkyně mohla domáhat odměny dle uzavřené inominátní smlouvy. K odsouhlasení výkazů však nedošlo, což žalobkyně sama připustila, a to ani jakkoli neformálně, ústně. Argumentace žalobkyně, že faktura nebyla odmítnuta a že spolupráce ještě nějakou dobu pokračovala, se jeví jako lichá, neboť faktura nebyla proplacena a později byla i v reakci na výzvu žalobkyně dopisem ze dne Anonymizováno formálně písemně odmítnuta, a pokud jde o následující spolupráci, ta dle tvrzení samotné žalobkyně trvala toliko do Anonymizováno s tím, že práce za Anonymizováno již nebyly fakturovány. Nad to ani pokračující spolupráce by nesvědčila o tom, že žalovaná odsouhlasila fakturu za Anonymizováno.

18. Protože žalobkyně sama připustila, že k odsouhlasení výkazu za Anonymizováno nedošlo, soud již neprováděl k důkazu emailovou komunikaci mezi účastníky v rozsahu několika set stran, když žalobkyně uvedla, že ani v rámci této komunikace k výslovnému odsouhlasení výkazu nedošlo.

19. Soud tak uzavírá, že bylo svobodnou vůlí účastníků ujednat si, jakým způsobem bude probíhat jejich spolupráce, jakou činnost bude žalobkyně pro žalovanou vykonávat, na základě jaké smlouvy a jakým způsobem bude žalobkyně za svou činnost odměňována. Pokud si účastníci ujednali, že předpokladem fakturace je oboustranné odsouhlasení výkazů, pak takové ujednání účastníky smlouvy zavazuje a žalobkyně je musí respektovat. Nic účastníkům nebránilo ujednat si odměňování jiným způsobem, případně omezit odmítnutí odsouhlasení výkazu pouze na určité důvody. Tak se ale nestalo. Oba účastníci přitom při uzavírání smlouvy jednali v rámci své podnikatelské činnosti, kdy lze očekávat, že mají ohledně způsobu odměňování a fakturovaní určité znalosti a praktické zkušenosti. Soud tedy s odkazem na výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky dospěl k závěru, že nebyla splněna hmotněprávní podmínka vzniku nároku žalobkyně na ujednanou odměnu, a proto byla žaloba zamítnuta.

20. Pro úplnost soud uvádí, že nárok žalobkyně není možné posoudit případně ani jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z., neboť uzavřená smlouva byla shledána jako platná, a tedy žalobkyně plnila na základě platné smlouvy, čímž nemůže být naplněna žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

22. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za zastupování, jelikož žalovaný byl zastoupen advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), dle § 7 AT v celkové výši 62 020 Kč za sedm úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, porada s klientem, vyjádření k odvolání, 3x účast při jednání soudu, z toho jednou v délce 3 hodiny, tedy za účast při jednání soudu celkem hodnota úkony) po 8 860 Kč. Za poradu s klientem po převzetí zastoupení nebyla odměna přiznána, neboť porada je zahrnuta v úkonu převzetí a příprava zastoupení, za který odměna přiznána byla. Za poradu s klientem dne Anonymizováno rovněž nebyla přiznána odměna, neboť konání porady nebylo nijak doloženo. Za sepis odpovědi na předžalobní výzvu a za nahlédnutí do spisu nebyla odměna rovněž přiznána, neboť tyto nejsou úkony právní služby dle § 11 AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Celkem tedy odměna a paušální náhrady hotových výdajů tvoří částku 64 120 Kč.

23. Náklady řízení jsou dále tvořeny náhradou za promeškaný čas dle § 14 AT, a to za cesty zástupce z Anonymizováno na jednání u Okresního soudu v Liberci a Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci konané ve dnech Anonymizováno a Anonymizováno, celkem v trvání 16 započatých půlhodin, tj. 1 600 Kč (100 Kč x 16). Náklady řízení jsou dále tvořeny cestovným, přičemž výše cestovného na jednání konané dne Anonymizováno byla určena podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění účinném do 31.3.2023 (dále jen „vyhláška 1“) a výše cestovného na jednání konané dne Anonymizováno byla určena podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. (dále jen „vyhláška 2“). Podle § 1 písm. b) vyhlášky 1 činí sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel částku 5,20 Kč za 1 km, podle § 4 písm. c) vyhlášky 1 činí výše průměrné ceny za jeden litr motorové nafty částku 44,10 Kč. Na trase adresa a zpět ujel zástupce celkem 214 km (dle google.maps.com), průměrná kombinovaná spotřeba použitého automobilu je podle doloženého technického průkazu 5,93 litrů na 100 km. Cestovné na jednání konané dne Anonymizováno tedy činí částku 1 672,40 Kč. Podle § 1 písm. b) vyhlášky 2 činí sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel částku 5,60 Kč za 1 km, podle § 4 písm. c) vyhlášky 2 činí výše průměrné ceny za jeden litr motorové nafty částku 38,70 Kč. Na trase adresa a zpět ujel zástupce celkem 214 km, průměrná kombinovaná spotřeba použitého automobilu je podle doloženého technického průkazu 5,93 litrů na 100 km. Cestovné na jednání konané dne Anonymizováno tedy činí částku 1 689,50 Kč. Cestovné a náhradu za promeškaný čas na jednání konané dne Anonymizováno zástupce žalované nepožadoval.

24. Protože zástupce žalované je plátcem daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty, celkem ve výši 14 507,20 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení tvoří částku 83 589,10 Kč. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř. věty prvé před středníkem, když soud neshledal důvod k určení jiné lhůty nebo k určení plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.