24 C 44/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Danou Semirádovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený JUDr. jméno příjmení advokátem sídlem adresa o zaplacení částky 701 143 Kč s příslušenstvím - náhrada škody způsobené zvěří

I. Žaloba o zaplacení částky 701 143 Kč s úrokem z prodlení od 3. 3. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 27 684,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobce podal u soudu dne [datum] žalobu o zaplacení částky 701 143 Kč s úrokem z prodlení ode dne podání žaloby do zaplacení s tím, že hospodaří na své zemědělské farmě v [anonymizováno] ulici v [obec] [anonymizováno] ve [anonymizována tři slova], má stádo cca [anonymizováno] kusů býků, krav a telat, stádo je většinou venku na pastvě, za nepříznivých podmínek je umístěno ve chlévě, i na pastvě zvířata v případě potřeby přikrmuje senem a senáží, které sklízí na pozemcích, na nichž došlo k poškození. Dne [datum] při zahájení přihnojování pozemků zjistil žalobce rozsáhlé poškození pastvin určených k pastvě skotu, a luk určených ke sklízení zelené hmoty (senáže) a sena pro výkrm skotu v zimě, vzhledem k tomu, že pozemky kontroluje pravidelně, může uvést, že škoda byla způsobena ve dnech [anonymizováno] – [datum], jedná se o pozemky v [katastrální uzemí], [územní celek], podle [anonymizováno] půdní blok [číslo] o výměře [anonymizováno] ha, půdní blok [číslo] o výměře [anonymizováno] ha, půdní blok [číslo] o výměře [anonymizováno] ha, půdní blok [číslo] o výměře [anonymizováno] ha a půdní blok [číslo] o výměře [anonymizováno] ha, předmětné pozemky částečně vlastní, částečně má propachtované na základě pachtovních smluv. Příčinou vzniku je škody je zcela jednoznačně rozrytí půdy černou zvěří, divokými prasaty, poškození je velmi rozsáhlé a nepochybně způsobí velmi obtížné sekání trávy, sušení a sběr posekané trávy či výrobu travní senáže vzhledem k tomu, že v takto poničeném terénu se se sekací a sběrovou techniku velmi obtížně manipuluje, a to i tehdy, je-li to vůbec možné. Žalobce poškození zdokumentoval, oslovil znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který vyhotovil znalecký posudek [číslo] ze dne [datum] u určenou výší škody v částce 754 553 Kč, kterou žalobce ponížil o škodu na pozemcích bloku [anonymizováno], na nichž vykonává myslivost jiný subjekt, a po žalovaný nárokuje zaplacení částky 701 143 Kč, když žalovaný vykonává právo myslivosti na předmětných pozemcích. O škodě způsobené zvěří na honebním pozemku žalobce informoval nejprve telefonicky a osobně členy žalovaného mysliveckého spolku, avšak bezvýsledně, poté o uplatnění škody informoval žalovaného dopisem ze dne [datum], který mu byl prokazatelně doručen [datum], výši škodu, kterou uplatňuje, mu poté sdělil dopisem ze dne [datum], tedy bezprostředně poté, co obdržel od znalce znalecký posudek, tím podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, uplatnil včas nárok na náhradu škody. Žalovaný na dopisy nereagoval, upomínal jej proto o stanovisko dopisem ze dne [datum], na nějž obdržel odpověď, že podle názoru žalovaného neuplatnil škodu v souladu s mysliveckým zákonem, odmítá ji hradit, uplatňuje proto žalobce svůj nárok u soudu. Nejedná se rozhodně o první škodu, kterou přemnožená černá zvěř na jeho pastvinách působí, první větší případ se odehrál v roce [rok], kdy se žalovaným rovněž bezvýsledně jednal o náhradě škody, nakonec od svého nároku upustil.

2. Žalovaný se žalobou uplatněným nárokem nesouhlasil, ve vyjádření ze dne [datum] uvedl, že žalobce při uplatnění svého nároku nepostupoval podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., proto by jím vznesený nárok měl být odmítnut, žalobce uvádí, kdy zjistil poškození pastvin, neuvádí však, kdy skutečně došlo ke škodě, má žalovaný za to, že jeho nárok ve smyslu uvedeného ustanovení zanikl, podle své kontroly žalovaný nezjistil takové poškození pozemků, jaké uvádí žalobce, v místě poškozeného pozemku se stýkají hranice více honiteb, a proto není jisté, zvěř z které honitby způsobila škodu. Žalovaný spolek učinil veškerá opatření, která je povinen k zabránění škody zvěří učinit, nemůže potvrdit, že škoda vznikla [datum], ani není najisto, že rozrytí půdy nemá příčinu v chovu skotu žalobcem. Má žalovaný za to, že škoda nemůže být tak velkého rozsahu, jedná se o pastvinu, která nemá žádné zvláštní podloží či úpravy porostu, k nápravě vadného stavu by plně postačovala běžná úprava, kdy se pozemek srovná do roviny. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Při jednání dne [datum] žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce doplnil, že škoda vznikla již dříve, než tvrdí žalobce, a to dne [datum], a poukázal na prekluzi práva, když v dopise žalobce ze dne [datum] absentuje výše škody, nejednalo se přitom o škodu na plodinách, která by měla být vyčíslena až ex post.

3. Žalobce k tomu doplnil, že ke škodě na jím obhospodařovaných pozemcích dochází opakovaně již od roku [rok], kdy prvně nechal zpracovat znalecký posudek, celé roky se snaží, aby mu s tím myslivecký spolek pomohl, sám činí kroky, které by mohly vést k nápravě, na porady žalovaného nikdy nebyl přizván, aby hledali společné řešení, stávající výše škody je pro něho již neúnosná, nemůže pak ani dostát svému závazku vůči [anonymizováno] a sekat a sklízet předmětné pozemky dvakrát ročně.

4. Předmětem řízení v dané věci je tak nárok vlastníka, resp. uživatele (pachtýře), zemědělských pozemků na náhradu škody způsobené zvěří uplatňovaný vůči uživateli honitby, na který po právní stránce dopadá ustanovení § 55 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, dále jen „zákon o myslivosti“.

5. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o myslivosti nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit a) u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla, b) u škod na lesních pozemcích a na lesních porostech vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku do 20 dnů od uplynutí uvedeného období. Podle odstavce 2 téhož ustanovení současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří vyčíslí poškozený výši škody. Na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, ji poškozený vyčíslí do 15 dnů po provedené sklizni. Podle odstavce 3 téhož ustanovení poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu. Podle odstavce 4 téhož ustanovení nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách uvedených v odstavcích 1 až 3. Spory z dohody uzavřené podle odstavce 3 rozhoduje soud.

6. Citované ustanovení představuje specifickou úpravu způsobu uplatnění nároku na náhradu škody způsobené zvěří u uživatele honitby. Jeho podstatou je prekluze práva (zánik, k němuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti), nedodržel-li poškozený ve stanovených lhůtách předepsaný postup a neučinil-li odpovídající úkony k uplatnění nároku. Prekluze je poměrně výjimečně užívaný právní institut, který v daných souvislostech odpovídá přísně konstruované odpovědnosti uživatele honitby za škodu, jejíž vznik nemá možnost výrazněji ovlivnit. Tato odpovědnost je objektivní (bez ohledu na zavinění) a vzhledem k absenci tzv. liberačních důvodů je odpovědností absolutní. Je proto namístě striktní úpravou způsobu uplatnění nároku vytvořit podmínky k tomu, aby takto přísně pojatá odpovědnost byla kompenzována zvýšenými požadavky na poškozeného, který uplatňuje nárok na náhradu škody. Podle výslovného znění první věty odstavce čtvrtého má prekluzivní účinek marné uplynutí každé ze lhůt upravených zákonem. Prvotní podmínkou k odvrácení prekluze je, aby poškozený uplatnil vůči odpovědné osobě požadavek na náhradu škody způsobené zvěří na polních plodinách. Pro tento úkon stanoví zákon lhůtu dvaceti dnů ode dne, kdy škoda vznikla (§ 55 odst. 1). Ohledně počátku běhu prekluzivní doby je třeba ne zcela jasnou dikci zákona vyložit tak, že vznikem škody se zde míní škodná událost, tedy každé jednotlivé zjistitelné a doložitelné škodlivé působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a zemědělské porosty, od níž počíná běžet lhůta k uplatnění nároku u uživatele honitby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. 25 Cdo 719/2008, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 7218, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4682/2010, publikovaný pod č. 8/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tato fáze má tzv. notifikační charakter, neboť slouží zejména k ověření mechanismu škodlivého účinku působení zvěře a k závěru, zda je vůbec dán základ odpovědnosti. Proto je nutno tento úkon doplnit o vyčíslení náhrady, v němž poškozený sděluje charakter utrpěných újem a výši požadované částky. Podle toho, zda jde o škodu, která je zjistitelná dříve, než jsou poškozené porosty sklizeny, či nikoliv, rozlišuje se dvojí režim. V případě, že je rozsah škody zřejmý okamžitě, aniž by bylo nutno čekat dozrání nepoškozených plodin (např. když porosty byly zcela zničeny nebo byly ztraceny vynaložené náklady), je lhůta pro tento úkon spojena se samotným uplatněním nároku, tj. činí shodně dvacet dní počítaných od téhož okamžiku vzniku škody. Oproti tomu právě pro případy, kdy se poškození plodin v plném rozsahu projeví až poté, co byla provedena jejich sklizeň, tedy jestliže teprve porovnáním očekávaného výnosu se skutečným lze určit ztrátu, zakládá zákon samostatně běžící lhůtu v délce patnácti dnů, jejíž počátek odkládá až k ukončení sklizně (§ 55 odst. 2 věta druhá zákona) – viz např. rozsudky NS ČR ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 972/2012 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4682/2010.

7. Podle ustanovení § 654 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, nebylo-li právo vykonáno ve stanovené lhůtě, zanikne jen v případech stanovených zákonem výslovně. K zániku práva soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne.

8. V dané věci ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] vyhotoveného dne [datum] vyplývá, že náhrada škoda představuje jednak náhradu nákladu na obnovení trvalého travního porostu (orba, smykování, nákup osiva, setí, ukulení), jednak náhradu za ztrátu produkce trvalého travního porostu v rozsahu [anonymizováno] v prvním roce a v rozsahu [anonymizováno] ve druhém roce po jeho založení. Je tedy zřejmé, že se nejedná o ten případ, kdy by škodu bylo možné vyčíslit až po provedení sklizně, v němž také právě až od provedení sklizně běží samostatná lhůta k vyčíslení nároku na náhradu škody (§ 55 odst. 2 věta druhá), nejedná se totiž v dané věci o porovnání skutečného výnosu (dříve poškozeného) porostu dosaženého při jeho sklizni s výnosem očekávaným. Jde však v dané věci o náhradu škody, kterou bylo možné vyčíslit okamžitě, tj. bez potřeby čekat na dozrání nepoškozeného porostu, a takto také škoda znaleckým posudkem vyčíslena byla, vyčíslená náhrada za ztrátu produkce se odvíjí od nižšího výnosu v prvních dvou letech po založení trvalého travního porostu. Bylo proto třeba v dané věci nárok na náhradu škody uplatnit u žalovaného ve lhůtě 20 dnů od vzniku škody (§ 55 odst. 1 písm. a)), a to včetně vyčíslení výše této škody. Jak bylo vyloženo výše, v případě, kdy je rozsah škody zřejmý okamžitě, je lhůta pro vyčíslení náhrady škody spojena se samotným uplatněním nároku a shodně činí 20 dnů počítaných od okamžiku vzniku škody.

9. Žalobce tvrdil, že škoda na jím užívaných zemědělských pozemcích vznikla ve dne [anonymizováno] [datum], žalovaný tvrdil, že ke škodě došlo již dříve, nicméně i když soud vychází z nejpozdějšího data žalobcem tvrzeného vzniku škody, tj. [datum], připadá konec 20denní lhůty k uplatnění nároku na středu [datum]. V běhu této lhůty žalobce sice dopisem ze dne [datum] uplatnil u žalovaného jako uživatele honitby nárok na náhradu škody za období od [anonymizováno] [datum], v obsahu tohoto dopisu je označeno [anonymizováno] půdních celků s uvedením jejich výměry a uvedením rozsahu poškození spočívajícím v celoplošném rozrytí do hloubky [číslo] cm černou zvěří, mechanické poškození porostu, vytrhané drny a celé trsy porostu, v obsahu dopisu však chybí jakýkoli údaj o výši škody, je pouze uvedeno, že škodu na uvedených blocích doloží žalobce znaleckým posudkem. Nároková škoda pak byla žalobcem vyčíslena až v dopise ze dne [datum], a tedy až po uplynutí zákonné 20denní lhůty. Na základě těchto skutečností uzavírá soud tak, že ve smyslu ustanovení § 55 odst. 4 zákona o myslivosti došlo k zániku práva na náhradu žalobcem tvrzené škody způsobené zvěří v období od [anonymizováno] [datum] na jím zemědělsky využívaných pozemcích, a to v důsledku jeho prekluze, tj. neuplatněním práva v zákonem stanovené době u uživatele honitby (žalovaného). K zániku práva prekluzí přihlíží soud z úřední povinnosti, v dané věci však i žalovaný prekluzi žalobou uplatněného práva namítl, zaniklé právo nelze přiznat (§ 654 odst. 1 o. z.), a proto soud žalobu zamítl. Nebylo třeba se již dále zabývat žalobou uplatněným nárokem po věcné stránce a vést dokazování ke vzniku, existenci a rozsahu škody.

10. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, kdy žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a přísluší mu právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobci. Náklady řízení žalovaného činí 27 684,80 Kč a tvoří je 22 280 Kč odměna advokáta za zastupování žalovaného podle ustanovení § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, za dva úkony právní služby z tarifní hodnoty 701 143 Kč à 11 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání před soudem dne [datum]) + 4 678,80 Kč 21 % DPH a 600 Kč náhrada hotových výdajů advokáta podle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 a. t. za uvedené dva úkony à 300 Kč + 126 Kč 21 % DPH. Náklady právního zastoupení zahrnují náhradu za daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalovaného je plátcem této daně.

11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinnost k náhradě nákladů řízení stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, údaj o místu plnění je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.