24 C 44/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Danou Semirádovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 340 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, co do úroku ve výši 4 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 340 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne 2. 10. 2025, doplněnou podáním ze dne 24. 4. 2026, žalobkyně nárokovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené účastníky dne 13. 8. 2024 zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, úroku ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 340 Kč. Tvrdila, že účastnice smlouvu uzavřeli prostřednictvím webových stránek žalobkyně, žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který jí zaslala na uvedené telefonní číslo. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované na bankovní účet dne 13. 8. 2024 úvěr ve výši 10 000 Kč, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, úrok přirostlý za uplynulé období měla splácet vždy k 12. dni v měsíci, jistinu úvěru mohla splatit zcela či zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, v poslední upomínce ze dne 13. 12. 2024 byla informován o zesplatnění úvěru ke dni 16. 12. 2024 a vyzvána k jeho úhradě. Žalobou k zaplacení žalobkyně konkrétně nárokovala dlužnou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč a úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč s tím, že tyto byly splatné nejpozději dne 16. 12. 2024, ode dne následujícího nárokovala i úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucí do zaplacení celkové dlužné částky ve výši 14 000 Kč. Rovněž nárokovala zaplacení smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z jistiny, a to za období od 17. 12. 2024 do 8. 8. 2025 ve výši 2 340 Kč.

2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastnic vycházeje z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobkyně, která svoji neúčast omluvila, s tímto postupem souhlasila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání spolu se žalobou bylo žalované doručeno na adrese trvalého pobytu (§ 46b písm. a/ o. s. ř.) uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že písemnosti se považují za doručené tzv. fikcí dnem 11. 5. 2026 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 8. 2024 vyplývá, že žalobkyně jakožto úvěrující se zavázala poskytnout žalované jakožto úvěrované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do výše 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit jí veškeré sjednané příslušenství. Úvěr byl sjednán jako nezajištěný, bezhotovostní s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání do výše úvěrového limitu až 10 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou s tím, že smlouva trvá do úplného splacení jistiny. Strany sjednaly, že nesplacené jistina bude úročena úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Úrok přirostlý za uplynulé období úvěrovaná splácí vždy nejpozději k 12. dni v měsíci, jistinu úvěru může splatit kdykoliv. Pro případ prodlení úvěrované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je úvěrovaná v prodlení.

5. Pro opakované porušování smluvních podmínek žalobkyně úvěr zesplatnila a požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 30 319 Kč nejpozději do tří měsíců od doručení, jak plyne z dopisu ze dne 13. 12. 2024.

6. Z potvrzení o provedené platbě společnosti , právnická osoba, vyplývá, že na účet č. , č. účtu, byla s variabilním symbolem, jímž bylo rodné číslo žalované, dne 13. 8. 2024 odeslána částka ve výši 10 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 17. 3. 2026 pak plyne, že šlo o účet vedený na jméno žalované a v uvedený den byla na tento účet připsána uvedené platby žalobkyně.

7. V dané věci jde o právní poměr ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Je-li úvěr poskytován spotřebiteli, jak tomu je v dané věci, uplatní se dále úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru (úvěrující) byla povinna i při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

14. Žalobkyně v dané věci uvedla, že úvěruschopnost posuzovala na základě údajů sdělených žalovanou a tuto mj. ověřovala lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že řádně zvážila své možnosti a je schopna úvěr splatit. Úvěruschopnost žalované byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nevyvstaly důvodné pochyby ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Registrací na webových stránkách žalobkyně žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidován v některé z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie, zejména pak v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí či v databázi neplatných dokladů MVČR, a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejích dluhů a povinností vůči žalobkyni.

15. Z uvedeného plyne, že žalobkyně netvrdila žádné konkrétní údaje o tom, jaké příjmy a výdaje a z jakých zdrojů byly zjištěny ani soudu nenabídla žádnou konkrétní úvahu o úvěruschopnosti žalované, kterou ze zjištěných údajů učinila, aby soud tuto mohl přezkoumat. Jaké údaje o svých poměrech sdělila žalobkyni sama žalovaná, z ničeho nevyplynulo. Předloženy byly toliko ústřižky poštovních poukázek, z nichž se podává, že , právnická osoba, , Krajská pobočka v , Anonymizováno, , vyplatil žalované rodičovský příspěvek vždy ve výši 13 000 Kč v měsících duben, květen a červen 2024. Jelikož v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyně měla k dispozici konkrétní údaje o výdajích žalované a tyto odpovídajícím způsobem ověřila a porovnala je s jejím příjmem ve výši 13 000 Kč, nelze než uzavřít, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, kterou jí ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V takovém případě je třeba na smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 8. 2024 nahlížet jako na neplatnou, a to absolutně (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

16. Je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, omezuje se nárok žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru v době přiměřené možnostem žalované (spotřebitele). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který rovněž odkazuje na komentářovou literaturu, podle níž důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

17. Žalobkyně poskytla žalované jistinu úvěru dne 13. 8. 2024 ve výši 10 000 Kč, podle tvrzení žalobkyně jí žalovaná žádné peněžní prostředky dosud nevrátila, žalovaná na svoji obranu netvrdila a neprokazovala, že tomu bylo jinak. Soud tudíž uložil žalované zaplatit (vrátit) žalobkyni celou poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč. K jiným případně ve smlouvě o úvěru sjednaným platbám nemůže být, s ohledem na neplatnost smlouvy, přihlíženo. V rozsahu nárokovaného úroku ve výši 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z něho požadovaným a smluvní pokuty ve výši 2 340 Kč byla proto žaloba zamítnuta.

18. Žalovaná, která v řízení zůstala nečinný, se tudíž ani nevyjádřila, jaké jsou její aktuální možnosti a schopnosti k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Břemeno tvrzení a důkazní nese v tomto směru právě žalovaná, neboť lhůta ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je koncipována v její prospěch a ostatně nejde ani o informace, které by měla ve své dispoziční sféře žalobkyně. Z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, jež by nějakým způsobem osvědčovaly stávající možnosti a schopnosti žalované a případně tak odůvodňovaly stanovení určité doby k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Soud tedy uzavírá, že žalovaná je schopna podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zaplatit žalobkyni přiznanou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž při určení této hmotněprávní lhůty lze analogicky postupovat podle procesněprávní lhůtě k plnění zakotvené v § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem.

19. V rozsahu nárokovaného úroku z prodlení z jistiny byla žaloba rovněž zamítnuta. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru (její zbývající části) v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ta v daném případě byla stanovena výrokem I tohoto rozsudku a dosud tedy nezačala běžet, nemůže proto žalovaná být s plněním v prodlení.

20. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

21. V daném případě byl úspěch obou účastnic v zásadě obdobný, žalobkyni bylo přiznáno 10 000 Kč z celkově nárokovaného peněžitého plnění ve výši 18 912 Kč (včetně úroku z prodlení vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku), tj. byla úspěšná v rozsahu 53 %, žalovaná pak v rozsahu 47 %. O nákladech řízení bylo proto rozhodnuto tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu.