24 C 84/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Danou Semirádovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 707 792,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 618 013 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, co do dalších 83 480,40 Kč na jistině, poplatků ve výši 6 299 Kč, úroku z prodlení ve výši 64 381,45 Kč, úroku ve výši 35 185,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 707 792,40 Kč od 17.12. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 701 493,40 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 872 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , Jméno advokáta, .

1. Žalobou podanou u soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne 19. 3. 2025 žalobkyně nárokovala vůči žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 701 493 Kč, poplatků ve výši 6 299 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 35 185,90 Kč (z částky 701 493,40 Kč, tj. z jistiny, při úrokové sazbě 7,99 % ročně za období od 5. 5. 2024 do 16. 12. 2024), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 64 381,45 Kč (z částky 707 792,40 Kč, tj. z jistiny a poplatků, za období od 5. 5. 2024 do 16. 12. 2024, úroku z prodlení z částky 707 792,40 Kč, tj. z jistiny a poplatků, ve výši 14,75 % ročně od 17. 12. 2024 do zaplacení, úroku z částky 701 493,40 Kč, tj. jistiny, ve výši 7,99 % ročně od 17. 12. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 721 311 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 117 měsíčních splátkách ve výši 9 000 Kč splatných vždy do 20. dne příslušného měsíce počínaje dne 20. 3. 2023, podle dodatku smlouvy ze dne 11. 5. 2023 pak od června 2023 splatných vždy do 6. dne příslušného měsíce. Žalovaný se opakovaně dostával do prodlení se splátkami, protože splátky neuhradil ani přes výzvy žalobkyně, ta prohlásila úvěr za okamžitě splatný s účinností k 4. 5. 2024 a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno spolu se žalobou na adrese trvalého pobytu (§ 46b písm. a/ o. s. ř.) uvedené v záhlaví tohoto rozsudku tzv. fikcí s tím, že písemnosti se považují za doručené dnem 9. 2. 2026 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, plyne, že žalobkyně jakožto úvěrující banky se zavazuje poskytnout žalovanému jakožto úvěrovanému klientovi úvěr v celkové výši 721 311 Kč s úrokovou sazbou 7,99 % ročně, splatný nejpozději do 22. 11. 2032 v měsíčních splátkách ve výši 9 000 Kč. Podle bodu 2.2 smlouvy účelem úvěru je splacení dluhů vyplývajících z poskytnutého úvěru vedeného na úvěrovém účtu žalovaného č. , č. účtu, .

5. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, plyne, že žalovaný čerpal úvěr dne 9. 2. 2023, a to co do částky 571 310,50 Kč převodem na účet č. , č. účtu, , tj. na splacení předchozího úvěru podle bodu 2.2 smlouvy o úvěru, a co do částky 150 000,50 Kč převodem na svůj běžný účet č. , č. účtu, .

6. V dané věci jde o právní poměr ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Je-li úvěr poskytován spotřebiteli, jak tomu je v dané věci, neboť z ničeho neplyne, že žalovaný by měl být podnikatelem, uplatní se dále úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru byla povinna i při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

13. V dané věci žalobkyně uvedla, že žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 25 000 Kč, z toho žalobkyně vycházela, byť podle výpisu z běžného účtu žalovaného byl jeho příjem vyšší. Z běžného účtu rovněž žalobkyně prověřila výdaje, zjistila, že průměrně byly na běžném účtu žalovaného vždy k poslednímu dni měsíce od srpna 2022 do ledna 2023 volné finanční prostředky (disponibilní zůstatek) ve výši 34 025 Kč využitelný pro splátku nového, respektive konsolidovaného úvěru. Konkrétně se jednalo o disponibilní zůstatek v srpnu 2022 ve výši 52.075 Kč, v září 2022 ve výši 9 488 Kč, v říjnu 2022 ve výši 53 460 Kč, v listopadu 20222 ve výši 1 023 Kč, v prosinci 2022 ve výši 57 361 Kč a v lednu 2023 ve výši 30 361 Kč. Žalobkyně tak zcela jednoznačně seznala, že žalovaný je plně schopen hradit splátky konsolidovaného úvěru. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v insolvenci, z informací z , Anonymizováno, ověřila předchozí splátkovou morálku klienta, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s , Anonymizováno, pravidly, záznam o exekučním řízení atd., z historie ověřila, že předchozí úvěr byl vždy řádně hrazen. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 500 Kč a nájemné ve výši 1 500 Kč. Životní výdaje žalovaného žalobkyně stanovila na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení), dat zjištěných z pohybu finančních prostředků na běžném účtu žalovaného v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, na 8 789 Kč. Zároveň při výpočtu disponibilního příjmu stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu se stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů, v daném případě činil ukazatel splátkového zatížení 36 % po poskytnutí úvěru. Dotazem do , Anonymizováno, a vlastních systémů bylo zjištěno, že žalovaný měl poskytnutý úvěr od žalobkyně se splátkou 10 000 Kč (poskytnutý 01/23, nebyl propsán v , Anonymizováno, , v rámci úvěrové žádosti byl zkonsolidován) a úvěr se splátkou 8 199 Kč (byl doplacen konsolidací z 01/23 se splátkou 10 000 Kč). Splátka nového úvěru přitom činila 9 000 Kč. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i jeho životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů zbylo žalovanému 16 000 Kč k pokrytí životních nákladů, ve skutečnosti však zbývalo na jeho účtu v průměru o 34 025 Kč více, nebo bylo použito pro ekonomický model.

14. V dané věci průměrná výše mzdy žalovaného od zaměstnavatele , právnická osoba, . podle údajů na výpisech z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného žalobkyní, které byly soudu předloženy za období od června 2022 do ledna 2023, činila 24 429 Kč. Nesprávně však žalobkyně interpretovala výši disponibilních zůstatků vždy k poslednímu dni v měsíci.

15. V červnu 2022 činil počáteční zůstatek: 0,81 Kč, přišlo 25 670 Kč, odešlo 25 668,49 Kč a konečný zůstatek činil 2,32 Kč. V červenci 2022 počáteční zůstatek činil 2, 32 Kč, přišlo 26 719 Kč, odešlo 26 720,70 Kč a konečný zůstatek činil 0,62 Kč. V srpnu 2022 počáteční zůstatek činil 0,62 Kč, přišlo 233 272,50 Kč, odešlo 170 179,25 Kč, konečný zůstatek činil 63 093,87 Kč (disponibilní pak 52 075,15 Kč). Příjem je však navýšen o čerpání úvěru od žalobkyně dne 5. 8. 2022 pod č. , č. účtu, ve výši 199 996,50 Kč, který je další měsíc splácen inkasem splátky ve výši 2 918 Kč. V září 2022 počáteční zůstatek činil 63 093,87 Kč, přišlo 28 271,60 Kč, odešlo 81 776,97 Kč, konečný zůstatek činil 9 588,50 Kč (disponibilní pak 9 488,50 Kč) V říjnu 2022 činil počáteční zůstatek 9 588,50 Kč, přišlo 130 067,80 Kč, odešlo 61 698,09 Kč, konečný zůstatek činil 77 958,21 Kč (disponibilní pak 53 460,72 Kč). Příjem je však opět navýšen čerpáním úvěru od žalobkyně dne 11. 10. 2022 pod č. , č. účtu, ve výši 99 933,80 Kč, který je následující měsíc splácen inkasem splátky ve výši 4 360 Kč. V listopadu 2022 počáteční zůstatek činil 77 958,21 Kč, přišlo 23 837,28 Kč, odešlo 100 772,18 Kč, konečný zůstatek činil 1 023,31 Kč (disponibilní pak 167,58 Kč). V prosinci 2022 počáteční zůstatek činil 1 023,31 Kč, přišlo 181 234,63 Kč, odešlo 101 905,02 Kč, konečný zůstatek činil 80 352,92 Kč (disponibilní pak 57 748,27 Kč). Příjem je opět navýšen o čerpání úvěru od žalobkyně dne 5. 12. 2022 pod č. , č. účtu, ve výši 152 868,80 Kč, který je následující měsíc splácen inkasem splátky ve výši 1 889 Kč. V lednu 2023 počáteční zůstatek činil 80 352,92 Kč, přišlo 123 716,70 Kč, odešlo 170 411,23 Kč, konečný zůstatek činil 33 658,39 Kč (disponibilní pak 30 361,14 Kč). Příjem je opět navýšen o čerpání úvěru od žalobkyně dne 23. 1. 2023 pod č. , č. účtu, ve výši 100 000 Kč (na jehož splacení je čerpán úvěr, o který jde v dané věci, jak plyne z bodu 2.2 smlouvy o úvěru ze dne 9. 2. 2023). Z účtu žalovaného pak pravidelně měsíčně odchází platba stavebního spoření ve výši 1 700 Kč a platba penzijního připojištění ve výši 700 Kč a dále desítky plateb kartou, jejichž účel žalobkyní zjevně zjišťován nebyl. Z údajů na výpisech nelze vyčíst, že by z něho odcházely i platby týkající se bydlení a služeb s tím spojených, žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, nájem činí 1 500 Kč, což je částka zcela neodpovídající výši obvyklého nájemného, žalobkyně ničeho o tom, že by skutečnou výši nájemného a další platby s nájmem spojené (služby) jakkoli ověřovala, netvrdila. Ostatní výdaje uvedené žalovaným ve výši 500 Kč jsou zcela nereálné a v příkrém rozporu s desítkami plateb kartou odcházejícími z běžného účtu žalovaného. Žalovaný je svobodný, jak uvedl, počet členů domácnosti uvedl 2, z toho jeden bez příjmu, tudíž na životních nákladech žalovaného se tato další osoba zjevně podílet nemůže.

16. Z výpisů z běžného účtu žalovaného je tak zcela zřejmé, že žalovaný utrácí zcela na rámec svého příjmu peněžní prostředky získávané opakovaným navyšováním úvěru od žalobkyně. Přestože v období od srpna 2022 do ledna 2023 mu byly připsány peněžní prostředky čerpané od žalobkyně v celkové výši 552 799,10 Kč, zpět inkasováno bylo minimum splátek, byly tyto prostředky téměř zcela utraceny formou řady plateb kartou, aniž by jejich účel a potřeby žalovaného, které jsou tímto způsobem uspokojovány, byly žalobkyní jakkoli řešeny. Jde tudíž zcela proti smyslu věci argument žalobkyně, že na účtu žalovaného zbýval v některých měsících dostatečný disponibilní zůstatek. Náklady spojené s bydlením, jejichž výši lze jednoduše ověřit např. nájemní smlouvou, smlouvou s dodavateli služeb či energií, žalobkyně nijak neověřovala, nájemné ve výši 1 500 Kč zakládá pochybnosti, zda jde o výši skutečnou.

17. Na základě uvedených skutečností soud uzavírá, že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru v daném případě s dostatečnou odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Prověřeny musí být nejen příjmy, ale i výdaje spotřebitele, a to výdaje reálné, nelze spoléhat jen na údaje spotřebitelem uvedené. Opětovné získávání peněžních prostředků formou úvěru v krátkých časových intervalech a způsob hospodaření s nimi, jak se podává z výpisů z běžného účtu, ve vztahu k výši mzdy žalovaného nemohly nechat žalobkyni bez pochybností, zda žalovaný je skutečně schopen úvěr řádně splatit. Smlouvu o úvěru ze dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně uplatňuje své nároky, tudíž hodnotí jako neplatnou, a to absolutně (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. Je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, omezuje se nárok žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného (spotřebitele). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který rovněž odkazuje na komentářovou literaturu, podle níž důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

19. Žalovanému byla poskytnuta jistina úvěru ve výši 721 311 Kč, žalovaný vrátil 95 662 Kč v roce 2023, jak plyne z výpisu z úvěrového účtu za období od 9. 2. 2023 do 31. 12. 2023 a dalších 7 636 Kč v lednu 2024, jak plyne z listiny „Podklady pre súdne konanie“, tj. celkem částku ve výši 103 298 Kč. Žalovaný na svoji obranu netvrdil a neprokazoval, že tomu bylo jinak a žalobkyni vrátil více. Soud tudíž uložil žalovanému zaplatit (vrátit) žalobkyni poskytnutou jistinu ve zbývající výši 618 013 Kč a co do dalších nárokovaných 83 480,40 Kč na jistině žalobu zamítl včetně úroku z prodlení. K jiným případně ve smlouvě o úvěru sjednaným platbám nemůže být, s ohledem na neplatnost smlouvy, přihlíženo. V rozsahu nárokovaného úroku a poplatků ve výši 6 299 Kč včetně úroku z prodlení byla proto žaloba zamítnuta.

20. Žalovaný, který v řízení zůstal nečinný, se tedy ani nevyjádřil, jaké jsou jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Břemeno tvrzení a důkazní nese v tomto směru právě žalovaný, neboť lhůta ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je koncipována v jeho prospěch a ostatně nejde ani o informace, které by měla ve své dispoziční sféře žalobkyně. Z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, jež by nějakým způsobem osvědčovaly stávající možnosti a schopnosti žalovaného a případně tak odůvodňovaly stanovení určité doby k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Soud tak uzavírá, že žalovaný je schopen podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zaplatit žalobkyni přiznanou jistinu úvěru ve výši 618 013 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž při určení této hmotněprávní lhůty lze analogicky postupovat podle procesněprávní lhůtě k plnění zakotvené v § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem.

21. V rozsahu žalovaného úroku z prodlení mj. z částky 618 013 Kč byla žaloba zamítnuta. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru (její zbývající části) v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ta v daném případě byla stanovena výrokem I tohoto rozsudku a dosud tedy nezačala běžet, nemůže proto žalovaný být s plněním v prodlení.

22. Soud v odůvodnění rozsudku neuváděl a nehodnotil důkazy, z nichž nebyly zjištěny žádné ve věci rozhodné skutečnosti, resp. skutečnosti z nich zjištěné nemohly na rozhodnutí soudu ničeho změnit.

23. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle citovaného § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. v situaci, kdy žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 62 %, čímž po odečtení úspěchu žalovaného v rozsahu 38 %, má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 24 %. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení 707 792,40 Kč + úrok ve výši 35 185,90 + úrok z prodlení ve výši 64 381 Kč + úrok jdoucí do zaplacení (vyčíslený ke dni vyhlášení rozsudku) ve výši 68 327,81 Kč + úrok z prodlení jdoucí do zaplacení (vyčíslený ke dni vyhlášení rozsudku) ve výši 127 269,71 Kč, tj. celkem 1 002 957,27 Kč, z čehož přiznaná částka ve výši 618 013 Kč činí 62 %. Tzv. předžalobní výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 18. 12. 2024, přičemž jde o jednoduchou výzvu s vyčíslením dluhu a uvedením příslušné smlouvy, neobsahující žádný další skutkový či právní rozbor. Náklady řízení žalobkyně tvoří 28 312 Kč soudní poplatek, 38 990 Kč odměna advokáta za zastupování žalobkyně z tarifní hodnoty 707 792,40 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „AT“), za jeden úkon právní služby po 11 140 (převzetí a příprava zastoupení) a jeden úkon ve výši jedné poloviny (jednoduchá výzva k plnění) a podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 za dva úkony právní služby po 11 140 Kč (podání žaloby, účast na jednání před soudem dne , datum, ), 1 500 Kč náhrada hotových výdajů advokáta náležející k prvním dvěma uvedeným úkonům právní služby podle § 13 odst. 1, 4 AT po 300 Kč a k dalším dvěma uvedeným úkonům podle § 13 odst. 1, 4 a. t. po 450 Kč, 198 Kč náhrada jízdného za cestu autobusem k jednání soudu , adresa, a zpět podle § 13 odst. 1 a. t., 900 Kč náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu podle § 14 odst. 1, 3 a. t. za šest půlhodin po 150 Kč. Součástí náhrady nákladů řízení je i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 8 733,48 Kč, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a kterou je povinen z odměny a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (21 % z 41 588 Kč). Celkem tak jde o částku 78 633,48 Kč, z níž 24 % činí 18 872 Kč.

25. Rozsudkem uloženou povinnost k náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen splnit v obvyklé lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem; údaj o místu plnění k rukám advokáta vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.