24 C 87/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Danou Semirádovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , IČO IČO žalobkyně A (obchodní firma do 8. 6. 2026 Jméno žalobkyně A ., do 17. 4. 2026 Jméno žalobkyně B .) sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 23 355,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 22 900 Kč v měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy do 20. dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, co do 455,71 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 13. 12. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne 2. 5. 2025, po částečném odmítnutí žaloby usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 10. 2. 2026 (co do smluvního úroku ve výši 23 133,50 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 092 Kč), doplněnou podáním ze dne 25. 2. 2026, žalobkyně nárokovala vůči žalovanému ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené účastníky dne 13. 8. 2024 zaplacení dlužné jistiny ve výši 22 900 Kč a poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 455,71 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 13. 12. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému na jeho bankovní účet dne 13. 8. 2025 částku ve výši 15 000 Kč a dne 27. 8. 2024 částku ve výši 7 900 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách s tím, že první splátka byla splatná dne 12. 9. 2024 a konec kreditního rámce měl nastat 3. 2. 2026. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, žalobkyně proto smlouvu ke dni 12. 12. 2024 vypověděla.

2. Soud ve věci jednal dne 28. 4. 2026 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků vycházeje z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobkyně, která svoji neúčast omluvila, s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k jednání nedostavil. Předvolání k jednání spolu se žalobou bylo žalovanému doručeno dne 27. 3. 2026, kdy písemnosti osobně převzal.

3. Dne 21. 5. 2026 soud rovněž jednal a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně svoji neúčast opět omluvila, žalovaný se k jednání soudu nedostavil, o odročení nežádal.

4. V podání ze dne 6. 5. 2026 žalovaný uvedl, že se nachází v nepříznivé situaci, je umístěn v domově pro seniory, jeho zdravotní stav a finanční možnosti mu nedovolují se dostavit ani částku uhradit, starobní důchod postačuje toliko na pokrytí základních životních potřeb. Požádal proto o možnost úhrady formou splátkového kalendáře s tím, že má zájem situaci řešit a závazek postupně splatit podle svých možností.

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vyplývá, že žalobkyně jakožto věřitel se zavázala žalovanému jakožto klientovi (dlužníkovi) poskytnout úvěr až do výše 71 500 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím podle čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách nejpozději od 4. 2. 2026. Podle čl. VII bod 2 smlouvy poplatek za vyplacení tranše úvěru činí 1,99 % z vyplacené tranše a je splácen rovnoměrně v denních splátkách.

6. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 7. 5. 2026 vyplývá, že na účet žalované zde vedený byly v srpnu 2024 připsány pod variabilním symbolem , var. symbol, tvrzené platby ze strany žalobkyně ve výši 15 000 Kč a 7 900 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nesporoval.

7. V dané věci jde o právní poměr ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Je-li úvěr poskytován spotřebiteli, jak tomu je v dané věci, uplatní se dále úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru (úvěrující) byla povinna i při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, přijal Nejvyšší soud závěr, podle něhož gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o dspotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.

14. Žalobkyně v dané věci podáním ze dne 25. 2. 2026 doplnila, že úvěruschopnost posuzovala podle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně o spotřebitelském úvěru. Nejprve zjistila u žalovaného informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Výše měsíčního příjmu žalovaného činila 26 567 Kč, tato byla doložena výpisem z účtu žalovaného a umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MVČR, Registr , Anonymizováno, , Společnost pro informační databáze, a.s., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob (registr , Anonymizováno, ), Katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, Registr „sankční seznamy“.

15. Z uvedeného neplyne ničeho o tom, zda se žalobkyně zabývala faktickými výdaji žalovaného, z jakých konkrétních údajů vycházela a z jakých konkrétních zdrojů tyto údaje zjistila a ověřila. Již v této samotné skutečnosti lze spatřovat nedodržení standardu odborné péči při posuzování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně, neboť poskytovatel úvěru musí být schopen provést analýzu takových údajů, na jejichž základě bude moci učinit závěr, zda spotřebiteli po úhradě běžných výdajů a dosavadních závazků zbude taková částka, z níž bude moci pravidelně splácet sjednávané splátky. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti jsou uvedeny výdaje žalovaného na bydlení ve výši 6 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 1 500 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 2 500 Kč, je zde uveden celkový počet členů domácnosti 2 a počet osob ve společně hospodařící domácnosti s příjmem rovněž 2. Z listiny není zřejmé, odkud tyto údaje pocházejí, nepochybné však je to, že nezbytné výdaje (mimo výdaje na bydlení) ve výši 1 500 Kč měsíčně nemohou odpovídat ekonomické realitě. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc červenec 2024 je zřejmé, že žalovaný by nevyšel ze svého důchodu ve výši 26 567 Kč, pokud by mu nebyla poskytnuta „výplata“ plnění ve výši 30 000 Kč od , právnická osoba, ., neboť počáteční zůstatek činil 6 652,70 Kč a konečný 2 531,70 Kč. Pouhé lustrace ve veřejných rejstřících a registrech dostačující být nemohou, neboť tyto nejsou o faktických výdajích žalovaného vypovídající. Nelze proto uzavřít jinak než, že žalobkyně své zákonné povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, kterou jí ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nedostála. V takovém případě je smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně své nároky uplatňuje, neplatná, a to absolutně (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru),16. Je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, omezuje se nárok žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru v době přiměřené možnostem žalované (spotřebitele). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který rovněž odkazuje na komentářovou literaturu, podle níž důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

17. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu úvěru ve dvou platbách celkem ve výši 22 900 Kč, podle tvrzení žalobkyně jí žalovaný žádné peněžní prostředky dosud nevrátil, žalovaný na svoji obranu netvrdil a neprokazoval, že tomu bylo jinak. Soud tudíž uložil žalovanému zaplatit (vrátit) žalobkyni celou poskytnutou jistinu ve výši 22 900 Kč. K jiným případně ve smlouvě o úvěru sjednaným platbám nemůže být, s ohledem na neplatnost smlouvy, přihlíženo. V rozsahu nárokovaného poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 455,71 Kč byla proto žaloba zamítnuta, a to spolu s úrokem z prodlení.

18. Žalovaný se až po koncentraci řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř., tj. po skončení prvního jednání, podáním ze dne 6. 5. 2026 částečně vyjádřil, jaké jsou jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Břemeno tvrzení a důkazní nese v tomto směru právě žalovaný, neboť lhůta ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je koncipována v jeho prospěch a ostatně nejde ani o informace, které by měla ve své dispoziční sféře žalobkyně. O tomu odpovídající poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a možnost reagovat na ně se však žalovaný připravil svojí neúčastí u prvního jednání soudu. Soud tudíž přihlédl toliko k tomu, že žalovaný pobírá starobní a vdovecký důchod ve výši 26 567 Kč, neboť tato skutečnost se podávala z výpisu z jeho bankovního účtu, který byl součástí spisu již před koncentrací řízení. Za odpovídající tomuto příjmu a skutečnosti, že žalovaný je starobním důchodcem, pak soud při stanovení doby k vrácení poskytnuté jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru považuje měsíční splátky ve výši 2 000 Kč19. V rozsahu nárokovaného úroku z prodlení z jistiny byla žaloba rovněž zamítnuta. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru (její zbývající části) v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ta v daném případě byla stanovena výrokem I tohoto rozsudku a dosud tedy nezačala běžet, nemůže proto žalovaný být s plněním v prodlení.

20. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

21. V daném případě byl úspěšnější žalovaný, neboť žalobkyni je třeba neúspěch ve věci přičíst i v rozsahu, v němž byla žaloba odmítnuta. Jelikož žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.