25 C 114/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované 11 pro zaplacení částky 10 331 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna nahradit ČR – Okresnímu soudu v Liberci náklady řízení, které hradil stát, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení poté, co bude pravomocně rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů znalce.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaná dne , datum, v , Anonymizováno, :, Anonymizováno, hodin ve , adresa, na křižovatce , adresa, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, jela na jízdním kole značky Reta. Zde nedala přednost v jízdě vozidlu tov. zn. , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, , které řídil jeho vlastník , jméno FO, . Následně došlo ke střetu levého boku kola s přední částí automobilu, kvůli čemuž žalovaná spadla na silnici. Při dopravní nehodě utrpěla žalovaná poranění dolní končetiny a byla převezena do , právnická osoba, v Liberci na ošetření. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Na základě pojistné smlouvy o komplexním pojištění vozidla č. , hodnota, vyplatila žalobkyně v rámci pojistné události č. , RČ, dne , datum, pojistné plnění ve výši , částka, , po odečtení spoluúčasti ve výši , částka, , a to ve prospěch Autoservisu Luca, který opravil poškozené vozidlo , jméno FO, . Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, měla žalovaná povinnost nahradit způsobenou škodu, protože porušila povinnost stanovenou v § 22 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Podle ustanovení § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výplatou pojistného plnění přešlo právo na náhradu škody z poškozeného , jméno FO, na žalobkyni. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky dne , datum, , avšak žalovaná přes tuto výzvu neuhradila ničeho. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovanou plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši , částka, . K úhradě této částky ve lhůtě sedmi dnů byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce žalobkyně písemně vyzvána předžalobní výzvou dle ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dne , datum, , zaslanou na jedinou žalobkyni známou adresu žalované. Žalovaná si tuto výzvu osobně převzala dne , datum, . Žalovaná dosud ani přes tuto výzvu ničeho neuhradila. V důsledku prodlení žalované se zaplacením uvedené částky vznikl dále žalobkyni vůči žalované nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobkyně zcela popřela s odůvodněním, že otázka viny žalované byla řešena v rámci přestupkového řízení u , právnická osoba, , adresa, , odboru dopravy, pod spis. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Na základě Oznámení o zahájení řízení ze dne , datum, ze strany , právnická osoba, , adresa, , byla žalovaná obviněna z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, když porušila ust. § 4 písm. a), c), § 22 odst. 1 zákona o silničním provozu tím, že: „dne , datum, v 15.45 hod. řídila jízdní kolo tov. zn. Reta ve , adresa, v přímém směru ulicí Jiráskova (označené dopravní značkou P4 "Dej přednost v jízdě"), kde na křižovatce (souřadnice GPS -684663,073/-956855,908) s ulicemi Krátkou a Raisova (obě označené dopravní značkou P2 "Hlavní pozemní komunikace") se nechovala tak, aby žádným způsobem neohrožovala život, zdraví a majetek jiných osob, ani svůj vlastní, neřídila se dopravní značkou P4 a nedala přednost v jízdě vozidlu tov. zn. , jméno FO, , jméno FO, RZ: , SPZ, řidiče , jméno FO, přijíždějícímu zleva z , adresa, . Došlo ke střetu obou vozidel a následnému pádu cyklistky na komunikaci a jejímu těžkému zranění.“ Žalovaná nesouhlasila s popsaným skutkovým dějem, proti rozkazu přestupkového orgánu podala odpor z důvodu, že skutkové okolnosti uvedené ve výroku napadeného příkazu nekorespondovaly s reálnou situací, jak se v době incidentu udála. Skutkové okolnosti byly dle názoru žalované založeny na nekompletních, popřípadě nepřesných vstupních informacích. Zejména poté, co žalovaná upadla a utrpěla těžká zranění, nebyly provedeny dechové zkoušky ani zkoušky na přítomnost návykových látek u žádného z účastníků dopravní nehody, příslušníky policejní hlídky tento postup odůvodňovali odkazem na interní akt - rozkaz policejního prezidenta č. 74/2020, kterým se stanovila legislativní opatření po dobu nouzového stavu. Tento interní akt však nestanovil výjimky z povinného provedení dechových zkoušek či zkoušek na přítomnost návykových látek při dopravní nehodě. Není tedy vyloučeno, že řidič osobního automobilu nebyl pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek v době incidentu. Žalovaná uvedla, že řidič osobního automobilu nevěnoval pozornost na pozemní komunikaci, domnívala se, že se věnoval svému mobilnímu telefonu v době vjezdu do křižovatky. Řidič osobního automobilu měl potenciální motivaci nevypovídat ve věci pravdu, neboť v rámci ústního jednání u přestupkového orgánu vyšlo najevo, že se řízením (nákladového) vozu živil. Ve věci byl zhotoven znalecký posudek, jehož technicky přijatelné závěry byly žalovanou rozporovány, kdy konkrétně namítala, že způsob její jízdy nemohl pro řidiče automobilu vytvořit překážku náhlou a neočekávanou. Žalovaná byla názoru, že znalecký posudek vycházel z nesprávných vstupních informací, jakož i rozporů ve výpovědi řidiče osobního automobilu, a to konkrétně ve vztahu k rychlosti jízdy osobního automobilu bezprostředně před střetem, způsob, kterým zamýšlel odbočit při zpozorování žalované, znalcem stanovená objektivní délka reakční doby, znalcem stanovené výhledové poměry řidiče, znalcem neurčená subjektivní reakční doba. Závěry znaleckého posudku uváděly, že při střetu osobního vozidla a žalované se žalovaná pohybovala rychlostí mezi 13 až 16 km/h. Žalovaná uvedla, že vyvinutí této rychlosti nebylo objektivně možné, neboť kolo bylo seřazeno v první rychlosti (nejmenší ozubené kolo) a pohybovalo se pomalu a zcela v souladu s pravidly silničního provozu, neboť se nacházela na komunikaci vedlejší. Ostatně i sám znalec v tomto ohledu doporučil věnovat zvýšenou pozornost ke skutkové otázce rychlosti jízdy žalované. Tato otázka byla, dle vlastního vyjádření znalce ze dne , datum, , otázka na expertízu v oblasti biomechaniky. Žalovaná nesouhlasila se závěry znaleckého posudku, kdy znalecký posudek své závěry opíral o skutečnosti nevplývající z předložených materiálů a podkladů, event. vyplynuly najevo později nežli v době, kdy byl znalecký posudek zpracován. Samotný znalec uvedl, že subjektivní reakční doby nelze stanovit a omezoval se toliko na jediném technicky přijatelném závěru, a to na základě údajů aktuálních v době zhotovení znaleckého posudku. Žalovaná měla za to, že v průběhu řízení v přestupkové věci vyšly najevo i další relevantní skutečnosti, a žalobkyně v rámci přestupkového řízení navrhla doplnění znaleckého posudku. V poslední řadě žalovaná uvedla, že v důsledku těžkých zranění byla rychle převezena rychlou záchrannou službou. Žalované nebyly provedeny dechové ani následné krevní zkoušky. Na místo dopravní nehody se dostavil tehdejší partner žalované, pan , jméno FO, . Žalovaná uváděla, že v době incidentu dbala na objektivní situaci na pozemní komunikaci, místo dobře znala.

3. Ze znaleckého posudku z oboru strojírenství – posuzování stavu motorových vozidel a autoopravárenství, posuzování technického stavu pracovních strojů č. 18/2023, vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , jehož závěry znalec stvrdil rovněž během svého výslechu, vzal soud za prokázané, že řidič , jméno FO, mohl zpozorovat žalovanou cyklistku , Anonymizováno, v čase přibližně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s před jejich střetem a v tomto čase mohla rovněž žalovaná zpozorovat řidiče, přičemž rychlost vozidla činila v tomto čase přibližně 39 km/h, což koresponduje s vyjádřením řidiče ve správním řízení, a vozidlo bylo vzdálené od místa střetu asi 25 m. Žalovaná se pohybovala rychlostí přibližně 11 km/h, nezpomalovala, pohyb kola byl přibližně rovnoměrný (nelze vyloučit také mírné zrychlování). Vozidlo ani cyklistka se v tuto chvíli nenacházeli ještě na hranici křižovatky a řidič , jméno FO, tak z technického hlediska neměl podnět k brzdné reakci (nemohl tušit, zda cyklistka zpomalí, zabrzdí, dá mu přednost či nikoliv). Cyklistka se nacházela na hranici křižovatky v čase přibližně 1,27 s před střetem, kdy od místa střetu byla vzdálena cca 5 m a dle simulace byla rychlost kola cca 13,4 km/h. Nelze vyloučit i menší technicky přijatelnou rychlost na nejnižší úrovni 10 km/h s tím, že cyklistka následně zrychlila. Vozidlo , jméno FO, se nacházelo v tuto chvíli 14 m od místa střetu, pohybovalo se přibližně rovnoměrně rychlostí 39 km/h. teprve v okamžiku, kdy se žalovaná nacházela na hranici křižovatky, měl řidič , jméno FO, podnět k reakci, cyklistka se plynula pohybovala do jízdního koridoru vozidla, v důsledku čehož došlo ke kolizi. Z technického hlediska je přijatelné, že v přibližně v tomto čase mohlo dojít k reakci řidiče na vznik kolizní situace změnou směru jízdy vlevo (byť tento závěr nelze jednoznačně potvrdit, neboť vozidlo nebylo zachyceno ve finální poloze po nehodě – řidič je přeparkoval, aby neblokoval provoz). Cyklistka do místa střetu mírně zrychlovala, cca zrychlením 0,5 m/s. Dráhu pohybu a místo střetu znalec určil na základě výsledku simulace průběhu nehodového děje. Ze simulace jakož i rozsahu poškození vozidla a jízdního kola vyplývá, že rychlost vozidla škoda v čase střetu byla cca 39 km/h (± 5 %, tedy 37 - 41 km/h) a rychlost jízdního kola v čase střetu byla cca 15,7 km/h (± 5 %, tedy 14,9 – 16,5 km/h), což jsou rychlosti technicky přijatelné. Řidič , jméno FO, před střetem změnil směr jízdy vlevo, což koresponduje s jeho vyjádřením, přičemž znalec určil oblast místa střetu s tolerancí ± 0,25 m, přičemž znalcem určena oblast místa střetu se nachází v blízkosti pravděpodobného místa střetu určeného řidičem , jméno FO, . Z analýzy nehodového děje vyplývá, že z technického hlediska je primární příčinou vzniku dopravní nehody nesprávná technika jízdy cyklistky , Anonymizováno, , která s jízdním kolem vjela do koridoru vozidla , jméno FO, za situace, kdy řidič , jméno FO, neměl možnost střetu zabránit, a vznikla mu tedy pohybem cyklistky překážka náhlá a také neočekávaná. Možnost zabránění střetu spočívala výlučně na straně cyklistky Linkeové, která měla zvolit jinou techniku jízdy a nevjíždět zadané situace do křižovatky. Rychlost vozidla škoda cyklistce neznemožnila ani podstatně neztížila možnost dát vozidlu přednost. Řidič , jméno FO, neměl z technického hlediska možnost střetu zabránit, neboť pohybem cyklistky Linkeové do jízdního koridoru vozidla , jméno FO, mu vznikla překážka náhlá (tj. překážka vzniklá na vzdálenost kratší, než na jaké je řidič schopen z přiměřené rychlosti zastavit) a také překážka neočekávaná (tj. překážka, která vznikne v rozporu s pravidly silničního provozu). Znalec z technického hlediska neshledal v technice jízdy řidiče , jméno FO, nesprávný prvek, který by byl příčinou dopravní nehody, naopak technika jízdy cyklistky Linkeové byla nesprávná, neboť tato neměla vůbec do křižovatky vjíždět.

4. Z výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, pak soud vzal za prokázané, že posudek, který znalec vypracoval na základě zadání , právnická osoba, , adresa, , se týkal analýzy dopravní nehody ze dne , datum, . Znalec měl za úkol vyhotovit analýzu, simulaci průběhu nehodového děje a určit příčinu, možnosti zabránění střetu a vyjádřit se k dalším okolnostem. V rámci vypracování posudku použil dokumentaci poskytnutou úřadem. Na místě nehody bylo zadokumentováno jízdní kolo v konečné poloze po střetu a vozidlo, které se účastnilo střetu, konkrétně osobní vozidlo , jméno FO, , jméno FO, , které se ovšem nenacházelo v konečné poloze po střetu, neboť bylo odstaveno řidičem dále, aby neblokovalo provoz. Poškození jízdního kola umožnilo určit oblast nárazu na vozidle. Poškození vozidla bylo drobné, takže nebylo možné použít běžné postupy pro stanovení energetické ekvivalentní rychlosti. Bylo však příhodné, že jízdní kolo zůstalo v konečné poloze, což definovalo dráhu po nárazu. Ze závěrů posudku vyplývá, že , jméno FO, , jméno FO, se v době střetu pohybovala rychlostí asi 39 km/h, tedy kolem 40 km/h, jak uváděl řidič. Jízdní kolo v době střetu mělo rychlost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, km/h, tedy mezi 15 a 16,5 km/h, přičemž rychlost mohla být i o něco nižší kvůli toleranci zaměření místa nehody a nepřesnostem simulačního programu. Toto však neměnilo nic na závěrech posudku. Dále se znalec zabýval rozborem rozhledových poměrů a dohledností, přičemž vyloučil oslnění sluncem jako možný faktor. Omezení rozhledu bylo způsobeno stavebními prvky, které byly analyzovány, a znalec určil časovou sekvenci před nehodou, kdy se účastníci mohli navzájem zpozorovat. Toto vše bylo zohledněno při simulaci. Znalec také určil technicky přijatelnou reakční dobu řidiče , jméno FO, , kdy mohl začít reagovat na nebezpečí. Bylo zjištěno, že reakce začala, když žalovaná vyjížděla do jízdního koridoru vozidla, což bylo přibližně 1,7 sekundy před střetem. Řidič se snažil vyhnout střetu pohybem vozidla doleva, což bylo technicky přijatelné. Simulace ukázala, že i kdyby řidič nereagoval změnou směru jízdy, pravděpodobně by došlo ke střetu s horšími následky. Znalec provedl simulace dvou variant možnosti zabránění střetu pro řidiče , jméno FO, , a to při polovičním zpomalení (asi 3,5 m/s²) a při maximálně intenzivním brzdění. Závěry ukázaly, že řidič neměl možnost střetu zabránit. Primární příčinou nehody byla nesprávná technika jízdy cyklistky Linkeové, která vjela do jízdního koridoru vozidla , jméno FO, , přičemž řidič neměl možnost střetu zabránit. Dále se znalec věnoval výhledovým poměrům a technickému stavu okolí komunikace, kde posoudil, že stavební prvky neměly vliv na vznik a průběh nehody. Řidič se pohyboval nižší rychlostí než povolenou, a cyklistka měla možnost zastavit. Znalec také hodnotil rychlost jízdního kola, která byla technicky přijatelná i bez přesného určení zařazeného převodového stupně, neboť přehazovačka byla poškozena a řetěz spadl z konkrétního ozubeného kola. Znalec shrnul a stvrdil závěry posudku a v podrobnostech odkázal na písemné vyhotovení. Na základě navazujících dotazů soudu pak znalec objasnil další skutečnosti, že průměrné rychlosti cyklistů na pozemních komunikacích vycházejí z odborné literatury, a posudkem stanovená průměrná rychlost 10–15 km/h je technicky přijatelná a běžně dosažitelná cyklisty, jelikož tito běžně dosahují i rychlostí 20-25 km/h. Při výpočtu rychlosti znalec zohlednil terén a svažování vedlejší pozemní komunikace po které přijížděla žalovaná. Nicméně toto svažování nemělo větší vliv na dosaženou rychlost. Pozemní komunikace byla v dobrém stavu, což je patrné z protokolu o dopravní nehodě, nebyl tedy dán důvod pro zpomalování či vyhýbání se překážkám na pozemní komunikaci. V daném případě nebylo možné určit přesně ekvivalentní energetické rychlosti, nicméně znalec určil z fotografií poškození vozidla a kola oblasti střetu s tím, že nešlo o střet přímý, ale kolo se po vozidle sklouzlo, znalec vycházel z porovnání těchto fotografií s fotografiemi z databází jiných nehod a etalonových měření a zkoušek, na základě čehož určil přibližnou rychlost střetu a pak nasimuloval jednotlivé varianty nehodového děje zohledňující zejména výslednou polohu kola. Pakliže by došlo ke střetu ve vyšší rychlosti, poloha kola by byla odlišná. Při podání znaleckého posudku se vychází z průměrných hodnot reakční doby určených na základě spolehlivých zkoušek. V tomto případě znalec vycházel z průměrných tabulkových hodnot reakční doby jak u řidiče motorového vozidla, tak u cyklistky. Je běžnou praxí, že dopravní policisté na místě nehody určují pravděpodobné místo střetu z vyjádření účastníků dopravní nehody, nicméně pro znalce se jedná pouze o subjektivní tvrzení, které nemá větší dopady na závěry znaleckého posudku. Naopak znalec vychází z objektivních stop (např. stopy střepů, úniku kapalin apod.) a pravděpodobné místo střetu určené účastníky je pro něj pouze informativní. V daném případě nebyly zadokumentovány žádné objektivní stopy místa střetu, znalec tedy místo střetu určil na základě počítačové simulace, kdy z více variant určil tu technicky přijatelnou. , adresa, střetu určené znalcem se odlišovalo pouze mírně od místa střetu určeného řidičem motorového vozidla, cca o jeden metr v podélném i příčném směru. V daném případě zůstalo kolo po nehodě v poloze konečného postavení a bylo tedy možné určit simulací technicky přijatelné místo střetu s tím, že toto poměrně přesně korespondovalo se subjektivním odhadem pravděpodobného místa střetu řidičem motorového vozidla. Co se týče polohy místa střetu v rámci předmětné pozemní komunikace, na které k nehodě došlo, na dané komunikaci nejsou vyznačeny jízdní pruhy, lze ovšem konstatovat, že místo střetu určené ve znaleckém posudku se nacházelo v levé půlce komunikace z pohledu řidiče, tedy v protisměrném jízdním pruhu. Znalec vycházel z toho, že sám řidič uváděl, že se snažil vyhnout cyklistce, což koresponduje s určeným místem střetu a jeho pokus o vyhnutí je technicky přijatelný. Znalec nasimuloval několik variant nehodového děje, přičemž větší množství simulací vedlo k závěru, že i kdyby řidič motorového vozidla nereagoval na cyklistku změnou směru jízdy, zřejmě by ke střetu došlo, a to pravděpodobně s horšími následky, protože by došlo ke kolmému střetu a většímu působení sil. Reakci řidiče, který se pokusil vyhnout cyklistce přijíždějící zprava vyhnutím vlevo, znalec považuje za přirozenou. Naopak méně častou je reakce vyhnutím v protisměru přijíždějícího účastníka provozu (proti směru náhle se pohybující překážky), neboť řidič nemůže předvídat, zda dojde k zastavení přijíždějícího účastníka provozu, či nikoliv. Pakliže by znalec vycházel z nejnižší přípustné rychlosti řidiče motorového vozidla a nejvyšší přípustné rychlosti cyklistky, je možné, že by se těsně vyhnuli, pokud by řidič na cyklistku nijak nereagoval, ovšem toto je méně pravděpodobná varianta. Nebyly zaznamenány žádné stopy brzdné dráhy, což znamená, že řidič nereagoval na spatření žalované bržděním. Řidič měl podnět k reakci bržděním (tj. v době, kdy se žalovaná nacházela na hranici křižovatky) cca 1,3 sekundy před střetem s žalovanou, což je příliš krátká doba, aby vozidlo vůbec začalo brzdit, neboť je třeba zohlednit svalovou reakci, systém ABS a prodlevu při náběhu brzdného účinku, který by se začal projevovat cca až v místě střetu, i kdyby řidič brzdil maximální intenzitou. Znalec tedy dospěl k závěru, že řidič vozidla bržděním nemohl zabránit dopravní nehodě. Objetí cyklisty přijíždějícího zprava úhybným manévrem doprava je nepřirozené, neboť řidič reaguje na nebezpečí snahou vyhnout se do míst, o kterých nemá přehled, nemůže předvídat, zda cyklista sníží rychlost nebo zastaví, což by vedlo k jeho sražení. V praxi je tedy častější, že řidiči reagují na cyklisty přijíždějící zprava strhnutím volantu doleva, zvláště s ohledem na krátké časové intervaly, ve kterých k nehodám dochází. Vyhnutí se vpravo je v těchto případech častější u rychle se pohybujících překážek (vozidla jedoucí zprava, střety se zvěří přebíhající komunikaci zprava apod.). V krátkém intervalu cca jedné sekundy, kdy řidič musel reagovat na přijíždějící cyklistku, by snaha vyhnout se žalované vpravo z pohledu řidiče znamenala mířit vozidlem přímo na přijíždějící cyklistku přijíždějící zprava. Řidič vozidla a cyklistka se mohli poprvé zpozorovat 2,5 sekundy před střetem. V tuto dobu se předmětné vozidlo nacházelo 25 metrů od místa střetu, což se může jevit subjektivně jako velká vzdálenost, nicméně v tuto dobu ještě řidič vozidla neměl podnět k tomu, aby začal brzdit, protože žalovanou teprve mohl spatřit na hranici křižovatky, aniž by mohl zpozorovat, zda tato do křižovatky vjede nebo zastaví.

5. Co se týče dalších listinných důkazů, z pojistné smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že předmětem této smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako pojistitelem a , jméno FO, jako pojištěným bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla , jméno FO, , jméno FO, , rok výroby , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, (dále jen „předmětné vozidlo“), vlastněným , jméno FO, .

6. Ve vztahu k předmětné nehodě soud vyžádal kopie listin založených ve spise dopravního inspektorátu , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, kraje, ÚO , adresa, vedeného pod sp. zn. KRPL-475-15/DNLI-2020-IPI. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne , datum, soud zjistil dopravní situaci a stopy zajištěné na místě dopravní nehody, jakož i vylíčení události ze strany , jméno FO, , řidiče předmětného motorového vozidla (žalovaná nemohla na místě vylíčit průběh dopravní nehody, neboť byla odvezena záchrannou službou do nemocnice – pozn. soudu), ze kterého se podává že dne , datum, v 15:45 hodin žalovaná řídila jízdní kolo po , adresa, (označené svislou dopravní značkou vedlejší pozemní komunikace) v obci , adresa, směrem ke křižovatce s ulicí Kárkou a Raisovou (obě označenými svislými dopravními značkami jako hlavní pozemní komunikace). Na této křižovatce nedala přednost předmětnému vozidlu řízenému , jméno FO, , jedoucímu po , adresa, směrem k , adresa, ., v důsledku čehož došlo ke střetu levého boku jízdního kola s přední části vozidla a k pádu žalované na komunikaci. Žalovaná při nehodě utrpěla zlomenu holenní kosti pravé nohy a byla převezena do , právnická osoba, . Řidič , jméno FO, nebyl zraněn, ani jeden z řidičů nejevil známky podnapilosti, pročež u nich nebyla v souladu s rozkazem policejního prezidenta č. 74/2020 provedena dechová zkouška na alkohol, technická závada jakožto příčina dopravní nehody nebyla na místě ohledáním zjištěna ani žádným účastníkem dopravní nehody uplatněna. V době ohledání místa dopravní nehody policejním orgánem bylo slunečno, jasno, bez srážek, mírný vítr, teplota 17 °C. Z popisu místa dopravní nehody plyne, že křižovatka je méně přehledná vlivem profilu komunikace a okolní zástavby. Hustota provozu je na nízkém stupni, maximální povolená rychlost činí 50 km/h, neboť tato se nachází v obci. Z přiloženého plánku se pak podává, kde řidič označil pravděpodobné místo střetu s žalovanou. Z fotodokumentace místa dopravní nehody je pak patrné finální postavení jízdního kola po nehodě, jakož i skutečnost, že řidič , jméno FO, přijížděl po hlavní pozemní komunikaci a žalovaná po vedlejší pozemní komunikaci, přičemž obě tyto komunikace se do křižovatky, kde došlo ke střetu mírně svažují. Z fotografií je patrné rovněž mírné poškození předmětného vozidla v oblasti předního nárazníku a kapoty, jakož i značné poškození jízdního kola, které mělo kompletně zdeformované zadní kolo. V důsledku nárazu spadl řetěz z předního ozubeného kola (u šlapátek), nicméně u zadních ozubených kol řetěz nespadl a z fotografií je viditelné, že řetěz se po nehodě nacházel na nejmenším ozubeném kole, což u zadních ozubených kol znamená, že žalovaná měla zařazena těžký převod sloužící k dosahování vyšších rychlostí a vyžadující intenzivnější a náročnější šlapání (u předních ozubených kol je tomu naopak, tedy čím menší kolo, tím lehčí je převod a šlapání, ale pomalejší rychlost). Předmětná dopravní nehoda byla oznámena správnímu orgánu městského úřadu , adresa, jakožto přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále též „z. p. k.“) spáchaný žalovanou.

7. Z vyjádření policejního prezidia a přiložených rozkazů policejního prezidenta na čl. 38 a násl. soud vzal za prokázané, že v souvislosti s šířením viru COVID-19 nemuseli příslušníci Policie ČR z bezpečnostních důvodů počínaje dnem , datum, při šetření dopravních nehod provádět dechové zkoušky, pakliže neměli důvodné podezření na ovlivnění některého z účastníků dopravní nehody alkoholem či jinou návykovou látkou.

8. Soud opatřil rovněž další fotografie místa nehody z mapového portálu mapy.cz, ze kterých je více než z fotografií v policejním a správním spise patrné, že výhledové možnosti žalované, přijíždějící po vedlejší pozemní komunikaci, byly zástavbou značně omezené – soud má za to, že křižovatka je natolik nepřehledná, že je třeba pro její bezpečné projetí značně snížit rychlost před její hranicí, popřípadě zastavit a rozhlédnout se až po najetí na hranici křižovatky. Dřívější rozhled a kontrolu dopravní situace zástavba neumožňuje.

9. Ze správního spisu , právnická osoba, , adresa, – odboru dopravy, sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, vzal soud za prokázané, že na základě oznámení policejního orgánu zahájil správní orgán řízení o přestupku v dopravě, a to konkrétně ve vztahu k předmětné nehodě ze dne , datum, . V protokolu o ústním jednání je zachycena výpověď , jméno FO, o průběhu dopravní nehody. Řidič , jméno FO, popsal, že žalovaná se vyřítila z vedlejší ulice zprava, zatímco on jel po hlavní pozemní komunikaci. V reakci na její vjetí do křižovatky řidič ucukl volantem doleva, ale střetu nezabránil, proto vystoupil z vozidla a přivolal pomoc. Řidič jel rychlostí menší než 50 km/h. Žalovaná Linkeová se na předvolání opakovaně nedostavovala, k věci se vyjadřovala jen písemně prostřednictvím svého zástupce, kdy svou vinu opakovaně odmítala, nicméně byla ještě v průběhu prošetřování dané věci vyslechnuta na úřední záznam policejními orgány( ve správním spise na čl. 17), kde uváděla, že před křižovatkou se rozhlédla a přibrzdila, žádné vozidlo přijíždějící po hlavní komunikaci neviděla, proto vjela do křižovatky a přijíždějícího vozidla si všimla teprve těsně před střetem. Zavinění spatřovala na straně řidiče, který jí narazil do zadního kola v době, kdy už z jeho pruhu vyjížděla. Je třeba uvést, že řízení o přestupku bylo původně vedeno proti , jméno FO, , jakožto obviněnému, jelikož správní orgán spatřoval původně zavinění dopravní nehody na jeho straně, neboť řidič , jméno FO, vybočil ze svého jízdního pruhu během kolize a do zadního kola žalované narazil již v protisměrném jízdním pruhu. Nicméně na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, popsaného výše došlo k zastavení řízení o přestupku proti obviněnému , jméno FO, a bylo zahájené řízení o přestupku proti obviněné Linkeové. Řízení o přestupku bylo posléze zastaveno (ani by došlo k meritornímu rozhodnutí) i ve vztahu k obviněné Linkeové, neboť uplynula promlčecí doba a odpovědnost za přestupek zanikla.

10. Z výtisku webové stránky kolotipy.cz soud zjistil, že průměrná rychlost jízdního kola na úrovni 20 km/h je běžnou rychlostí pro netrénované cyklisty nebo pro obtížný terén.

11. Z kalkulace / odhadu Autoservisu Luca vzal soud za prokázané, že servis odhadl náklady na opravu předmětného vozidla částkou , částka, s tím, že faktury č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že konečná cena opravy předmětného vozidla činila , částka, a z oznámení o poskytnutí pojistného plnění a bankovního poukazu (příloha č. , hodnota, ) plyne, že žalobkyně vyplatila servisu po odečtení spoluúčasti pojistné plnění ve výši , částka, . Z oznámení škodné události havarijního pojištěný plyne, že pojišťovně pojistnou událost hlásil řidič , jméno FO, dne , datum, .

12. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, se podává, že jejím prostřednictvím vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky , částka, vyplacené za opravu předmětného vozidla a nákladů právního zastoupení, a to nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy, přičemž z kopie doručenky vyplývá, že tato byla žalované doručena do vlastních rukou , datum, , pročež poskytnutá lhůta k plnění uplynula , datum, .

13. Soud pro nadbytečnost zamítl návrhy na provedení důkazu účastnickým výslechem žalované a svědeckým výslechem , jméno FO, , neboť oba tito účastníci předmětné dopravní nehody byli dostatečně k předmětné věci vyslechnuti policejními resp. správními orgány, a s ohledem na značným časový odstup a s tím spojené oslabování paměťové stopy je zjevné, že jejich opětovný výslech v civilním soudním řízení by nebyl způsobilý přinést nová zjištění. Stejně tak pro nadbytečnost soud zamítl návrh na výslech partnera žalované , jméno FO, , který na místo nehody přišel až poté, co došlo ke kolizi žalované s automobilem , jméno FO, , pročež by tento nemohl nic dosvědčit o samotném průběhu nehody. Soud pro nadbytečnost zamítl taktéž návrh na výslech příslušníků policejní hlídky zasahující na místě dopravní nehody, což navrhovala žalovaná (prostřednictvím svého tehdejšího zástupce) zejména s ohledem na potřebu odůvodnit, proč nebyla provedena dechová zkouška – tuto skutečnost má soud za dostatečně prokázanou listinnými důkazy a příslušníky PČR tak nebylo třeba k této otázce vyslýchat. Soud konečně pro nadbytečnost zamítl rovněž návrh na vypracování dalšího znaleckého posudku z dopravy (zřejmě revizního), neboť posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, soud považuje za dostatečný a žalovaná neuvedla žádné konkrétní důvody, pro který by bylo třeba tento posudek doplňovat či revidovat.

14. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu [§ 153 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

15. Po provedeném dokazování soud učinil skutkový závěr, že žalovaná dne , datum, v 15:45 hodin ve , adresa, na křižovatce , adresa, , Jiráskova a Raisova jela na jízdním kole, zde nedala přednost v jízdě vozidlu tov. zn. , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, , které řídil jeho vlastník , jméno FO, , načež došlo ke střetu levého boku kola s přední částí automobilu, kvůli čemuž žalovaná spadla na silnici. Při dopravní nehodě utrpěla žalovaná poranění dolní končetiny a byla převezena do , právnická osoba, v Liberci na ošetření. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla nikým uplatněna ani tvrzena. Technickou příčinu a možnosti zabránění dopravní nehodě vyčerpávajícím a odborným způsobem stanovil soudní znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a soud těmto závěrům, doplněným a objasněným na základě výslechu znalce, nemá již co vytknout. Z technického hlediska byla primární příčinou vzniku dopravní nehody nesprávná technika jízdy žalované, která s jízdním kolem vjela do koridoru vozidla , jméno FO, za situace, kdy řidič , jméno FO, neměl možnost střetu zabránit. Možnost zabránění střetu spočívala výlučně na straně žalované, která měla zvolit jinou techniku jízdy na kole a nevjíždět za dané situace do křižovatky. Rychlost vozidla škoda cyklistce neznemožnila ani podstatně neztížila možnost dát vozidlu přednost. Řidič , jméno FO, neměl z technického hlediska možnost střetu zabránit, neboť pohybem žalované do jízdního koridoru vozidla , jméno FO, mu vznikla překážka náhlá (tj. překážka vzniklá na vzdálenost kratší, než na jaké je řidič schopen z přiměřené rychlosti zastavit) a také překážka neočekávaná (tj. překážka, která vznikne v rozporu s pravidly silničního provozu). Znalec z technického hlediska neshledal v technice jízdy řidiče , jméno FO, nesprávný prvek, který by byl příčinou dopravní nehody, naopak technika jízdy žalované byla nesprávná, neboť tato neměla vůbec do křižovatky vjíždět.

16. Soud považoval vyslechnutí znalce za nezbytné, neboť jen z písemného posudku nebylo pro soud dostatečně patrné (zřejmě i s ohledem na odbornou náročnost posudku), zda a popřípadě jak se znalec vypořádal se skutečnosti, že řidič , jméno FO, vrazil do zadního kola žalované v době, kdy už tato přejela jeho jízdní pruh (byť jízdní pruhy nebyly na dané komunikaci vyznačeny, soud používá tento pojem pro zjednodušení a názornost jako označení pro „polovinu“ komunikace, ve které se pohyboval řidič), tedy ke střetu došlo již v protisměrném pruhu a řidič tak musel ze svého pruhu vyjet. Tuto skutečnost pak soud považoval za zásadní při posouzení případné odpovědnosti za způsobenou škodu, přičemž soudu nebylo rovněž zřejmé, zda znalec při určení oblasti střetu vycházel pouze ze subjektivních tvrzení řidiče , jméno FO, (neboť poškozená byla po nehodě odvozena vozidlem RZS, nemohla tedy na místě určit, kde ke střetu došlo), který pravděpodobné místo střetu určil, nebo i z jiných objektivních stop (jelikož stopy brzdné dráhy nebyly zaznamenány – na místě se zřejmě s ohledem na nízkou rychlost střetu nenacházely). Tyto nejasnosti (spíše vyvěrající z odborné náročnosti posudku a potřebě interpretovat jeho závěry laiky) znalec během svého výslechu naprosto vypořádal. Co se týče polohy místa střetu v rámci předmětné pozemní komunikace, znalec určil. že místo střetu určené ve znaleckém posudku se nacházelo v levé půlce komunikace z pohledu řidiče, tedy v protisměrném jízdním pruhu. Znalec vycházel z toho, že sám řidič uváděl, že se snažil vyhnout cyklistce, což koresponduje s určeným místem střetu a jeho pokus o vyhnutí je technicky přijatelný. Znalec nasimuloval několik variant nehodového děje, přičemž větší množství simulací vedlo k závěru, že i kdyby řidič motorového vozidla nereagoval na cyklistku změnou směru jízdy, zřejmě by ke střetu došlo, a to pravděpodobně s horšími následky, protože by došlo ke kolmému střetu a většímu působení sil. Reakci řidiče, který se pokusil vyhnout cyklistce přijíždějící zprava vyhnutím vlevo, znalec považuje za přirozenou. Naopak méně častou je reakce vyhnutím v protisměru přijíždějícího účastníka provozu (proti směru náhle se pohybující překážky), neboť řidič nemůže předvídat, zda dojde k zastavení přijíždějícího účastníka provozu, či nikoliv – v případě, že b přijíždějící cyklistka náhle na poslední chvíli zastavila, řidič by jí vlastně touto reakcí ohrozil, kdyby strhl volant doprava protisměru přijíždějící cyklistky. Pravděpodobné místo střetu určené řidičem sice korespondovala s oblastí střetu určenou v posudku, ale znalec při určování oblasti střetu ze subjektivního určení jednotlivými účastníky nevychází – znalec tedy nepotřeboval vyjádření žalované, kde došlo ke střetu, neboť toto místo určil sám na základě analýzy a simulací průběhu nehodového děje, zejména z polohy kola, poškození vozidla i kola, vyjádření obou účastníků nehody. Soud má za to, že znalecký posudek je tedy přesvědčivý, odborný a vyčerpávající a soud z něj proto při stanovení příčiny dopravní nehody vycházel. Z technického hlediska je tak třeba vycházet z toho, že řidič , jméno FO, neměl možnost reagovat na vjetí žalovanou do křižovatky a to, že strhl volant doleva, je přirozenou reakcí na rychlou, náhlou a neočekávanou překážku, která vjela do jeho jízdního koridoru zleva. Znalec provedl řadu simulací, přičemž většina z nich vedla k závěru, že i kdyby nereagoval a jel stále rovně, pravděpodobně by ke střetu došlo, a to zřejmě ještě s horšími následky, neboť by došlo k více kolmému působení síly vozidla na projíždějící jízdní kolo, což by pravděpodobně mělo pro žalovanou horší následky. Tím, že řidič , jméno FO, strhl volant doleva, sek kolo po přední masce vozidla více pod úhlem „svezlo“ a poškození nebyla tak rozsáhlá, tedy ani působení sil na kolo řízené žalovanou nebylo tak intenzivní. Situace, že by se vozidlo a jízdní kolo těsně vyhnula, označil znalec za málo pravděpodobnou (při simulacích by k tomu došlo jen ve výjimečném případě, že vozidlo by jelo nejnižší technicky přípustnou rychlostí, zatímco jízdní kolo rychlostí nejvyšší).

17. Bylo rovněž prokázáno, že na základě pojistné smlouvy o pojištění vozidla vyplatila žalobkyně jakožto pojišťovna řidiče , jméno FO, pojistné plnění ve výši , částka, , a to po odečtení spoluúčasti ve výši , částka, , ve prospěch Autoservisu Luca, který opravil poškozené vozidlo , jméno FO, . Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě žalované částky před podáním žaloby s tím, že poskytnutá lhůta k plnění uplynula , datum, , tato však nic žalobkyni neuhradila.

18. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

19. Podle § 2820 o. z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně20. Podle § 22 odst. 1 zákona 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou "Dej přednost v jízdě!" nebo "Stůj, dej přednost v jízdě!" musí dát přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím po hlavní pozemní komunikaci. Podle § 2 písm. q) cit. zákona dát přednost v jízdě znamená povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy.

21. Právní naukou i soudní praxí dlouhodobě dovozovanými předpoklady vzniku obecné (nesmluvní) odpovědnosti za škodu jsou porušení zákonné povinnosti škůdcovým protiprávním jednáním, v důsledku čehož vznikne škoda, tedy újma na majetku poškozeného, přičemž tato škoda musí vzniknout v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním škůdce a jednání škůdce musí být zaviněné (tedy musí být spácháno v nedbalosti či úmyslu). Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti (viz § 2911 o. z.) nedbalostní zavinění škůdce se tedy presumuje a je na škůdci, aby se vyvinil, tedy tvrdil a prokázal, že nejednal nedbale (natož pak úmyslně).

22. Vyplacením pojistného plnění pak v souladu s cit. § 2820 o. z. dochází k zákonnému přechodu pohledávek na náhradu škody z osoby poškozeného na pojistitele. Citované ustanovení tedy zakládá zákonnou cesi pohledávek z titulu práva na náhradu škody nebo jiného obdobného práva, které vznikly proti jinému pojistníkovi, pojištěnému a tomu, kdo vynaložil zachraňovací náklady v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí. Tyto pohledávky přecházejí okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. K přechodu nároku pojištěného (poškozeného) na pojistitele se nevyžaduje žádný právní úkon. Dochází k němu okamžikem poskytnutí pojistného plnění a pojistitel tím vstupuje do postavení poškozeného vůči škůdci (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Předpokladem však je, že nárok v době přechodu existuje. Právo postihu lze přitom uplatňovat pouze proti osobě, která za způsobený následek odpovídá (viz například rozhodnutí Nejvyššího soud , spisová značka, ).

23. Hodnocením prokázaného skutkového stavu tedy soud dospěl k právnímu závěru, že se žalovaná dopustila protiprávního jednání, které mělo za následek vznik škody, jakožto majetkové újmy ve sféře řidiče poškozeného vozidla , jméno FO, . Protiprávní jednání žalované spočívalo v porušení zákonné povinnosti vyplývající z cit. § 22 odst. 1 zákona o silničním provozu, tedy v nedání přednosti v jízdě vozidlu , jméno FO, řízenému , jméno FO, přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci za situace, kdy žalovaná přijížděla na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou "Dej přednost v jízdě!". Žalovaná porušila svou povinnost v jízdě nepokračovat, přičemž její nedbalostní zavinění se presumuje a v řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo způsobilé prokázat, že žalovaná vjetím do křižovatky nejednala nedbale.

24. Žalobkyně, jakožto pojistitel poškozeného, na odstranění následků jednání žalované (spočívající v poškození vozidla , jméno FO, ) vynaložila náklady v celkové výši , částka, , pročež v tomto rozsahu právo poškozeného na náhradu škody přešlo na žalobkyni.

25. Procesní obranu žalované soud považoval za nedůvodnou. Skutečnost, že nebyla provedena dechová zkouška, byla plně v souladu s platným rozkazem policejního prezidenta, neboť k dopravní nehodě došlo v době pandemie COVID, pročež policisté při vyšetřování dopravních nehod měli dechové zkoušky po tuto dobu provádět pouze v případě, že pojali podezření na ovlivnění některého z účastníků dopravní nehody návykovou látkou. Z policejního spisu bylo patrné, že policisté toto podezření nepojali, a proto od dechové zkoušky upustili, což je výslovně uvedeno v protokolu o dopravní nehodě – na tomto postupu soud neshledává žádných pochybení a námitka žalované, že řidič mohl být ovlivněn nějakou návykovou látkou, je tedy značně spekulativní a nedůvodná. Stejně tak spekulativní je domněnka vyjádřená žalovanou, že řidič osobního vozidla , jméno FO, mohl mít v ruce mobilní telefon a plně se nevěnovat řízení, jak mu ukládá zákon. Znalec , jméno FO, naopak jednoznačně uvedl, že řidič , jméno FO, neměl objektivně možnost na danou dopravní situaci, vytvořenou vjetím žalované do křižovatky, reagovat bržděním – v tomto jeho posouzení pak „subjektivní reakční doba“, jak se jí dovolávala žalovaná, nehrála jakoukoliv roli, neboť znalec vycházel z objektivních reakčních dob. Skutečnost, zda se řidič , jméno FO, věnoval mobilnímu telefonu, či nikoliv, by tak na jeho reakcích a způsobeném následku nic nezměnila. Co se týče námitek žalované do znaleckého posudku, tyto byly zcela vágní a nekonkrétní (omezující se v podstatě na konstatování nesouhlasu se závěry znalce), přičemž žalovaná měla možnost konkrétně namítat a dotazovat se znalce během jeho výslechu. Znalec uspokojivě odpověděl na její otázky a soud tedy neshledal jakýkoliv důvod proto, aby považoval znalecký posudek za věcně nesprávný. Konečně co se týče otázky, zda žalovaná vůbec mohla vyvinout rychlost uváděnou ve znaleckém posudku, jak vyplývá z vyjádření znalce (potvrzeného i výtiskem webové stránky o cyklistice), jím určená přibližná rychlost žalované je zcela běžnou, spíše střední rychlostí dosahovanou cyklisty. Žalovaná jela z mírného kopce a navíc z fotografií je patrné, že na zadním kole měla zařazený těžší převod (byť z předního kola řetěz spadl), což nasvědčuje tomu, že jela spíše rychleji – sama policejním orgánům sdělila, že v křižovatce jen přibrzdila (zpomalila) a dále do ní bez zastavení vjela. Tyto skutečnosti tak dle přesvědčení soudu vypovídají o tom, že se žalovaná nerozjížděla z nulové rychlosti, nedostatečně se rozhlédla v nepřehledné křižovatce a naopak měla a mohla ještě výrazněji zpomalit, popřípadě zastavit. Rychlost, ve které pak došlo ke střetu s řidičem, tedy mohla reálně vyvinout – nižší rychlost by bal přípustná pouze v případě, že by plně zastavila a pak se na lehký převod rozjížděla, což prokázáno nebylo.

26. Veškeré zákonné předpoklady odpovědnosti žalované za vzniklou škodu (porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, zavinění žalované minimálně ve formě nedbalosti) jsou tedy náležitě prokázány a stejně tak jsou prokázány předpoklady pro zákonný přechod práva na náhradu škody z poškozeného na žalobkyni, jakožto na pojistitele, který část způsobené škody, které se nyní domáhá, nahradil. Žalobní obranu žalované má pak soud za vyvrácenou provedením dokazováním. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě nároku žalobkyně nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyně řádně zaslala žalované výzvu k úhradě škody, a toto byla doručena do vlastních rukou žalované. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl.

27. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v jí požadované částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé (replika ze dne , datum, ) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za účast na jednání soudu (, datum, ) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky , částka, za účast na jednání soudu (, datum, ) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 220 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za cestovné v částce , částka, podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Žalobkyně požadovala uhradit , částka, a soud je tímto návrhem vázán, pročež rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

29. O náhradě nákladů státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 a § 151 odst. 6 o.s.ř. tak, že žalovaná bude povinna nahradit náklady státu, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení poté, co bude pravomocně rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů znalce.