25 C 164/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Moravcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 6 038 Kč s přísl.

I. Žaloba o zaplacení částky 6 038 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 6 038 Kč se zákonným úrokem z prodlení a s paušálními náklady uplatnění pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] uzavřela distančně po telefonu s žalovaným smlouvu o reklamě, na jejímž základě získal žalovaný garantovaný zápis na internetovém portálu [webová adresa] provozovaném žalobkyní. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému fakturou č. [anonymizováno] ze dne [datum] vyúčtována částka 6 038 Kč, splatná dne 24. 12. 2019. Žalovaný uvedenou fakturu ani přes opakované urgence ze strany žalobkyně neuhradil, žalovanému byla proto dne 28. 1. 2020 zaslána předžalobní výzva k plnění.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl, aby byla v plném rozsahu zamítnuta. Na svoji obranu zejména uvedl, že s žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřel, byla mu pouze doručena faktura, kterou prostřednictvím emailu odmítl zaplatit, neboť si od žalobkyně nikdy nesjednal žádnou reklamu, a to ani distančně. Žalovaný na internetu zjistil, že žalobkyně se hromadně dopouští podvodného jednání a zneužívání osobních údajů.

3. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy právnímu zástupci žalobkyně bylo předvolání k jednání řádně a včas doručeno do datové schránky, a zástupce se k jednání bez předchozí omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně je právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku pod obchodní firmou„ [právnická osoba]“, do [datum] byla žalobkyně zapsána pod obchodní firmou„ [právnická osoba]“. Žalobkyně vystavila potvrzení o uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, k němuž mělo dojít dne [datum] s tím, že dle potvrzení se měl žalovaný zavázat uhradit za reklamní služby částku 6 038 Kč. Toto potvrzení má ovšem takřka nulovou důkazní hodnotu, jedná se totiž pouze o jednostranné prohlášení žalobkyně, která soudu nedoložila ani zvukový záznam hovoru ani jiný důkaz prokazující, že skutečně došlo k distančnímu uzavření smlouvy. Žalovanému byla dne [datum] vystavena faktura č. [anonymizováno], s datem splatnosti 24. 12. 2019, tato však má charakter pouhé výzvy k plnění a rovněž je sama osobě nezpůsobilá prokázat uzavření smlouvy.

5. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tvrdila, že s žalovaným měla ústně prostřednictvím telefonního hovoru uzavřít smlouvu o reklamě, kterou se měl žalovaný zavázat uhradit částku 6 038 Kč vč. DPH, a žalovaný zpochybnil pravost resp. samotnou existenci telefonního hovoru, kdy se vlastně muselo jednat o stěžejní důkaz, kterým mohlo být dokládáno uzavření smlouvy, bylo na žalobkyni, aby prokázala, že telefonát se odehrál a je pravý, tj. že bylo hovořeno s žalovaným nebo s osobou, která by jej byla oprávněna jako podnikatele zastupovat. Soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy – žalobkyně totiž žádný záznam telefonátu soudu nedoložila. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř, které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Lze tedy uzavřít, že k jednání se žalobkyně nedostavila, a proto soudu znemožnila postup předpokládaný v ustanovení § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalobkyni dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

7. Po právní stránce by se žalobou uplatňovaný nárok opíral o ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) podle něhož strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Jednalo by se tedy o nepojmenovanou smlouvu o reklamě. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nabídky na uzavření smlouvy nejsou.

8. Žalobkyně uplatňovala nárok na zaplacení částky 6 038 Kč z titulu smlouvy o reklamě, přičemž ale neprokázala, že tuto smlouvu se žalovaným skutečně uzavřela, žalovaný odmítl, že by s žalobkyní někdy o uzavření jakékoliv smlouvy jednal. Protože se žalobkyni nepodařilo prokázat tvrzení, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy, o níž se opírá žalobou uplatněný nárok, zamítl soud v celém rozsahu. V tomto směru tudíž žalobkyně neunesla důkazní břemeno, za což je procesně odpovědná.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě a účast na jednání).

10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné