25 C 176/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Moravcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 160 Kč, se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 291,09 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 160 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných poplatků za televizní přijímač s tím, že se žalovaný jakožto odběratel elektřiny připojeným k distribuční soustavě považuje podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zákona o poplatcích) za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to po marném uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Jelikož žalovaný na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval a neoznámil čestným prohlášením, že tuto povinnost nemá, byl zařazen do evidence poplatníků a vznikla mu zákonná povinnost hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný povinnost platit televizní poplatek od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] neplnil a dluží proto částku 2 160 Kč, která nebyla ani přes výzvu uhrazena. Žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení do dne podání žalobního návrhu, tj. 27. 10. 2021 ve výši 291,09 Kč a tento úrok požaduje po žalovaném spolu s nezaplacenými televizními poplatky v celkové výši 2 160 Kč.

2. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaný je státním občanem Polska. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, v jiném členském státě žalována: 1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). V daném případě byl daný televizní přijímač poskytující službu zaregistrován na území České republiky. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci, a příslušnost českých soudů je tak dána taktéž dle čl. 14 uvedeného nařízení.

3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanému, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstala zcela nečinný.

5. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru; z výzvy k přihlášení poplatníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný nebyl přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku, ačkoli je odběratelem elektřiny, a tak má povinnost platit, pokud písemným čestným prohlášením neoznámí jinak. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizního poplatku bylo zjištěno, že žalovaný se považuje z poplatníka televizního poplatku od [anonymizováno] [rok]. Z výzvy žalobkyně k úhradě dlužné částky a výpisu předepsaných a uhrazených částek vyplývá, že žalovaný byl vyzvána o úhradu dlužných poplatků včetně úroků z prodlení ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, která byla zaslána žalovanému. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

6. Dle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZRTP“), se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů. Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Poplatníkem televizního poplatku je dle § 3 odst. 2 ZRTP fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 5 odst. 1 ZRTP poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Výše televizního poplatku dle § 6 ZRTP činí 135 Kč měsíčně. Dle § 7 odst. 2 ZRTP je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle § 10 ZRTP nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

7. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

8. V daném případě v souladu s výše citovanými ustanoveními má soud za to, že žalovaný nesplnil svoji zákonnou povinnost řádně hradit televizní poplatky, byť byl držitelem televizního přijímače. Žalobkyně v řízení prokázala jak existenci pohledávek, tak i jejich výši. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobkyně, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Netvrdil ani, že by povinnost k úhradě poplatku nevznikla nebo že by tato povinnost zanikla na základě jiné skutečnosti. Jelikož soud shledal pohledávku žalobkyně oprávněnou, zavázal žalovanému uhradit žalobkyně částku 2 160 Kč (poplatky za období od [anonymizováno] [rok] až do [anonymizováno] [rok], tj. 16 × 135 Kč). Šestnáctým dnem každého měsíce, v němž žalovaný řádně televizní poplatky nehradil, se dostával s úhradou měsíční platby do prodlení. Protože žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši souladné s nař. vl. [číslo] Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl a přiznal žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 291,09 Kč (prokázáno specifikací výpočtu úroku z prodlení).

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé a 100 Kč za výzvu k plnění. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

10. Náklady související se zastoupením žalobkyně advokátem soud nepovažuje za účelně vynaložené, tedy takové, které by žalobkyně musela nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit svá práva. Pokud agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize 11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.

12. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).