25 C 222/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Moravcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti vydědění

I. Žaloba na určení, že závěť zůstavitele a listina o vydědění učiněná formou notářského zápisu sepsaného dne [datum] pod. sp. zn. [anonymizováno] [číslo] JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [obec] [anonymizováno] – [anonymizováno], jsou neplatné, když z toho důvodu trvá účast žalobce v pozůstalostním řízení po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 10 164 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se domáhal určení neplatnosti vydědění učiněného formou notářského zápisu sepsaného dne [datum] pod. sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [obec] [anonymizováno] – [anonymizováno], jakož i určení, že s ohledem na neplatnost vydědění trvá účast žalobce v pozůstalostním řízení po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce]. Svou žalobu odůvodnil tím, že je synem zůstavitele [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. [datum], který jej vydědil prostřednictvím shora uvedené listiny o vydědění, a to z důvodu neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele, jakož i pro neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi. Univerzální dědičkou ze závěti se tak stala partnerka zůstavitele, a to [jméno] [příjmení], [datum narození], která se dožila dědického nápadu, ale dne [datum] zemřela, a jejím právním nástupcem se stal žalovaný, který je jejím synem. Žalobce již v rámci řízení o pozůstalosti zpochybnil důvody vydědění, když sice připustil, že v roce [rok] došlo mezi ním, zůstavitelem a paní [příjmení] k rozepři, pro kterou se přestal se zůstavitelem stýkat, ale popřel, že by mu zůstavitel zasílal SMS zprávy a emaily, prostřednictvím kterých stál o obnovení kontaktů. Dle žalobce nebyl dán žádný důvod k jeho vydědění, protože jej navštěvoval, jejich vztahy byly normální a zůstavitel netrpěl nouzí. V průběhu tří let před sepsání listiny o vydědění žalobce byl v kontaktu se zůstavitelem a odmítl nařčení uvedené v listině o vydědění, že zůstavitele posílal do plynu či koncentráku. Nabytí dědictví bylo potvrzeno žalovanému, přičemž obvyklá cena pozůstalosti byla určena částkou [částka]. Žalobce vydědění neuznává a toto považuje za neplatné, neboť zákonný důvod k vydědění zde nebyl dán, pročež se žalobce domnívá, že je zákonným dědicem po zůstaviteli a že má nárok na povinný díl z pozůstalosti jako nepominutelný dědic. Žalobce tedy požadoval po soudu určení uvedené výše ve výroku rozsudku.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s ohledem na pravomocné skončení pozůstalostního řízení není žalobce aktivně věcně legitimován k podání žaloby na určení, že vydědění je neplatné a že jeho účast v pozůstalostním řízení trvá. Okresní soud v Liberci pravomocně ukončil účast žalobce v pozůstalostním řízení, přičemž odvolání žalobce bylo odmítnuto. Pozůstalostní řízení pak bylo pravomocně ukončeno tak, že nabytí dědictví ze závěti bylo potvrzeno [jméno] [příjmení], pročež žalobce již není aktivně věcně legitimován k podání určovací žaloby popsané výše a žaloba musí být zamítnuta. Na závěr žalovaný označil vydědění za právoplatné.

3. Z úmrtního listu [jméno] [celé jméno žalobce] má soud za prokázané, že zůstavitel zemřel dne [datum]. Provedením řízení o pozůstalosti byla dle usn. Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], pověřena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

4. Jak je patrné z protokolu o předběžném šetření, jakož i z dalších šetření obsažených v pozůstalostním spise zn. [spisová značka], jediným zákonným dědicem zůstavitele byl žalobce. Z notářského zápisu ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], se podává, že zůstavitel touto formou pořídil závěť, prostřednictvím které povolal za svou univerzální dědičku veškerého jeho majetku [jméno] [příjmení], [datum narození], přičemž zůstavitel touto listinou zároveň vydědil žalobce jakožto svého syna, a to z důvodu, že o něj neprojevoval opravdový zájem a že mu neposkytoval potřebnou pomoc v nouzi, neboť déle jak tři roky s ním nebyl v kontaktu nebo se k němu choval hrubě a urážlivě a neposkytoval mu potřebnou pomoc, ačkoliv zůstavitel měl omezenou mobilitu a potřeboval francouzské hole a invalidní vozík. Na SMS zprávy o [anonymizováno] zůstavitele údajně žalobce nereagoval.

5. Z usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] má soud za zjištěné, že [jméno] [příjmení] se dožila dědického nápadu, ale zemřela dne [datum], přičemž nabytí dědictví po [jméno] [příjmení] bylo potvrzeno jedinému zákonnému dědici, a to žalovanému jakožto pozůstalému synovi.

6. Z protokolu sepsaného notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], jakožto soudním komisařem, má soud za prokázané, že žalobce výslovně do protokolu uznal za pravou a platnou jak závěť zůstavitele, tak listinu o vydědění. Žalobce ovšem zpochybnil důvody vydědění, přičemž uvedl, že se zůstavitelem se přestal stýkat v roce 2017, ovšem po incidentu vyvolaném [jméno] [příjmení]. V návaznosti na to notářka poučila žalobce o spornosti jeho nároku na povinný díl, o možnosti jeho uplatnění v civilním řízení sporném a následně usnesením ukončila jeho účast v řízení o pozůstalosti. Žalobce se do protokolu vzdal práva odvolání proti tomuto usnesení. Z podání žalobce ze dne [datum] je patrné, že žalobce se odvolal proti usnesení o ukončení jeho účasti v řízení o pozůstalosti, jeho odvolání bylo ovšem odmítnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací].

7. Z usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] se podává, že nabytí dědictví po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalobce] bylo potvrzeno závětní dědičce [jméno] [příjmení], přičemž obvyklá cena majetku a jiných aktiv v pozůstalosti byla stanovena částkou [částka] a žádné dluhy či jiná pasiva zjištěna nebyla. Toto usnesení nabylo právní moci 22. 12. 2021. Z vyjádření žalobce ze dne 4. 6. 2021 plyne, že žalobce nejprve v písemné podobě neuznal ani platnost závěti, ani důvody vydědění, později ovšem při jednání s notářkou platnost závěti uznal, jak je uvedeno výše.

8. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná významná zjištění. Soud zamítl žalobcem navrhovaný důkaz jeho účastnickou výpovědi, neboť žalobce se, ač řádně obeslán, bez omluvy k jednání nedostavil, a navíc jeho výpověď považoval soud za zcela nadbytečnou, neboť veškerá relevantní skutková zjištění bylo možno učinit z listinných důkazů založených ve spise zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] zachycujícího průběh řízení o pozůstalosti. S ohledem na formulaci žalobního nároku se pak soud nemusel zabývat tvrzenou nedůvodností vydědění, neboť žalovaný na takovém určení neměl a nemohl mít naléhaví právní zájem (k tomu viz níže).

9. Soud v souladu s ust. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), aplikoval na výše zjištěný skutkový stav právní úpravu účinnou od 1. 1. 2014, protože zůstavitel zemřel dne [datum].

10. Podle § 1492 o. z. pořízením pro případ smrti nelze zkrátit povinný díl nepominutelného dědice, který se práva na povinný díl nezřekl a nedošlo-li ani k vydědění. Pokud tomu pořízení pro případ smrti odporuje, náleží nepominutelnému dědici povinný díl. Podle § 1654 odst. 1 o. z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Jsou-li pro to na straně dědiců zvlášť závažné důvody a lze-li to na nepominutelném dědici rozumně požadovat, může soud povolit splátky na povinný díl nebo odklad jeho splatnosti; pohledávka se však úročí ode dne, kdy byla původně splatná.

11. Podle § 168 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále „z. ř. s.“) soud vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví neodmítli nebo zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví nebo je-li odmítnutí dědictví neplatné anebo jestliže se k odmítnutí dědictví nepřihlíží. Nemohou-li všechna dědická práva vedle sebe obstát, je tu spor o dědické právo.

12. Podle § 169 odst. 1 z. ř. s. závisí-li vyřešení sporu o dědické právo na právním posouzení pouze takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné, soud usnesením rozhodne, s kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků se účast v řízení ukončuje. Podle odst. 2 cit. ust. dědické právo těch, jejichž účast v řízení byla podle odstavce 1 ukončena, nezaniká, v řízení a při rozhodnutí se však k němu nadále nepřihlíží.

13. Podle § 170 odst. 1 z. ř. s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Podle odst. 2 cit. ust. nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. Podle odst. 3 cit. ust. vyplývá-li z odstavce 2 nebo z rozhodnutí soudu o žalobě, že dědické právo nesvědčí některému z dosavadních dědiců, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí. Ustanovení § 169 odst. 2 se použije obdobně.

14. Podle § 189 odst. 1 z. ř. s. nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou. Podle odst. 2 cit. ust. tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.

15. Jak je patrné ze skutkových zjištění učiněných soudem, která jsou popsána výše, žalobce v rámci řízení o pozůstalosti po svém otci uznal pravost i platnost závěti a listiny o vydědění, kterou pořídil zůstavitel ve formě notářského zápisu, přičemž žalobce jakožto nepominutelný dědic zpochybnil důvody vydědění uvedené v předmětné listině o vydědění. Notářka jakožto soudní komisařka proto ukončila jeho účast v dědickém řízení, přičemž nabytí dědictví potvrdila závětní dědičce, a to [jméno] [příjmení], která se dožila dědického nápadu, ovšem následně zemřela a jejím univerzálním právním nástupcem se stal její zákonný dědic, a to právě žalovaný. Obvyklá cena pozůstalosti byla určena částkou [částka]. Za této situace soudní komisařka postupovala zcela správně, když ukončila účast žalobce v řízení o pozůstalosti namísto toho, aby jej postupem podle § 170 odst. 1 z. ř. s. odkázala k uplatnění svého dědického práva v nalézacím řízení sporném, neboť v dané věci nedošlo ke vzniku sporu o dědické právo (tj. o právo na pozůstalost nebo na podíl z pozůstalosti), na které dané ustanovení pamatuje, nýbrž ke sporu o to, zda žalobci jakožto nepominutelnému dědici (synovi zůstavitele) náleží právo na povinný díl z pozůstalosti, tedy zda má pohledávku za dědicem (tj. žalovaný) na zaplacení částky rovnající se hodnotě jeho povinného dílu ve smyslu § 1654 odst. 1 o. z. Jak je patrné z protokolu obsahujícího výrok usnesení o ukončení účasti žalobce, notářka správně žalobce poučila o tom, že jeho právo na povinný díl je sporné a že jej žalobce může uplatnit v řízení sporném. Žalovaný tak ovšem chybně učinil prostřednictvím obecné určovací žaloby ve smyslu § 80 o. s. ř., namísto toho, aby žaloval přímo na zaplacení povinného dílu.

16. Otázku, zda se v případě, zpochybňují-li nepominutelní dědicové důvodnost svého vydědění, aniž by napadali i pravost a platnost závěti zůstavitele, jedná o spor o dědické právo, a lze nepominutelné dědice odkázat k podání žaloby ve smyslu § 170 z. ř. s., vyřešil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017, s jehož závěry se soud plně ztotožňuje a na něž dále odkazuje. Ustanovení § 1673 odst. 2 o. z. ve spojení s procesně právním ustanovením § 170 z. ř. s. se dle těchto závěrů nejvyššího soudu vztahuje pouze na situace, kdy v pozůstalostním řízení vznikl spor o dědické právo. Vzhledem k tomu, že nepominutelný dědic (oproti dřívější právní úpravě v zákoně č. 40/1964Sb., občanském zákoníku, účinném do 31. 12. 2013) již nemá právo na dědický podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu (srov. ustanovení § 1654 odst. 1 věta první o.z.), stává se, není-li mu dědický podíl zanechán zůstavitelem, pouhým věřitelem dědiců, tudíž mu nesvědčí dědické právo po zůstaviteli (a nemůže ani jít o dědický spor, tedy spor konkurujících si dědických práv). Takováto situace nastala i v projednávané věci, neboť žalobce se domáhal svého povinného dílu tím, že zpochybňuje důvodnost jeho vydědění listinou ze dne [datum], avšak současně v rámci pozůstalostního řízení uznal platnost zůstavitelem téhož dne sepsané závěti, ve které ustanovil jediným dědicem [jméno] [příjmení] (matku žalovaného), pročež vyvolal spor o nárok na povinný díl. Za této situace tedy notářka správně ukončila účast žalovaného, kterému dědické právo nenáleželo, v řízení o pozůstalosti a obecně jej poučila o jeho možnosti požadovat svůj povinný díl v rámci civilního sporného řízení. Byť žalobce následně v podané žalobě do určité míry směšuje neplatnost vydědění a neplatnost závěti (což je patrné z žalobního petitu), z žalobních tvrzení vyplývá, že spíše zamýšlel zpochybňovat důvody vydědění, než samotnou platnost či pravost závěti a listiny o vydědění (například pro nesvéprávnost zůstavitele, zfalšování závěti apod.). Žalobce se nedostavil k jednání, aby mohl tyto nejasnosti odstranit, ovšem i kdyby tak učinil, na výsledek sporu by to nemělo vliv, neboť na určení, kterého se domáhal, nemohl mít naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř.

17. Na žalobcem podanou žalobu na určení, že závěť zůstavitele a listina o vydědění učiněná formou notářského zápisu sepsaného dne [datum] pod. sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [obec] [anonymizováno] – [anonymizováno], jsou neplatné, když z toho důvodu trvá účast žalobce v pozůstalostním řízení po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce], není totiž možno v souladu se závěry shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu pohlížet jako na žalobu podanou ve smyslu ustanovení § 170 z. ř. s., ale jako na žalobu, jíž se žalobce domáhá určení jeho postavení jako nepominutelného dědice, a je tudíž nezbytné, aby na požadovaném určení prokázal ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. svůj naléhavý právní zájem. Nic takového ovšem žalobce neprokázal. Podle ustanovení § 113 z. ř. s. se nepominutelný dědic stává účastníkem řízení o pozůstalosti, jde-li v něm mimo jiné o vypořádání jeho povinného dílu. V části pozůstalostního řízení, v níž se poté vypořádání povinného dílu řeší, se soud (soudní komisař) zabývá také případnou otázkou postavení nepominutelných dědiců v rámci pozůstalostního řízení. Vzhledem k tomu, že procesní postavení nepominutelných dědiců je tak zajištěno samotným ustanovením § 113 z. ř. s., a s žalobcem byl ojako s nepominutelným dědicem jednáno, přičemž řízení o pozůstalosti bylo následně pravomocně skončeno, dospěl soud k závěru, že žalobce nemůže mít na jím požadovaném určení účastenství (postavení) v pozůstalostním řízení po zůstaviteli naléhavý právní zájem a nemůže mít ani naléhavý právní zájem na určení neplatnosti vydědění. Žalobce se totiž jako nepominutelný dědic zůstavitele může ve smyslu ustanovení §1654 odst. 1 o.z. domáhat žalobou vůči dědici zůstavitele plnění spočívajícího ve vyplacení povinného dílu v penězích (případně jiným dohodnutým způsobem). Soud se ve sporném řízení zahájeném takovou žalobou pak bude jako předběžnou otázkou zabývat tím, zda byl žalobce jakožto syn zůstavitele vyděděn po právu či nikoli. Žalobcem požadované určení tedy má povahu pouze předběžné otázky pro posouzení oprávněnosti jeho nároku na povinný díl, pročež zde není dán naléhavý právní zájem na její vyřešení v samostatném řízení.

18. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neměl a nemohl mít z důvodů uvedených výše naléhavý právní zájem na určení, jehož se domáhal, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

19. Na okraj soud poznamenává, že pokud se žalobce rozhodne znovu uplatňovat svůj domnělý nárok na výplatu povinného dílu pro nedůvodnost jeho vydědění, bude muset s ohledem na znění § 1648 o. z. vyvrátit zůstavitelem uplatněné důvody pro jeho vydědění a bude na něm ležet důkazní břemeno (tedy odpovědnost) ohledně prokázání relevantních skutečností, neboť zůstavitel v závěti (ve formě notářského zápisu) uvedl důvody vydědění žalobce. Pakliže se žalobci tyto nepovede prokazatelně vyvrátit (a tedy neprokáže, že se se zůstavitelem stýkal, poskytoval mu pomoc apod.), bude v případném sporu neúspěšný a ponese náklady protistrany tak, jak tomu bylo v nyní projednávané věci.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 164 Kč vč. DPH. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč.