25 C 341/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Moravcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 3 731 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 731 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 431 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 731 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., a žalobou se domáhala úhrady tohoto příspěvku.

2. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále pouze„ vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaná, coby provozovatel, neměl ode dne 29. 5. 2020 do 9. 8. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena zákonem. To žalobkyně mj. zjistila ze sdělení pojišťovny [pojišťovna]. Vozidlo tak bylo nepojištěno 73 dní a žalovaná tímto jednáním porušila zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalované odeslala žalobkyně výzvu dne 8. 10. 2020 (prostřednictvím České pošty, s. p.; podací číslo [anonymizováno]), což je podmínkou pro uplatnění nároku. Výzva k úhradě byla žalované doručena dne 23. 10. 2020. Žalobkyni vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne 22. 12. 2020. Žalobkyně žalované zaslala první i druhou upomínku ze dne 28. 1. 2021 a 26. 2. 2021. Žalobkyně požadovala uhradit částku 3 731 Kč. Jedná se o částku 3 431 Kč (zákonná denní sazba 47 Kč vynásobená počtem dní, tj. 73), a částku 300 Kč, což je poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

3. Zdejší soud předně dovodil svou mezinárodní pravomoc (příslušnost) v této věci v souladu s článkem 14 Nařízením evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015, podle kterého může pojistitel žalovat u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště. Žalovaná (občan Nizozemska) má na území ČR povolen pobyt, poslední adresu platného pobytu v ČR na adrese uvedené v záhlaví má platnou. Soud proto dále vyšel z v tomto směru ustálené judikatury SDEU, jakož i na tuto problematiku stále aplikovatelné judikatury NS ČR (např. usnesení z 25.6.2014 sp.zn. 30 Nd 25/2014) stanovující, že pravomoc a příslušnost rozhodnout o žalobě směřující proti žalovanému, má členský stát, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného, a to za situace, kdy soud provedl veškerá dostupná pátrání po faktickém pobytu žalované, ten se mu však nepodařilo zjistit, zároveň však nedisponoval žádnými průkaznými indiciemi, které by umožňovaly dojít k závěru, že žalovaný má současné bydliště mimo EU. Cílem citovaného nařízení EU je přitom mimo jiné umožnit žalobci snadno určit soud, u něhož může podat žalobu, jakož i umožnit žalovanému přiměřeně předvídat, u kterého soudu může být žalován. Smyslu nařízení se tedy nepříčí, pokud dle něj bude určena příslušnost i za situace, kdy žalovaný prokazatelně měl poslední známé bydliště na území státu EU (zde konkrétně na adrese uvedené v záhlaví v obvodu zdejšího soudu), svému smluvnímu partnerovi před skončením smluvního vztahu změnu svého bydliště neoznámil, aktuálně je přes všechna pátrání neznámého pobytu, ale současně nebyly zjištěny žádné indicie osvědčující, že by měla bydlet mimo území EU. Zdejší soud proto uzavřel, že je ve věci mezinárodně příslušný dle posledního známého bydliště žalovaného ve smyslu čl. 4 bod 1, resp. čl. 14 nařízení Brusel I bis. Místní příslušnost zdejšího soudu je dána dle § 84 a § 85 o.s.ř.

4. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.

5. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalované, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

6. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že žalobkyně vyzvala dne 8. 10. 2020 žalovanou k zaplacení částky 3 731 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z informací, které měla žalobkyně k dispozici od pojišťoven (a z centrálního registru vozidel), zjistila, že žalovaná je vlastník nebo provozovatel vozidla [registrační značka], a k tomuto vozidlu není (nebylo) v období od 29. 5. 2020 do 9. 8. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Denní sazba příspěvku činila podle daného typu vozidla 47 Kč, náklady uplatnění činily 300 Kč. Tuto výzvu žalobkyně žalované zaslala dne 8. 10. 2020, pročež jí nebyla doručena a byla vrácena zpět odesílateli. Splatnost příspěvku a nákladů byla stanovena ve lhůtě do 60 dnů od marného doručení výzvy. Výzva rovněž mj. obsahovala poučení o možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Žalobkyně k úhradě příspěvku vyzývala žalované opakovaně, o čemž svědčí upomínky ze dne 28. 1. 2021 a 26. 2. 2021. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

7. Dle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o odpovědnosti“) vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] ([název žalobkyně]) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

8. Dle § 1 odst. 2 zákona o odpovědnosti (a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, (b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

9. Dle § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti pojistitel (pojišťovna, která je podle zvláštního právního předpisu oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti), sděluje [anonymizováno] údaje o vzniku, době přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti nejméně v rozsahu údajů, které stanoví ministerstvo vyhláškou, a to nejpozději do 1 měsíce ode dne vzniku příslušné skutečnosti. Dle § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti [anonymizováno] sděluje údaje podle odstavce 1 týkající se vozidel, která podléhají registraci vozidel, Ministerstvu dopravy. Dle § 15 odst. 3 zákona o odpovědnosti Ministerstvo dopravy porovnává údaje podle odstavce 2 s údaji jím vedenými a sdělí [anonymizováno] výsledek porovnání a údaje o vozidlech a o jejich vlastnících nebo provozovatelích, které nebyly sděleny [anonymizováno], a to v rozsahu údajů podle odstavce 12 vedených v registru silničních vozidel. [anonymizováno] má právo požadovat sdělení i jednotlivých údajů vedených v registru silničních vozidel, jsou-li pro to důvody vyplývající z její působnosti podle tohoto zákona.

10. Dle § 4 odst. 3 zákona o odpovědnosti se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 ve výši 47 Kč. Dle § 4 odst. 4 zákona o odpovědnosti osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Dle § 4 odst. 6 zákona o odpovědnosti povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Dle § 4 odst. 7 zákona o odpovědnosti výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu.

11. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

12. V daném případě byl v souladu s výše citovanými ustanoveními žalovaná, jako vlastník (provozovatel) tuzemského vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vyzvána k úhradě příspěvku za každý den porušení povinnosti plynoucí § 1 odst. 2 zákona o odpovědnosti. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které v souladu s účinnou právní úpravou řádně, včetně jejich výše, vyúčtovala. Na základě zjištěného skutkového stavu má soud za to, že výzva žalobkyně k úhradě příspěvku, obsahovala veškeré zákonem předepsané náležitosti, avšak žalovaná ani po jejím doručení příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, neuhradila. Žalovaná nesporovala doručení výzvy k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ani netvrdila ani neprokázala, že by dlužné částky uhradila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, tj. že např. existovaly okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu výše specifikovaného příspěvku, stejně tak nárok nákladů na jeho uplatnění, za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

13. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě pojistného nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 731 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

15. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.

16. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.