25 C 64/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Moravcem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A /34, 460 10 Liberec X - Františkov b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o žalobě na zdržení se zásahu a rušení práv z věcného břemene chůze a jízdy a na ochranu osobnosti

I. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému umožnit žalobcům řádný výkon a užívání práv věcného břemene práva chůze a jízdy po pozemku p. č. 254/1 v katastrálním území , adresa, , obec a , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému odstranit z pozemku p. č. 254/1 plot, který je umístěný v bezprostřední blízkosti hranice pozemku p. č. 254/2, vše v katastrálním území , adresa, , obec a , adresa, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zdržet se nejméně v době od 06:00 hod. do 22:00 hod. rušení žalobců při výkonu práv z věcného břemene tím, že neumožní svým psům volně pobíhat po služebném v žalobě specifikovaném pozemku p. č. 254/1, se zamítá.

IV. Žaloba na a uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahu do práva žalobců na ochranu osobnosti provozováním kamerového zařízení, jenž snímá v žalobě uvedený panující pozemek žalobců p. č. 254/2, se zamítá.

V. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému na nákladech řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Liberci dne , datum, se žalobci domáhali proti žalovanému tří negatorních nároků a jednoho nároku na ochranu osobnosti, a to z následujících důvodů. Žalobci a žalovaný jsou vlastníci sousedících pozemků, přičemž na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, bylo pro vlastníka pozemku p.č. 254/2 v části obce , adresa, , k. ú. , adresa, , obec a , adresa, , jehož součástí je stavba s číslem popisným 34 (rodinný dům), to vše zapsáno na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „panující pozemek“), zřízeno věcné břemeno práva chůze a jízdy po pozemku p.č. 254/1 v části obce , adresa, , k. ú. , adresa, , obec a , adresa, (dále jen „služebný pozemek“). Panující pozemek je v současné době ve vlastnictví žalobců, zatímco služebný pozemek je ve vlastnictví žalovaného, přičemž shora specifikované věcné břemeno bylo zřízeno jako pozemková služebnost (in rem) a takto bylo zaevidováno v katastru nemovitostí rozhodnutím , právnická osoba, pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , č. j. V-3445/2002-505. Žalobci tvrdí, že výkon jejich práv z věcného břemene chůze a jízdy je v současné době podstatně omezen v důsledku neoprávněného jednání žalovaného, spočívajícího v těchto zásazích do jejich práv: 1) Žalovaný umístil na služebný pozemek, v bezprostřední blízkosti s hranicí panujícího pozemku, plot, čímž měl podstatně ztížit možnost výkonu práva žalobců z věcného břemene (tj. konkrétně právo jízdy), a to zejména v zimním období, kdy mají žalobci problém se k panující nemovitosti autem vůbec dostat. 2) Žalovaný opatřil vstupní bránu na hranici služebného pozemku s veřejnou komunikací řetězem, který přehazuje přes sloupek oplocení, čímž měl podstatně ztížit přístup žalobců do panující nemovitosti. , adresa, od vstupní branky žalovaný žalobcům nepředal, v důsledku čehož nemohou žalobci užívat práv z věcného břemene v plném rozsahu. 3) Žalovaný měl dále bránit žalobcům ve výkonu práv z věcného břemene tím, že po služebném pozemku nechává volně pobíhat své dva velké psy, přičemž žalobci se obávají jak o svou vlastní bezpečnost, tak o bezpečnost třetích osob (zejména nezletilých vnoučat žalobců). Z důvodu volně pohybujících se psů po služebném pozemku se nepodařilo opakovaně provést odečty elektřiny v nemovitosti žalobců a volně se pohybující psi žalovaného zatěžují služebný pozemek rovněž nežádoucími imisemi v podobě exkrementů, které žalovaný zpravidla neodklízí. 4) Žalovaný umístil na služebný pozemek bez souhlasu žalobců kamerové zařízení, kterým měl snímat mj. i panující pozemek žalobců, jakož i samotné žalobce, a to v soukromí jejich obydlí. Žalovaný tímto způsobem neoprávněně zasahuje do soukromí žalobců, tedy do práv žalobců na ochranu osobnosti, ačkoliv pro takové jednání nemá žádný vážný důvod. Žalobci zdůraznili, že v okamžiku, kdy kamerový systém umožňuje provádět záznamy pořizovaných záběrů, jejichž prostřednictvím lze přímo či nepřímo identifikovat konkrétní fyzickou osobu zachycenou na záznamu, dochází ke zpracování osobních údajů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů („ZOOÚ“), a takové zpracování je dle § 16 ZOOÚ nutné oznámit a registrovat. Žalovaný se tedy měl dopustit zásahu do ústavně zaručených práv žalobců na nedotknutelnost jejich osoby a obydlí. Jednáním popsaným výše pod body 1) až 3) žalovaný dle tvrzení obsažených v žalobě zasáhl do práv žalobců z věcného břemena chůze a jízdy, pročež žalobci s odkazem na ust. § 1259 a § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) požadovali, aby jim žalobce I. umožnil řádný výkon práv z věcného břemene práva chůze a jízdy po služebném pozemku, II. aby odstranil plot ze služebného pozemku nacházející se v blízkosti hranice panujícího pozemku, a III. aby v době od 6:00 do 22:00 hod. neumožnil svým psům volně pobíhat po služebném pozemku. Jednání žalovaného specifikované pod bodem 4) pak dle žalobních tvrzení neoprávněně zasahuje do práv žalobců na ochranu osobnosti, pročež žalobci s odkazem na § 84 o. z. požadovali v bodě IV. žalobního petitu, aby se žalovaný zdržel zásahů do jejich práv snímáním panujícího pozemku a pořizováním kamerového záznamu.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že 1) plot umístěný na služebném pozemku v jeho vlastnictví byl zřízen v dostatečném odstupu od panujícího pozemku ve vlastnictví žalobců a jeho vybudování svědčí zájmům obou stran sporu, když navíc slouží k oddělení trvalého nepořádku na pozemku žalobců a je proti tomu logickou vizuální obranou práv žalovaného. Žalobce nesouhlasí s tím, že by zbudováním plotu mělo dojít k ztížení přístupu a příjezdu žalobců na jejich pozemek a jen liknavostí žalobců nedošlo doposud k vybudování brány na vstupu a vjezdu do jejich pozemku. 2) Žalobní tvrzení k bráně, nikoliv brance, na služebném pozemku jsou neaktuální, neboť dlouhodobá nekázeň žalobců v uzavírání brány při jejich použití přehozením řetízku vedla žalovaného k dalšímu opatření, kdy velmi jednoduchou manipulací se zámkem lze bránu otvírat i zavírat a je jen na kázni žalobců, aby tak pravidelně činili. 3) Volně se pohybující psi ve vlastnictví žalovaného jsou cvičenými psy, kteří se chovají velmi přátelsky ke všem lidem, včetně malých dětí a jejich pohyb po pozemku je pouze limitovaným pohybem, přičemž tito psi slouží v noci k ochraně majetku, a to ve prospěch obou účastníků. Výhrada k psím exkrementům je rovněž nedůvodná, dochází k jejich pravidelnému úklidu a pozemek ve vlastnictví žalovaného je udržovaným pozemkem, zatímco pozemek žalobců je ve značném nepořádku. 4) Kamerové zařízení umístěné a směřované k bráně rovněž slouží zájmu na ochraně majetku obou účastníků sporu, v žádném případě nezasahuje do soukromí žalobců ve zbytném rozsahu. Ohledně výkonu práv žalobců označených žalobou dochází dlouhodobě k problémům, které vyvolávají zcela zbytečně a šikanózním způsobem žalobci, zejména pak v souvislosti s řešením vjezdu na pozemky, kdy žalovaným zbudovanou bránu z neznámého důvodu považují žalobci za omezení svých práv a patrně by upřednostnili volný průjezd tak jako tomu je na jejich pozemek, což by vedlo k bezpečnostním rizikům v neprospěch každého z účastníků. Chování žalobců při pravidelném nedovírání brány vedlo k problémům v komunikaci mezi nimi a bylo zaviněno výlučně stranou žalující.

3. V rámci vyjádření na čl. 134 a násl. žalobci poukázali na to, že z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. sn. , spisová značka, , vyplývá závěr, že v souladu s § 1264 o. z. je třeba při určení rozsahu služebnosti cesty vycházet ze stavu v době zřízení služebnosti, nebylo-li dohodnuto něco jiného, resp. nebyl-li obsah služebnosti ve smlouvě určen. Dle čl. IV Kupní smlouvy ze dne , datum, byl rozsah věcného břemene vymezen v šíři pěti metrů od vrat při , adresa, v přímém směru k parcele panujícího pozemku. Kupní smlouva ze dne , datum, pak výslovně zmiňovala, že na služebném pozemku vázne právo chůze a jízdy, čili je zde kontinuita historicky vymezené služebnosti. Darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene ze dne , datum, konkrétní rozsah služebnosti nevymezila, z čehož žalobci s ohledem na shora citovaný judikát vyvozují, že je třeba vycházet ze stavu v době původního zřízení služebnosti, tj. dle kupní smlouvy ze dne , datum, , kdy byla služebnost zřízena v šíři pěti metrů od vrat k panujícímu pozemku.

4. Během prvního jednání žalobci uvedli, že od konání místního šetření došlo ke změně spočívající v tom, že žalobce vybudoval branku přiléhající k plotu, jehož odstranění se domáhají žalobci, a v současné době vlastní psy tři, namísto dvou psů, jak bylo uváděno v žalobě. Brána oddělující služebný pozemek od veřejné komunikace není elektrická, otevírá se manuálně a je značně těžká – žalobkyně a její vnoučata mívají problém s jejím otevíráním. Co se týče zámku na řetězu zmiňovaného v žalobě, ten byl odstraněn v roce 2019 a poté se na bráně nacházel pouze řetěz. V současnosti je na bráně pouze západka bez řetězu. V zimních měsících příjezdová cesta na panující pozemek klouže, příjezdovou cestu odhazuje primárně žalobce, žalovaný jen sporadicky. S tímto žalovaný nesouhlasil, neboť ten cestu odhazuje do úrovně garáže, a s žalobcem se střídají v odhazování sněhu rovnou měrou. Žalovaný dále uvedl, že nově vybudovaný plot a brána přiléhající k plotu, jehož odstranění se domáhají žalobci, slouží k tomu, aby žalovaný oddělil a uzavřel část služebného pozemku pro potřeby psů, kteří mohou v tomto prostoru pobíhat volně. Dále uvedl, že sami žalobci mají dva psy, ale on nepociťoval potřebu řešit jejich volné pobíhání po neoploceném pozemku žalobců sousedskou žalobu.

5. Výpisem z katastru nemovitostí na čl. 80 a 81 má soud za prokázané, že služebný pozemek je ve výlučném vlastnictví žalovaného, přičemž tento pozemek je zatížen věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch panujícího pozemku, který se nachází ve společném jmění žalobců, a to na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, . Součástí panujícího pozemku je dům č.p. 34.

6. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, se podává, že manželé Aladár a , jméno FO, , kteří nabyli panující pozemek kupní smlouvou ze dne , datum, , reg. dne , datum, č.j. RI 620/1973, tento pozemek darovali do výlučného vlastnictví , jméno FO, , přičemž na základě čl. VI. citované smlouvy dárci zřídili bezplatně pro vlastníka domu č. p. 34 umístěného na panujícím pozemku věcné břemeno práva chůze a cesty. Toto věcné břemeno bylo zřízeno jako právo věcné (in rem) a vloženo do katastru nemovitostí, přičemž rozsah věcného břemene (šíře a umístění práva cesty) nebyl blíže specifikován.

7. Z kopie kupní smlouvy z roku 1955 na čl. 99 se podává, že prodávající , jméno FO, prodala rodinný domek čp. 70, stavební parcelu čk. 177 a část pozemkové parcely čk. 949/2 manželům Mrskošovým s tím, že za účelem přístupu ke svému domku vyznačenému v pozemkové knize jako přístavba bez čísla popisného, který byl postaven na stavební parcele čk. 177/2, si vyhradila služebnost cesty po parcele čk. 949/2 v šíři pěti metrů v prostoru od vrat při , adresa, v přímém směru k pozemkové parcele čk. 949/3. Jak vyplývá z rozhodnutí odboru pro výstavbu rady městského národního výboru v Liberci ze dne , datum, (čl. 102), shora zmiňovanému domu na pracele č. kat. 177/2 bylo přiděleno číslo popisné 34 a orientační 108a – jedná se tedy o dům ve vlastnictví žalobců, který je v současné době součástí panujícího pozemku.

8. Z kupní smlouvy ze dne , datum, se podává, že na základě této smlouvy prodala , právnická osoba, manželům Aladáru a , jméno FO, služebný pozemek s tím, že kupní smlouva zmiňuje, že na služebném pozemku vázne právo chůze a jízdy ve prospěch vlastníka domu čp. 34 v kat. území , adresa, , které kupující přejímají k dalšímu trpění.

9. Z výše uvedené darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, a kupní smlouvy ze dne , datum, je tedy zřejmé, že manželé Aladár a , jméno FO, vlastnili zároveň od určité doby jak pozemek panující, tak pozemek služebný, a to až do roku 2002, kdy panující pozemek darovali , jméno FO, , přičemž na základě čl. VI. Darovací smlouvy zřídili bezplatně pro vlastníka domu č. p. 34 umístěného na panujícím pozemku věcné břemeno práva chůze a cesty.

10. Soud si vyžádal kopie veškerých listin ze sbírky listin katastru nemovitostí, přičemž z žádné z vyžádaných listin neplyne přesné vymezení rozsahu věcného břemene chůze a jízdy geometrickým plánem či jinak. Ve výpisu katastru nemovitostí je výslovně uvedené, že věcné břemeno chůze a cesty bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě výše uvedené smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, , nikoliv tedy smlouvy kupní z roku 1955. Rovněž další darovací smlouva ze dne , datum, uzavřená mezi , jméno FO, a , jméno FO, , jakož i kupní smlouva uzavřená mezi , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, (jako prodávajícími) a ČFU , právnická osoba, . (jako kupujícím) a následně uzavřená kupní smlouva mezi ČFU , právnická osoba, . a žalovaným odkazují na věcné břemeno chůze a jízdy zřízené na základě smlouvy z roku 2002, nikoliv smlouvy dřívější.

11. Z katastrální mapy na čl. 11 a 12 a čl. 47 - 49 se podávají dispozice panujícího a služebného pozemku, kdy panující pozemek je ze dvou stran obklopen pozemkem služebným a nemá vlastní přístup k veřejné komunikaci – tento je tedy zajišťován prostřednictvím věcného břemene práva cesty.

12. Z fotografií na čl. 13 – 15 je seznatelný nájezd na panující pozemek, po jehož levé straně se nachází plot, jehož odstranění se žalobci domáhají (fotografie vlevo nahoře a vpravo dole na čl. 13), jakož i příjezdová brána oddělující veřejnou komunikaci a služebný pozemek (fotografie vlevo dole na čl. 13). Z fotografií je dále patrné, že vjezd na panující pozemek žalobců není oddělen žádnou bránou od pozemku služebného a jediný plot je ten zbudovaný žalovaným po kratší straně panujícího pozemku. Mimo výše uvedené fotografie zobrazují psa žalovaného a psí výkaly, tyto ovšem nemají větší důkazní hodnoty, když nic nevypovídají o tom, že by množství výkalů bylo extrémní, nebo že by tyto nebyly dlouhodobě odklízeny.

13. Ohledáním na místě dne , datum, soud zjistil, že přes služebný pozemek vede jediná příjezdová cesta k panujícímu pozemku, a to přímo od brány umístěné na plotě oddělujícím služebný pozemek od veřejné komunikace k pozemku panujícímu, který je ze dvou stran obklopen pozemkem služebným – viz přílohy protokolu. Tato cesta vede podél domu žalovaného a de facto dělí služebný pozemek na půl. Brána oddělující služebný pozemek a veřejnou komunikaci je ovládaná manuálně, nemá elektrické ovládání. Brána nebyla v době ohledání opatřena řetězem ani zámkem, který tam měl dle žalobců v minulosti být. Měřením na místě soud zjistil, že vjezd na panující pozemek je tři metry široký (měřeno od sloupku plotu vystaveného žalovaným ke sloupku na druhé straně vjezdu na panující pozemek).

14. Fotografie na čl. 82 zobrazuje nájezd na panující pozemek a jsou na ní dobře viditelné rovněž sloupky po obou stranách nájezdu. Na fotografiích čl. 85 – 6 se nachází bližší pohled na plot, jehož odstranění se žalobci domáhají, na čl. 87 se nachází fotografie zobrazující veřejnou cestu, vjezd na pozemek služebný a za ním vjezd na pozemek panující. Fotografie na čl. 83 pak zobrazuje delší hranici panujícího a služebného pozemku – vlevo je viditelný dům ve vlastnictví žalobců a vpravo dům žalovaného. , adresa, není oddělena plotem, pouze provizorní ohrádkou. Z fotografie čl. 87 a zejména 88 je patrné vybudování branky přiléhající k plotu zbudovanému žalovaným, jehož odstranění se domáhají žalobci – tato branka byla zbudována v průběhu řízení, během ohledání dne , datum, se na pozemku žalovaného nenacházela. Díky tomu vznikla uzavřená část služebného pozemku přiléhající z levé strany k pozemku panujícímu.

15. Z úředního záznamu na čl. 91 a potvrzení na čl. 93 se podává, že , právnická osoba, , tj. bratr žalobkyně, při couvání naboural do plotu zbudovaného žalovaným u vjezdu na panující pozemek. Prostor mezi sloupky činil 3 metry. , právnická osoba, tam již několikrát zacouval bez kolize, jak sám uvedl, tentokrát zřejmě příliš vytočil volant, ale zavinění spatřoval na straně žalovaného, který tam plot dle jeho názoru postavil neoprávněně.

16. Během prvního jednání učinily strany nesporným, že šířka vjezdu na služebný pozemek z veřejné komunikace činí 3,61 m, šířka od sloupku ke sloupku při vjezdu na panující pozemek činí 3 m a panující pozemek žalobců je oplocen ze tří stran (tj. po vnějším obvodu a dále plotem žalovaného, jehož odstranění se žalobci domáhají), přičemž vstup na jejich panující pozemek je volně přístupný, není oddělen od pozemku žalobce bránou. Strana pozemku žalobců, na které se nachází přístup na jejich pozemek (tj. čelící domu žalovaného) není oddělena od pozemku žalovaného plotem, ale pouze provizorní ohrádkou.

17. Ze specifikace bezpečnostní kamery na čl. 112 a násl. Má soud za prokázané, že tato kamera ukládá záznam na microSD kartu, má vysoké rozlišení a funkci nočního vidění. Z potvrzení společnost , právnická osoba, . na čl. 116 se podává, že tato společnost dovezla žalovanému broušený asfalt, přičemž tato společnost je schopná dovézt materiál na pozemek s bránou o šíři 3 metry, neboť maximální šíření nákladního automobilu s izotermickou nástavbou činí 2,6 m. Z potvrzení společnosti Bernat paliva – kovošrot a.s. se podává, že tato společnost dováží uhlí žalobcům i žalovanému, přičemž řidiči této společnosti nemají problém projet ani na služebný ani na panující pozemek. Z fotografií a přiložených plánků vozidel na čl. 118 - 125 má soud za zjištěné, že nájezdem na panující pozemek mezi dvěma sloupky mohou projet vozidla osobní, dodávky i vozidla nákladní, konkrétně IVECO EuroCargo ML o šířce 2,55 m. Z protokolu o kontrole na čl. 129 se podává, že Státní veterinární správa provedla , datum, kontrolu psů žalovaného na základě podnětu blíže neuvedené osoby, přičemž na adrese žalovaného byli zjištěni dva psi (fena německého ovčáka o stáří 12 let a pes kříženec o stáří 4 roky). Inspektoři prováděli kontrolu ještě ve dnech 27. 8. a , datum, , kdy na místě zjistili malé množství výkalů, cca 3 hromádky v okolí živého plotu. Obě zvířata se chovala velmi přátelsky, byla v dobrém stavu, srst měla opečovávanou, obzvláště pes inspektorky velmi radostně vítal. Kontrolou nebylo zjištěno žádné porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání či zákona o veterinární péči.

18. Z fotografií na čl. 137 – 138 je patrné umístění kamery pod střechou garáže nacházející se vedle domu ve vlastnictví žalovaného. Fotografie na čl. 139 dokládají potřebu topit v domě žalobců uhlím. Fotografie čl. 140 ukazuje, jak nákladní vozidlo zastavilo před vjezdem na panující pozemek – dle přesvědčení soudu by ovšem mohlo mezi sloupky projet.

19. Z protokolu o vytyčení vyplývá, že před zbudováním plotu byla hranice mezi panujícím a služebným pozemkem vytyčena geodetem. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že plot, jehož odstranění se žalobci domáhají, byl postaven zcela na služebném pozemku ve vlastnictví žalovaného – jak daleko od skutečné hranice obou pozemků není podstatné (tvrzení žalovaného, že plot vybudoval o cca 30 cm dále od skutečné hranice pozemků vytyčené geodetem, čímž ku prospěchu žalobců zvětšil nájezd, nelze ověřit – pro rozhodnutí dané věci to však není podstatné).

20. Soud pro nadbytečnost zamítl důkaz písemným vyjádřením souseda účastníků , jméno FO, a manželky žalovaného na čl. 126 – 128, neboť tato vyjádření nemají takovou důkazní hodnotu, aby mohla nahradit svědeckou výpověď. Z obsahu těchto vyjádření je patrné, že tyto se týkají sousedských sporů mezi žalobci a žalovaným (popřípadě , jméno FO, ) a vyjadřují se zejména k tomu, kdo dané spory vyvolává – zodpovězení této otázky soud nepovažoval za zásadní pro rozhodnutí v dané věci, pročež tyto důkazy zamítl. Soud dále pro nadbytečnost zamítl návrh na výslech bratra, sestry a kamarádky žalobkyně, neboť tito svědci měli vypovídat k tomu, že psi žalovaného pobíhají volně po služebném pozemku, což měl již soud za prokázané. Bratr žalobkyně měl dále vypovídat k události, kdy se střetl s plotem žalovaného, což ale soud považoval za nadbytečné, neboť byl proveden důkaz úředním záznamem o dané dopravní nehodě. Rovněž účastnický výslech žalobkyně soud považoval za nadbytečný, když ostatní provedené důkazy poskytly dostatečný základ pro rozhodnutí dané věci.

21. Podle § 1259 o. z. kdo je oprávněn ze služebnosti, může se domáhat ochrany svého práva; § 1040 až 1043 se použijí obdobně. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

22. Podle § 1258 o. z. služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší. Podle § 1264 o. z. není-li míra služebnosti určena, rozhoduje potřeba panujícího pozemku. Podle § 1277 o. z. plocha pro výkon služebnosti stezky, cesty nebo průhonu musí být přiměřená potřebě a místu.

23. Podle § 86 o. z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

24. Jak již soud uváděl na začátku odůvodnění, žalobci se domáhali tří negatorních nároků směřujících k uložení povinnosti žalovanému zdržet se tří zásahů do jejich práva cesty a jízdy po služebném pozemku a jednoho zdržovacího nároku vyplývajícího z práva na ochranu osobnosti žalobců, do které mělo být dle žalobních tvrzení zasáhnuto snímáním prostoru společné brány bezpečnostní kamerou žalovaného.

25. Negatorní žalobou se oprávněný může domáhat zdržení se neoprávněného zásahu do práva vyplývajícího ze služebnosti, odstranění následků takového zásahu i povinnosti něco plnit (to v případě, že obsahem služebnosti je i povinnost aktivního jednání). Negatorní žalobu lze uplatnit tehdy, pokud rušení oprávněného ze služebnosti ze strany rušitele trvá, resp. pokračuje, anebo tam, kde sice již ustalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu (viz rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ). V případě, že služebnost spočívá v nikoliv výlučné možnosti užívat cizí věc (tak je tomu v případě práva cesty), může se oprávněný domáhat, aby vlastníkovi nebo i jiným osobám byla uložena povinnost umožnit mu výkon práva odpovídajícího služebnosti, případně zdržet se v žalobě uvedeného konkretizovaného rušení výkonu práva a odstranit jeho následky (viz rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ). Tak např. pokud vlastník služebného pozemku umístí v místě zatíženém služebností překážku, která neumožňuje oprávněné osobě právo odpovídající služebnosti vykonávat, může oprávněná osoba u soudu uplatnit odstranění této překážky (viz rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ). Vznikne-li spor o rozsah a způsob výkonu služebnosti, musí být žalobní návrh dostatečně určitý. Součástí žaloby musí být vymezení rozsahu a způsobu výkonu práva odpovídajícího konkrétní služebnosti, jejíž ochranu žalobce žádá (NS , spisová značka, ). Služebnost musí být v žalobě a ve výroku rozhodnutí označena natolik určitě, aby rozhodnutí mohlo být vykonáno v exekučním řízení. Nejvyšší soud tedy neshledal důvod ani po nabytí účinnosti o. z. měnit právní názor, že zákaz neoprávněného rušení vlastníka věci podle § 126 odst. 1 obč. zák. (nyní § 1042 o. z.) přichází v úvahu tam, kde neoprávněné rušení vlastníka ze strany rušitele trvá, resp. pokračuje, nebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu. Negatorní žalobou je možné se v zásadě domáhat ochrany proti již vykonaným zásahům, které trvají anebo jejichž opakování hrozí (viz rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ).

26. Za nejpodstatnější z negatorních nároků sami žalobci v průběhu řízení označili nárok na odstranění plotu žalovaného postaveného na služebném pozemku u hranice s pozemkem panujícím (na tomto jediném nároku ztroskotala rovněž mimosoudní dohoda), neboť žalobci se cítili být omezeni a podstatně rušeni v užívání práva odpovídajícího služebnosti cesty, prostřednictvím které mají zajištěn jediný přístup z veřejné komunikace ke svému pozemku, jenž je jinak ze dvou stran obklopen pozemkem služebným. Účastníci učinili nesporným, že nájezd na pozemek ve vlastnictví žalobců je 3 metry široký, resp. tento je ze dvou stran ohraničen sloupky zbudovanými žalovaným, které jsou od sebe vzdáleny 3 metry. Žalobci uváděli, že tento nájezd je příliš úzký, zejména pro najíždění nákladních vozidel, neboť žalobci topí ve svém domě tuhými palivy (což má soud za prokázané) a nákladní problém se nemohou na jejich pozemku vytočit, přičemž plot žalovaného jim způsobuje problémy i při řízení osobních vozidel, a to zejména v zimě, kdy nájezd klouže i s ohledem na mírně kopcovitý terén. Žalobkyně během druhého jednání uvedla, že panující pozemek nebyl nikdy v minulosti oddělen od pozemku služebného plotem. Plot, jehož odstranění se nyní žalobci domáhají, zbudoval až žalovaný.

27. Jak vyplynulo z výpisu z katastru nemovitostí, věcné břemeno chůze a cesty (slovy nového občanského zákoníku - služebnost cesty) bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě výše uvedené smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, , přičemž rozsah tohoto věcného břemene nebyl nijak vymezen (například geometrickým plánem či alespoň slovním uvedením šíře cesty apod.). Tato skutečnost sama o sobě nezakládá neplatnost (nyní zdánlivost) dané smlouvy pro neurčitost, nýbrž je na vlastníkovi služebného pozemku, aby v souladu s dobrými mravy a potřebou panujícího pozemku určil, kudy cesta povede tak, aby to bylo přiměřené místu (viz například rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ). Žalobci odkazovali na skutečnost, že dle čl. IV Kupní smlouvy ze dne , datum, byl rozsah věcného břemene vymezen v šíři pěti metrů od vrat při , adresa, v přímém směru k parcele panujícího pozemku. Kupní smlouva ze dne , datum, pak výslovně zmiňovala, že na služebném pozemku vázne právo chůze a jízdy, z čehož dovozovali, že šíře příjezdové cesty k panujícímu pozemku musí být stanovena i s ohledem na shora citovanou judikaturu v šíři 5 metrů, pročež by měl být plot zbudovaný žalovaným odstraněn, neboť tomuto požadavku odporuje. S tímto právním závěrem se ovšem soud neztotožnil. Za účinnosti současného občanského zákoníku lze nalézt v ustanovení § 1257 odst. 2 o. z. úpravu umožňující zřízení vlastnické služebnosti, tj.: „Vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku.“, přičemž dle ustanovení § 1301 o. z. platí: „Spojením vlastnictví panující a služebné věci v jedné osobě služebnost nezaniká.“ Posledně citované ustanovení ovšem představuje přístup radikálně odlišný od dosavadní koncepce, která i přes některé výjimky uznávala s odkazem na ust. § 584 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v takovém případě zánik věcného břemene splynutím (cit. ust.: „Jestliže splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě, zanikne právo i povinnost (závazek), nestanoví-li zákon jinak“). Z výše uvedených převodních smluv (konkrétně z obsahu kupní smlouvy z roku 1973 v kontextu darovací smlouvy z roku 2002), které si soud vyžádal ze sbírky listiny katastru nemovitostí (a které z větší části byly doloženy rovněž žalobci) totiž vyplývá, že po určitou dobu splynulo vlastnictví služebného a panujícího pozemku v osobách manželů Aladára a , jméno FO, , a to až do roku 2002, kdy panující pozemek darovali , jméno FO, , přičemž na základě čl. VI. Darovací smlouvy zřídili bezplatně pro vlastníka domu č. p. 34 umístěného na panujícím pozemku věcné břemeno práva chůze a cesty, které je v katastru nemovitostí zapsáno dodnes. Soud má tedy za to, že věcné břemeno původně zřízené v roce 1955 zaniklo splynutím a v roce 2002 bylo zřízeno nové věcné břemeno práva cesty, které přetrvává dodnes a vedle kterého by ostatně ani původní věcné břemeno z roku 1955 nemohlo obstát. S odkazem na shora citovanou judikaturu se tedy při určení rozsahu tohoto věcného břemene (jež není v katastru určeno geometrickým plánem či slovním vyjádřením jeho šíře) musí vycházet ze stavu, který zde byl v době jeho zřízení, tj. v roce 2002.

28. Jako další stěžejní argument na podporu svého žalobního nároku na odstranění plotu zbudovaného žalovaným uváděli žalobci nedostatečnou šíři nájezdu na jejich pozemek, kdy mezi stranami nebylo sporu, že tento je v současné době široký 3 metry. Žalobci zejména poukazovali na to, že nákladní vozidla dovážející jim tuhá paliva (či jiný materiál) mají problém takovýmto nájezdem s ohledem na zbudování plotu projet a posléze se na panujícím pozemku vytočit, přičemž v zimě nájezd klouže a bratr žalované si dokonce odřel o plot auto. Rovněž s těmito argumenty se soud nemohl nikterak ztotožnit. V ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 209/2018 Sb., o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel se stanovuje největší povolená šířka vozidel kategorie M, N, , právnická osoba, nebo C na maximálně 2,55 m a u vozidel s tepelně izolovanou nástavbou s tloušťkou stěny větší než 45 mm na maximálně 2,60 m (a tyto normy platí rovněž pro hasičská vozidla). Rovněž z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že nákladní vozidla nemají problém na panující pozemek nájezdem o šíři 3 m projet, dovážet žalobcům tuhá paliva apod. Pakliže se tyto vozy mají problém na pozemku žalobců otočit, jde spíše o důsledek malé výměry pozemku žalobců, a jeho řešením je couvání na pozemek z veřejné komunikace (případně za součinnosti žalobců či závozníka). Právo cesty přes služebný pozemek totiž není právem garantujícím zřízení točny pro nákladní vozy (s velkým průměrem otáčení v řádu desítek metrů) na tomto pozemku, pakliže tak není výslovně ujednáno.

29. Stěžejním principem dovozeným ustálenou doktrínou i judikaturou, kterým se řídí užívání služebností obecně, je povinnost oprávněného užívat služebnosti šetrně, tedy tak, aby tím služebný pozemek zatěžoval co nejméně. Ustanovení § 1258 o. z. výslovně zakotvuje vyvratitelnou právní domněnku, že není-li rozsah nebo obsah služebnosti určen výslovně, je spíše menší než větší. Zvolená koncepce odpovídá dřívější judikatuře Nejvyššího soudu, který například i v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, nebo , spisová značka, konstatoval, že oprávnění z věcného břemene má omezovat povinného co možná nejméně. Do § 1258 o. z. se tak promítla dřívější judikatura v podobě výkladového pravidlo, ze kterého plyne, že pokud nebude v případě sporu možné určit rozsah nebo obsah služebnosti podle místních poměrů, je nutné tento obsah nebo rozsah služebnosti vykládat spíše v neprospěch oprávněného. Služebnosti nemohou být svémocně rozšiřovány; právo odpovídající služebnosti musí být vykonáváno tak, aby povinného zatěžovalo co nejméně. V případě pochybností o rozsahu služebnosti tedy platí, že povinný má být omezován spíše méně než více a služebnosti by se tedy zásadně neměly rozšiřovat, naopak – pokud to umožňuje jejich povaha a účel – spíše omezovat (viz rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ).

30. Pakliže by soud vyhověl požadavku žalobců na odstranění plotu žalovaného, došlo by tím zjevně k nepřípustnému rozšíření práva cesty žalobcům respektive de facto k omezení velikosti pozemku žalovaného, neboť tento by si musel plot zbudovat dále od společné hranice v neprospěch služebného pozemku. Dle přesvědčení soudu by se jednalo o nepřípustné a nepřiměřené omezení vlastnického práva žalovaného, které by odporovalo shora citovaným judikaturním závěrům, že povinný má být omezován spíše méně než více a služebný pozemek má být zatěžován co nejméně, aby ještě byla naplněna potřeba panujícího pozemku, která ovšem i při zachování současného nájezdu v šíří 3 m zachována je a bude (bylo jednoznačně prokázáno, že nákladní vozy na panující pozemek mohou vjet a dovážet paliva žalobcům), byť nájezd menší než 3 m už by mohl tuto potřebu panujícího pozemku ohrozit. Soud má za to, že žalobci neprokázali, že by byli v neúnosné či nepřiměřené míře rušeni při užívání svého práva odpovídajícího břemeni cesty zbudováním plotu, byť jistě dřívější stav, kdy po dlouhé roky nebyl jejich panující pozemek nijak ohraničen plotem oddělujícím jej od pozemku služebného byl jistě pro žalobce o dost pohodlnější, neboť fakticky mohli najíždět na svůj pozemek, jak se jim zlíbilo. V současnosti jistě může představovat zúžený nájezd jisté nepohodlí, ale takové, které musí snášet.

31. Problém spojený s klouzáním nájezdu v zimě lze vyřešit mnohem šetrnějšími a přiměřenějšími opatřeními, než odstraněním plotu žalovaného, čímž by bylo nepřiměřeně zasaženo do jeho vlastnického práva (v důsledku „zmenšení“ jeho pozemku a vynaložení zbytečných nákladů na vybudování a odstranění plotu). Obecně totiž platí, že na údržbu cesty přispívají všichni, kdo mají právo cestu užívat (tedy v daném případě jak vlastníci služebného, tak panujícího pozemku), a to podle míry jakou užívání pozemku jednotlivými oprávněnými zatěžuje daný služebný pozemek (nedohodnou-li se jinak). Soud má za to, že v projednávané věci příjezdovou cestu (jakožto jedinou cestu, po které se mohou pohybovat vozidla z panujícího jakož i ze služebného pozemku na veřejnou komunikaci) užívají obě strany zhruba stejnou měrou, a takto by o ni účastníci měli i pečovat (ať už jde o odklízení sněhu, nutné udržovací práce a náklady s tím spojené apod.). Žalobci mohou v rámci údržby cestu zpevnit (vyštěrkovat, popřípadě vydláždit, asfaltovat apod.), pokud to údržba cesty a potřeba panujícího pozemku vyžaduje a nebrání tomu způsob užívání služebného pozemku (viz např. Věcná břemena v občanském zákoníku, , jméno FO, , 2006, s. 47), a pokud splní podmínky stavebního práva. Toto opatření by pak bylo podstatně méně zasahující do práv žalovaného, než odstranění plotu, a soud jej může stranám jedině doporučit, a to případě v kombinaci s rozšířením nájezdu po jeho pravé straně, tedy „v neprospěch“ pozemku žalobců (byť doporučení soudu opakovaně zejména žalobkyně odmítala, zřejmě v neochvějném přesvědčení o oprávněnosti žalobních nároků). S ohledem na výše uvedené tedy soud musel žalobu co do požadavku na odstranění plotu žalovaného zamítnout.

32. Co se týče nároku na uložení povinnosti žalovanému zdržet se rušení práv žalobců volným pobíháním psů žalovaného po služebného pozemku, z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že brání-li žalovaný žalobci ve výkonu práva cesty tím, že nechává přes cestu pobíhat psa, může se žalobce domáhat, aby soud uložil žalobci povinnost zdržet se rušení žalobce při výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni tím, že umožňuje psovi pobíhat po části pozemku. Zda bude možno žalobě vyhovět, bude záležet na skutkových zjištěních, tedy na tom, zda pobíhání (přítomnost) určitého psa objektivně brání žalobcům ve výkonu práva. Lze se však domáhat jen zamezení volného pobíhání psa, které by mohlo vést k ohrožení žalobce; nelze ukládat chovateli psa, aby se psem na část pozemku, ke které má žalobce právo, nemohl nikdy vstoupit. Proto součástí žalobního petitu musí být formulace, ze které se podává, že jde o rušení práva žalobce. Soud má za to, že pobíhání psů žalovaného po služebném pozemku nemohlo objektivně bránit žalobcům ve výkonu jejich práv, neboť panující pozemek není a ani v minulosti nikdy nebyl od služebného pozemku oddělen plotem, tedy mimo plotu zbudovaného žalovaným po levé straně panujícího pozemku, jehož odstranění se žalobci domáhají. Od roku 2009 chová žalovaný na služebném pozemku psa, o čemž nebylo mezi stranami sporu, a rovněž žalobci mají psy. Soud má za to, že je absurdní požadovat negatorní žalobou zamezení volného pobíhání psů po služebném pozemku a po příjezdové cestě k panujícímu pozemku, když sami žalobci v minulosti nikdy neměli a v současnosti stále nemají svůj pozemek oplocen, aby zabránili případnému vniknutí psů žalovaného na svůj pozemek. Z toho soud dovozuje, že nikdy v minulosti nebylo pobíhání psů po služebném ani panujícím pozemku problém, žalobkyně se očividně psů žalovaného nemůže bát (jak to tvrdila) a tito jí ani žalobci objektivně nemohou bránit v užívání práva cesty, když panující pozemek není oddělen plotem – kdyby totiž psi skutečně představovali rušení jejich práv, pozemek by si bezpochyby oplotili, aby jim zabránili vnikat na panující pozemek. To ovšem neučinili a soud má za to, že psi začali představovat (zástupný) problém až v okamžiku vypuknutí sousedských sporů. Ostatně i během místního šetření bylo chování největšího psa k soudci velmi přátelské a rovněž veterinární kontrola dospěla k závěru, že psi jsou přátelští, je o ně dobře postaráno a znečištění pozemku výkaly je naprosto v běžných hranicích. Veterinární kontrola byla provedena na základě oznámení blíže neuvedené osoby, ale v kontextu sousedského sporu panujícího mezi stranami, jakož i tohoto zjevně malicherného žalobního nároku je pro soud zjevné, kdo veterinární kontrolu inicioval, a z jakého motivu tak učinil. I v tomto rozsahu musela být tedy žaloba zamítnuta. Soud jen pro úplnost podotýká, že žalobce v průběhu řízení ohradil část svého pozemku plotem, který přistavěl k již zmiňovanému plotu, jehož odstranění se žalobci domáhají, a v tomto prostoru nechává psy volně běhat, aby nemohli vnikat na příjezdovou cestu – jelikož soud rozhoduje podle stavu v době vyhlášení rozsudku, musela by být žaloba zamítnuta i v případě, kdyby ji považoval co do tohoto nároku za důvodnou.

33. Co se týče žalobního nároku na uložení povinnosti žalovanému umožnit žalobcům řádný výkon a užívání práv věcného břemene práva chůze a jízdy uplatněného v bodě I. žalobního petitu, ten je formulován příliš široce a vágně, ale z kontextu žaloby vyplývá, že se zřejmě měl vztahovat k tvrzením o tom, že na bráně se nachází řetěz se zámkem, který v zimě přimrzá a ke kterému nemají žalobci klíč. Jak ovšem žalobkyně upřesnila během jednání, zámek byl odstraněn již před podáním žaloby, a v současnosti je na bráně západka, z čehož plyne, že tento nárok byl nedůvodný již v době podání žaloby a soud musel žaloba zamítnout i v tomto rozsahu. I přesto soud považuje nezbytné zmínit, že z konstantní judikatury i praxe plyne, že vlastník může svůj pozemek oplotit a opatřit bránou, aniž by šlo o bránění služebnosti. Jeho povinností je umožnit oprávněnému a osobám, které od něj své právo odvozují, umožnit chůzi a jízdu – nikoliv ovšem každému. Zamyká-li se brána, musí dát oprávněnému klíče nebo jinak zajistit odemčení dle požadavků oprávněného. Ze zásady šetrného výkonu služebnosti judikatura dovodila, že oprávněný a jeho návštěvy jsou povinni bránu za sebou zavírat a mají-li klíče, taktéž zamykat (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, ). Tyto povinnosti ovšem žalobkyně minimálně ve dvou zjištěných případech porušila, když sama přiznala, že jednou bránu otevřela a nechala otevřenou úmyslně, neboť měla být rozzlobená kvůli psím výkalům na příjezdové cestě (což bylo doloženo rovněž kamerovým záznamem tento incident zachycující), a jednou ji nechala otevřenou z nedbalosti, neboť si myslela, že ji zavře osoba nacházející se za ní, která ovšem rovnou odešla do domu žalobkyně, což soud přivádí k otázce bezpečnostních kamer na služebném pozemku a k poslednímu žalobnímu nároku.

34. Žalobci argumentovali tím, že pořizování záznamu kamerami namířenými na prostor společné brány oddělující služebný pozemek od veřejné komunikace je nepřípustným zpracováním jejich osobních údajů. K tomu soud podotýká, že zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů je veřejnoprávní úpravou, přičemž uplatňování soukromého práva je tedy na této úpravě nezávislé a nemá pro rozhodnutí soudu většího významu. Žalobci dále (tentokrát relevantně) namítali, že pořizováním kamerového záznamu je nepřípustně zasahováno do jejich ústavně zaručeného osobnostního práva na ochranu jejich soukromí. Nejprve je třeba zmínit, že z provedeného dokazování jasně plyne, že obě kamery umístěné na garáži žalovaného snímají nikoliv panující pozemek (jak je uvedeno v žalobě), ale pozemek služebný, konkrétně prostor společné brány a příjezdové cesty. Podle § 86 o. z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Občanský zákoník zdůrazňuje požadavek proporcionality takového zásahu, kdy je třeba zkoumat nejen samotnou přiměřenost takového jednání ve vztahu ke sledovanému účelu, ale především jeho nezbytnost. Při posuzování, zda je kamerový systém nezbytný pro ochranu práv a právem chráněných zájmů dotčené osoby, a nakolik zasahuje do práv subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života nutno aplikovat princip proporcionality. Při posuzování zákonnosti umístění kamerového systému je vždy třeba vycházet z toho, že k plnění svých funkcí musí být kamerový systém nastaven efektivně. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla kamerovým záznamem zachycena, jak úmyslně nechala bránu otevřenou, má soud za to, že provozování kamerového zařízení na garáži žalovaného je v daném případně nezbytným a přiměřeným opatřením k ochraně vlastnických práv, ale i života a zdraví dětí a psů žalovaného, prostřednictvím kterého může být zabráněno v dalším porušování práva ze strany žalobkyně či jiných osob. V tomto kontextu považuje soud za nezbytné zmínit, že služebný pozemek se nachází v těsné blízkosti (oddělené pouze chodníkem) velmi frekventované hlavní komunikace v , adresa, , kde je značný provoz, přičemž žalovaný má tři nezletilé děti útlého věku a rovněž psy. S ohledem na žalovaným doložený kamerový záznam nemá soud důvod pochybovat o tvrzení žalovaného, že bezpečnostní kameru umístil na garáž svého domu právě proto, že šlo o opakované incidenty nazavírání brány. Tyto incidenty soud považuje za velmi vážné ohrožení života a zdraví dětí žalovaného, které by například při hře s míčem mohly v dětské lehkomyslnosti vběhnout do cesty a utrpět při tom vážná zranění nebo dokonce i smrt, a to samé lze říci i o psech žalovaného. Nazíráno tímto pohledem nelze než konstatovat, že kamerové zařízení snímající přístupovou bránu a příjezdovou cestu je nezbytným opatřením, které sice zasahuje do osobnostních práv žalobců na soukromí, ale děje se tak v přiměřené míře (kdy žalobci jsou omezování jen po krátkou dobu příchodu či příjezdu po cestě) a ze zákonných důvodů, přičemž v testu proporcionality soud považuje za převažující zájem na ochraně života a zdraví, jakož i majetku žalovaného a jeho dětí, oproti zájmu na ochraně soukromí žalobců. Proto soud i ve vztahu k tomuto nároku žalobu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k předžalobní výzvě před zahájením řízení) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé (1. vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za účast na místním šetření dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky , částka, za účast na jednání soudu (1. jednání ve věci) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ze dne , datum, ) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky , částka, za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na 2. jednání soudu v délce přesahující 2 hodiny) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. Žalobce nedoložil doklad o tom, že by dne , datum, proběhla další porada mezi ním a jeho advokátem, pročež mu soud nepřiznal náhradu za tento úkon právní služby.