Okresní soud v Liberci · Rozsudek

26 C 122/2020

č. j. 26 C 122/2020-12

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-02-03 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSLI:2021:26.C.122.2020.1

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Liberci rozhodl ve prospěch žalobkyně o výzvě k úhradě nákladů za ošetření a pobyt v záchytné stanici, které byly způsobeny přítomností alkoholu nebo jiné návykové látky u žalovaného. Soud se opřel o § 17 odst. 4 zákona o opatřeních k ochraně před škodami působenými alkoholem a návykovými látkami, kterým je povinnost úhrady nákladů uložena osobě, jejíž zdraví bylo ohroženo. Rozhodnutí bylo vydáno bez nařízení jednání, na základě předložených listinných důkazů a výsledku vyšetření biologického materiálu. Soud přiznal žalobkyni částku 3 500 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Hočkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 3 500 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 500 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 500 Kč od 8. 9. 2016 do zaplacení, a na nákladech řízení k rukám právního zástupce žalobce částku 1 489 Kč to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovanému zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím a náklady řízení, neboť poskytla žalovanému ošetření a následnou hospitalizaci v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici dne 30. 4. 2018. Současně provedla žalobkyně vyšetření biologického materiálu za účelem vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky. Výsledek vyšetření byl pozitivní, když přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky byla u žalovaného prokázána.

2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.).

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně poskytla žalovanému ošetření a pobyt v záchytné stanici ode dne 30. 4. 2018 do dne 1. 5. 2018, kdy byl žalovaný vyšetřen na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky s pozitivním výsledkem. Žalobkyni vznikly náklady v souvislosti s ošetřením a pobytem žalovaného v částce 3 500 Kč a k úhradě této částky byl žalovaný vyzván fakturou číslo ze dne 4. 5. 2018 se splatností dne 18. 5. 2018.

4. Nárok žalobkyně je oprávněný s ohledem na ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem nebo jinými návykovými látkami, neboť žalovanému vznikla podle uvedeného ustanovení povinnost uhradit vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici z důvodu prokázané přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky v krvi žalovaného.

5. Vzhledem k tomu, že z žalobkyní předložených listinných důkazů vyplývají tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud přiznal žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku také úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 ode dne následujícího po splatnosti faktury.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.) Nebude-li plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze po jeho právní moci podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.