26 C 4/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl předsedou soudu Mgr. Petrem Hočkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zrušení vyživovací povinnosti na zletilé dítě,

I. Návrh na zrušení výživného, které žalobce platí na výživu zletilé žalované na základě rozsudku Okresního soudu v Liberci č.j. , spisová značka, ze dne 19. 6. 2014 se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení k rukám právního zástupce žalované částku 19 650,40Kč a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Otec již zletilé , Anonymizováno, se podáním ze dne 11. 11. 2024 domáhal zrušení jeho vyživovací povinnosti k dceři s tím, že je již zletilá a on nemá žádnou povědomost o tom, zda studuje nebo nikoli.

2. Z rozsudku Okresního soudu v Liberci č.j. , spisová značka, ze dne 19. 6. 2014 soud zjistil, že uvedeným rozsudkem bylo toto výživné určeno na částku 2 800 Kč měsíčně.

3. Při jednání soudu dne 17. 2. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná stále studuje, jak vyplynulo z obsahu Potvrzení o denní studiu, vydaném Střední zdravotnickou školou a vyšší odbornou školou zdravotnickou , adresa, je aktuálně studentkou 4. ročníku oboru praktická sestra. Jak žalovaná následně vysvětlila, po maturitě by chtěla pokračovat ve studii, buď na medicíně, nebo studovat na dětskou sestru.

4. Otec upozornil na skutečnost, že dceru viděl naposledy ve 12 letech a neměl ponětí o tom, zda a kde studuje. Ke svým poměrům připomněl, že je poživatelem invalidního důchodu 3. stupně a pak pronajímá jeden nájemní byt.

5. Podle § 911 občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.

6. Po provedeném řízení soud dospěl k těmto závěrům. Ohledně žalované , Anonymizováno, bylo prokázáno, že dosud neukončila přípravu na budoucí povolání, když aktuálně studuje na střední škole v řádném denní studiu. Dosud tedy nenabyla schopnosti sama se živit a o návrhu na zrušení vyživovací povinnosti otce k dceři nemohlo být rozhodnuto kladně.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšné žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, a to za právní zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci a dva režijní paušály. O konkrétní výši odměny za právní zastoupení bylo rozhodnuto podle § 8 odst. 2 vyhlášky 177/1996Sb., podle něhož je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění. Pětinásobek ročního plnění je tedy v konkrétním případě dán součinem 2 800 x 60 = 168 000 Kč. z tohoto základu pak odměna za jeden úkon právní pomoci představuje částku 7 820 Kč. V daném případě byl uplatněn nárok na náhradu nákladů řízení za dva úkony právní pomoci po 7 820 Kč (převzetí věci, účast u jednání soudu) a dva režijní paušály po 300 Kč, to vše zvýšeno o 21% DPH, jejímž plátcem je právní zástupce žalované. Uvedený postup soudu má pak oporu i v rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 15. února 2022, který ve svém Nálezu sp. zn. IV. ÚS 2108/21, uzavřel, že je-li veden spor o peněžité plnění v konkrétní pravidelné výši za určité časové období (byť není rozhodováno o přiznání plnění, nýbrž o jeho zrušení), v němž je celkovou spornou peněžitou částku možno zjistit jednoduchým početním úkonem, přičemž rozsudek o takové žalobě zahrnuje nejen řešení otázky existence práva a povinnosti (např. vyživovacího závazku), nýbrž i jeho výše, je postup, ve kterém je dána přednost použití § 8 odst. 2 před § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, v souladu s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud nicméně přihlédl ke konkrétním okolnostem sporu na straně jedné a majetkové situaci navrhovatele a na místo standardní třídenní lhůty k plnění, tedy k zaplacení nákladů řízení, tuto lhůtu prodloužil na 3 měsíce.