26 C 73/2013

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Hočkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupenému titul. jméno příjmení, advokátem, anonymizováno datum, obec o zaplacení částky 96 307 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 711,96 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 3 537,73 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 29 415,20 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se svým podáním domáhal vydání rozhodnutí, které by uložilo nejprve dvěma žalovaným, totiž jméno a celé jméno žalovaného, povinnost k úhradě žalované částky z důvodu uzavření Smlouvy o stavebním spoření číslo k němuž došlo dne 3. 1. 2002 mezi žalobcem a původně prvou žalovanou a následně pak k uzavření Smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo to dne 4. 3. 2008, na jejímž základě poskytl žalobce úvěr a meziúvěr ze stavebního spoření ve výši 340 000 Kč. Byl sjednán roční úrok 4,8%. Poskytnutý úvěr byl částečně splacen částkou 198 134,50 Kč, ale nebyl řádně splacen celý, pročež žalobce úvěr ke dni 30. 4. 2012 zesplatnil.

2. Následně bylo řízení přerušeno z toho důvodu, že původně prvá žalovaná zemřela a podáním ze dne 29. 10. 2019 vzal pak žalobce vůči ní žalobu zpět, pročež soud rozhodl o zastavení řízení mezi žalobcem a celé jméno žalované.

3. Při jednání soudu dne 2. 3. 2020 vyšlo najevo, že mezi účastníky není podstata pře sporná. Žalovaný celé jméno žalovaného si byl vědom nastalé situace, pouze připomněl, že se měli s manželkou rozvádět, dokonce již měli sepsanou (a ve spise založenou) Smlouvu o vypořádání vzájemných majetkový vztahů, dle níž na tento úvěr měla plnit právě manželka. Samotné uzavření závazkového vztahu, stejně jako to, že na dluh z něj plynoucí nebylo zcela plněno a že by tedy zanikl buď splněním, nebo jakkoli jinak, nebylo ze strany žalovaného zpochybněno. Připomenul fakt, že od smrti manželky se jako samoživitel stará o tři nezletilé děti, když nejmladší syn má 12 let chodí na Základní školu ulice, starší syn do 1. ročníku anonymizováno školy, studuje IT obor a nejstarší dcera chodí do 3.ročníku na ulice anonymizováno. On pracuji jako OSVČ, dělá automechanika. Měsíčně hospodaří rodina s rozpočtem zhruba 30-40 tisíc, což je pro žalovaného a pro děti. Bydlí ve vlastním domě, v patře, v přízemí má svoji autodílnu, na její pořízení byly peníze ze stavebního spoření. Na domě je ještě zástava od anonymizováno banky, tam si bral úvěr ve výši 1,8 mil korun, který má ještě zhruba 10 let splácet.

4. U tohoto jednání pak byl okresním soudem vyhlášen rozsudek, jímž bylo žalobě plně vyhověno dle žalobního petitu. Soud nicméně přihlédl k aktuální materiální situaci žalovaného a umožnil mu delší než zákonnou lhůtu k plnění, kdy povolil uradit dlužnou jistinu ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku a zbytek dluhu pak v pravidelných měsíčních splátkách po dvou tisících korunách.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný následně odvolání, které směřovalo nikoli do jistiny jako takové, ale do úhrady příslušenství a nákladů řízení, u nichž pak žalovaný napadal chybný výpočet přiznaných nákladů řízení, respektive skutečnost, že ve výroku rozsudku byla uvedena částka 35 126,40 Kč, ale odůvodnění rozsudku vychází na částku 29 415,20 Kč.

6. V napadené části pak byl rozsudkem soudu prvého stupně zrušen, když bylo zároveň soudem nadřízeným uloženo, aby se v dalším řízení zaměřil na odstranění nedostatků žaloby v tvrzení o nároku na„ kapitalizované“ úroky a úroky z prodlení a aby vyzval žalobce k doplnění tvrzení o těchto nárocích tak, aby bylo zřejmé u úroků z jakého dluhu (z jakých splátek) v jaké výši a za jaké období byly počítány.

7. Následně tedy soud vyzval žalobce, aby doplnil svá žalobní tvrzení způsobem, která naznačil odvolací soud. Žalobce následně svá skutková tvrzení doplnil a to jak ohledně odůvodnění výše kapitalizovaného úroku z prodlení, tak úroku z úvěru. Pokud jde o kapitalizovaný úrok z prodlení, žalobce především odkázal na obsah Obecných úvěrových podmínek anonymizována tři slova, z nichž, konkrétně z části III. písmeno F odst. 5) plyne, že je-li dlužník v prodlení se splácením úroků z meziúvěru, je věřitel oprávněn účtovat z dlužné částky úroků úrok z prodlení, který je až o 10 procentních bodů vyšší než sjednaný úrok z meziúvěru. Věřitel je oprávněn účtovat úrok z prodlení bez předchozího oznámení dlužníkovi.“ A dále dle části IV. písmene J. odst. 3) téhož pak plyne, že pokud věřitel od úvěrové smlouvy odstoupí, vypoví ji, nebo bude požadovat okamžité splacení poskytnutého meziúvěru/úvěru a dlužník nesplatí dlužnou částku ve lhůtě podle části IV. písm. K bod 3. resp. 4. je věřitel oprávněn požadovat úroky z prodlení ve výši až 20% p.a. ze splatné dlužné částky od prvního dne prodlení do zaplacení. Žalobce pak poukázal na to, že uvedená úroková navýšení nepožaduje, když se domáhal pouze zaplacení úroku z prodlení pouze v zákonné výši dle nařízení vlády číslo 142/194Sb. v platném znění. Konkrétní výše jím požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení činí 5.711,96 Kč. Úrok byl vypočten z jistiny 96 307 Kč a to za dobu od data následujícího po odstoupení od smlouvy, tedy od 1. 5. 2012 do dne, kdy byla zpracována žaloba, tedy do 4. 2. 2013. Zákonná výše úroku z prodlení pak v daném období činila 7,75% ročně, tudíž v roce 2012, konkrétně za dobu od 1. 5. 2012 do 31. 12. 2015 činila tato výše úroku z prodlení z uvedené jistiny částku 4 996,25 Kč. Za dobu od 1. 1. 2013 do 4. 2. 2013 pak z téže jistiny tato částka byla 715,71 Kč a celkový součet těchto dvou částek pak 4 996,25 + 715,71 = 5 711, 96. Kč. Obdobně pak pokud jde o požadavek žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku z úvěru, odkázal žalobce především na znění Obecných úvěrových podmínek anonymizována tři slova, konkrétně pak na část IV., písmeno J odst. 3, podle něhož pak odstoupením od úvěrové smlouvy, zesplatněním pohledávky nebo výpovědí úvěrové smlouvy věřitelem nezaniká věřiteli právo účtovat kromě úroků z meziúvěru nebo úvěru i úroky z prodlení a to až do zaplacení celé pohledávky věřitele. Konkrétně byla mezi stranami úvěrové smlouvy sjednána úroková sazba sjednána ve výši 4. 80 % p.a. Konkrétní výše požadovaného kapitalizovaného úroku z úvěru byla požadována opět z jistiny 96 307 Kč a to za stejné období jako v případě úroku z prodlení, tedy od 1. 5. 2012 do 4. 2. 2013 a za rok 2012 pak tato výše činí 3 094,45 Kč a za rok 2013, respektive jeho část, 443,28 Kč, součet pak je 3 537,73 Kč.

8. Potom, kdy byl s uvedeným určením výše žalovaných kapitalizovaných úroků z prodlení a z úvěru seznámen žalovaný, učinil ji v rámci svého podání nespornou. Současně pak strany souhlasily s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto postupem dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.

9. Vztah účastníků byl založen zákonem 513/1991Sb., obchodním zákoníkem. Dle § 502 tohoto předpisu byl od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V tomto případě byly sjednány úroky ve výši 4,8% ročně, což je výše, která se nijak nepříčí ani nepříčila poctivému obchodnímu styku, dokonce obstojí i přísnější optikou ochrany spotřebitele. Proto požadavek žalobce na to, aby mu byly přiznány úroky z úvěru v požadované výši, byl po právu. Podle § 369 odst. 1 téhož předpisu pak je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. Pokud jde o tzv. kapitalizaci úroků, je k ní finančními institucemi přistupováno v rámci žalob zcela standardně. Tento institut je sice do jisté míry nadbytečný, ale nikoli v rozporu se zákonem a rozhodně nijak nezhoršuje postavení dlužníků. V konkrétním případě pak, pokud by žalobce nepožadoval kapitalizované úroky (lhostejno, zda z úvěru či z prodlení), požadoval by pouze úrok vyjádřený procentní sazbou a běžící od 1. 5. 2012 (den po odstoupení od smlouvy) na místo od 4. 3. 2013, což byl den následující po dni, k němuž byla provedena kapitalizace žalovaných úroků. Bylo tedy na vůli žalobce, zda a po jakou dobu provede tzv. kapitalizaci či zda jí provede vůbec. Pokud jí v konkrétním případě provedl a vyčíslil a takto vyčíslené částky učinil žalovaný v rámci svého vyjádření nespornými, když ovšem jejich aritmetické vyjádření považuje za správné a korektní rovněž soud, bylo mu přiznáno právo na jejich zaplacení.

10. V souladu s rozhodnutím odvolacího soudu opětovně pak soud prvého stupně rozhodoval o náhradě nákladů řízení. O nich bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř., a ve věci zcela úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek 3 860 Kč, 4 úkony právní pomoci po 4 980 Kč, 4 x režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH, když právní zástupce žalobce se výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti s cestou k jednání nalézacího soudu dne 2. 3. 2020 a časem na této cestě promarněným. Celkem tedy za právní zastoupení přísluší žalobci 4 980 x 4 = 19 920 Kč, za 4 režijní paušály 300 x 4 = 1 200 Kč, celkem 21 120 Kč. Po navýšení o 21% DPH tato částka činí 25 555,20 Kč a po připočtení soudního poplatku 3 860 Kč činí celková částka účelně vynaložených nákladů řízení 29 415,20 Kč.

11. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i v tomto druhém rozhodnutí vycházel ze situace, která zda panovala v době původního rozhodování a umožnil žalovanému, aby obě částky kapitalizovaného úroku uhradil nikoli ve standardní třídenní lhůtě, ale ve lhůtě tříměsíční a náklady řízení pak ve lhůtě ještě o tři měsíce delší. Soud je přesvědčen, že uvedené prodloužení lhůty k plnění nadále reflektuje reálné možnosti skutečné úhrady dluhu ze strany žalovaného, aniž by zároveň mohl znamenat reálné ekonomické ohrožení žalobce. Zde totiž soud připomíná, že do jednoho měsíce od právní moci původního rozsudku mělo dojít k úhradě jistiny. Tato část rozsudku, stejně jako úhrada běžících úroků, nebyla dotčena odvoláním. Pokud k úhradě jistiny došlo v uvedené době, je i tak žalovaný krom placení dnes řešených částek, zatížen ještě povinností hradit běžící úroky (z prodlení i úvěru) za prakticky sedm let (od 5. 2. 2013 do doby uhrazení jistiny) a i když žalobce požaduje úroky z prodlení v zákonné výši a rovněž výše úroku z úvěru není nijak nepřiměřená, bude žalovaného ještě po nějakou dobu stíhat povinnost hradit tyto přiznané úroky měsíčními dvoutisícívými splátkami. Proto měl soud za nepřiměřeně tvrdé, aby žalovanému uložil povinnost k zaplacení dnes řešených částek v třídenní lhůtě k plnění. Proti výroku I. tohoto rozsudku není odvolaní přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) Proti výroku II. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Liberci, pobočka obec, prostřednictvím soudu podepsaného, písemně, dvojmo.