26 C 82/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Hočkem ve věci žalobce právnická osoba , anonymizováno číslo sídlem anonymizována čtyři slova , příjmení jméno číslo , anonymizována dvě slova zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému celé jméno žalované , rodné číslo , trvale anonymizována dvě slova číslo , obec korespondenčně ulice a číslo , obec o zaplacení 6 300 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 300 Kč s 7,05 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 a od 1. 6. 2016 do zaplacení s úrokem z prodlení, odpovídajícím výši reposazby, stanovené ČNB a platné pro 1. den každého dalšího kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného a takto zvýšené o 7% bodů a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit mu žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, firmou [právnická osoba] byla 11. 8. 2005 uzavřena Smlouva o půjčce, [číslo] na jejímž základě převzal žalovaný osobně částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 15 000 Kč a to formou 31 týdenních splátek á 500 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř., zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nemá námitek. Vzhledem k tomu, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.). Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen ani nezanikl jinak. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena Smlouva o půjčce podle zákona 40/1964Sb. (občanský zákoník), potažmo tehdy účinného znění zákona o spotřebitelském úvěru ([číslo]). Předmětem takto uzavřené smlouvy ze dne 11. 8. 2005 pak byla půjčka částky 10 000 Kč, kterou měl dlužník vrátit smluveným způsobem, tedy konkrétně formou 31 týdenní splátek po 500 Kč. Protože tak ale neučinil v plném rozsahu, uložil mu tuto povinnost soud, když žalovaný neprokázal, že by jeho závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem. Dle ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Dle ust. § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 téhož ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Podle § 526 odst. 1 občanského zákoníku postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení se zaplacením peněžitého závazku, má žalobce nárok i na úrok z prodlení z dlužné částky. Protože žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č.142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb., z dlužné jistiny, je jeho nárok i jeho výše v souladu se zákonem a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovaný je proto povinen nahradit žalobci částku 400 Kč vynaloženou na zaplacení soudního poplatku a za právní zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky 177/1996Sb. za 2 úkony právní pomoci po 200 Kč, 1 úkon 100 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč a 21% DPH. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o.s.ř.).