26 C 9/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hočkem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Anonymizováno Izastoupený advokátem Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno o náhradu škody způsobené nesporným úředním postupem

I. Návrh, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že příslušník , Anonymizováno, , Anonymizováno, , konkrétně nadpraporčík , jméno FO, , vydal vozidlo Ford Transit registrované v , Anonymizováno, pod r. z. , Anonymizováno, a předběžně zajištěné podle § 34ofst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. pro cizí stát, který vedl trestní řízení, v němž mělo vozidlo sloužit jako důkaz, panu , jméno FO, , ačkoli v době vydání vozidla věděl, že na vozidlo uplatňuje právo , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Policista proto postupoval v rozporu s § 34 a odst. 7 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky. Proti nprap.. , Anonymizováno, , jméno FO, byly následně zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z naplnění skutkové podstaty trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti a to právě v souvislosti s vydáním daného vozidla a věc byla předána ke kázeňskému projednání daného policisty podle § 159a odst. 1 trestního řádu. Je tedy nesporné, že se daný skutek stal, orgány činné v trestním řízení však v něm nespatřily trestný čin. V souvislosti s výše popsaným vznikla žalobci škoda , částka, , jejíž náhrady se domáhá.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že z výsledků jím provedených zjištění plyne, že Generální inspekce bezpečnostních sborů v minulosti skutečně vedla trestní řízení pod č.j. , Anonymizováno, , kde byla prověřována trestná činnost příslušníka PČR nprap. , jméno FO, pro podezření ze spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 330 odst. 1 TZ. Věc byla nakonec dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , odevzdána ke kázeňskému projednání dle § 159a odst. 1 písm. b) trestního řádu na Krajské ředitelství policie Libereckého kraje. Rozhodnutím ČR-Policie ČR, ředitele Územního odboru , adresa, ve věcech kázeňských ze dne , datum, , č. , Anonymizováno, , byl nprap. , jméno FO, , nar. , datum, , uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, kterého se dopustil tím, že: „dne , datum, v době kdy byl služebně zařazen na odboru , jméno FO, , obvodní oddělení , adresa, , jako zpracovatel spisového materiálu vedeného pod č.j. , Anonymizováno, s vědomím vedoucího oddělení npor. , jméno FO, , , Anonymizováno, , vydal vozidlo tov. Zn. Ford Transit, , Anonymizováno, VIN:, VIN kód, , zajištěné dle § 34a zákona č. 273/2008 Sb., osobě , jméno FO, , i přesto, že v době před vydáním vozidla uplatnila nárok na vozidlo i jiná osoba, , Jméno zainteresované osoby 0/0, , čímž vznikly pochybnosti o právu , jméno FO, na vydání vozidla. Vozidlo mělo být dle § 34a odst. 7 zákona o PČR uloženo do úschovy soudu a obě osoby, které si činily na vozidlo nárok poučeny o tom, aby jej uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních, tím porušil povinnost stanovenou v § 34a odst. 7 zákona o PČR, při pochybnostech o právu osoby na vydání věci, uložit předběžně zajištěnou věc do úschovy soudu a poučit osoby, které si činí nárok, aby jej uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních.“ Výše uvedeným jednáním naplnil nprap.. , jméno FO, skutkovou podstatu kázeňského přestupku dle § 50 zákona č. 361/2003 Sb., neboť porušil základní povinnost příslušníka bezpečnostního sboru dodržovat služební kázeň dle § 45 odst. 1 písm. a) zákona. Na základě § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., byl nprap. , Anonymizováno, , jméno FO, uložen kázeňský trest, písemné napomenutí. V tomto smyslu tedy tvrzení žalobce odpovídají tvrzením žalovaného a tedy skutečnost, že policista , jméno FO, vydal vozidlo osobě odlišné od žalovaného není sporné. Nicméně tato skutečnost sama o sobě nestačí k tomu, aby žalovaný mohl považovat nárok žalobce za oprávněný a mohl plnit. Je tomu tak proto, že i přes tvrzení žalobce není a nebylo na jisto postaveno, kdo z uvedených dvou fyzických osob je, potažmo byl, vlastníkem vozidla – právě v tom bylo spatřováno ono pochybení konkrétního policisty – nikoli tedy v samotném vydání vozidla, ale v jeho vydání ve chvíli, kdy na jedno vozidlo uplatňovalo vlastnické právo více osob. Právě proto měl policista rozhodnout o tom, že vozidlo bude dáno do úschovy a dotčené osoby měl instruovat, že je třeba jejich tvrzený nárok, že jsou vlastníky vozidla, uplatnit pořadem práva u soudu, protože rozhodovat o sporném vlastnictví vozidla nespadalo do kompetencí daného policisty., právnická osoba, řízení bylo provedeno dokazování prostřednictvím účastníky předložených listinných důkazů, které soud, veden dikcí § 132 o.s.ř hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti.

4. Z úředního záznamu o podání vysvětlení žalobcem na GIBS ze dne , datum, soud zjistil, že uvedeného dne byl tento záznam sepsán a žalobce v něm popsal okolnosti koupě předmětného vozu. Ten měl koupit na přelomu dubna a května od pana , jméno FO, a to za kupní cenu , Anonymizováno, . Uvedl dále, že on v té době autem nejezdil, měl zákaz řízení. Vozidlo mu z Polska přivezl kamarád. Sám pak byl od , datum, ve vazbě a k záležitostem ohledně vozidla písemně zmocnil svoji přítelkyni. Ta mu nicméně následně sdělila, že jí na PČR řekli, že auto vydali , jméno FO, . , adresa, , Anonymizováno, Kč odpovídá kurzem kupní ceně , Anonymizováno, , kterou za vozidlo zaplatil , jméno FO, .

5. Vyrozuměním ze dne , datum, , zaslaným žalobci Generální inspekcí bezpečnostních sborů bylo zjištěno, že touto listinou sdělil GIBS žalobci, že věc byla předána GIBSem příslušnému útvaru PČR ke kázeňskému potrestání policisty nprap. , jméno FO, .

6. Z obsahu Vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne , datum, vyplynuly pak prakticky totožné skutečnosti a závary, jaké byly uvedeny výše. Tedy rovněž KSZ sdělilo žalobci, že policista , jméno FO, pochybil, pročež byl kárně potrestán, ovšem toto pochybení nebylo způsobeno tím, že vozidlo vydal , jméno FO, , ale že jej za situace, kdy vozidlo chtěl vydal jak žalobce, tak , jméno FO, , nepostupoval dle § 34a odst. 7 zákona o policii a neuložil vozidlo do úschovy soudu.

7. Z rozhodnutí ředitele Územního odboru PČR ve věcech kázeňských, které bylo vydáno dne , datum, soud zjistil, že tímto rozhodnutím byl policistovi , Anonymizováno, , jméno FO, uložen kázeňský trest, a to písemné napomenutí. Obsahem rozhodnutí byl pak i obšírný popis skutku, získaný především výpovědí samotného policisty, stejně jako dalších osob (samotný žalobce, jeho přítelkyně , jméno FO, , , jméno FO, ). Policista , jméno FO, připustil, že mu , Jméno zainteresované osoby 0/0, ukazoval „nějaké papíry“, když si ovšem pro časový odstup nepamatoval, co to konkrétně bylo. To, že nakonec vozidlo vydal , jméno FO, byl důsledek nějakých informací, které vyplynuly z vyšetřování, když k podpisu kupní smlouvy na vozidlo mělo údajně dojít tak, že , Jméno zainteresované osoby 0/0, přijel ke , jméno FO, v doprovodu dalších osob a přinutili jej k sepisu kupní smlouvy na vůz a pak s ním odjeli, což on také nahlásil obratem polské policii. , Anonymizováno, ani , jméno FO, pak u samotné koupě vozidla v Polsku nebyli.

8. Na dané řízení pak dopadá v plné míře zvláštní právní předpis, kterým je zákon číslo 82/1998Sb. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim škoda vznikla. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. věty první lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. A podle odst. 2 téhož má na náhradu škody právo ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Aby tedy mohl být stát zavázán k případné náhradě škody, musí být – a to současně – splněny tři podmínky. Jednak musí existovat nezákonné rozhodnutí (potažmo nesprávný úřední postup), musí dojít ke vzniku škody a tato škoda musí vzniknout právě jako přímý důsledek uvedeného nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu.

9. Je pak skutečností, že v důsledku chybného postupu policisty , jméno FO, došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že vozidlo vydal , jméno FO, . Nicméně tím je splněna pouze jedna, nikoli ale jediná podmínka pro případný úspěch žalobce v tomto řízení. Chybou – tedy nesprávným úředním postupem policisty by totiž bylo stejně tak to, kdyby předmětné vozidlo vydal žalobci a nikoli , jméno FO, . Policista totiž, tím více, pokud seznal, že na jedné straně své vlastnické právo k vozidlu uplatňuje žalobce a současně tak ale činí i , jméno FO, měl postupovat v tom okamžiku jediným zákonem aprobovaným způsobem, totiž vozidlo dle § 34a odst. 7 zákona o Policii uložit do úschovy soudu, přičemž by dále bylo na obou mužích, kteří tvrdili, že jsou vlastníky vozidla, aby se svého práva domohli. To ale nebylo lze učinit nějakým přesvědčováním příslušníka obvodního oddělení Policie České republiky, ale jen a pouze úspěšným vedením řízení o určení vlastnictví daného vozidla. A k takovému řízení je povolán toliko místně a věcně příslušný soud v řízení ve věcech občanskoprávních. Protože tedy žalobce v tomto řízení neprokázal, že by skutečně vznikla škoda právě jemu – skutečné vlastnictví vozidla není zřejmé a prokázané, musel soud rozhodnout tak, že žalobu zamítl, když prokázání škody právě žalobci by bylo další z podmínek pro úspěšnost dané žaloby. A naopak, bez tohoto soud žalobě vyhovět nemohl.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci zcela úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Tyto náklady byly tvořeny v daném případě náhradou dvou paušálních částek po , částka, (převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě) v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř.