27 C 122/2019
č. j. 27 C 122/2019-42
V PLATNOSTIOkresní soud v Liberci vysvětlil, že rozhodnutí o zaplacení částky 13 441 Kč s příslušenstvím bylo zveřejněno bez označení soudu a soudce, což představovalo zjevnou nesprávnost. Soud se opřel o § 164 a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu, které umožňují opravu zjevných chyb v rozhodnutích. Oprava byla provedena tak, že bylo rozhodnutí doplněno správným označením soudu a soudce. Rozhodnutí bylo tímto způsobem upraveno a závěr zůstal zachován.
Plný text
Okresní soud v Liberci rozhodl soudcem Mgr Petrem Hočkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa, PSČ o vydání věcí, event. o zaplacení částky 13 441 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen vydat žalobci výčepní techniku a to 1 kus chlazení Lindr Kontakt 40/K, v. číslo ks odkapové misky malé, 1 ks sanitačního adaptéru Flasch plochý, 1 ks narážení hlavice Flasch, 1 ks kombinované myčky skla nebo pro případ, že nelze zařízení vydat je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 13 441 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 10. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 110,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobce se svým návrhem domáhal vydání věci uvedených pod výrokem I. rozsudku, eventuálně o zaplacení 13 441 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 441 Kč od 1. 10. 2017 do zaplacení. Uvedl, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 20. 7. 2015 Smlouvu o obchodní spolupráci o podmínkách dodávek piva. Na základě této smlouvy byla s žalovaným jako odběratelem piva a provozovatelem Občerstvení u jméno na adrese adresa, uzavřena dne 13. 8. 2015 Smlouva o výpůjčce výčepního zařízení, které žalovaný převzal, což stvrdil svým podpisem na Protokolu o předání výčepní technologie téhož dne. Žalovaný nekomunikuje s obchodním zástupcem žalobce a restauraci, kde bylo namontováno výčepní zařízení, přestal provozovat, pročež byl žalobcem vyzván k vrácení technologie. Žalovaný přes písemné i telefonické urgence na tuto výzvu nereagoval, proto mu žalobce zaslal dne 14. 8. 2017 prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k vrácení věcí nebo k úhradě částky 13 441 Kč jako náhrady za pronajaté zařízení s odečtem amortizace. Při určení výše amortizace vycházel žalobce z pořizovací ceny výčepního zařízení a předpokládané životnosti. Současně byla žalovanému touto předžalobní výzvou dána jednoměsíční výpověď ze Smlouvy o výpůjčce v souladu s ust. čl. 1 odst. 4 Smlouvy. Tato písemnost se vrátila jako nedoručená s poznámkou – nevyzvednuto, jednatel žalovaného si výzvu převzal. Úrok z prodlení žalobce požaduje od prvého dne měsíce následujícího po odeslání předžalobní výzvy a uplynutí lhůty k vrácení výčepního zařízení. Protože žalovaný zapůjčené výčepní zařízení (chlazení Lindr, výčepní zařízení, myčka, narážecí hlavice, odkapová miska, sanitační adaptér,) nevrátil a ani neuhradil požadovanou peněžitou náhradu, žalobce se domáhá rozhodnutí soudu, kterým by zavázal žalovaného k vydání výčepního zařízení, s tím, že pro případ, že nebude možno zařízení vydat, nechť je event. žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku se zákonným úrokem z prodlení.
2. Podle § 89a o.s.ř. účastníci řízení ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou. Protože strany sporu se na místní příslušnosti soudu přímo ve Smlouvě dohodly, kdy případné spory bude řešit soud půjčitele, kterým je žalobce, soud uzavřel, že Okresní soud v Liberci je oprávněn ve věci rozhodnout, že je dána jeho pravomoc (příslušnost).
3. V průběhu řízení soud účastníky řízení vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení uvedené výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a rozhodne na základě předložených listinných důkazů. Ani jeden z účastníků se k uvedené výzvě nevyjádřil, proto postupoval soud dle § 115a občanského soudního řádu a ve věci rozhodl bez jejího projednání.
4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že se došlo k uzavření smlouvy o výpůjčce dle ustanovení § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), dle kterých smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechá výpůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Dle ust. § 2194 OZ vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán, způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě bez svolení půjčitele. Dle ustanovení § 2198 OZ se nemůže půjčitel domáhat předčasného vrácení věci; to neplatí, užije-li vypůjčitel věc v rozporu se smlouvou. Podle ust. § 1040 odst. 1 OZ kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Soud po právní stránce posoudil věc tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Smlouva o výpůjčce, na základě které bylo prokázáno, že žalobce žalovanému poskytl výčepní zařízení a věci s ním související. Žalovaný svým jednáním porušil povinnosti plynoucí z uzavřené smlouvy o půjčce, tím, že restauraci uvedenou ve Smlouvě, přestal provozvat. Současně bylo prokázáno, že žalobce žalovanému zaslal jednoměsíční výpověď ze Smlouvy o výpůjčce v souladu s ust. čl. 1 odst. 4 Smlouvy. Svou žalobu žalobce koncipoval tak, že se po žalovaném domáhal vydání konkrétně specifikovaného výčepního zařízení a v případě, kdy by jeho vydání nebylo možné tak eventuálně zaplacení žalované finanční částky jako náhrady za vypůjčené zařízení s odečtem amortizace. S ohledem na skutečnost, že žalovaný po celou dobu řízení zůstal nečinný, neprokázal, že by buď vrátil požadované výčepní zařízení nebo uhradil jeho zůstatkovou cenu, či že by jeho závazek vůči žalobci zanikl splněním či jakkoli jinak. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
5. Na náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Ty byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 2 000 Kč a dále náklady za právní zastoupení žalobce za 2 úkony právní pomoci po 1 660 Kč (převzetí věci, sepis žaloby) a jeden úkon v poloviční výši (sepis předžalobní výzvy k plnění) a dále 3 režijními paušály po 300 Kč a 21% DPH.
6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka obec, prostřednictvím soudu podepsaného, písemně, dvojmo. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí či exekuci.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.