27 C 388/2018

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hočkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 144 045,80 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 144 045,80 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 144 045,80 Kč od 6. 7. 2017 do zaplacení se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem [právnická osoba], [IČO], je žalobce povinen zaplatit vedlejšímu účastníku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka, Mgr. [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení v částce 30 709 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu žalovanou částku s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce, zastoupen právě žalovaným, vedl u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] řízení, v němž se domáhal po České republice Ministerstvu spravedlnosti ČR zaplacení částky 143 445,80 Kč. Rozsudkem [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla žaloba zamítnuta. Dne 22. 5. 2015 podal žalovaný proti rozsudku odvolání, které ovšem soud svým usnesením [anonymizováno] c [číslo] odmítl jako opožděné, neboť lhůta k podání odvolání uplynula 21. 5. 2015. Žalobce pak z uvedeného důvodu uplatnil vůči žalovanému náhradu škody, sestávající jednak z původně žalované částky 143 445,80 Kč a částky 600 Kč za náhradu nákladů řízení, k níž byl zavázán výše citovaným rozsudkem [příjmení] [obec a číslo]. K uplatnění této náhrady škody došlo ze strany žalobce vůči žalovanému dopisem ze dne 28. 6. 2017.

2. Žalovaný nárok žalobce nezpochybňoval, jak v rámci písemného vyjádření se k žalobě, tak následně během nařízeného jednání uznával svoje pochybení s tím, že svým opomenutím podat odvolání proti rozsudku [číslo jednací] v řádné odvolací lhůtě způsobil žalobci vznik škody.

3. Do řízení vstoupil na straně žalovaného vedlejší účastník. Ten, na rozdíl od samotného žalovaného, zastával v celém průběhu řízení konzistentně kontradiktorní postoj a od počátku navrhoval zamítnutí žaloby. Argumentoval jednak tím, že nejsou splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti advokáta vůči svému klientovi tak, jak tuto upravuje § 24 odst. 1 zákona o advokacii. Objektivní odpovědnost advokáta je založena při současném splnění tří podmínek. Jsou jimi jednak výkon advokacie a porušení povinností při jejím výkonu coby příčina vzniku škody, dále pak samotný vznik újmy a konečně příčinná souvislost mezi porušením povinností advokáta a vznikem škody. Samotné zmeškání lhůty k podání odvolání pak může splňovat podmínku prvou, ale ne ostatní. Zde pak vedlejší účastník zdůraznil, že i v případě, že by bylo odvolání podáno včas a řádně, nebyl by žalobce ve věci úspěšný, když z obsahu rozhodnutí soudu prvého stupně plyne, proč nárok žalobce nebyl po právu. Jde o to, že žalobce se vlastně svojí žalobou, vedenou u [příjmení] [obec a číslo] pod sp. zn. [spisová značka] domáhal v civilním řízení přezkumu přiznané odměny ustanoveného obhájce v trestním řízení. O ní je pak rozhodováno výlučně právě v trestním řízení dle § 151 trestního řádu. Jen a pouze v trestním řízení pak lze brojit proti případně nesprávně určené výši odměny a to formou řádných či mimořádných opravných prostředků.

4. Z obsahu spisu [spisová značka], vedeného [název soudu] soud zjistil, že žaloba byla podána žalobcem, který byl zastoupen žalovaným jako advokátem, dne [datum]. K žalobě bylo připojeno usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] č.j. [číslo jednací], kterým státní zástupce ke stížnosti obhájce [celé jméno žalobce] zrušil usnesení PČR, KŘP Severočeského kraje, [číslo jednací], kterým bylo policejním orgánem rozhodnuto o odměně ustanoveného obhájce a současně státní zástupce rozhodl tak, že přiznal odměnu v celkové výši 38. 127,60 Kč. V předmětné věci byl dne 6. března 2015 pod č.j. [číslo jednací] vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta a žalobce zavázán nahradit žalovanému paušální částku nákladů řízení. [ulice] soud v rozsudku precizně vysvětlil žalobcův procesní neúspěch ve věci. Písemné vyhotovení rozsudku bylo do datové schránky advokáta [celé jméno žalovaného] doručeno dne [datum] v 18:4 0:51 hodin, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 ods.t 1 až 4 zákona číslo 300/2008Sb. Jak vyplynulo z návrhu žalovaného na doplnění dokazování, chtěl vyslechnout jako svědkyni paní [jméno] [příjmení], která tehdy pracovala s datovou schránkou. Tento jeho návrh na doplnění dokazování soud zamítl jako nadbytečný. Bylo zcela věcí žalovaného, koho ve své advokátní kanceláři vybavil jakými pravomocemi ohledně práce s datovou schránkou. Systém datových schránek pak pracuje na principu, že do datové schránky se může přihlásit pouze pověřená osoba, tedy taková osoba, které byla vlastníkem datové schránky, v tomto případě advokátem, udělena příslušná oprávnění. Je pak již jen na vztahu jakékoli oprávněné osoby ve vztahu k vlastníku datové schránky, zda své povinností plní řádně, zda tedy například advokátu řádně sděluje, jaké písemnosti a kdy mu byly do datové schránky doručeny. Proti citovanému rozsudku, který byl doručen dne 6. 5. 2015, pak bylo podáno prostřednictvím poštovní přepravy blanketní odvolání. Toto odvolání mělo být sice podáno za žalobce prostřednictvím jeho právního zástupce [celé jméno žalovaného], ale, jak plyne z jeho obsahu, ve skutečnosti bylo podáno přímo žalobcem, [celé jméno žalobce]. To ostatně plyne nejen z podpisu tohoto blanketního odvolání, ale nasvědčuje tomu i razítko na obálce (č.l. 86 spisu [spisová značka]), kde je razítko advokátní kanceláře [celé jméno žalobce]. Dne 7. července 2015 pak bylo pod č.j. [číslo jednací] vydáno usnesení o odmítnutí podaného odvolání pro jeho opožděnost. Součástí usnesení bylo poučení o možnosti podat proti němu v 15denní lhůtě odvolání. Toto odvolání žalobcem podáno nebylo a usnesení o odmítnutí odvolání proti rozsudku tak nebylo právní moci dne 30. 7. 2015, aniž by proti tomuto usnesení brojil neúspěšný žalobce opravným prostředkem.

5. Žalobce se po žalovaném domáhá náhrady škody, odpovídající částce, ohledně níž nebyl úspěšný v řízení vedeném u [příjmení] [obec a číslo] pod sp. zn. [spisová značka] a to z toho důvodu, že žalovaný jako jeho právní zástupce podal opožděně odvolání proti zamítavému rozsudku soudu prvého stupně. Podle § 24 odst. 1 zákona 85/1996S. o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena. Je tedy třeba odpovědět na otázku, zda by v případě, že by bylo bývalo bylo odvolání proti uvedenému rozsudku podáno včas, mohl být žalobce tehdy úspěšný. Odpovědnost advokáta je objektivní odpovědností a je dána při současném splnění tří podmínek. Jsou jimi jednak výkon advokacie a porušení povinností při jejím výkonu coby příčina vzniku škody, dále pak samotný vznik újmy a konečně příčinná souvislost mezi porušením povinností advokáta a vznikem škody. Je třeba připomenout, že jádrem sporu byla výše vyúčtovaných nákladů obhajoby, které jako ustanovený obhájce vyúčtoval žalobce v proběhnuvším trestním řízení. Jak a kdo rozhoduje o těchto nákladech, upravuje ustanovení § 151 trestního řádu. Podle § 151 odst. 2 tohoto předpisu má obhájce, který byl obviněnému ustanoven, vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu. Tento nárok třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká; tento nárok obhájce, je-li plátcem daně z přidané hodnoty, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Podle odstavce 3 téhož o výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda senátu soudu prvního stupně. Na návrh obhájce může orgán činný v trestním řízení přijmout opatření, aby obhájci byla poskytnuta ještě před skončením trestního stíhání přiměřená záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů, jestliže je to odůvodněno dobou trvání trestního stíhání nebo jinými závažnými důvody. Konečně podle § 151 odst. 4 trestního řádu je proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Jak již pregnantně vysvětlil [název soudu] ve svém rozsudku [číslo jednací], na který zde nezbývá než cele odkázat jak pokud jde o skutková zjištění, tak právní závěry, v předmětném trestním řízení bylo o nákladech ustanoveného obhájce rozhodováno nejprve policejním orgánem a následně ke stížnosti obhájce (dnes žalobce) pak státní zástupce. Byl tedy zcela vyčerpán postup, předpokládáný citovaným ustanovením trestního řádu a jakýkoli pokus o revokaci rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení by znamenal nepřípustné prolomení uvedeného ustanovení trestního řádu. A to jak pokud šlo již o žalobu, kterou žalobce vedl neúspěšně před obvodním soudem v [obec] v řízení dle § 82/1998Sb., v němž po marném uplynutí lhůty k podání odvolání proti rozsudku [číslo jednací] žalobce, maje sám jakožto advokát právnického vzdělání společně se svým právním zástupcem podali opožděně proti uvedenému rozsudku odvolání, aniž by pak ale jakkoli brojili proti usnesení, kterým bylo odvolání jako opožděné odmítnuto, tak a tím více v tomto řízení, kde se pro změnu snažil žalobce dosíci částky nákladů obhájce, jež mu nebyla původně v trestním řízení přiznána, tím, že žaloval svého původního právního zástupce z titulu odpovědnosti advokáta. Po zhodnocení všech provedených důkazů, především tedy obsahu spisu [spisová značka], dospěl soud shodně s vedlejším účastníkem k závěru, že o žalobě nelze rozhodnout jinak, než ji cele zamítnout. Nárok žalobce na náhradu škody, plynoucí z toho, že žalovaný jako advokát porušil při zastupování žalobce v předmětném řízení [spisová značka] své povinnosti a v příčinné souvislosti s tímto porušením vznikla žalobci škoda, není dán a to z výše popsaných důvodů.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným byl zcela úspěšný žalovaný, který se ale práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Naproti tomu na straně žalovaného stojící účastník vedlejší uplatnil právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem za 3 úkony právní pomoci po 6 900 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, náklady na cestu právního zástupce vedlejšího účastníka na jeho cestu k jednání soudu dne 2. 6. 2021 na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 2 679 Kč, náhradu za čas promeškaný na této cestě za 11 půlhodin po 100 Kč a konečně 21% DPH, jejímž plátcem je právní zástupce vedlejšího účastníka. Soud v daném případě uvažoval i o využití moderačního práva dle § 150 o.s.ř., kdy sice na straně vedlejšího účastníka se jedná o v podstatě největší pojišťovací subjekt se základním kapitálem zvícím 4 miliard korun, nicméně žalobce je samostatný advokát, plátce DPH a již tato skutečnost sama o sobě znamená, že jeho obrat musel v posledních 12 měsících překročit obrat jednoho milionu korun. Navíc, tím více, že jde o osobu znalou práva, mohl v procesním postavení žalobce zvážit, zda může být v řízení, zahájeném z podnětu jím podané žaloby, úspěšný. Proto soud k možnosti moderace stran nákladů řízení nepřistoupil.