28 C 215/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Koutnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 25 850 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 850 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit ke dni podání žaloby částku 25 850 Kč, která je tvořena částkou 1 900 Kč za odtah vozidla, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení vozidla (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a částkou 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni. Svou žalobu odůvodnila zejména tak, že dne [datum] provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka] tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo]. Vozidlo bylo následně umístěno na parkoviště provozované žalobkyní. Žalobkyně se následně pokusila písemně kontaktovat žalovaného, kdy mu zasílala oznámení o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, informovala jej o částce za odtah a jejím navýšení za každý den parkování vozidla na parkovišti žalobkyně a vyzývala jej k úhradě částky za odtah a parkovné dle příslušeného nařízení [územní celek]. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení [územní celek].

2. Žalovaný uplatněný nárok v žalobě neuznal, považoval jej za neoprávněný a navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. Žalovaný k žalobě uvedl, že nezpochybňuje skutková tvrzení žalobkyně, s tou výjimkou, že v době provedení odtahu vozidla, tedy [datum], a parkování vozidla na odstavném parkovišti (od [datum] do [datum]) již nebyl vlastníkem ani provozovatelem [značka automobilu], [registrační značka], rok výroby 2002, barvy šedá metal, [příjmení] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ osobní automobil“). Osobní automobil vlastnil do února 2020, kdy jej na základě ústně uzavřené kupní smlouvy prodal za částku 14 000 Kč synovi své tehdejší přítelkyně [jméno] [příjmení], panu [celé jméno svědka]. [příjmení] [příjmení] mu kupní cenu za svého syna v nepravidelných splátkách postupně splácela. Pan [celé jméno svědka] si osobní automobil převzal při uzavření kupní smlouvy s žalovaným a provozoval jej. Zároveň se dohodli, že společně uskuteční zápis změny majitele osobního automobilu v registru vozidel, ovšem pan [celé jméno svědka] žalovanému za tímto účelem potřebnou součinnost neposkytl a přestal s žalovaným komunikovat. Žalovaný se pouze dozvěděl, že v registru vozidel došlo teprve v roce 2022 ke změně zápisu v osobě držitele osobního automobilu. V souvislosti s tím, že žalovaný byl v registru vozidel stále evidován jako provozovatel osobního automobilu, byla mu opakovaně na jeho adresu zasílána správní rozhodnutí o uložení pokuty. Proto dne [datum] učinil oznámení na obvodním oddělení Policie ČR [obec]. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný v rozhodné době nebyl majitelem, resp. provozovatelem osobního automobilu, a tedy nemůže nést odpovědnost za škodu, jejíž náhrada je žalobkyní požadována.

3. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že argumenty žalovaného, že od února 2020 předmětný osobní automobil nevlastní jsou v dané věci irelevantní, neboť v souladu s judikaturou Nevyššího správního soudu č. j. 1 As 318/2018-41 je zcela nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, nýbrž podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel. Obdobně judikoval i Ústavní soud ve svém nálezu č. III ÚS 769/21 ze dne [datum], kde se přiklonil k argumentům Nejvyššího správního soudu. Prodal-li žalovaný předmětné vozidlo jiné osobě, bylo jeho povinnosti bezodkladně převést vozidlo v příslušném registru silničních vozidel na nového vlastníka, a to i bez poskytnutí dostatečné součinnosti ze strany nového vlastníka vozidla. Žalobkyně uvádí, že je navíc s podivem, že žalovaný nikterak nereagoval na písemné výzvy žalobkyně k uhrazení dlužné částky, když dne [datum] žalovaný osobně převzal první výzvu k úhradě. V době provedení odtahu, dne [datum], byl provozovatelem vozidla podle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je založen způsobením škody žalobkyni v podobě vzniku nákladů spojených s odtahem, přičemž vozidlo se podle ustanovení § 27 odst. 5 silničního zákona odstraní na náklady provozovatele.

4. Z výzvy k úhradě ze dne [datum], kterou žalobkyně zaslala žalovanému, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že dne [datum] došlo k provedení odtahu vozidla žalovaného [registrační značka] ulici [ulice], [obec a číslo], přičemž v důsledku této skutečnosti vznikla žalobkyni za žalovaným pohledávka ve výši 25 850 Kč, kterou měl žalovaný uhradit do 11. 3. 2021. Výzvu k úhradě si žalovaný osobně převzal dne [datum].

5. Z duplikátu velkého technického průkazu bylo zjištěno, že jako vlastník vozidla [registrační značka] byl dne [datum] zapsán žalovaný, přičemž v technickém průkazu nejsou žádné záznamy o dalších převodech vozidla.

6. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] sepsaného dne [datum] v [údaj o čase] hod. v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], bylo zjištěno, že žalobkyně provedla odtah vozidla [anonymizováno] [registrační značka], barva stříbrná, a to na základě rozhodnutí strážníka městské policie, přičemž vozidlo bylo odtaženo na parkoviště označené v protokolu [anonymizováno], dne [datum] v [údaj o čase] hod. Vozidla následně převzal žalovaný dne [datum], přičemž žalobkyně za odtah vozidla vyúčtovala žalovanému částku 1 900 Kč, za parkovné částku 23 950 Kč, celkem tedy částku 25 850 Kč. Protokol byl podepsán jak žalobkyní, tak žalovaným.

7. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 25 850 Kč. Z doručenky k výzvě k úhradě bylo zjištěno, že výzva byla vhozena do domovní schránky žalovaného dne [datum].

8. Z úředního záznamu o podání vysvětlení vyhotoveného Policií ČR ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný toho dne podal na Policii ČR oznámení o tom, že na začátku roku [rok], kolem měsíce února, uzavřel s panem [celé jméno svědka] kupní smlouvu, na základě které žalovaný jako prodávající prodal vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], rok výroby [rok], barva šedá, kupujícímu [celé jméno svědka], za kupní cenu 14 000 Kč, přičemž 12 000 Kč již bylo panem [celé jméno svědka] zaplaceno ve splátkách, zbývajících 2 000 Kč bude ještě doplaceno. Doposud nebyl proveden přepis vozidla, žalovanému je známo, že pan [celé jméno svědka] prodal vozidla další osobě a s žalovaným přestal komunikovat. Koncem měsíce [anonymizováno] [rok] přišla žalovanému pokuta z [obec], když toto vozidlo žalovaný neřídil a v současné době netuší, kdo vozidlo provozuje.

9. Z cenového věstníku vydaného na základě výměru MF [číslo] 2013 ze dne [datum], kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, bylo z části I. oddílu B zjištěno, že„ Maximální ceny, které mohou stanovit kraje a obce podle zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění konkrétních předpisů“, konkrétně pod [číslo] je uvedena„ Odtahová služba, z toho jen nucené odtahy vozidel podle podmínek stanovených jiným pravím předpisem a v nařízeních obcí včetně střežení vozidla na parkovišti a případného přitažení zpět“, přičemž podle tohoto věstníku uplatnění maximálních cen a jejich výši vyhlašují kraje a obce nařízením.

10. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], narozeného [datum], bylo zjištěno, že žalovaného zná, není to však jeho osoba blízká, znali se přes maminku svědka. Osobní automobil [registrační značka] [anonymizována dvě slova], koupil od žalovaného se svou maminkou. Koupil ho pouze s malým technickým průkazem na základě ústní kupní smlouvy a takto s ním odjel. S žalovaným se domluvili, že do týdne domluví formality, písemnou kupní smlouvu, velký technický průkaz a přepis. Vozidlo pak zaplatil ve dvou splátkách, uhradil celou kupní cenu. K přepisu vozidla mu však žalovaný nikdy neposkytl součinnost. Nakonec se vozidlo rozbilo, oprava byla hodně drahá, svědek se tak rozhodl prodat vozidlo [jméno] [příjmení] do [obec], bylo to tak před 3 až 4 roky, svědek se domnívá, že vozidlo prodal ve stejném roce jako ho koupil. Svědek je toho mínění, že v roce 2020 již vozidlo vlastnil pan [příjmení]. Kupní smlouvu s panem [příjmení] zřejmě sepsali, ale již jí nemá, vozidlo prodal za 15 000 Kč, pro vozidlo si pan [příjmení] přijel. Svědek nikdy nebyl s vozidlem v [obec]. Když se to žalovaný dozvěděl, rozčiloval se, že vozidlo bylo prodáno bez velkého technického průkazu.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.

12. Mezi účastníky bylo nesporné a zároveň bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně dne [datum] provedla odtah motorového vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], rok výroby [rok], barva šedá, v ulici [ulice], [obec a číslo], a to na základě rozhodnutí strážníka Městské policie [obec], vozidlo bylo odtaženo a umístěno na parkoviště provozované žalobkyní, kde bylo odstaveno v době od [datum] do [datum], kde si jej následně dne [datum] vyzvedl žalovaný. Žalobkyni za toto období vznikla škoda ve výši 25 850 Kč, když tato částka je tvořena částkou 1 900 Kč za odtah vozidla a částkou 23 950 Kč za parkovné, přičemž tyto částky byly žalobkyní stanoveny na základě nařízením hl. m. [obec] účinným v den odtahu vozidla (do [datum] nařízení [číslo] z r. [rok], do [datum] nařízení č. 13/2001). Parkovné bylo počítáno za každý započatý den, a to následovně, částkou 250 Kč za první až třetí den parkovného, částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni. V době odtažení vozidla a rovněž v době jeho odstavení na odstavném parkovišti byl ve velkém technickém průkazu vozidla uveden jako vlastník a provozovatel žalovaný.

13. Soud má dále, zejména ze svědecké výpovědi pana [celé jméno svědka] a rovněž z Úředního záznamu o podání vysvětlení Policie ČR ze dne [datum], za prokázané, že žalovaný na začátku roku [rok] prodal předmětné vozidlo ústní kupní smlouvou [celé jméno svědka], přičemž vozidlo nebylo převedeno v registru silničních vozidel.

14. V řízení tak zůstala mezi účastníky spornou otázka, zda žalovaný, ač nebyl v době odtahu vozidla a jeho zaparkování na parkovišti ve vlastnictví žalobkyně vlastníkem vozidla, ovšem byl jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel, neboť spolu s kupujícím předmětného vozidla nedostáli své povinnosti dle § 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, do 10 pracovních dnů podat žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla v na registru silničních vozidel, je v řízení pasivně věcně legitimován.

15. Podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen „zákon o silničním provozu“) pro účely tohoto zákona provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právním předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

16. Podle § 45 odst. 1 zákona o silničním provozu kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace.

17. Podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad provozovatele.

18. Ustanovení § 2 písm. b) zákona o silničním provozu definuje provozovatele jako vlastníka vozidla nebo jinou osobu, zapsanou jako provozovatel v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu, jímž je zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o podmínkách provozu“), podle něhož provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba (§ 2 odst. 15). Stanoví-li § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, že vozidlo tvořící překážku silničnímu provozu se odstraní na náklad jeho provozovatele, je tím míněn provozovatel ve smyslu § 2 písm. b) zákona o silničním provozu a § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu, tedy ten, kdo je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník nebo jako jiná osoba provozující vozidlo.

19. Podle § 4 zákona o podmínkách provozu je registr silničních vozidel informačním registrem veřejné správy, který obsahuje kromě jiného evidenci silničních vozidel, jejich vlastníků a provozovatelů. Není ovšem veřejným seznamem podle § 980 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), s důsledkem presumpce správnosti údajů v něm uvedených ve smyslu § 984 o. z., ani veřejným rejstříkem ve smyslu zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřeneckých fondů, u nějž se výslovně formuluje princip formální i materiální publicity. V zákonné úpravě registru silničních vozidel pravidlo formální a materiální publicity absentuje.

20. U registru silničních vozidel proto platí, že neodpovídá-li zápis provozovatele skutečnému stavu věci a právním poměrům ohledně vozidla, může mít postavení provozovatele i v rejstříku nezapsaná osoba, má-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jménem fakticky provozovat. Stejný závěr učinil i Nejvyšší soud v případě tzv. finančního leasingu vozidla, když v rozsudku ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1766/2012, zaujal stanovisko, že leasingový nájemce vstupuje do postavení provozovatele vozidla, ač není jeho vlastníkem, právě pro rozsah práv a povinností ohledně vozidla, které jsou na něj vlastníkem přenášeny. Postup při odstranění vozidla tvořícího překážku na komunikaci je institutem veřejného práva, který dává příslušným orgánům oprávnění zasáhnout do práva provozovatele vozidla za účelem zjištění plynulosti silničního provozu, smyslem je tedy hájení určitého veřejného statku. Na to navazující nárok na náhradu nákladů vynaložených na odtah a nákladů na parkovné na odstavném parkovišti je však třeba považovat již za nárok soukromoprávní, neboť není sankcí, nýbrž kompenzačním prostředkem založeným zvláštním právním předpisem (§ 45 odst. 4 zákona o silničním provozu) tomu, kdo náklady vynaložil.

21. Primárně je tedy subjektem povinným nahradit náklady za odtah a parkovné na odstavném parkovišti osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Je-li však prokázáno (což se v tomto řízení stalo), že zápis neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní a faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, nahradí náklady odstranění vozidla jeho skutečný vlastník a provozovatel.

22. Na tom nic nemění judikatura citovaná žalobkyní, neboť není pro danou situaci použitelná. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 1 As 318/2018, vydaný ve věci veřejného práva (odpovědnost za správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu), vykládá pojem provozovatele vozidla pouze z pohledu zákona o podmínkách provozu vozidel, aniž by bral v úvahu shora nastíněná specifika daného soukromoprávního vztahu.

23. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl v době odtahu vozidla a jeho umístění na odstavném parkovišti žalované skutečným vlastníkem předmětného vozidla, ve věci proto není dána jeho pasivní věcná legitimace, a z tohoto důvodu není jiné možnosti než žalobu zamítnout.

24. Podle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ust. § 150 o.s.ř. jsou-li důvody zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, proto by mu měla náležet plná náhrada nákladů řízení. V souzeném případě se však soud rozhodl uplatnit moderační právo podle § 150 o.s.ř., když žalobkyně před zahájením řízení nemohla vědět ani zjistit, že skutečným vlastníkem vozidla je osoba odlišná od osoby zapsané v registru silničních vozidel, a tento stav zapříčinil svým liknavým jednáním sám žalovaný, který nedostál své zákonné povinnosti vyplývající ze zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, bezodkladně převést vozidlo v registru silničních vozidle na nového vlastníka (provozovatele).