29 C 149/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Bohumilem Vašákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 11. 10. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 11. 10. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), uzavřel s žalovaným dne 23. 9. 2015 smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem za její poskytnutí vrátit dne 10. 10. 2015. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením zápůjčky, když dne 10. 10. 2015 zápůjčku neuhradil. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce z právního předchůdce žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Žalobce žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 13. 2. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud učinil následující závěry o skutkovém stavu a z těchto také při svém rozhodnutí vycházel. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl dne 16. 12. 2015 částku 2 000 Kč, a převodem na bankovní účet žalovaného dne 23. 9. 2015. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit do 10. 10. 2015. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 19. 1. 2018 5. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru a úvěr byl žalovanému poskytnut (§ 2395 o. z.). Žalovaný měl úvěr vrátit ve sjednané době do 10.10. 2015. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ho vrátil, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Proto bylo žalobě vyhověno. Aktivní legitimace žalobce pak plyne z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.) ze dne 21. 12. 2017.

6. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jejího závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen, ani jinak nezanikl.

7. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona, když žalovaný neprokázal, že by ke vzniku bezdůvodnému obohacení nedošlo, případně, že by jej žalobci vrátil, žalobci tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů 1 489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za 3 úkony dle mimosmluvní sazby ve výši 200 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.