29 C 229/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Bohumilem Vašákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 18 333,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 333,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 242,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 813,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 333,90 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 13,70 % ročně z částky 16 833,90 Kč od [datum] Kč do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 333,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 242,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 813,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 333,90 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 13,70 % ročně z částky 16 833,90 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), [IČO] (dále jen„ Banka“), a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru-expres půjčka (dále jen„ Smlouva“). Součástí Smlouvy jsou také všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen„ produktové podmínky“) a sazebník. Žalovaný výslovně prohlásil, že se s nimi seznámil a že s nimi souhlasí. Banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet. Žalovaný se zavázal hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou ročnou úrokovou sazbou 13,70 %. Dále se žalovaný zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle Smlouvy a sazebníku Banky. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný byl dle Smlouvy a produktových podmínek povinen neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky Banky. Žalovaný tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků, porušil své závazky ze Smlouvy. Banka proto využila svého práva sjednaného v produktových podmínkách a dopisem ze dne [datum] ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. V souladu s ujednáním Smlouvy a dle sazebníku [příjmení] dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění, tj. od [datum] požaduje žalobce také zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Pohledávka za žalovaným byla ze strany Banky s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem, zaslaným dne [datum]. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, celkem 21 390,38 Kč. Žalobkyně se tedy domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit dlužné jistiny úvěru ve výši 16 833,90 Kč poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného úroků z úvěru ve výši 1 813,71 Kč, kapitalizovaného úroků z prodlení ve výši 1 242,77 Kč. Dále žalobkyně nárokuje po žalovaném zaplacení úroků ve výši 13,70 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 16 833,90 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné částky ve výši 18 333,90 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru, dlužných poplatků a smluvní pokuty, od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti.

3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Soud z předložených listin zjistil, že dne [datum] byla mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. Dle smluvního ujednání v čl. I. Smlouvy jsou její součástí také všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen„ produktové podmínky“) a sazebník. Na základě Smlouvy poskytla Banka žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru s úrokovou sazbou ve výši 13,70 % p.a. Dále se žalovaný zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle Smlouvy a sazebníku [příjmení]. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 408,91 Kč. Celkově měl žalovaný zaplatit za poskytnutý úvěr částku 29 407,30 Kč. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. [příjmení] proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. Smlouvy a dopisem ze dne [datum] ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila k datu [datum]. V souladu s ujednáním v čl. III. Smlouvy a dle sazebníku Banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Postoupení pohledávky z Banky na žalobkyní bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum].

5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

7. Dle ustanovení § 1879 odst. 1 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

8. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav, dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

9. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 20 000 Kč a to bezhotovostně v den uzavření smlouvy. Dle Smlouvy se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobkyně půjčených 20 000 Kč. Dluh měl být uhrazen v 72 měsíčních splátkách ve výši 408,91 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy.

10. Po právu byl shledán i nárok na smluvní pokutu (§ 2048 o. z.). Ujednání o smluvní pokutě a její výši nebylo shledáno nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o. z.), ani okolnosti jejího sjednání nelze považovat za rozporné s dobrými mravy a ani domáhání se jí nebylo shledáno jako nemravné (§ 2 odst. 3 o. z.) nebo že by šlo o případ zneužití práva (§ 8 o. z.).

11. Poskytovatel peněz s dlužníkem sjednali v mezích § 1 odst. 2, § 1746 odst. 2 o. z. poplatky za sankční upomínky. Žalovaný byl na dluh upomínán, a proto žaloba byla shledána po právu i o ohledně poplatků za upomínky.

12. Nárok na úrok z prodlení vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení a dále ve výši sjednané mezi účastníky ve smlouvě o úvěru.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 333,90 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

14. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.