29 C 240/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Bohumilem Vašákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 7. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč, která byla téhož dne vyplacena bankovním převodem. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly i obchodní podmínky. Smluvní strany se dohodly, že smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy právnická osoba poskytne žalované zápůjčku na základě žádosti žalované. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne datum. Žalovaná se dostala do prodlení, neboť do datum zápůjčku v celé výši nesplatila. V tento den nastala splatnost celého dluhu. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině částku 6 000 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně současně požaduje i úhradu zákonného úroku z prodlení z neuhrazené jistiny ode dne následujícího po splatnosti dluhu, tj. od datum. Žalobkyně svoji aktivní legitimaci ve sporu dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní dne datum.

2. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: žalovaná s původním věřitelem dne datum uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě které ji původní věřitel poskytl částku 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky ve výši 750 Kč do dne datum. Žalovaná však tuto částku původnímu věřiteli nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení této pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Dále žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne datum.

5. Soud věc právně zhodnotil dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o zápůjčce, neboť žalobce poskytl žalovanému půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle tohoto ustanovení přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ustanovení § 2392 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle ustanovení § 1879 odst. 1 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li listina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

6. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

7. Žalující strana je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.), a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která byla uzavřena mezi poskytovatelem zápůjčky a žalobcem dne 21. 12. 2017. Strany sjednaly smlouvou obdobnou, jako smlouvu o úvěru, avšak uzavřely ji s tím, že za poskytnuté peníze nebude požadován úrok (§ 1746, § 1 odst. 2 o.z.). Ze smlouvy vznikl žalované straně závazek peníze vrátit. Žalovaná strana toto nesplnila, a proto byla žaloba shledána po právu.

8. Nárok na úrok z prodlení vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl plnit dluh do 1. 7. 2016, dostal se od 2. 7. 2016 do prodlení a žalobci náleží od tohoto data úhrada zákonného úroku z prodlení.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč ke třem úkonům právní služby – převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

11. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.