29 C 257/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Bohumilem Vašákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 13 909,58 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 909,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 13 909,58 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit [anonymizováno] částku 13 909,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 13 909,58 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že s žalovaným uzavřel dne 25. 1. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a ten se jej zavázal splácet v pravidelných splátkách. Žalovanému byl úvěr vyplacen dne [datum]. Žalovaný řádně neplnil povinnosti sjednané ve Smlouvě a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také [ulice] jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 59 020 Kč. Žalobce oznámil zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne [datum]. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením [příjmení] jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné [příjmení] jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobce s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté částky, nejvýše však 200 000 Kč. Prodlení žalovaného s úhradou [příjmení] jistiny úvěru trvalo i po datu [datum]. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5 Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné [příjmení] jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum], ve které vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 59 020 Kč od [datum] do [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud vyšel z žalobkyní předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Ze Návrhu na uzavření smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal vrátit žalobci celkem 160 272 Kč v 48 měsíčních splátkách po 3 339 Kč. První splátka byla splatná 17. den počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z aktuální výše dlužné nové jistiny úvěru při prodlení se splátkou o deset dní ode dne zesplatnění, (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy [číslo] Oznámením o schválení úvěru ze dne [datum]). Žalobce pohledávku za žalovaným zesplatnil po uplnynutí 65 dnů ode dne prodlení s poslední platbou oznámením ze dne [datum] (oznámení o zesplatnění ze dne [datum]). Žalobce žalovanému poskytl sjednané finanční prostředky ve výši 50 000 Kč převodem na účet žalovaného dne [datum]. Tato platba byla označena číslem Smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalobce žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky dopisy ze dne [datum] a [datum].

5. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o následně uvedeném skutkovém stavu. Žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobci vrátit včetně úroků za jejich poskytnutí, v celkové výši 160 272 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 339 Kč.

6. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Dle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li listina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

9. Dle ustanovení § 1879 odst. 1 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

12. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Posouzením všech žalobkyní předložených listinných důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

14. Žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr převodem sjednaných finančních prostředků na účet žalovaného. Toto žalobce učinil. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobci, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, hradit v měsíčních splátkách. Současně si účastníci ujednali pro případ prodlení smluvní pokutu dle § 2048 o. z., dle kterého si mohou smluvní strany ujednat smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Mezi žalobcem a žalovaným tedy byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovaný vyplnil předsmluvní formulář a Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a žalobce úvěr schválil a zaslal žalovanému oznámení o schválení zápůjčky [číslo]. Žalobci na základě Smlouvy o úvěru vznikla povinnost žalovanému poskytnout sjednané finanční prostředky. Tuto povinnost žalobce splnil a finanční prostředky žalovanému zaslal na jeho bankovní účet. Žalovanému oproti tomu vznikla povinnost žalobci hradit pravidelné měsíční splátky v sjednané výši. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutý úvěr a s ním spojené úroky žalobci uhradil v celé výši, případně ve větší výši, nežli tvrdil žalobce. Soud proto považuje nárok žalobce na zaplacení v žalobě uplatněné částky z titulu porušení smlouvy o úvěru za oprávněný a uložil žalovanému povinnost žalobci tuto částku uhradit.

16. Soud shledal žalobcem požadovanou výši smluvních pokut za přiměřenou, když ustanovení o smluvní pokutě je obsaženo přímo ve Smlouvě a její výše není vzhledem k výše poskytnutých prostředků nepřiměřená, nemravná a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou.

17. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 909,58 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.

21. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.