29 C 295/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudcem Mgr. Bohumilem Vašákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 33 639 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 782 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 16. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 16. 8. 2022 domáhala zaplacení částky 33 639 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru2. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne 20. 8. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 64,63 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 406 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Na základě těchto bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění úvěru byly uhrazeny pouze tři splátky v celkové výši 4 218 Kč. Tyto byly uhrazeny 9. 9. 2021, 21. 10. 2021 a 9. 11.2021. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle smlouvy, dále došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3 smlouvy, podle které pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně tedy nárokuje dle smlouvy částky nové jistiny úvěru ve výši 27 439,52 Kč (zbývající dlužná původní jistina ve výši 23 641,33 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 3 798,19 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru denně od 22. 2. 2022 do data vyhotovení žaloby ve výši 4 802 Kč a úrok z poskytnutí úvěru ve výši 64,63 % z částky 23 641,33 Kč od 22. 2. 2022 do 17. 3. 2022, od 91 dne prodlení (18. 3. 2022) úrok ve výši 8,5 % ročně do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání upomínky.

3. Žalovaný nic netvrdil, k věci se nevyjádřil. K jednání konanému dne , datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně předvolán, jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“) v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se taktéž nezúčastnil jednání , datum, , kde byl vyhlášen tento rozsudek.

4. Žalobkyně svá tvrzení prokázala listinnými důkazy, z nichž byly zjištěny následující skutečnosti. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na uzavření smlouvy o úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 1 406 Kč, celkem měl žalovaný uhradit částku 67 488 Kč. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činí 64,63 % ročně. Z dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy (podpis na dálku) a dále listiny nadepsané „podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. , Anonymizováno, )“ vyplývá, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu na dálku pomocí SMS zpráv, emailu a potvrzující platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Jedinečný kód žalovaného byl , Anonymizováno, . Návrh byl podepsán žalovaným dne , datum, a žalobkyní , datum, . Z oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru 24 000 Kč. Ze splátkového kalendáře byl zjištěn rozpis jednotlivých splátek, přičemž první splátka měla být splatná dne 17. 9. 2021 a následující pak vždy 17. den příslušeného měsíce. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně u žalovaného eviduje tři platby ve výši 1 406 Kč, a to ke dnům 9. 9. 2021, 21. 10. 2021 a 9. 11. 2021. Z oznámení ze dne 20. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že je v prodlení se splátkou úvěru v délce 65 dní, proto dle smlouvy došlo k okamžitému zesplatnění úvěru a žalovaného vyzvala k úhradě částky 28 837 Kč do deseti dnů od data odeslání oznámení. Z dodejky bylo zjištěno, že žalovanému bylo doručeno dne 24. 8. 2021. Z doložených výzev datovaných ke dnům 17. 1. 2022 a 17. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných splátek úvěru a zároveň jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Z předsmluvního formuláře byly zjištěny informace o spotřebitelském úvěru. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán, má pravidelný měsíční příjem 24 104 Kč (k čemuž byly žalobkyní doloženy oznámení o provedení příkazu k úhradě z účtu společnosti , právnická osoba, na účet žalovaného – úhrada v srpnu 2021 činila 22 660 Kč, úhrada v červenci 2021 činila 21 998 Kč), celkem výdaje 7 693 Kč, z toho životní minimum 3 860 Kč a náklady na bydlení 2 603 Kč a splátky 1 230 Kč, rezerva 15 411 Kč, u ostatních kolonek (druhá osoba v domácnosti, spoření, děti, splátky) byla uvedena číslovka 0, žalovaný uvedl zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , , adresa, , rodinný stav svobodný, vzdělání výuční list, forma bydlení pronájem. Z prohlášení klienta vyplývá, že tento mj. potvrdil, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetím osobám nebo státu, nebyl vůči němu vydán exekuční titul, veškeré údaje, které žalovaný uvedl ve smlouvě nebo poskytl v souvislosti s touto smlouvou, jsou pravdivé a že smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti aj.

5. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Z výpisu ze seznamu ČNB vyplývá, že žalovaná ke dni 23. 5. 2018 mohla poskytovat spotřebitelské úvěry jako nebankovní poskytovatel. Z předžalobní výzvy vyplývá, že žalovaná tuto vypracovala dne 26. 7. 2022. Z kopie podacího archu , právnická osoba, ., vyplývá, že žalovaná odesílala žalovanému téhož dne zásilku o váze 0,023 kg. Z výpisu registru , Anonymizováno, bylo zjištěno, že ke dni 19. 8. 2021 nejsou u žalovaného evidovány dlužné splátky. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že toto bylo provedeno dne 20. 8. 2021. Z přiložené nenadepsané listiny vyplývá, že žalovaný měl k 19. 8. 2021 , Anonymizováno, skóre 394, což dle této listiny odpovídá hodnocení „Kategorie II (vyšší body do interní , Anonymizováno, , menší riziko, lepší segment klientů)“. Z fotografií předložených žalobkyní vyplývá, že tato obdržela fotografii občanského průkazu žalovaného č. dokladu , Anonymizováno, .

6. Z lustrace insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že dne , datum, bylo uveřejněno usnesení o úpadku žalovaného. Usnesením Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci , datum, , bylo zrušeno schválené oddlužení žalovaného.

7. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 87 odst. 3 ZSÚ, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 2991 odst. 1 OZ, musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Dle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 OZ a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná smlouvu uzavírala mimo svoji podnikatelskou či jinou výdělečnou činnost, vystupuje v daném smluvním vztahu v postavení spotřebitele (viz § 419 OZ).

19. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 OSŘ), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 OSŘ), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 OSŘ), dospěl k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně.

20. Žalobkyně je držitelem bankovní licence ve smyslu § 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a předmětem její činnosti je tedy mimo jiné poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Vzhledem k předmětu své činnosti je tedy žalobce ve smyslu § 7 písm. a) ZSÚ oprávněným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Jako takový má pak dle § 75 odst. 1 ZSÚ povinnost při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 ZSÚ). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

21. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně měla toliko k dispozici toliko oznámení o provedení příkazu k úhradě z účtu zaměstnavatele žalovaného na účet žalovaného z 9. 7. 2021 a 6. 8. 2021. Ani v jednom případě však nebyla vyplácená částka rovná, či zanedbatelně blízko, výši tvrzeného příjmu žalovaného (24 104 Kč), kdy platba v červenci činila 21 998 Kč a v srpnu 22 660 Kč. Soudu pak nebyla předložena smlouva, dohoda či jiné důkazy, na základě kterých by měl mít žalovaný takový příjem, jaký je tvrzen v hodnocení klienta. Jisté pochybení lze tedy konstatovat při zkoumání příjmové stránky žalovaného. S o to větší obezřetností by poskytovatel s odbornou péčí měl postupovat v případě výdajové stránky žadatele o úvěr. V tomto případě se však žalobkyně spokojila čistě s tvrzením žalovaného. Ten dle hodnocení klienta tvrdil, že jeho náklady jsou rovné součtu tehdejšího životního minima dle nařízení vlády č. 61/2020 Sb. (3 860 Kč), splátek , Jméno žalobkyně, . (1 230 Kč) a nákladů nájemního bydlení (2 603 Kč). Soudu se jeví při nejmenším nepravděpodobné, že by v létě roku 2021, kdy se svět nacházel uprostřed pandemie COVID-19 a míra meziroční inflace byla dle ČSÚ 4,1 %, mohly být náklady žalovaného na život rovny částce životního minima. I to se však jeví jako střízlivá úvaha při posuzování vedle posouzení, že náklady žalovaného na bydlení skutečně činí pouhých 2 603 Kč. Soud opět zdůrazňuje, že k tomuto žalobkyně ničeho nepředložila a soud tedy dosel k závěru, že žalobkyně nijak nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Žalobkyně tedy při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí ve smyslu § 75 odst. 1 ZSÚ, a proto je třeba smluvní ujednání účastníků o poskytnutí úvěru podle § 87 odst. 1 ZSÚ hodnotit jako absolutně neplatná. Soud by k této neplatnosti přihlédl i bez námitky úvěrovaného žalovaného z úřední povinnosti, neboť uzavření smlouvy odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

22. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 plyne, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 ZSÚ). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 ZSÚ) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ, je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobci peníze, které mu byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem.

23. Žalovanému byly na základě úvěrové smlouvy žalobkyní vyplaceno 24 000 Kč, kdy žalovaný naopak na splátkách uhradil 4 218 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že svůj dluh vůči žalobci splnila, že mu povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 19 782 Kč žalobci zaplatit (§ 2991 OZ). Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy žalobci nenáleží ani nárok na zaplacení jakéhokoliv smluvní pokuty či sjednaného úroku.

24. Žalovaný je v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve výši 19 782 Kč (§ 1968 OZ), a proto má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ tak, že soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Ačkoliv byla žalobkyně z části úspěšná, její úspěch činil pouze 53,43 % z žalované částky. Konkrétně požadovala žalobkyně zaplacení pohledávky ve výši 28 837 Kč, z ní vyplacení zákonného úroku z prodlení (11,75 %) od 22. 2. 2022 do vyhlášení rozsudku , datum, – tedy celkem 12 894,29 Kč, pohledávky ze smluvní pokuty v celkové výši 4 802 Kč, smluvní úrok 64,63 % z částky 23 641,33 Kč od 22. 2. 2022 do 17. 3. 2022 – který vyčíslila žalobkyně 979,4 Kč a úrok 8,5 % z částky 23 641,33 Kč od 18. 3. 2022 do vyhlášení rozsudku – tedy 7 509,52 Kč. Po kapitalizaci k datu vyhlášení rozsudku tedy činila žalovaná částka celkem 55 022,21 Kč. Soud žalobkyni přiznal nárok z bezdůvodného obohacení ve výši 19 782 Kč, který po kapitalizaci dle výroku I ke dni vyhašení rozsudku činí 29 399,30 Kč výše zmíněných 53,43 % žalované částky. V daném případě zaznamenala žalobkyně zhruba stejný úspěch a neúspěch, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá OSŘ s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ, tak že ke splnění povinnosti žalovaného ponechal pouze pariční lhůtu tří dnů dle § 160 OSŘ.