29 C 34/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Bohumilem Vašákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 4 080 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1 020 Kč od 27. 7. 2019 do zaplacení, částku 1 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1 020 Kč od 6. 9. 2019 do zaplacení, částku ve výši 1 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 020 Kč od 21. 6. 2019 do zaplacení, částku ve výši 1 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1 020 Kč od 26. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 4 080 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému. Žalobce tvrdil, že je na základě živnostenských oprávnění provozovatelem městské hromadné dopravy, autobusové a tramvajové, v městě [obec]. Přeprava osob a věcí je upravena smluvními přepravními podmínkami, vydanými v souladu se zmocněním stanoveným v Zákoně o silniční dopravě a v Zákoně o drahách s příslušnými přepravními řády a ustanovením § 1892 a následujících občanského zákoníku, které řeší podmínky pro přepravu osob, zavazadel, věcí a zvířat městskou hromadnou dopravou autobusovou a tramvajovou. Základní povinností žalobce je řádně zajistit přepravu, základní povinností žalovaného a všech cestujících je zaplatit jízdné. Pro případ porušení této povinnosti vzniká žalobci nárok kromě úhrady jízdného na přirážku ve výši 1 000 Kč za každé porušení této povinnosti. Žalobce tvrdil, že žalovaná cestovala dne 26.7.2019 na lince [číslo] dne 5.9.2019 na lince [číslo] dne 20.6.2019 na lince [číslo] dne 25.7.2019 na lince [číslo] bez platné jízdenky v hodnotě 20 Kč, což doložil hlášením o porušení přepravních podmínek.

2. Soud využil ustanovení § 115a o. s. ř. a účastníky usnesením vyzval k vyjádření k záměru soudu rozhodnout bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem soudu souhlasil, žalovaná se nijak nevyjádřila.

3. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Z hlášení o porušení tarifních a přepravních podmínek soud zjistil, že žalovaná cestovala dne 26.7.2019 linkou [číslo] dne 5.9.2019 linkou [číslo] dne 20.9.2019 linkou [číslo] dne 26.7.2019 linkou [číslo] bez platné jízdenky. Z článku VII odst. 7 smluvních přepravních podmínek žalobce soud zjistil, že pokud se cestující neprokáže platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit tarifní jízdné a dále přirážku ve výši 1 000 Kč.

4. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. Podle § 2551 podrobnosti upraví přepravní řády. Po právní stránce soud zhodnotil věc tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě, na základě které měl žalovaný povinnost zaplatit žalobci jízdné, a v případě, že se neprokáže platným jízdním dokladem, měl i povinnost zaplatit přirážku k jízdnému dle smluvních podmínek. Žalobce svůj nárok beze zbytku prokázal, a proto soud jeho žalobě jako důvodné vyhověl.

5. Podle ustanovení § 1970 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů 1 489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za 3 úkony dle mimosmluvní sazby ve výši 200 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.

7. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o spotřebitelském úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Žaloba odpovídá vymezení tzv. formulářové žaloby tak, jak ji definoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).