29 C 412/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Bohumilem Vašákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 15 162 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 162 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 991,96 Kč, s úrokem ve výši 23,80 % ročně z částky 15 162 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15 162 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalované uložil zaplatit mu částku 15 162 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 991,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 23,80 % ročně z částky 15 162 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15 162 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že Žalobce uzavřel se žalovanou Smlouvu o používání kreditní karty anonymizováno č. anonymizováno dne datum (dále jen " Smlouva), která je smlouvou o úvěru. Žalovaná byla zároveň seznámen s Podmínkami pro vydávání a používání kreditních karet mBank (dále jen "Podmínky"), Všeobecnými podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob v anonymizováno (dále jen "VOP") a Sazebníkem bankovních poplatků mBank (dále jen " Sazebník), Úrokovým lístkem anonymizováno a Formulářem obsahujícím informace o spotřebitelském úvěru, které jsou nedílnou součástí smlouvy Smlouvy Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, v souladu VOP. Zadáním autorizačního kódu žalovaná potvrdila svůj souhlas s uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru, přičemž autorizační kód nahrazuje fyzický podpis žalovaného. Na základě § 2 čl. 1 Smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový limit až do výše 20 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty a zavázala se dle § 7 čl. 3 Smlouvy a Podmínek splácet čerpaný úvěr v minimální výši 3%, min. 50 Kč měsíčně z čerpaných prostředků a žalobce mohl dle Podmínek právo provést úhradu inkasem z běžného účtu žalované. Dle § 6 čl. 1 Smlouvy byly též sjednány smluvní úroky ve výši 23,80 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny a ve výši 23,80 % p.a. z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Dle § 7 čl. 1 Smlouvy a Podmínek se žalovaná zavázala zaplatit žalobci též poplatky stanovené v aktuálně platném Sazebníku. Dle Smlouvy je žalobce oprávněn odstoupit od Smlouvy pokud žalovaná poruší ustanovení Smlouvy nebo Podmínek. Vzhledem k situaci, kdy žalovaná porušila svoji splátkovou povinnost a neuhradila splátky za měsíc říjen, listopad, prosinec rok, využil žalobce svého práva ve smyslu odst. číslo. Podmínek a Smlouvu vypověděl, a to dopisem zaslaným žalované, čímž se stal celý dluh splatný ke dni určeném, to jest ke dni datum. Dlužná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 14 912 Kč, úroků kapitalizovaných ode dne prodlení žalovaného se splácením do dne datum na částku ve výši 7 991,96 Kč, spolu s úrokem ve výši 23,80 % p.a. z částky 15 162 Kč od datum do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 162 Kč od datum do zaplacení a poplatku ve výši 250 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze Smlouvy o používání kreditní karty anonymizováno č. anonymizováno dne datum a doručenkou autorizační SMS má soud za prokázané, že na jejich na základě poskytla žalobkyně žalované úvěrový limit až do výše 20 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty a zavázala se dle § 7 čl. 3 Smlouvy a Podmínek splácet čerpaný úvěr v minimální výši 3%, min. 50 Kč měsíčně z čerpaných prostředků a žalobce mohl dle Podmínek právo provést úhradu inkasem z běžného účtu žalované. Nedílnou součásti smlouvy byl Sazebník bankovních poplatků anonymizováno a Všeobecné podmínky. Pro případ prodlení si strany sjednali uhrazení poplatku, smluvní pokuty nebo jiných plateb souvisejících s prodlením dle Sazebníku. Dle § 6 čl. 1 Smlouvy byly též sjednány smluvní úroky ve výši 23,80 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny a ve výši 23,80 % p.a. z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Dle § 7 čl. 1 Smlouvy a Podmínek se žalovaný zavázal zaplatit žalobci též poplatky stanovené v aktuálně platném Sazebníku. Dle Smlouvy je žalobce oprávněn odstoupit od Smlouvy, pokud žalovaný poruší ustanovení Smlouvy nebo Podmínek. Vzhledem k situaci, kdy žalovaný porušil svoji splátkovou povinnost a neuhradil splátky za měsíc říjen, listopad, prosinec rok, využil žalobce svého práva ve smyslu odst. číslo. Podmínek a Smlouvu vypověděl, a to dopisem zaslaným žalované, čímž se stal celý dluh splatný ke dni určeném, to jest ke dni datum.

6. K posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.

7. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované poté, co ověřila její úvěruschopnost, o používání kreditní karty anonymizováno č. anonymizováno do limitu 20 000 Kč. Žalovaná vyčerpala limit do výše 14 912 Kč a řádně a včas je spolu s poplatky nevrátila, žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila, od smlouvy odstoupila dopisem a zároveň požadovala uhrazení celého dluhu, čemuž žalovaná nevyhověla.

8. Předmětnou věc soud posoudil podle následujících právních předpisů.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 9 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Žalobce se zavázal pro žalovanou zřídit a vést bankovní účet. Toto žalobce učinil. Žalovaná se na bankovním účtu dostala do debetního zůstatku a tento nevyrovnala. Uvedeným jednáním porušila žalovaná své závazky ze Smlouvy a žalobce tak od Smlouvy odstoupil. Žalované tak byla uložena povinnost k úhradě debetního zůstatku a sjednaných poplatků včetně zákonného úroku z prodlení.

15. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k žalobě nevyjádřila, neunesla břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovanou dosud uhrazen, ani jinak nezanikl.

16. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku.

17. Na základě shora uvedeného skutkového stavu a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, a tudíž ani netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni dluh uhradila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. V rámci dokazování taktéž bylo zjištěno, že žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud konstatuje, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena platně. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 162 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

19. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech (neuhrazené faktury za spotřebu elektřiny), mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t.

20. Soud dále dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem soud považuje popsané žaloby za skutkově i právně jednoduché, pročež nesdílí názor žalobkyně, že se nejedná o ustálený vzor (formulářovou žalobu).

21. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty první před středníkem o. s. ř., jelikož nešlo o vyklizení bytu, zároveň soud dle části věty za středníkem cit. ustanovení neshledal důvod (žalovaná k tomu ostatně ničeho netvrdila) určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může splácet ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.