29 C 86/2013

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Bohumilem Vašákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: žaloba o vypořádání společného jmění manželů

I. Do výlučného vlastnictví žalované se přikazuje pozemek parc. KN [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří vč. domu [adresa] – rodinný dům, postaveném na pozemku parc. KN [číslo] pozemek parc. KN [číslo] – ostatní plocha a pozemek parc.KN [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří vč. garáže, vše v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsáno v KN vedeném [stát. instituce], [stát. instituce].

II. Do výlučného vlastnictví žalované se přikazuje vybavení rodinného domu [adresa], v obci [obec], [katastrální uzemí], zahrnující kuchyňskou linku, barový pult, elektrospotřebiče od firmy [anonymizováno] (myčka na nádobí, mikrovlnná trouba, elektrický sporák, trouba a lednice) a vestavěné skříně, barové židle 3 ks, zbytek obývací stěny 4 ks, sedací souprava [číslo], konferenční stolek, koberec, lustr v obývacím pokoji, postel včetně roštu, noční stolky, komoda na prádlo, koberec v ložnici, lustr ložnice, poličky 4 ks, rozkládací pohovka, koberec, lustr pracovna, lustr ložnice 2, sušička [příjmení], pračka, TV JVC vč. držáku, stojací lampa, vysavač [anonymizováno].

III. Do výlučného vlastnictví žalobce se přikazuje vybavení rodinného domu [adresa], v obci [obec], [katastrální uzemí] zahrnující dále pak kožený gauč z roku [rok], TV [anonymizováno], PC + Monitor, Pc stůl, kožený taburet, obývací stěna, záclony, žehlička [příjmení], satelit, pračka [příjmení], sekačka [příjmení], TV držák, DVD [anonymizováno], komoda.

IV. Žalobci se přikazuje pohledávka z titulu smlouvy o běžném účtu vedeném u [právnická osoba] [bankovní účet] ve výši 929 Kč.

V. Žalované se přikazuje pohledávka z titulu smlouvy o běžném účtu vedeném u [právnická osoba] [bankovní účet] ve výši 9.921 Kč.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání částku 2.500.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se v řízení zahájeném dne [datum] domáhal vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Žalobce tvrdil, že s žalovanou dne [datum] uzavřel manželství před matričním úřadem [anonymizována dvě slova] oblast, [anonymizováno]. Žalobce tvrdil, že manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce tvrdil, že se pokoušel s žalovanou vypořádat zaniklé společné jmění manželů dohodou, avšak žalovaná dle jeho tvrzení bezdůvodně tuto snahu mařila a maří. Předmětem řízení žalobce učinil nemovitý majetek, a sice rodinný dům [adresa] postavený na pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] tak jak je zapsáno na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [obec]. Dále žalobce učinil předmětem řízení bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] v [obec], nicméně v průběhu řízení v tomto ohledu svůj požadavek omezil a vypořádání ideální poloviny vlastnictví této nemovité věci dále nežádal. Dále v průběhu řízení se stala předmětem vypořádání garáž, postavená na pozemku parc. [číslo] k ní přináležející pozemek. Pokud šlo o movité věci, žalobce navrhoval, aby bylo vypořádáno vlastnictví k [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Další movité věci, které byly předmětem řízení, tvořily vybavení nemovitosti specifikované shora, a sice kuchyňská linka, barový pult, elektrospotřebiče od firmy [anonymizováno] (myčka na nádobí, mikrovlnná trouba, elektrický sporák, trouba a lednice) a vestavěné skříně a dále vybavení kuchyně, barové židle, vybavení obývacího pokoje atd., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalobce dále tvrdil, že předmětem společného jmění manželů byly pohledávky a závazky, a sice pohledávka z titulu smlouvy o běžném účtu vedená u [anonymizována tři slova] č. [bankovní účet], jehož stav činil ke dni zániku společného jmění manželů částku 1 129 Kč. Další pohledávka byla z titulu smlouvy o běžném účtu vedeném u [anonymizována tři slova], kterou žalobce v žalobě nespecifikoval. Závazek ve výši 50 738 Kč z titulu dluhu žalobce u společnosti [právnická osoba], tvrzený žalobcem však byl nakonec z řízení vyňat, neboť žalobce na jeho vypořádání netrval. Žalobce požadoval, aby shora specifikované nemovité věci a vybavení byly přikázány do jeho vlastnictví a žalobci bylo uloženo, aby žalované zaplatil odpovídající vypořádací podíl.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Bylo nesporné, že za doby trvání manželství účastníků byly nabyty do jejich společného jmění žalobcem specifikované nemovité věci a věci movité tak, jak byly specifikovány v žalobě, s tím ale, že žalovaná požadovala, aby jak nemovitosti, tak vybavení domácnosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Žalovaná souhlasila s tím, aby shora specifikovaný [značka automobilu] byl přikázán do vlastnictví žalobce a dále souhlasila s návrhem žalobce na způsobu vypořádání pohledávek z účtu u [anonymizována tři slova].

3. Účastníci se tedy shodli na tom, co má být předmětem vypořádání, tedy shora specifikované nemovité věci (dům a garáž), přičemž za nespornou účastníci považovali hodnotu této sady nemovitostí v ceně 3 100 000 Kč, dále učinili nespornou hodnotu zmíněného osobního automobilu a dále mezi účastníky panovala shoda na tom, jak vypořádat shora zmíněné pohledávky z účtů. To, v čem se účastníci zásadně lišili, bylo to, komu mají být nemovité věci přiřčeny do výlučného vlastnictví. Žalovaná navrhovala, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví, což odůvodnila tím, že obě byly pořízeny z půjček, které žalovaná uzavřela se svými obchodními partnery v [země]. Žalovaná tvrdila, že prostředky, které získala z půjček, použila na pořízení nemovitostí tím způsobem, že na účet žalobce vkládala peníze tak, aby z účtu žalobce byly následně vypláceny na účet prodávajícího. Žalovaná zdůrazňovala, že to byly výlučně její prostředky, které k uhrazení kupních cen sloužily. Toto však žalobce důrazně popíral a namítal, že o existenci půjček nevěděl a tvrdil, že je vyloučeno, že by k úhradě kupní ceny došlo právě tímto způsobem. Žalobce tvrdil, že měl prostředky jednak ze svého zaměstnání a dále že zde byly peníze, které získal z dědictví. Toto jeho tvrzení se neprokázalo. S žalobcem však lze souhlasit v tom směru, že nelze mít za prokázané, že i kdyby žalovaná z půjček, jejichž existenci popíral, prostředky získala, nebylo by možné bez dalšího považovat vklady provedené na jeho účet výlučně ze zdrojů, které tvrdila žalovaná. Vzhledem k tomu, že verze obou účastníků byly takto protikladné, musel soud uvěřit jedné z verzí. Soud dospěl k závěru, že žalobcova verze je věrohodnější, resp. že žalovaná svou verzi neprokázala. Směnky předložené jako důkaz sice svědčí o tom, že si žalovaná zapůjčila určité finanční prostředky v eurech, není zde ale doložena spojitost mezi těmito zapůjčenými prostředky a provedenými vklady na účet žalobce. Není totiž ani zdaleka jisté, zda žalovaná deklarované finanční prostředky skutečně získala, a i kdyby je získala, je zde právě problém v tom, že prováděly-li se vklady na účet žalovaného v hotovosti, není zde žádný jasný důkaz o tom, z jakých prostředků vklady byly prováděny. Ony vklady jsou jasně dokazovány v historii účtu žalobce, který soud provedl jako důkaz (viz čl. 297 až 304), ale nadále platí to, co soud zmínil, tedy že není patrné, kdo vklady prováděl, a i kdyby bylo objasněno, kdo konkrétně finanční prostředky na účet žalobce vložil, neplynulo by z toho bez pochybností, z jakých prostředků tyto vklady byly provedeny. Soudu se jeví jako krajně nepravděpodobné, že by to byla výlučně žalovaná, kdo by financoval koupi uvedených nemovitostí za situace, kdy žalobce doložil, že byl v době trvání manželství zaměstnán, resp. měl zdroj legálních příjmů, což ostatně vyplývá i z historie účtu, kde je patrné, že od [právnická osoba] [anonymizováno] mu byly zasílány finanční prostředky. Ani výslech svědka [příjmení] [jméno] neprokázal, že by finanční prostředky, které žalobkyně ze směnek získala, byly použity právě způsobem, který žalovaná tvrdí. Svědek pouze dosvědčil, že žalovaná si od [příjmení] [jméno] půjčila 85 000 eur, co však se stalo dále s těmito prostředky, z jeho výslechu patrné není.

4. Podle § 143 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věci, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Podle § 149 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Podle § 149 odst. 2 zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění, jsou stejné. Vzhledem k tomu, jak bylo uvedeno výše, že mezi účastníky sporu nebylo sporné to, co bylo za doby trvání manželství nabyto do společného jmění manželů, a vzhledem k tomu, že se oba účastníci shodli na hodnotě věcí, jež mají být vypořádány, vycházel soud z těchto nesporných skutečností. Účastníci řízení se lišili pouze v tom, z jakých prostředků byly zejména nemovitosti pořízeny. Žalovaná tvrdila, že to byla výlučně ona, kdo na koupi předmětných nemovitostí zajistil finanční prostředky, avšak soud její verzi neuvěřil, resp. považuje ji za neprokázanou. Peníze jakožto dluhově určená věc mají totiž to negativum, že vlastnictví k nim není jednoznačně identifikovatelné, jinak řečeno pokud žalovaná prováděla vklady na účet vedený na jméno žalobce, nebylo prokázáno, z jakých prostředků tyto vklady byly prováděny, resp. žalovaná neprokázala, že by to byly ty peníze, které získala z půjček od svých obchodních přátel. Žalovaná si měla být vědoma tohoto rizika, pokud postupovala tak, jak tvrdí, že prokazování původu peněz bude problém. Namítala-li žalovaná, že nechť žalobce doloží, z jakých prostředků byly vklady prováděny, má soud za to, že její námitka je nepřípadná, protože v daném případě je nutno vycházet z toho, že šlo o prostředky společné. Pokud šlo o to, komu nemovitosti přikázat do výlučného vlastnictví, soud prověřoval solventnost obou účastníků řízení a dospěl k závěru, že je to žalobce, kdo prokázal, jak vyplývá z výpisu ze spořicího účtu vedeného u [právnická osoba], má k dispozici částku přesahující milion korun. Žalovaná prokázala, že na svém účtu má k dispozici více než 6 000 euro, a proto i ona v určitém rozsahu prokázala svou solventnost. Za situace, kdy oba účastníci jsou schopni vyplatit eventuální vypořádací podíl, musel soud zvolit jiné hledisko, jak rozhodnout o tom, komu předmětné nemovitosti přikázat do výlučného vlastnictví. Tímto hlediskem je ta skutečnost, že žalovaná dle svých tvrzení podniká v [země], kde je většinu roku, zatímco žalobce žije a pracuje v České republice, a proto soud přiřknul nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví, neboť žalobce bude operativnější, pokud jde o správu svého majetku. Navíc žalobce prokázal, že má k dispozici více finančních prostředků. Při výpočtu vypořádacího podílu soud postupoval tak, že sečetl hodnoty, na nichž se účastníci shodli, tzn. 3 100 000 Kč za dům a garáž, 140 000 Kč za [značka automobilu], částku 52 110 Kč za vybavení domácnosti, které bylo odvezeno, částku 71 171 Kč za vybavení nemovitosti, které zůstalo, a dále zůstatek na bankovním účtu žalobce v částce 929 Kč a zůstatek na účtu u [anonymizována tři slova] na jméno žalované v částce 9 921 Kč. Od výsledné částky 3 374 131 Kč soud odečetl částku 65 000 euro v kurzu 1 euro = 26 Kč, což je částka, která byla vybrána z eurového účtu 1. 8. 2011 a 9. 7. 2012, jak tvrdil a prokázal žalobce (viz čl. 178 z druhé strany a čl. 168 z druhé strany), a výsledný rozdíl vydělil dvěma a došel k částce 842 000 Kč, což je vypořádací podíl, který soud uložil žalobci zaplatit žalované.

5. Takto soud rozhodl prvním rozsudkem, který však byl usnesením odvolacího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zrušen. Nutno zdůraznit, že zrušovací usnesení odvolacího soudu bylo zaměřeno jen na nedostatky řízení a samotného rozhodnutí. V první řadě odvolací soud vytknul soudu I. stupně, že si neujasnil a nevyřešil, zda je podle mezinárodního práva dána pravomoc českých soudů věc rozhodovat. Dále soudu I. stupně vytkl, že si nevyjasnil, podle jakého práva, resp. podle práva jakého státu se bude řídit. Dle odvolacího soudu podle § 6 odst.1 zák.č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Odvolací soud věnuje celý odstavec 5 tomu, co všechno měl soud I. stupně z hlediska jeho a pravomoci řešit a dále odvolací soud zdůraznil, že podle § 2 citovaného zákona, podle něhož se použije zákon v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterým je Česká republika vázána. Meze pro použití zákona jsou v případě vyhlášení mezinárodních smluv dány čl. 10 Ústavy.

6. Odvolací soud vytknul soudu I. stupně, že si nevyhodnotil a nezdůvodnil, proč je dána pravomoc českého soudu.

7. Na tomto místě je vhodné poukázat na jednání, jež proběhlo [datum], tedy po rozhodování odvolacího soudu. Při tomto jednání soud I. stupně ozřejmil, že pravomoc českých soudů je v daném případě dána, neboť vyplývá z čl. 29 odst. 1 smlouvy o vzájemné pomoci uzavřené Českou republikou a Ukrajinou nesoucí [číslo] podle které osobní a majetkově právní vztahy manželů se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé společné bydliště. Podepsaný soud přitom vycházel z toho, že v rozvodovém rozsudku se konstatuje, že poslední společné bydliště obou manželů bylo zde v České republice a navíc podstatná část společného jmění manželů, tedy soubory nemovitostí se nachází právě zde na území České republiky, a proto soud I. stupně dospěl k závěru, že je dána pravomoc českých justičních orgánů a zároveň je rozhodným právem pro řešení celé problematiky i český právní řád a to občanský zákoník č. 40/ 1964, neboť společné jmění manželů zaniklo ještě za účinnosti obč.zák,. a proto bude tento předpis použit (vychází se z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 3779/2014 Sb.).

8. Zbylá část rozhodnutí odvolacího soudu od odstavce 7 dále je v podstatě jednou souvislou kritikou soudu I. stupně, když odvolací soud dochází k závěru, že soud I. stupně nedodržel postup stanovený § 132 a § 157 odst.2 o.s.ř., rozhodnutí řádně neodůvodnil. Poukazuje přitom na rozhodnutí Ústavního soudu týkající se odůvodňování rozhodnutí, jak má být odůvodněno to, co soud bere za prokázané, co za prokázané nebere atd. Odvolací soud neustále zdůrazňuje kritiku, že rozhodnutí neobstojí v rámci přezkumu. Odvolací soud v rozhodnutí uvedl, že soud I. stupně pomíjí fakt, že žalovaná učinila předmětem vypořádání tři závazky z půjček každý ve výši 50 000 eur, s čímž se soud I. stupně vůbec nevypořádal. Nebylo zřejmé, jak soud I. stupně dospěl k ceně movitých věcí k částkám 52 110 Kč a 70 171 Kč. Soudu I. instance nenáleží hodnotit rozhodování odvolacího soudu, ale pokud odvolací soud nečiní nic jiného, než že kritizuje, nelze než na to opáčit, že řízení se táhlo nikoliv vinou soudu podepsaného, poměrně dlouhou dobu bylo zaplněno množstvím skutkových tvrzení, jež nezachovávají ani tu základní integritu. Bylo zcela zřejmé, že žalovaná měnila několikrát skutková tvrzení a žalobce to bohužel může jedině komentovat. Podstatné na tom je, že odvolací soud nedal soudu I. stupně v podstatě vůbec žádný návod na to, jak má ve věci dále pokračovat. Poukázat přitom na obecné skutečnosti týkající se úpravy rozsudku a to, jakým způsobem má být odůvodněn, ale vůbec nic neprozrazuje z toho, jaké úvahy odvolací soud měl v okamžiku, kdy hodnotil jednotlivá skutková tvrzení. Bylo v jeho moci, i když soud I. instance nijak nezastírá, že rozsudek byl poněkud zkratkovitý, dát účastníkům šanci, aby svá tvrzení rozvedli a také bylo v moci odvolacího soudu, aby v rámci rozhodování učinil alespoň něco pro to, aby věcně předmět sporu vyřešil. To odvolacímu soudu ovšem nestálo ani za předstíranou aktivitu a spokojil se pouze s tím, že soud I. zcela nekolegiálně a bez skrupulí dehonestuje.

9. Co bylo ovšem v této fázi nejhorší, bylo to, že přestože řízení trvalo déle než pět let a byla vydána dvě rozhodnutí, je soud I. stupně v podstatě úplně na začátku.

10. Proto bude nutné si zrekapitulovat obsah celého spisu a zejména zdůraznit to, čeho se účastníci domáhali na konci řízení, tj. co vyplývalo ze závěrečných návrhů obou účastníků, které byly předneseny, resp. sepsány před druhým rozhodnutím ve věci samé.

11. Žalobce uvedl, že se s žalovanou shodli na hodnotě věcí (movitých i nemovitých), které jsou předmětem vypořádání, samozřejmě s výjimkou pražského bytu. Žalobce uvedl, že ustoupil v zájmu konstruktivního řešení sporu a upustil od požadavku na zahrnutí pražského bytu do vypořádání SJM i když dle jeho názoru byt součástí SJM byl, přinejmenším jedna jeho polovina. Žalobce poukázal na to, že za předmět vypořádání nepovažuje tvrzené závazky žalované vůči jejím věřitelům v [země], neboť jsou to výlučně závazky její, protože žalobce, jak tvrdí, o jejich existenci nevěděl a teprve se o nich dozvěděl až při doručení vyjádření žalované k žalobě o vypořádání SJM ze dne [datum]. Žalobce měl za to, že s ohledem na výši částek uvedených v „ směnkách“ svědčí o tom, že jde rozhodně o částky, které překračují rámec obvyklého hospodaření nebo obvyklé správy rodinného majetku a jsou proto výlučným dluhem žalované. Žalobce poukazoval na to, že dosud nebyla prokázána ani jejich reálnost, tedy to že věřitelé existují a že věřitelé částky uvedené na směnkách skutečně poskytli. Žalobce poukázal na to, že všechny směnky, na nichž žalovaná staví zejména svoji argumentaci, jsou již zřejmě promlčené, neboť by měly být 4 – 8 let po splatnosti. Proto má žalobce za to, že je krajně nepravděpodobné, aby věřitelé při tak vysokém dluhu své pohledávky po žalované nevymáhali, což dle názoru žalobce svědčí o tom, že ty tvrzené dluhy zkrátka neexistují. Žalobce poukázal na odůvodnění rozvodového rozsudku, podle něhož příčinu rozvratu manželství spatřoval soud v odlišnosti zájmu obou účastníků a rozdílných povahových vlastnostech, přičemž zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno a bylo zpočátku spokojené, ale postupem doby došlo k neshodám, kdy hlavní příčinou neshod bylo podnikání žalované, která tráví většinu času v [země]. Žalobce shrnul, že své příjmy deklaroval nejen v rámci svého výslechu, ale též listinami, kterými dokladoval, že od bratra obdržel 75 000 eur, které však považoval za příjem SJM, nikoliv jako svůj výlučný příjem s tím, že rodina žalobce, žalované a jejich dcera žili v České republice od roku 1998 a za tu dobu byl prostor pro akumulaci úspor značný. Dle názoru žalobce majetkovou situaci rodiny a její niveau byla celkem na úrovni. Rodina dle žalobce žila bohatým životem včetně dovolených v zahraničí a proto se nemůže zakládat na pravdě tvrzení žalované, že rodina byla bez příjmů, resp. že žalobce byl bez příjmů. Ze skutečnost, že žalovaná dne [datum] odeslala na účet podílového fondu označeného jako [anonymizována dvě slova] cash euro částku 60 000 eur, vyplývá, že manželé rozhodně neměli potřebu si jakékoliv peníze půjčovat, když manželka byla schopna bez vědomí manžela realizovat takovou investiční transakci a tuto obrovskou sumu vyvést ze SJM. Žalovaná dle závěru žalobce soudu sdělila (viz protokol z jednání z [datum]), že netvrdí ani nikdy netvrdila, že nemovitosti byly pořízeny výlučně z prostředků získaných z půjček v [země], čímž přímo nabádá žalovaného nejen k řečnické otázce, kolik vlastně bylo investováno ze společných prostředků a kolik bylo investováno z údajných [anonymizováno] půjček. Žalobce výboj skutkových tvrzení žalované lapidárně v závěrečném návrhu shrnul takto: -) nejdříve bylo z její strany tvrzeno, že prostředků získaných ze směnek financovala koupi nemovitostí v [obec] (viz vyjádření žalované ze dne [datum]). -) ve chvíli, kdy byla upozorněna na časovou nesouvislost směnek a plateb za nemovitosti v [obec] začala tvrdit, že tyto prostředky užila na nákup bytu v [obec] (viz protokol z jednání dne [datum]) -) následně opět změnila názor (viz vyjádření žalované ze dne [datum]), když těmito penězi měly být opět placeny nemovitosti v [obec] (jistě„ jen shodou okolností“ ve chvíli, kdy žalobce vypustil z vypořádání byt v [obec]) -) při jednání soudu, které se konalo dne [datum] pak žalovaná tvrdila, že peněžní prostředky jí byly [příjmení] [jméno] půjčovány postupně a tyto byly ve své úhrnné podobě pojaty zejména do historicky nejstarší směnky ze dne [datum]. -) v roce [rok] (viz doplnění tvrzení a důkazů žalované ze dne [datum]) pak žalovaná poprvé tvrdila, že si od [příjmení] [jméno] půjčila jednorázově již v roce [datum] -) Určitý„ bonus“ pak přineslo vyjádření žalované ze dne [datum], ve kterém je poprvé po 5 letech vedení sporu tvrzeno, že směnky jsou úročeny a toto příslušenství by mělo být předmětem vypořádání též (dluh výši 100 000 eur + zákonný úrok ve výši 55 168,25 eur) a najednou již nejsou věřitele dva, jeden, když věřitel [anonymizována dvě slova] náhle bez jakéhokoliv zdůvodnění zmizel. -) podání žalované ze dne [datum] pak obsahovalo zcela nový scénář o mnoho let přesahující trvání manželství, když se změnila výše údajného dluhu, počet směnek, výše úroku a především po 7 letech vedení sporu bylo poprvé tvrzeno, že místo jedné údajné splátky bylo celkem 9 splátek. -) při jednání soudu, které se konalo dne [datum], pak žalovaná nově tvrdila, že věřitel [anonymizována dvě slova] jí půjčoval jen na byt v [obec], ačkoliv dříve tvrdila úplně jiné skutečnosti. Z výše uvedeného přehledu je dle žalobce patrné, že tvrzení žalované jsou zcela nevěrohodná, nedůstojná faktu, že je v této věci vedeno soudní řízení. Dle názoru žalobce žalovaná vůbec neprokázala reálnost existence údajných půjček, neprokázala, že tyto peníze skutečně dovezla do České republiky, neprokázala, že byly skutečně užity k investicím do společného jmění manželů, přičemž ve chvíli, kdy bylo zjevné, že žalovaná nebude schopna ustát svou skutkovou verzi, přišla po mnoha letech se zcela novou převratnou teorií, dle které měla simulovat provoz platební investice, která zprostředkovávala platební styk mezi [anonymizováno] a českými podnikateli. Dle žalobce žalovanou předložené dokumenty nejsou směnkami, a s určitou rezervou by bylo možné je považovat za smlouvy o půjčce, nicméně žalovaná nese za tyto půjčky svoji odpovědnost, neboť dle názoru žalobce nejsou součástí společného jmění manželů. Pokud žalovaná tvrzení, že se o pořízení majetku v SJM zasloužila výhradně z příjmů plynoucích z její výdělečné činnosti, měla tyto své příjmy dostatečně doložit formou daňových přiznání či potvrzení od zaměstnavatele atd. Žalovaná však nic takového nedoložila. Žalobce naopak dle svého názoru prokázal listinami, že získal od svého bratra významnou částku 75 000 eur, která byla náhradou z dědictví. Žalobce byl pak toho názoru, že žalovaná navíc i přes dvojitou výzvu soudu, jak při prvním tak při druhém projednání věci, neprokázala, že žalobcem namítané výběry z eurového bankovního účtu a to [datum] ve výši 60 000 eur a [datum] ve výši 5 000 eur byly spotřebovány v souladu s pravidly o běžné správě společného jmění manželů či na společné záležitosti bývalých manželů a proto by měly být tyto částky navráceny do SJM.

12. Žalovaná v závěrečném návrhu uvedla, že považuje za jednoznačně prokázané, že do masy vypořádávaného zaniklého společného jmění manželů náleží následující hodnoty: nemovité věci: pozemek p.p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, včetně domu [adresa] – rodinný dům, postaveném na pozemku p.p. [číslo] pozemek p.p. [číslo] – ostatní plocha a pozemek p.p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, včetně garáže, vše v [katastrální uzemí], zaps. v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] a na [list vlastnictví] movité věci: [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], výrobní číslo karosérie ([příjmení]): [anonymizováno]. vybavení rodinného domu [adresa] v obci [obec], [katastrální uzemí], zahrnující kuchyňskou linku, barový pult, elektrospotřebiče od firmy [anonymizováno] (myčka na nádobí, mikrovlnná trouba, elektrický sporák, trouba a lednice) a vestavěné skříně, dále pak kožený gauč z roku 1998, TV [anonymizováno], PC + monitor, PC stůl, kožený taburet, obývací stěna, záclony, žehlička [anonymizováno], satelit, pračka [příjmení], sekačka [příjmení], TV držák, DVC [anonymizováno], komoda, barové židle 3 ks, obývací stěna, sedací souprava [číslo], konferenční stolek, koberec, lustr v obývacím pokoji, postel včetně roštu, noční stolky, komoda na prádlo, koberec v ložnici, lustr ložnice, poličky 4 ks, rozkládací pohovka, koberec, lustr pracovna, lustr ložnice 2, sušička [příjmení], pračka, TV, JVC, kávovar, stojací lampa, vysavač [anonymizováno]. Podotýkám, že movité věci, uvedené níže, jsou v držení žalobce, neboť je z domu [adresa] v obci [obec], [katastrální uzemí], dne [datum] odvezl.

1. Gauč kožený - 1 ks (hodnota přibližně 45.000 Kč)

2. Televize [anonymizováno] (hodnota přibližně 40.000 Kč)

3. Počítač+monitor (hodnota přibližně 35.000 Kč)

4. Počítačový stůl (hodnota přibližně 3.500 Kč)

5. Kožený taburet (hodnota přibližně 1.000 Kč)

6. Záclona (hodnota přibližně 1.500 Kč)

7. Žehlička [anonymizováno] (hodnota přibližně 3.000 Kč)

8. Satelit (hodnota přibližně 10.000 Kč)

9. Pračka [příjmení] (hodnota přibližně 25.000 Kč)

10. Osobní [značka automobilu] (hodnota přibližně 350.000 Kč)

11. Kávovar (hodnota přibližně 3.500 Kč)

12. Sekačka na trávu [značka automobilu] (hodnota přibližně 5.000 Kč)

13. Televizní věšák (hodnota přibližně 3.500 Kč)

14. DVD přehrávač [značka automobilu] (hodnota přibližně 35.000 Kč) CELKEM- [číslo] KC pohledávka z titulu smlouvy o běžném účtu vedeném u [právnická osoba], č. [bankovní účet] ve výši 929 Kč. pohledávka z titulu smlouvy o běžném účtu vedeném u [právnická osoba] [bankovní účet] ve výši 9 921 Kč dluhy: půjčka poskytnutá věřitelem [příjmení] [jméno] dne [datum], s nedoplatkem ve výši 31.464,40 EUR (tj. přibližně 821.220,84 Kč) - podle kurzu ke dni 26.02.2021 1 euro 26.10 Kč). Pokud šlo o aktiva, žalovaná měla za nesporné, že cena nemovitých věcí byla určena shodnou vůlí účastníků na částku 5 000 000 Kč a hodnota ostatních movitých věcí, které jsou předmětem řízení, je v současnosti v podstatě zanedbatelná. Žalovaná považovala za klíčové, že za účelem zajištění finančních prostředků na úhradu kupní ceny za předmětné nemovitosti zmíněné shora, převzala společně s žalovaným od jejich věřitele [příjmení] [jméno], přičemž půjčky byly konkretizovány v podání ze 14.10.2020, na které žalovaná odkázala. Žalovaná tvrdila, že celkem převzali půjčky ve výši 201 464,40 eur, což je přibližně 5 258 220,84 Kč dle kursu k dnešnímu datu, tj. 1 euro = 26,10 Kč, na něž však již žalovaná dle svých tvrzení uhradila částku 170 170 eur. Žalovaná měla za to, že bylo nepochybně dokázáno, že jediné prostředky, které mohly být použity na koupi předmětných nemovitostí, byly získány prostřednictvím půjček poskytnutých od shora zmíněných věřitelů, protože ani příjem žalované ani žalobce neumožňoval provést investici v takovém rozsahu. Žalovaná poukázala na to, že žalobce nijak neprokázal, že by byl schopen svým příjmem event. jiným způsobem zajistit dostatečné finanční prostředky. Pokud šlo o určení, které hodnoty by měly připadnout kterému z účastníků, žalovaná považovala za nesporné, že nemovité věci žalobce opustil a po řadu let je neužívá. Zatímco je to žalovaná, která předmětné nemovitosti užívá a hlavně platí veškeré platby spojené s jejich provozem jako energie, voda atd. Žalovaná měla za to, že je na místě nemovité věci a movité věci kromě osobního automobilu mají být přikázány jí do výlučného vlastnictví s tím, že zároveň má být rozhodnuto tak, aby žalované byl přikázán závazek vůči věřiteli [příjmení] [jméno] ze dne [datum] a proto by mělo být rozhodnuto ohledně vypořádacího podílu tak, že by žalovaná neměla platit žalobci ničeho.

13. Dokazování, které bylo v rámci dlouhotrvajícího řízení provedeno, bylo velmi rozsáhlé a vlastně odpovídalo tomu, jak se postupně vyvíjely skutkové verze, zejména strany žalované. V první řadě je však nutno vycházet z určitých skutečností, které se nakonec ukázaly být jako nesporné nebo takové, že se na nich účastníci v zásadě shodují. K dohodě, resp. ke shodě mezi účastníky sporu došlo, pokud šlo o hodnotu nemovitých věcí, kdy soud si vyžádal odborné vyjádření, které bylo skutečně velmi stručné, ale posloužilo účastníkům k tomu, aby se dohodli na tom, že cena domu a garáže v ul. [ulice] je 5 000 000 Kč. Pokud šlo o movité věci, což v daném případě vlastně bylo vybavení domácnosti v bytě, resp. v domě uvedeném shora i v této části došli účastníci k částečné dohodě. Ovšem pro zjišťování skutkového stavu a obnažování toho, co bylo mezi účastníky nejvíce sporné, tak proto v dané chvíli má naprosto klíčový význam rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 2008/2020, které vyšlo ve Sbírce pod č. 41/2020, v rámci něhož velký senát občanskoprávního obchodního kolegia změnil judikaturu týkající se společného jmění manželů a závazků, které převzal jeden z manželů bez vědomí druhého. Ve shora zmíněné věci nejvyšší soud dospěl k závěru, že v poměrech občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. plnění ze závazků (závazkového právního vztahu), jehož rozsah přesahuje míru přibližnou majetkovým poměrům manželů a který převzal bez souhlasu druhého, jsou součástí společného jmění; součástí společného jmění nejsou jen dluhy (a závazky v užším slova smyslu), které pro něj z převzatého závazku (závazkového právního vztahu) vyplývají. Jinak řečeno, právní režim závazku, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal jeden z nich bez souhlasu druhého, se štěpí tak, že dluh z tohoto závazku do SJM nepatří, avšak to co z něj dlužník získal, je součástí SJM. To do značné míry mění perspektivu pro hodnocení doposavad provedeného dokazování, protože za situace, kdy u žalované nastalo přesně to, čeho se obávala, že závazky, které tvrdí, že převzala (tvrdí to od počátku, i když se její skutková verze značně vyvíjela a žalobce na to opakovaně a velmi správně poukazoval), u těchto závazků lze jednoznačně říci, že přesahují obvyklou správu majetku, protože pokud šlo o směnky v nominální hodnotě 50 000 euro atd., jsou to jistě částky, které přesahovaly rámec obvyklého hospodaření a to mezi účastníky ostatně ani nebylo sporné. Žalovaná neprokázala, že by žalobce o uzavírání závazků ze směnek, jak to označuje samotná žalovaná, věděl, či že by těchto právních úkonů byl vůbec účasten.

14. Žalobce od počátku, kdy se o existenci směnek dozvěděl, což bylo, jak tvrdí, až z vyjádření k žalobě, tak od začátku si žalobce udržel linii, že o takovýchto závazcích své manželky, resp. bývalé manželky, nevěděl a jeho snahou v rámci řízení bylo v podstatě vyvrátit tvrzení žalované o tom, že to byla v podstatě výlučně ona, kdo zajistil peníze pro nákup shora zmíněných nemovitostí. Rozhodnutí zmíněné a citované shora má opravdu naprosto zásadní význam pro toto řízení. V tuto chvíli je zkrátka naprosto nerozhodné, kolik závazků žalovaná se svými [anonymizováno] partnery uzavřela a v jaké výši. Důležité je, že veškeré peníze, veškeré finanční prostředky, které byť i takovýmto způsobem získala, se staly společným majetkem, tedy společným jměním manželů, k němuž mají oba manželé stejné oprávnění. Závazek resp. závazky, které ze směnek dle jejích tvrzení vznikly, jsou pouze jejími výlučnými závazky a pro toto řízení nemají vůbec žádnou relevantnost. Podstatné na tom je, že žalovaná se snažila v rámci řízení i o tzv. disparitu, tzn. o to, aby soud vzal za prokázané, že to byla právě výlučně žalovaná, kdo zajistil finanční prostředky pro koupi předmětných nemovitostí, a tudíž by to měla být výlučně ona, jíž budou nemovitosti přikázány bez povinnosti platit vypořádací podíl. K tomuto je nutné poznamenat následující. Tzv. disparitu, tzn. jinak velký podíl na společném majetku, který vyplývá ze zvláštních okolností manželství, v daném případě dle názoru soudu nepřipadá do úvahy. I kdyby se ukázalo nakonec tvrzení o tom, že to byla výlučně žalovaná, kdo přes shora zmíněné směnky a jiné finanční instrumenty získala peníze, žalovaná zcela pomíjí, že žalobce za doby trvání jejich manželství byl po celou dobu zaměstnán a měl legální zdroj příjmů. To se ostatně podává i z výpisů z obou účtů, jež bude soud hodnotit níže, nicméně z obou účtů je patrné, že oba manželé měli k dispozici poměrně dost finančních prostředků a že žalobce byl platným členem rodiny a nebylo to tak, že by vydělávala pouze žalovaná. Je pravdou, že daňová přiznání žalobce získaná v rámci řízení, neprokazují, že by žalobce měl vysoké příjmy. Nicméně bylo zřejmé, že svou činností získával peníze, které byly součástí společného jmění manželů. O disparitě lze v poměrech občanského zákoníku z roku 1964 uvažovat pouze v případě, že jsou pro to opravdu zvláštní okolnosti, které svědčí o extrémně nevyváženém přínosu obou manželů do domácnosti. Výmluvným případem pro užití disparity by např. bylo, kdyby byla rodina, kde jeden z manželů je opravdu např. známý a populární sportovec, jehož příjmy by mnohonásobně překračovaly průměrné rodinné příjmy a druhý z manželů by neměl příjmy téměř žádné nebo jen zanedbatelné a přitom by ani nevykazoval např. péči o společné dítě či jinou činnost ve prospěch rodiny a byl by vlastně, pokud jde o příjmy naprosto marginální a pokud jde o výdaje naopak dominantní. Takové okolnosti výjimečného charakteru však v daném případě shledány nebyly. Žalovaná neustále zdůrazňuje fakt, že to byla výlučně ona, kdo získala finanční prostředky na koupi nemovitostí. Pomineme-li tu skutečnost, že nikdy nebylo prokázáno, že by žalobkyně skutečně fyzicky peníze do České republiky přivezla, i kdyby se připustilo, že peníze, které si na základě směnek půjčila, nakonec vložila na účet žalobce, tak ani takováto situace dle názoru soudu nezakládá předpoklady pro disparitní vypořádání v rámci zaniklého společného jmění manželů. Zdůrazňuje-li žalovaná, že žalobce byl v rámci manželství nevěrný, tak nelze než odkázat na textaci rozvodového rozsudku, kde se o nevěře vůbec nehovoří a konstatuje se tam tolik, že vlastně příčinou rozvratu manželství a jejich společného soužití bylo to, že manželé spolu zkrátka nežili, protože žalovaná byla plně ponořena do svého podnikání v [země].

15. Lze připustit, že žalobce neprokazuje jednoznačně, kde se objevily finanční prostředky, které tam byly vkládány na jeho účet, ale to, bohužel pro žalovanou, není jeho úkolem. Rozložení tvrzení a důkazního břemene a v daném případě, kdy se jedná o řízení o vypořádání společného jmění manželů, jde o tzv. řízení judicium duplex, kde oba účastníci vystupují jak v roli žalobce, tak v roli žalovaného, lze označit jeden základní axiom. V daném případě tvrdí určitou skutkovou verzi a dovozuje z ní pro sebe příznivé závěry žalovaná, a má, pokud jde o tvrzení, důkazní břemeno. Tvrdí-li žalovaná, že to byla výlučně ona, kdo sehnal finanční prostředky na koupi nemovitostí, tíží ji důkazní břemeno, a pokud to důkazní břemeno neunese, tzn. jednoznačně to neprokáže, neznamená to, že se automaticky povinnost tvrzení a důkazní břemeno přenáší na žalobce. Má to jediný následek, pokud žalovaná neunese důkazní břemeno ohledně své skutkové verze, bude v té části sporu zkrátka neúspěšná a neznamená to, že při jejím neúspěchu má povinnost tvrdit a prokazovat žalobce. Žalobce od začátku tvrdí, že peníze, které sloužily k nákupu nemovitostí, byly jejich společnými penězi, že o existenci jakýchkoliv půjček žalované, či směnek, které by měly být ve prospěch žalované vystaveny, neví, nevěděl a jejich existenci popřel. Žalovaná proti tomuto postupu navrhovala důkazy jako svoji výpověď, výpověď jejich dcery a jejího manžela. Soud tyto důkazy však neprovedl a i kdyby je provedl, nebudou způsobilé prokázat, že žalobce o existenci směnek věděl. Pokud žalovaná vymyslela metodu, jak dostat do České republiky peníze mimo účty, tedy v hotovosti, mohlo to dobře sloužit jejich tehdejším účelům, které sledovali jako manželé, nicméně pro budoucnost, pro průkaznost takového jednání šlo o metodu krajně nevhodnou. Jediné, co lze považovat za evidentní, je, že peníze byly vkládány na účet žalobce a že to byly poměrně velké sumy peněz, které odpovídaly tomu, jak se nemovitost postupně stavěla a jak byla koncipována smlouva o budoucí smlouvě kupní. Peníze, které takto byly vynaloženy, nebyly ani vnosem žalované, šlo o společné prostředky obou manželů, a proto nemovitosti, které byly za tyto společné prostředky koupeny, jsou ve společném jmění manželů.

16. Při úvahách o tom, komu mají být nemovité a koneckonců i movité věci přiřčeny do výlučného vlastnictví, soud vzal za nesporné, že je to žalovaná, která dům v [obec] včetně garáže užívá, která platí veškerý provoz nemovitostí a dále soud považoval za nesporné, protože proti tomu žalobce ani nic nenamítal, že nemovitost slouží i společné dceři účastníků a vnučce účastníků. Tento argument soud použil, aby nemovité věci přiřkl do výlučného vlastnictví žalované.

17. Zrekapitulujeme-li si výše uvedené, je zřejmé, že okruh sporných skutečností a konsekvence, jež vyplývají z jednotlivých skutkových tvrzení, doznal do značné míry fundamentální změny s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné shora, která řeší závazky a společné jmění zejména z hlediska přebírání závazků jedním z manželů bez vědomí druhého a řeší i následky, které se do vypořádání společného jmění promítají. Soud se snažil účastníky po celou dobu řízení vést ke smírnému vyřešení sporu s ohledem na to, že žalovaná svým tvrdošíjným lpěním na své skutkové verzi nedává žalobci příliš prostor pro kompromis, k němuž je však žalobce zcela evidentně přístupný, o čemž svědčí fakt, že na výraz své ochoty se domluvit, vypustil ze svých požadavků požadavek na vypořádání bytu v [obec]. Kompromis, dle názoru soudu, je situace, kdy každý z účastníků sporu něco sleví a z něčeho ustoupí tak, aby došlo k dohodě. Žalovaná žádnou dohodu nechtěla a neustále opakovala to, že veškeré peníze na koupi nemovitostí zajistila výhradně ona a to do značné míry komplikovalo možnost ve věci se dohodnout. Zjednodušila-li se situace tím, že finanční prostředky, jež dle svých tvrzení žalovaná z půjček či směnek zajistila, jsou společnými prostředky a závazky, jež žalovaná převzala, jsou jejími výlučnými závazky, měla by žalovaná dle názoru soudu svůj tvrdošíjný postoj změnit. Soud záměrně nepojal do rozhodnutí tu část, která se týká 65 000 euro, jež byly prokazatelně žalovanou ze společného jmění účastníků„ vyvedeny“, o čemž svědčí výpis z účtu žalované č. [bankovní účet] v období od 1.1.2009 do 31.12.2009, kdy částka 60 000 euro byla dne 25.11.2009 do podílových fondů [anonymizována čtyři slova].

18. Je to sice poněkud netradiční, ale soud má za to, že situace, kdy žalovaná je zcela evidentně v důkazní nouzi, navíc je zde rozhodnutí, které do značné míry mění perspektivu žalované, nelze než apelovat na to, aby účastníci věc vyřešili smírem.

19. Při stanovování výše vypořádacího podílu soud záměrně nezapočítával shora zmíněnou sumu 65 000 euro, ale ze všech sporných skutečností a i skutečností nesporných to soud vyhodnotil tak, že hodnota movitých věcí pro stanovení vypořádacího podílu je v zásadě zanedbatelná i s ohledem na stáří těch movitých věcí a za nejvýznamnější hodnotu soud považuje samozřejmě nemovitosti. Jejich hodnota nebyla stanovena znaleckým posudkem, ale pouze odborným vyjádřením, s čím účastníci souhlasili. Nicméně i ohledně toho odborného vyjádření [anonymizována dvě slova] ze 17.1.2021 je pouze jedna jediná věta a to je poměrně málo. Soud může vzít za svá shodná tvrzení obou účastníků a proto to i učinil. Nicméně je zjevné, že pokud by se znalecký posudek zadával, je soud přesvědčen o tom, že hodnota vypořádávané sestavy nemovitostí je v současné turbulentní době, kdy reality jdou cenově stále nahoru, byla výrazně, a nebo alespoň o něco vyšší. Dále soud vycházel z toho, že zůstatky na účtech tak, jak jsou uvedeny v obou návrzích nepřesahující v podstatě 10 000 Kč, jsou pro stanovení výše vypořádacího podílu naprosto zanedbatelné s ohledem na to, že cena nemovitosti není žádnou rigidní přesnou částkou, je pouze odhadem, s čímž účastníci vyslovili souhlas. Proto při stanovování vypořádacího podílu soud pouze vydělil hodnotu nemovitosti dvěma a to stanovil jako orientační vypořádací podíl.

20. Pokud šlo o náklady řízení, soud si je vědom toho, že stávající judikatura Nejvyššího soudu ČR se kloní k tomu, že i v rámci vypořádání společného jmění manželů a následných vzniklých nákladů mají být zohledněny jednotlivé aspekty a komponenty tvořící společné jmění manželů a podle dílčích úspěchů či neúspěchů formulovat potom finální úspěch či neúspěch ve věci samé. V daném případě by bylo velmi komplikované stanovit, kdo byl v řízení vlastně úspěšný s ohledem na to, že žalované byly sice přisouzeny nemovitosti, ovšem její tvrzení o jejím v podstatě výlučném přínosu pro pořízení těchto nemovitostí se ukázalo být jako neprokázané, tak je velmi obtížné stanovit úspěch či neúspěch ve věci samé a proto soud rozhodl o nákladech tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Podpůrně lze argumentovat i poměrně nedávným rozhodnutím Ústavního soudu č.j. I US 262/20-3, v němž se mimo jiné uvádí, že řízení s povahou judicii duplicis může být zahájeno k návrhu kteréhokoliv z budoucích účastníků a přes formální značení, odpovídající dikci zákona, jsou všichni účastníci vzájemně v postavení odpovídajícím procesní pozici žalobce i žalovaného současně, nehledě na to, kdo žalobu podal; povahově nejde o klasické sporné řízení, v němž by jedna z proti sobě stojících stran musela vyhrát a druhá prohrát, typický náhled na žalobce a žalovaného ve smyslu útočník – obránce je pojmově vyloučen. Na zákonné úrovni to znamená upřednostnit aplikaci § 142 odst.2 o.s.ř. a vyslovit, že oba účastníci v řízení byli úspěšní zčásti, a náhrada nákladů řízení proto nenáleží žádnému z nich. Tyto závěry lze, podle názoru podepsaného soudu, uplatnit i na řízení o vypořádání společného jmění manželů. Soud je přesvědčen, že i v daném případě lze říci, že oba účastníci měli zčásti úspěch a zčásti neúspěch, přičemž výši nelze přesně stanovit, a proto je na místě rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.