29 C 91/2019

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Bohumilem Vašákem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení částky 641 856 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 641 856 Kč s příslušenstvím, ve formě zákonného úroku z prodlení z uvedené částky od 21. 1. 2018 do zaplacení ve výši 8,5% ročně, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 115 261,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalovaného.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 641 856 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Žalobce tvrdil, že na základě nabídky společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, a odsouhlasení nabídky žalobce dne , datum, uzavřel s uvedenou společností kupní smlouvu na vozidlo zn. , Anonymizováno, s kupní cenou 908 291 Kč s tím, že bylo sjednáno, že kupní cena bude uhrazena z vlastních zdrojů v částce 80 000 Kč, prostřednictvím tzv. trojzápočtu v částce 70 000 Kč a prostřednictvím úvěru poskytnutého v částce 758 291 Kč od společnosti , právnická osoba, a.s. Dne , datum, dle tvrzení žalobce došlo k uzavření úvěrové smlouvy č. , hodnota, na uhrazení uvedené části kupní ceny a téhož dne došlo k předání předmětu koupě, tj. vozidla zn. , Anonymizováno, . Žalobce tvrdil, že po předání uvedeného automobilu zjistil, že tento nemá vymíněné vlastnosti a protože nedošlo k domluvě s prodávajícím, tj. společností , Anonymizováno, , přestože žalobce své námitky podložil znaleckým posudkem vypracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, , byl žalobce dle svých tvrzení nucen od kupní smlouvy odstoupit a dne 18.7.2008 protokolárně vrátil prodávajícímu předmět koupě a požadoval vrácení kupní ceny. Dle svých tvrzení žalobce 20.7.2008 urgoval vrácení kupní ceny, avšak společnost , Anonymizováno, se ohradila s tím, že předmětný vůz nikdy nepřevzala a vyzvala žalobce, ať si odstavený vůz odveze. Proto dle svých tvrzení žalobce vyhledal služby žalovaného a to na základě smlouvy o poskytnutí právní pomoci a plné moci ze dne 8.4.2009, kdy žalovaný převzal jeho zastoupení ve věci neplatnosti smlouvy o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla č. , hodnota, uzavřené mezi jím a společností , právnická osoba, Dne 31.12.2009 podal žalobce zastoupený žalovaným žalobu na vydání bezdůvodného obohacení v částce 334 014 Kč s příslušenstvím vůči společnosti , Anonymizováno, , přičemž řízení o této žalobě bylo vedeno před Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. 44 Cm 409/2009 s tím, že v žalobě bylo bezdůvodné obohacení vyčísleno tak, že částka 150 000 Kč byla požadována coby uhrazená část kupní ceny z vlastních prostředků a částečně na základě provedeného tzv. trojzápočtu, částka 10 790 Kč byla požadována jako náhrada nákladů spojených s vrácením shora specifikovaného vozidla a vydání částky ve výši 173 844 Kč bylo formulováno jako úhrada na kupní cenu po uzavření kupní smlouvy. Žalobce tvrdil, že žalovaný navrhl zastavení v předmětném řízení co do částky 57 409 Kč. Následně bylo řízení přerušeno a Krajský soud v Plzni vyčkával pravomocné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 70 EC 1897/2009, kde úvěrující společnost , právnická osoba, uplatnila nárok na zaplacení zesplatněného úvěru na úhradu části kupní ceny za výše označené vozidlo, kde žalovaný opět figuroval jako právní zástupce žalobce. Žalobce tvrdil, že jejich spolupráce byla ukončena a to na základě přípisu žalovaného ze dne 28.2.2014 s ohledem na osobní a rodinné důvody. Žalobce měl za to, že jednáním žalovaného mu vznikla škoda, protože žalovaný řádně neuplatnil nárok na vrácení celé kupní ceny v částce 908 291 Kč, což byla dle žalobce sjednaná kupní cena, kterou společnosti , Anonymizováno, řádně uhradil a to ze svých zdrojů prostřednictvím zápočtu a zejména z poskytnutého úvěru od společnosti , právnická osoba, . Po skončení spolupráce mezi žalobcem a žalovaným podala jeho nová advokátka (která figuruje jako advokátka žalobce i v projednávané věci) návrh na rozšíření řízení vedeného před Krajským soudem v Plzni co do částky 641 856 Kč a rozšíření řízení bylo připuštěno dle tvrzení žalobce usnesením uvedeného soudu z 25.1.2016. Tohoto data dle tvrzení žalobce vznesla prodávající společnost , Anonymizováno, námitku promlčení a s ohledem na tuto řádně vznesenou námitku promlčení se žalobce nemohl úspěšně domáhat částky 641 856 Kč a tím mu vznikla škoda, protože žalobce měl správně uplatnit tuto rozšířenou částku již při podání žaloby a to v řízení vedeném pod sp.zn. 44 Cm 409/2009 před Krajským soudem v Plzni. Uvedené řízení bylo skončeno dle tvrzení žalobce schválením soudního smíru, na jehož základě společnost , právnická osoba, se zavázala uhradit částku ve výši 300 000 Kč, která v sobě zahrnovala jistinu ve výši 276 605 Kč a sjednanou výši úroku z prodlení a dále se zavázala nahradit náklady řízení. Žalobce měl za to, že důsledku nekonání žalovaného vznikla žalobci škoda ve výši 641 856 Kč, což je výše neuplatněného nároku na vrácení části kupní ceny za koupi vozu zn. , Anonymizováno, . Toto pochybení žalovaného nebylo dle žalobce následně možné zhojit, protože prodávající společnost , právnická osoba, dne 25.1.2016 vznesla námitku promlčení a nárok se tak stal nevymahatelným. Žalobce tvrdil, že žalovanou stranu vyzval k zaplacení náhrady škody výzvou ze 7.12.2017, avšak bezvýsledně, resp. žalovaný nárok žalobce neuznal a zpochybnil.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Žalovaný odmítl, že by jeho pochybením měla žalobci vzniknout jakákoliv škoda, neboť vždy jednal v souladu se zájmy žalobce a řídil se jeho pokyny. V rámci spolupráce dle svých tvrzení žalovaný postupy v uvedených řízeních s žalobcem konzultoval a vysvětloval mu dle svých tvrzení důvody svého postupu. Žalovaný namítl promlčení nároku žalobce. Poukázal přitom na to, že zmíněné soudní řízení vedené před Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. 44 Cm 409/2009 nebylo skončeno rozsudkem, nýbrž usnesením o schválení smíru a poukázal i na to, že k zastavení řízení o rozšířené žalobě v částce 641 856 Kč došlo z důvodu nezaplacení soudního poplatku a proto měl žalovaný za to, že bez ohledu na to, zda námitka promlčení společností , Anonymizováno, byla či nebyla vznesena, případně zda byla vznesena oprávněně, řízení by bylo a bylo zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku a to dle názoru žalovaného to přetrhává příčinnou souvislost.

3. Takto byla tvrzení a argumenty pro ně rozvržená žalobou a vyjádřením k ní na počátku řízení. Soud zde poznamenává, že argumentace obou stran sporu se vyvíjela a proto soud zaznamenal to, jakým způsobem byl skutkový stav vymezen v žalobě a v jejím vyjádření k ní a bude se snažit i zachytit, jak se argumentace vyvíjela a jak se k ní soud staví.

4. Při prvním jednání ve věci samé se soud zaměřil na zjišťování toho, co je mezi stranami, lze-li tak říci, nejspornější. Vyzval žalovaného, aby podrobněji rozebral námitku promlčení, kterou vznesl pouze v obecné rovině a ten reagoval s tím, že pokud byla žaloba podána z titulu bezdůvodného obohacení na sklonku roku 2009 a vycházíme-li z toho, že vztah mezi účastníky tamějšího řízení byl obchodním vztahem, kde je promlčecí doba čtyřletá, počátek promlčení doby začal v červenci 2008 a při čtyřleté promlčení době se nárok na vydání bezdůvodného obohacení promlčel v červenci 2012.

5. Na toto reagovala advokátka žalobce s tím, že v krátkosti řečeno námitka promlčení, resp. počátek lhůty pro její vznesení by se měl odvíjet od data 25.1.2016, kdy byla vznesena námitka promlčení v tamějším řízení a kdy o ní bylo i rozhodnuto, resp. bylo rozhodnuto o zastavení řízení v části, v níž se námitka promlčení vztahovala.

6. Žalovaný pak prostřednictvím svého advokáta poukázal na to, že významné z hlediska toho, zda vůbec došlo ke škodě, je to, jaký faktický osud provázel předmětný automobil , Anonymizováno, . Proto soud vyzval stranu žalující, aby dotvrdila, jakým způsobem se nakládalo s předmětným automobilem a do čí dispozice se automobil dostal a kdy a dále, aby podrobněji žalobce rozebral, jaké pokyny dával svému advokátovi, nyní žalovanému.

7. Žalobce na to reagoval podáním z 5.10.2020, v rámci něhož zdůraznil zejména to, že v obecné rovině je povinností advokáta seznámit svého klienta s problematikou v celé šíři, nabídnout řešení, předpokládá se iniciativní postup odborníka ve věci tak, aby laik, tedy žalobce, měl povědomost o nástrojích, jež v daném sporu využít atd. Žalobce také prostřednictvím své advokátky o specifických případech tohoto sporu tvrdil, že jeho zájmem bylo automobil, který nesplňoval jeho požadavky, prodávající společnosti , Anonymizováno, vrátit, obdržet za to finanční prostředky, které do toho ze svého a prostřednictvím uvedeného trojzápočtu vložil a vypořádat se s úvěrující bankou. V tomto smyslu žalobce dle svých tvrzení instruoval žalovaného, aby dosáhl výše uvedeného.

8. Pokud šlo o osobní automobil , Anonymizováno, žalobce tvrdil, že při převzetí vozidla od prodávající společnosti , Anonymizováno, zjistil, že toto nemělo vymíněnou výbavu, dokonce ani nešlo přihlásit jako vozidlo k provozu na pozemních komunikacích a proto odstoupil od kupní smlouvy dne 18.7.2008 a vrátil protokolárně předmětný automobil prodávající společnosti , Anonymizováno, . Dále žalobce doplnil, že mu bylo známo, že předmětný automobil prodávající společnost , Anonymizováno, vydala dne 30.9.2008 společnosti , jméno FO, a to na základě právního titulu, jímž byla smlouva o úvěru zmíněná shora. Žalobce uvedl, že po dobu od 30.9.2008, kdy bylo vozidlo předáno do 16.2.2017 nebylo vozidlo nijak užíváno a nacházelo se v držení společnosti , jméno FO, Následně bylo mezi stranami sjednáno a došlo k uzavření dohody o vydání automobilu ze dne 8.2.2017 mezi společností , právnická osoba, a , jméno FO, . i za účasti žalobce, na jejímž základě , jméno FO, vydala vozidlo společnosti , právnická osoba, . ze záchytného parkoviště a společnost , Anonymizováno, se zavázala vyvíjet činnost směřující k prodeji automobilu třetí osobě. Vozidlo bylo oceněno znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, na částku 300 927 Kč včetně DPH a dle tvrzení žalobce se mimo jiné potvrdilo, že vozidlo již v den svého prodeje žalobci nebylo způsobilé plnit svůj účel, což dle názoru žalobce ospravedlňuje i to, že žalobce přistoupil k odstoupení od příslušné kupní smlouvy na předmětný automobil. To však žalovaný prostřednictvím svého advokáta sporoval a proto k jeho opakovaným námitkám byla strana žalující vyzvána k tomu, aby před nastalou koncentrací po prvním jednání ve věci samé (první jednání bylo přerušeno a pokračováno v něm bylo při faktickém druhém jednání s tím, aby účinky vyplývající z § 114a odst.1 byly zachovány – poznámka autora), aby ještě jednou pro úplnost shrnula naplnění všech tří podmínek a sice porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost a aby doplnila tvrzení v tomto smyslu a pokud jde o důkazy, aby označila vždy konkrétní listinné důkazy z toho kterého spisu tak, aby bylo uspořádáno tak, že tvrzení a pro tvrzení je označen konkrétní listina jejího jednacího čísla v rámci spisu.

9. Na to reagoval žalobce prostřednictvím své advokátky podáním z 15.6.2021, které je obsáhlé a soud na něj v podrobnostech odkazuje, přičemž podstatné na tom bylo, že žalobce podrobně rozvinul to, jak došlo k jednání ohledně koupě a následného předávání předmětného vozidla. Bylo i podrobně rozebráno, jak to bylo s úvěrovou smlouvou uzavřenou se společností , jméno FO, s tím, že žalobce v krátkosti řečeno trval na tom, že automobil, který si objednal a který mu byl předán, neměl vymíněné vlastnosti, že to bylo zřejmé, že s panem , Anonymizováno, , který se již nemůže k věci vyjádřit, protože mezitím zemřel, bylo v podstatě ujednáno, že nahlášené nedostatky a vady budou odstraněny s tím, že žalobce toto ve svém účastnickém výslechu znovu zopakoval a vlastně poukázal i na to, že žalované společnosti důvěřoval, protože s ní měl z předchozí spolupráce dobré zkušenosti. Žalobce vyjmenovává všechny nedostatky a závady, které automobil měl. Žalobce v posledku plní i svou povinnost označit pro svá tvrzení listinné důkazy, neboť to je i patrné z obsáhlého podání, které vždy odkazuje na příslušné listinné důkazy.

10. Na doplňující podání žalobce pak reagoval ještě žalovaný podáním z 8.7.2021. V podání z 8.7.2021 se žalovaný podrobně vyjádřil k dosavadním tvrzením strany žalující a měl za to, že žalobce nevyhověl poučení soudu o tom, jaké rozhodné skutečnosti má tvrdit, pokud jde o vznik škody. Žalovaný setrvával na stanovisku, že žaloba je nedůvodná, přičemž za nejdůležitější argument nedůvodnosti žaloby soud považuje argumentaci ohledně promlčení nároku na náhradu škody a dále zejména to, že dle názoru žalovaného se tento v rámci poskytování právních služeb žalobci nedopustil žádného pochybení. Žalovaný obsáhle argumentoval tím, že dle jeho názoru žalobce nikdy platně neodstoupil od kupní smlouvy, a tím se zásadně liší od argumentace strany žalující. Za takové situace, kdy žalobce měl být dle názoru žalovaného nadále vlastníkem předmětného vozidla, nešlo žalobu z kupní smlouvy koncipovat tak, že by měla být vrácena celá kupní cena, neboť by došlo k paradoxní situaci, kdyby v případě vyhovění takové žalobě při požadavku na vrácení kompletní kupní ceny, došlo na straně žalobce k bezdůvodnému obohacení. Pokud šlo o promlčení, žalovaný poukazoval na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které škoda spočívající v nedobytnosti pohledávky pro její promlčení, nevzniká již uplynutím promlčecí doby, nýbrž okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že dlužník dobrovolně plnit odmítá a neuspokojená pohledávka je soudně nevymahatelná, bez ohledu na to, zda po ní probíhá soudní řízení. Při kumulaci základních podmínek, tj. že pohledávka není uspokojena, dlužník odpírá dobrovolně plnit a plnění na něm již nelze soudně vymáhat, k této kumulaci již došlo na počátku řízení vedeného před Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. 44 Cm 409/2009 a proto již tehdy počala běžet promlčecí doba, neboť bylo zřejmé, že společnost , Anonymizováno, odmítá plnit a počátek běhu promlčecí doby nelze vázat až v okamžiku vznesení námitky promlčení dlužníkem (společností , Anonymizováno, ), neboť podmínky pro počátek běhu promlčecí doby byly splněny již dříve.

11. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu vypověděl, že automobil zn. , Anonymizováno, byl již třetím automobilem, který od společnosti , Anonymizováno, odebíral, tzn. spolupráce se společností , Anonymizováno, již existovala a proto vycházel z toho, že bude dodáno to, co si objednal. Teprve poté, co objednal předmětný automobil, zjistil, že automobil nemá vymíněné vlastnosti (automobil měl menší nádrž, neměl tažné zařízení). Žalobce vypověděl, že na popud těchto zjištění reagoval tak, že se zástupcem společnosti , Anonymizováno, panem , Anonymizováno, , který se již k věci vyjádřit nemůže, neboť v mezidobí zemřel, tak v rámci tohoto jednání s žalovanou společností , Anonymizováno, od smlouvy odstoupil. Ze znaleckého posudku č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že znalec , jméno FO, ocenil automobil zn. , Anonymizováno, na částku 306 927 Kč včetně DPH. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, bylo zjištěno, že znalecký posudek sumarizuje nedostatky a vady dodaného automobilu, které jednoznačně podporují verzi žalobce o tom, že dodaný automobil Iveco neměl vlastnosti, jež byly vymíněny. Z emailu (příloha B spisu 44 Cm 409/2009 Krajského soudu v Plzni) bylo zjištěno, že žalobce dne 8.7.2008 oznámil společnosti , Anonymizováno, , že dodaný automobil Iveco s tam specifikovaným číslem karosérie (VIN) nemá vlastnosti, jež měl mít. Zejména nemá synchronizovanou šestistupňovou převodovku, ale pouze pětistupňovou, má pouze 60 litrovou nádrž, není dodané tažné zařízení. Z tohoto emailu si soud činí závěry, že žalobce vytkl vady dodaného automobilu. To že k předání vozidla došlo 4.7.2008 a email je z 8.7.2008, přičemž žalovaný argumentoval prostřednictvím svého právního zástupce, že tak nebylo bez zbytečného odkladu, soud konstatuje, že žalobce v daném případě postupoval bez zbytečného odkladu, neboť pouze čekal na výsledek znaleckého zkoumání, které zadal a proto má soud za to, že k vytčení vad došlo bez zbytečného odkladu. Vytčení vad se ostatně podává i z listiny, jež je označená jako nedostatky vozidla Iveco, přičemž listina je v uvedeném spise jako příloha C a z této listiny se podává, že žalobce vůči společnosti , Anonymizováno, jednoznačně specifikoval vady, které dodané vozidlo má. Z kopie pokladního pokladu z přílohy E uvedeného spisu ve spojení s listinami označenými jako trojzápočet přílohy F a z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, jak žalobce platil kupní cenu na předmětné vozidlo, což ostatně ani nebylo předmětem sporu, že kupní cena byla vypořádána. K tomu soud pouze poznamenává, že zde tkví zřejmě základní problém celé kauzy, a sice to, že šlo o trojstranný vztah mezi prodávajícím společností , Anonymizováno, , kupujícím – žalobcem a úvěrující společností s tím, že nebylo zcela jasné, co bylo žalobcem objednáno. Z výslechu svědka , jméno FO, , který byl proveden v rámci shora specifikovaného řízení , spisová značka, (a proto tohoto svědka v tomto řízení soud nevyslýchal, protože to považoval za nehospodárné), bylo zjištěno, že předmětné vozidlo bylo předáno společnosti , Anonymizováno, s tím, že nemá vymíněné vlastnosti. Nicméně svědek nepotvrdil, že by došlo k formálnímu odstoupení od smlouvy ze strany žalobce. V tomto směru souhlasí soud s žalovaným, který namítal, že ani předání vozidla, ani potvrzení o předání neprokazuje, že by žalobce od kupní smlouvy platně odstoupil. Ostatně fakt odstoupení od smlouvy byl zřejmě základním problémem řízení vedeného pod uvedenou spisovou značkou před Krajským soudem v Plzni, protože zřejmě kvůli tomu se řízení zcela nepochopitelně táhlo. Z protokolu ze 7.8.2017 z řízení 44 Cm 409/2009 vedeného před Krajským soudem v Plzni bylo zjištěno, že při uvedeném jednání došlo k uzavření smíru mezi žalobcem, tedy panem , Jméno zainteresované osoby 0/0, a žalovanou společností , Anonymizováno, , přičemž předmětem smíru bylo to, že žalovaná společnost, Anonymizováno, , Anonymizováno, se zavázala zaplatit žalobci částku 300 000 Kč, jež v sobě obsahuje jistinu a úroky z prodlení. Tento důkaz soud považuje za nejdůležitější. Z usnesení, jímž se schválil smír, pak soud považuje za důležité to, že z výroku V. usnesení č.j. 44 Cm 409/2009-224, že řízení bylo zastaveno pro částku 641 856 Kč pro nezaplacení soudního poplatku.

12. V rámci právního hodnocení skutkových zjištění má soud za to, že je vhodné uvést takové uvození, jež si podepsaný soud dovozuje z judikatury týkající se rozhodování o náhradě škody způsobené porušením povinnosti advokáta. Předně je nutné uvést, že ne každý prohraný spor musí nutně vést k tomu, aby účastník, jenž spor prohrál, mohl požadovat po svém advokátovi náhradu škody z toho důvodu, že mu advokát neposkytl takové právní služby, jež v plném rozsahu hájí jeho zájmy. Jsou-li poskytovány služby advokáta, samozřejmě je nutné vycházet z toho, že advokát ve smyslu zákona o advokacii (viz § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii) je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, nabízet klientovi možnosti, jak reagovat na vzniklé situace v rámci řízení a pokud dojde k tomu, že advokát v rámci poskytování služeb udělá chybu, musí jít o natolik flagrantní nedopatření, že nebýt tohoto nedopatření, nebýt takové chyby, došlo by k rozmnožení majetku (byl by s žalobou úspěšný), anebo by nedošlo k tomu, že by žaloba byla zamítnuta. V daném případě to je ovšem tak, že řízení, v rámci něhož dle žalobce měl žalovaný způsobit žalobci škodu, bylo skončení soudním smírem, což je institut, který je založen na autonomii vůle účastníků řízení a hlavně jejich smluvní volnosti, umožňuje účastníkům dohodnout se na tom, jak má vypadat výsledek sporu s tím, že účastníci nejsou vázáni v zásadě předmětem sporu, resp. v rámci smíru, který navrhují soudu ke schválení, nemusí dojít nutně k vyčerpání celého předmětu řízení. Jediným korektivem, který je nutno respektovat je to, že navrhovaný smír nesmí být v rozporu s právními předpisy donucovací povahy. Implicitně se pak předpokládá, že ke smíru dochází tak, že obě strany sporu jsouce motivovány různými skutečnostmi, dojdou k určitému kompromisu, tzn. že obě strany se svým způsobem mohou vzdávat části svého nároku jen proto, aby došlo k ukončení soudního sporu. Ony motivace mohou být různé, např. i ta, že soudní řízení se vede dlouho a účastníci řízení i s ohledem na to, že i by je čekalo např. ještě další rozsáhlé dokazování s nejistým výsledkem, raději oželí část svého nároku, aby soudní řízení skončilo. To, podle názoru podepsaného soudu, beze zbytku platí pro řízení vedené před krajským soudem pod sp.zn. 44 Cm 409/2009. Jakkoliv se snaží žalobce prostřednictvím své advokátky nyní navodit dojem, že bylo jasné, že dodaný vůz měl vady, že bylo odstoupeno atd., tak je nutné poukázat na to, že v době vedení uvedeného řízení tyto skutečnosti zdaleka nebyly jasné a zejména to, zda žalobce v tamějším řízení platně odstoupil od smlouvy (a zda vůbec odstoupit mohl), jednoznačné nebylo. Šlo o trojstranný právní vztah, kde předmět kupní smlouvy, tzn. automobil zn. Iveco, nebyl v držení žalobce, byl deponován úvěrující bankou, což svým způsobem také přispělo ke zmatku v celé záležitosti. Soud souhlasí s námitkou ze strany žalované, že v době přebírání právního zastoupení ve shora specifikovaném řízení, nebylo tak jednoznačně jasné, jak má být žaloba postavena. K tomu přispěl i ten fakt, že úvěrující banka, která poskytovala část finančních prostředků pro uhrazení kupní ceny, měla svou pozici pojištěnou zajišťovací institut – zajišťovací převod práva, což je jednoznačně právní vada, která měla svůj význam i pro naše řízení. Podepsaný soud jednoznačně vychází z toho, že řízení bylo skončeno smírem, v rámci kterého se žalobce se společností , Anonymizováno, dohodli na tom, že bude zaplacena určitá částka a tím budou jejich vzájemné nároky vypořádány. Dle názoru soudu nelze přijmout argumentaci tu, že žalobci nezbylo, než na takový smír přistoupit, protože by to navozovalo to, že by žalobce v rámci řízení vedeného před Krajským soudem v Plzni, dospěl ke smíru z toho důvodu, že by měl jako pojistku na část nároku, jehož se uzavřením smíru v podstatě vzdal to, že se bude následně hojit žalobou vůči advokátovi, který jej, míněno žalobce, zastupoval před shora zmíněným krajským soudem. Dle názoru soudu uzavření smíru přetrhlo příčinnou souvislost mezi event. chybou žalovaného coby advokáta a vznikem škody. Proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nebyly prokázány všechny nezbytné komponenty náhrady škody, zejména nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením povinností advokáta a vznikem škody.

13. Pokud šlo namítané promlčení, soud má za to, že není nutné se k argumentaci stran ohledně něj vyjadřovat, neboť nebyla shledána odpovědnost žalovaného za škodu, a proto se nárok žalobce z ní ani nemohl promlčet.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalovanému soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 115 261,61 Kč, která sestává z odměny za právní zastoupení, přičemž ta byla určena v souladu s ustanovením § 7 a 8 odst.1 adv.tarifu s tím, že tarifní hodnota 641 856 Kč odpovídá odměně za 1 úkon právní služby v částce 10 900 Kč (viz § 7 bod 6 adv.tarifu) s tím, že soud přiznal žalovanému odměnu za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě (§ 11 odst.1 písm.d) adv.tarifu) z 18.3.2019, odměny za účast při jednání dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, vždy dle § 11 odst.1 písm.g) adv.tarifu s tím, že v případě jednání dne , datum, probíhalo jednání od 13 do 16.26 hod., tudíž žalovanému náleží náhrada odměny ještě za 1 další úkon a dále soud přiznal odměnu za sepis závěrečného návrhu. Dále bylo přiznáno 8 režijních paušálů dle § 13 odst.1, odst.4 adv.tarifu, celkem v částce 2 400 Kč. Cestovní výdaje právnímu zástupci žalovaného náleží v souladu s ustanovením § 13 odst.1, odst.5 adv.tarifu ve spojení s ustanovením § 157 odst.3, odst.5 písm.b) zák.č. 262/2006 Sb. zákoníku práce s tím, že právnímu zástupci žalovaného vznikly cestovní výdaje v souvislosti s cestami na soudní jednání konané dne , datum, , , datum, a , datum, s tím, že dne , datum, najel právní zástupce žalovaného 215 km při základní sazbě náhrady 420 Kč/km, dne , datum, najel 215 km při základní sazbě 4,40 Kč/km a 21.7.2021 při ujetí 228 km při základní sazbě 4,40 Kč/km. Dále byly mezi cestovní výdaje zahrnuty výdaje na pohonné hmoty a sice konkrétně benzin při spotřebě 8,3 l/100 km, jak vyplývá z technického průkazu vozidla tov.zn. , Anonymizováno, , regi.zn. , Anonymizováno, . Výdaje na cestovné byly celkem v částce 4 445,61 Kč. Dále byla žalovanému přiznána částka 2 400 Kč za promeškaný čas na trase , adresa, a zpět při shora uvedených jednáních, celkem v částce 2 400 Kč za 24 započatých půlhodin dle § 14 odst.1 písm.a) adv.tarifu. DPH v daném případě činilo 18 816 Kč dle § 137 odst.3 o.s.ř. Celkem přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v částce 115 261,61 Kč.