30 C 3/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kalíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného pro zletilého,

I. Žalovaný je povinen platit žalobci výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2022, beze změn podmínek splatnosti.

II. Nedoplatek žalovaného na výživném za období od 1. 11. 2022 do 31. 5. 2023 ve výši 9 100 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Kladně č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí v části ohledně výživného na celé jméno žalobce.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne datum domáhal zvýšení výživného hrazeného žalovaným (otcem). Žalobu odůvodnil tím, že výživné bylo naposledy stanoveno v anonymizováno rok, kdy od této doby se změnily poměry jak u žalobce, tak i žalovaného. Žalobce je studentem anonymizováno ročníku střední školy, obor anonymizováno v obec. Žije u rodičů jeho přítelkyně, kterým přispívá na bydlení. Jeho matka mu přispívá měsíčně částkou 1 500 Kč.

2. Z rozsudku název soudu č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, v právní moci dne 29. 5. 2021, bylo zjištěno, že od datum bylo žalovanému zvýšeno výživné na žalobce, a to na částku 2 700 Kč měsíčně. Soud tehdy vyšel z toho, že otci byl od anonymizováno rok vyplácen invalidní důchod prvního stupně ve výši částka měsíčně, od anonymizováno rok činila výše důchodu částku částka měsíčně. Otec pak dosahoval průměrného čistého výdělku ze zaměstnání ve výši částka měsíčně a otci byly vypláceny cestovní náhrady ve výši cca částka měsíčně. Nezletilý od datum nastoupil na střední školu.

3. Ze zprávy obec správy sociálního zabezpečení ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši částka měsíčně.

4. Z potvrzení o příjmech otce bylo zjištěno, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí částku 25 602 Kč, vedle toho pobírá měsíčně cestovní náhrady ve výši cca částka a částka příspěvek od zaměstnavatele na penzijní připojištění. Ze zprávy zaměstnavatele otce ze dne 27. 4. 2023 bylo zjištěno, že otci je z jeho příjmu strháváno exekučně výživné.

5. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že v obec v anonymizováno rok nastoupil na střední školu, a to na anonymizováno obor anonymizováno, v anonymizováno 2023 bude mít závěrečné zkoušky, následně nastoupí do zaměstnání. V anonymizováno 2022 hradil částku částka za autoškolu. Bydlí u přítelkyně v bytě jejích rodičů, kdy měsíčně jí přispívá částkou částka. Na brigády nechodí, toliko ve škole chodí na praxi, kde si vydělá měsíčně částku cca částka. Od matky dostává částku částka, otec hradí výživné ve výši částka měsíčně. Minulý měsíc mu otec nad rámec výživného přispěl částkou částka. S otcem se jinak nestýká. Otec žije s přítelkyní. Matka má vyživovací povinnost k synovi jméno, narozenému rok. Matka žije s přítelem.

6. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že pobírá invalidní důchod ve výši částka, pracuje jako anonymizováno. Bydlí u přítelkyně v jejím bytě. Na společné soužití jí přispívá celkovou částkou ve výši částka měsíčně. Má vyživovací povinnost ještě k dceři jméno příjmení, narozené v roce rok a k celé jméno žalovaného, kterému je asi anonymizováno let, na každého hradí výživné ve výši částka měsíčně. Má dvě exekuce, kdy se jednalo o půjčky. S žalobcem se setkal poprvé v anonymizováno rok.

7. Žalovaný ve svém závěrečném návrhu navrhl zvýšení výživného na částku 4 000 Kč s účinností od 1. 11. 2022.

8. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:

9. Vyživovací povinnost je upravena v ustanoveních § 910 a 923 o.z. Základním předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti je zásadně stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného, tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby. Jde–li o vyživovací povinnost rodičů k dětem, zákon stanoví, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů (§ 917 o. z.), dále je stanoveno, že vlastní majetek dítěte, resp. jeho výdělečná činnost právo na výživné od rodičů zpravidla nevylučuje (§ 912 o.z.). Nabytím zletilosti ani svéprávnosti vyživovací povinnost a právo na výživné ke zletilému potomku nezaniká (§ 859 o. z.), vyživovací povinnost mají oba rodiče dítěte a každý z rodičů má tedy povinnost přispívat na výživné dítěte sám za sebe takovým dílem, jaký odpovídá jeho možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům, tak aby životní úroveň dítěte byla zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Nicméně nelze říci, že by rozsah vyživovací povinnosti byl podmíněn jen možnostmi, schopnostmi a majetkovými poměry povinného, je totiž třeba vždy zohledňovat také hmotné a nehmotné potřeby dítěte, které se postupem času mění, míra potřeb je totiž zejména závislá na věku, anonymizováno stavu, způsobu přípravy na budoucí povolání, zálibách, koníčcích atd. Při zkoumání potřeb oprávněného dítěte je nutné vzít úvahu nejen potřeby obvyklé, pravidelně se vyskytující, ale i potřeby se vyskytující se jen někdy. Účelem výživného je uhrazování nejen průběžně se vyskytujících (běžných) potřeb dítěte, ale všech potřeb prospěšných pro jeho všestranný vývoj (srov. R 5/1991) a k těmto odůvodněným potřebám je nutno přihlížet při určování výše výživného. Podle ustanovení § 922 o.z. lze u dětí, ať už zletilých či nezletilých, přiznat výživné i zpětně, a to za dobu nejdéle tří let. Byť zákon hovoří výslovně jen o možnosti přiznat výživné, lze extenzivním výklad dospět k tomu, že soud může i zpětně výživné zvýšit, a to zejména s ohledem na chráněný zájem dítěte. Je-li vyživovací povinnost k dítěti stanovena povinnému zpětně, musí soud určit její počátek, a to zásadně ode dne, kdy došlo k podstatné změně poměrů, např. k okamžiku, kdy se zvýšily potřeby dítěte např. v souvislosti s nástupem na střední školu apod.

10. Zákon umožňuje, pokud dojde k podstatné změně poměrů, změnu soudního rozhodnutí ve věci poskytování výživného (§ 923 o. z., § 163 o.s.ř.). Změnu poměrů lze v obecné rovině definovat jako stav odlišný od stavu, který byl rozhodující při původním (předchozím) rozhodování. Zásadně se musí jednat o změnu závažnějšího charakteru, tj. o změnu podstatnou (clausula rebus sic stantibus).

11. Při určování výživného se vychází ze tří zásad, a to: (1) má-li rodič nezaopatřené děti, je jeho povinností se o ně postarat; (2) výživné má přednost před leasingem a hypotékou; (3) dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů, i kdyby rodič neměl reálné příjmy (k tomu zejména srov. Kovářová, D. Rodina a výživné. Praha: Leges, 2011). K tomu je také nutné poznamenat, že pokud rodiče spolu nežijí a jejich životní úroveň je rozdílná, lze mít za to, že dítě má právo se podílet na životní úrovni toho z rodičů, jehož životní úroveň je vyšší. Jestliže tedy dítě žije s rodičem, který dosahuje nižších příjmů, než druhý z rodičů má dítě právo na to, aby druhý z rodičů přispíval na nezaopatřené dítě přiměřenou částkou, a to i s ohledem na potřeby dítěte. Při zkoumání potřeb oprávněného dítěte je nutné vzít v úvahu nejen potřeby obvyklé, pravidelně se vyskytující, ale i potřeby vyskytující se jen někdy. Účelem výživného je uhrazování nejen průběžně se vyskytujících (běžných) potřeb dítěte, ale všech potřeb prospěšných pro jeho všestranný vývoj, tedy i potřeb vyskytujících se nepravidelně za delší období (např. potřeby na prázdninový pobyt dítěte, nástup na vysokou školu), popřípadě potřeb zcela nahodilých (viz R 5/1991, KS v Hradci Králové 13 Co 588/1994). K těmto odůvodněným potřebám je nutno přihlížet vždy při určování výše výživného. Ojedinělý příjem dítěte (např. různé brigády, školní praxe), které se jinak připravuje studiem na budoucí povolání, neovlivňuje zpravidla vyživovací povinnost rodičů (R 76/1968). Při určování výživného je také nutné přihlédnout k majetkovým poměrům nové rodiny, a jak přispívá na uspokojování potřeb této rodiny.

12. Soud má za prokázané, že žalovaný má celkem 3 vyživovací povinnosti, kdy na dceru jméno a syna jméno hradí výživné v celkové výši částka měsíčně. Žalobce byl v rozhodném období studentem anonymizováno ročníku střední školy v obec, kdy se chystal na závěrečné učňovské zkoušky, které měl mít v anonymizováno 2023 s tím, že po zkouškách řádně nastoupí do zaměstnání. V rozhodné době žalobce bydlel s přítelkyní v bytě jejích rodičů s tím, že přítelkyni přispíval na bydlení částkou částka měsíčně. Žalobce měl zejména výdaje v souvislosti se studium. V anonymizováno 2022 pak hradil částku částka za autoškolu. Žalobce na brigády nechodí, má jen příjem ze školní praxe ve výši cca částka měsíčně. Matka žalobci přispívá částkou částka měsíčně. Žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši částka a je zaměstnán s průměrným měsíčním čistým výdělkem ve výši 25 602 Kč, vedle toho na cestovních náhradách pobírá měsíčně částku cca částka a zaměstnavatel mu přispívá částkou částka měsíčně na penzijní připojištění. Z příjmu mu pak bylo exekučně strháváno výživné. Žalovaný bydlí s přítelkyní, které na společně soužití přispívá částkou částka měsíčně. Jiné výdaje žalovaný nemá. Soud pak nepřihlédl k tomu, že žalovaný má dluhy (exekuce) z půjček, neboť postavení výživného ve vztahu k ostatním dluhům je přednostní. Pro shora uvedené dospěl soud k závěru, že došlo k takové změně poměrů, jak na straně žalobce, tak i na straně žalovaného jakožto povinného otce, odůvodňující opětovné posouzení a rozhodnutí o výši výživného. Majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, tak aby životní úroveň dítěte (žalobce) byla zásadně shodná s životní úrovní rodičů, odpovídá výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Zvýšené výživného bylo přiznáno s účinností od 1. 11. 2022, a to s ohledem na to, že žaloba byla podána u soudu dne datum a žalobce požadoval zvýšení výživného od podání žaloby.

13. Soud nad rámec shora uvedeného uvádí, že žalobce má právo na výživné pouze po dobu, kdy není schopen se sám živit (§ 911 o. z.), tzn. po dobu, kdy není schopen samostatně uspokojovat všechny své vlastní potřeby, ať už vlastní prací či ze svého majetku a z dávek z pojistných či nepojistných systémů (např. státní sociální podpory).

14. Žalovanému za období od 1. 11. 2022 do 31. 5. 2023 vznikl nedoplatek na výživném v celkové výši 9 100 Kč, neboť mu bylo stanoveno od 1. 11. 2022 výživné na částku 4 000 Kč (7 měsíců po 1 300 Kč). Žalovanému pak bylo umožněno nedoplatek zaplatit do 60 dnů od právní moci rozsudku, a to při zohlednění jeho majetkových poměrů. O splácení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud může umožnit úhradu ve splátkách nebo v prodloužené lhůtě tak, aby nedoplatek byl zaplacen v přiměřené době, a tak, aby nebylo zasaženo do sociální situace žalovaného.

15. Výrokem III. rozsudku bylo změněno poslední rozhodnutí ve věci týkající se výživného žalobce.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce by měl nárok na náhradu nákladů řízení, ale s ohledem na to, že žádné nepožadoval, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Nebudou-li uložené povinnosti splněny dobrovolně, může žalobkyně podat návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Rozsudek je předběžně vykonatelný (§ 162 o.s.ř.).