31 C 12/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalované poskytla finanční částku , částka, na úvěrovém účtu č. , č. účtu, jako neúčelový spotřebitelský úvěr a splácený pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně, kdy výše pravidelné měsíční splátky činila 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. částku , částka, , a to vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém došlo k uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Dále si smluvní strany ve smlouvě sjednaly, že žalobkyně je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění ze smlouvy a úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Celková pohledávka ke dni zesplatnění ve výši , částka, je tvořena dlužnou jistinou ve výši , částka, , řádným úrokem ve výši 16,90 % ročně z dlužné jistiny za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužných splátek za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a dlužnými poplatky v celkové výši , částka, dle sazebníku žalobkyně, kdy tyto se skládají z poplatků za pojištění ve výši 4 x , částka, ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , a z nákladů spojených s prodlením ve výši 2 x , částka, ze dne , datum, a , datum, . Žalovaná na celkovou dlužnou částku ničeho neuhradila. Žalobkyně zaslala žalované dne , datum, předžalobní výzvu.

3. Podáním ze dne , datum, žalobkyně doplnila žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uvedla, že žalovaná celkem vyčerpala částku ve výši , částka, a uhradila celkem částku , částka, . Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, kde zjistila, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, informací z CBCB, kde ověřila předchozí splátkovou morálku žalované, a historie v interní evidenci klientů, kde ověřila, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení atd. Žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši , částka, a nájemné ve výši , částka, . Žalobkyně stanovila životní výdaje žalované na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na , částka, . Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalované stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Orientační splátka nového úvěru činila , částka, . Nové splátkové zatížení tedy činilo , částka, . Žalovaná tak po odečtení splátek disponovala dostatečnou částkou k pokrytí svých životních výdajů, a to částkou , částka, . Příjem žalované tak byl více než dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

4. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, nevyjádřila. Soud proto postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Výzva spolu se žalobou byla žalované doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.

6. Z provedených důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti o skutkovém stavu věci:

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout revolvingový úvěr do celkové výše úvěrového limitu , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr společně s úrokem splácet v měsíčních splátkách, jejichž počet závisel na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce a výši úhrad žalované. Výše měsíční splátky úvěru byla stanovena na částku , částka, . Splátky byly splatné k 13. dni příslušného kalendářního měsíce, přičemž splatnost první splátky měla nastat až v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Ceník pro soukromou klientelu. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Dále bylo ve smlouvě sjednáno pojištění schopnosti splácet, kdy za udržování tohoto pojištění měla žalobkyně právo na pravidelný měsíční poplatek ve výši platného ceníku. Ke dni uzavření úvěru tento poplatek činil , částka, . Dle čl. 3.1 smlouvy byly úroky z úvěru připisovány k jistině úvěru, staly se její součástí a žalovaná je byla povinna platit v rámci pravidelných splátek úvěru. Úroky z úvěru byly připisovány k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Podle čl. 7.1 písm. b) smlouvy se za porušení smlouvy považovalo prodlení ze strany žalované se splněním jakéhokoli peněžitého dluhu vůči žalobkyni. Podle čl. 7.2 písm. b) smlouvy byla žalobkyně v případě tohoto porušení smlouvy oprávněna prohlásit celý úvěr za ihned splatný. Z čl. 2.

2. Ceníku bylo zjištěno, že náklady spojené s prodlením činily částku , částka, za 10 dní v prodlení, kdy tyto náklady budou účtovány vždy k 10., 40. a 70. dni v prodlení ve výši , částka, , , částka, a , částka, .

8. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že žalované byla na tento účet za toto období každý měsíc vyplácena mzda od společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, . v průměrné výši , částka, , a že účet žalované nevykazoval žádné neobvyklé transakce, z nichž by bylo možno usuzovat na její neschopnost úvěr řádně splácet. Zároveň účet žalované vykazoval kladné zůstatky. Z evidence žalované jako klientky vyplývá zjištění jiných závazků z databáze CBCB, kdy zatížení splátkami včetně nového úvěru činilo , částka, .

9. Z dokumentu označeného jako „Podklady pre súdne konanie“ bylo zjištěno, že žalovaná dluží na jistině úvěru částku ve výši , částka, , na kapitalizovaných úrocích částku ve výši , částka, , na kapitalizovaných úrocích z prodlení částku ve výši , částka, a na smluvní pokutě částku ve výši , částka, (dle žaloby by toto měly být poplatky).

10. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že žalovaná dluží na jistině úvěru částku ve výši , částka, , na kapitalizovaných úrocích částku ve výši , částka, , na kapitalizovaných úrocích z prodlení částku ve výši , částka, a na poplatcích částku ve výši , částka, .

11. Z dokumentu označeného jako „Stav úvěru v minulosti“ bylo zjištěno, že žalovaná dluží na jistině úvěru částku , částka, , kapitalizovaném úroku částku , částka, , kapitalizovaném úroku z prodlení částku , částka, a na poplatcích částku , částka, .

12. Z přehledu čerpání a splátek bylo zjištěno, jak žalovaná úvěr čerpala a splácela.

13. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky , částka, , a to nejpozději do , datum, , s tím, že v případě jejího neuhrazení bude požadovat po žalované okamžité splacení celého úvěru.

14. Ze zesplatňujícího dopisu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z úvěru ve výši , částka, .

15. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, do , datum, a byla upozorněna, že v případě neuhrazení dluhu, bude částka vymáhána soudní cestou.

16. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah žalobkyně a žalované jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též zsú). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).

19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z , datum, , který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

21. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne , datum, se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

22. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne , datum, , Radlingerovi v. , právnická osoba, . o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

24. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

25. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

27. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

28. Podle § 122 odst. 1 písm. a) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

29. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

30. Soud má za prokázané platné sjednání smlouvy o úvěru. K ověření úvěruschopnosti došlo nejen na základě tvrzení žalované, nýbrž příjmy, výdaje i obdobné závazky byly ověřeny z relevantních zdrojů, a to z výpisu z účtu žalované a databáze CBCB. Zjištěn byl pravidelný příjem ze zaměstnání v průměru 30 tis. Kč měsíčně, bylo možné počítat s minimálními životními výdaji a normativními náklady bydlení v částce kolem , částka, měsíčně a s přihlédnutím k zatížení splátkami 15 tis. Kč měsíčně měla žalovaná poměry k splácení, její účet vykazoval kladné zůstatky. Ani z evidence soudu nevyplývá, že by v době před uzavřením smlouvy byla proti žalované vedena exekuce, insolvenční rejstřík nenese záznam o předlužení. Žalobkyně poskytla úvěr a žalovaná se jej zavázala splácet, protože se se splácením dostala do prodlení, žalobkyně dle postupu předvídaného smlouvu v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru přistoupila k zesplatnění a požádala o úhradu žalované částky. Úroky a poplatky má soud za přiměřené, pro prodlení vznikl nárok i na zákonné úroky z prodlení. Soud prokázané nároky žalobkyni přiznal, jelikož tyto jsou požadovány v souladu s právní úpravu.

31. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokazovala.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje , částka, .