31 C 124/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky Anonymizováno s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se domáhal zaplacení čerpané jistiny , částka, , úroku , částka, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně a smluvní pokuty 0,1% denně z dlužné částky za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, , neboť na dálku přes stránky žalobce s uživatelským účtem žalovaného s ověření totožnosti korunovou platbou a kopií dokladu totožnosti žalovaného uzavřel dne , datum, pod č. , hodnota, s žalovaným smlouvu o spotřebitelskému úvěru s poskytnutím , částka, téhož dne účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou se splácením úroku 40% měsíčně na úrok do zaplacení přirostlého úroku a jistiny. K zesplatnění došlo upomínkou z , datum, k , datum, pro prodlení. Kdyby soud neposoudil smlouvu jako platnou, pak žalobce žádá vydání bezdůvodného obohacení ve výši jistiny s úroky z prodlení.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně byla vyzvána k doložení ověření úvěruschopnosti žalovaného s poučením o neúspěchu v části nároku s tím, že jinak soud dle listiny bude posuzovat jen vznik bezdůvodného obohacení pro neplatnost spotřebitelského úvěru. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.

3. Závazek stran se opírá o smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , smluven byl úvěrový limit , částka, s úrokem 40% měsíčně se splácením k 3. dni v měsíci částkou úroku na úrok, RPSN činila 5 551,22 %. Jednostranně mohl pro prodlení věřitel požadovat okamžité splacení celého dluhu, smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky, při prodlení více než dva měsíce se stával splatný celý dluh bez dalšího. Byly poskytnuty předsmluvní informace, k úvěruschopnosti byla doložena žádost o spotřebitelský úvěr, ve které uvedl povinný, že je , Anonymizováno, , , Anonymizováno, se , Anonymizováno, vzděláním a že žije v pronajatém domě s příjmy , částka, a výdaji , částka, s tím, že nemá exekuce ani insolvenci. Dále byl předložen výpis účtu povinného č. , č. účtu, za , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , zde však soud nerozklíčuje pravidelné příjmy, ani pravidelné výdaje zejména na bydlení, základní potřeby ani na jiné dřívější závazky, zůstatky ve všech měsících byly pod výši splátky 40% z , částka, , tedy pod , částka, . Ničeho pak k výzvě soudu žalobkyně nedoložila k rozklíčování/ určení příjmů, např. daňové přiznání povinného jako , Anonymizováno, , ani výdajů (zejm. nájemní smlouvu k pronájmu domu) ani k dřívějším splatným závazkům (evidence CEE a IŘ evidující již závazky vymáhané, ani splácené). K zesplatnění byla doložena upomínka z , datum, o zesplatnění k , datum, . Banka povinného potvrdila připsání částky , částka, dne , datum, od žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, , žalobkyně to již dokládá výpisem ze svého účtu.

4. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).

7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp.zn. , spisová značka, , NS ČR 33 Cdo 3178/2018): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o.z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp.zn. OS , adresa, , spisová značka, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek SDEU z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, toto stanovisko /tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“9. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne , datum, se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

10. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnosti obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely, Anonymizováno, ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

12. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než , částka, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše , částka, . Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, (§ 122 odst. 3 cit. zákona).

15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

16. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm.b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Žalobce nedoložil k závazku ze spotřebitelského úvěru (dle vystupování stran a povahy závazku) ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, z výpisu účty neplynou pravidelné příjmy, u , Anonymizováno, mělo být dokládáno spíše daňové přiznání tak, aby bylo zřejmé, jaké průměrné příjmy žalovaný dosahuje, z výpisu neplynou ani nezbytné výdaje, výše nájmu nebyla nijak doložena, stejně jiné závazky, zůstatky na účtu by odpovídaly tomu, že povinný by nebyl schopen splácet , částka, měsíčně. Žalobkyně byla srozuměna s tím, že soud bude moci nárok posoudit jen jako bezdůvodné obohacení pro absolutní neplatnost smlouvy v souladu se shora uvedenou právní úpravou a judikaturou, protože jde o zvláštní úpravu bezdůvodného obohacení náleží jen čerpaná jistina žalovaným dle potvrzení banky , částka, , ve zbytku musel soud nárok zamítnout. Soud by i v případě neplatnosti neměl smlouvu za platně uzavřenou pro zjevný rozpor s dobrými mravy pro výši sjednaného úroku 40% měsíčně, když sjednané jsou tak splátky , částka, z úvěrového limitu , částka, (fakticky pro čerpání , částka, splátka , částka, měsíčně na úrok) a neměl by tuto část ani za oddělitelný obsah smlouvy, když plnění na jistinu v zásadě nebylo možné, pokud by nebyla zcela zaplacena, když každý měsíc se měla plnit splátka ve výši úroku dopadající na úrok, celkově se tak povinnosti spotřebitele jeví jako zjevně nepřiměřené povinnostem věřitele jako silnější strany, ujednání zesiluje dluhovou past, je zde tedy i zjevný rozpor s veřejným pořádkem na nezadlužování společnosti, neboť se dá předpokládat, že větší částku by si spotřebitel nepůjčil, kdyby ji nepotřeboval splácet a způsob splácení mu fakticky zamezuje splácet na jistinu, vycházíme-li z toho, že splátka měla být úměrná spotřebitelovým možnostem plnění.

18. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť žalovaný v řízení zůstal nečinný a spor o přiměřenou dobu k vrácení rozhoduje soud k návrhu (§ 87 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že zcela neúspěšná byla žalobkyně s nárokem na smluvní pokutu, avšak žalovanému pro neaktivnost v řízení nárok nevznikl. V dalším byla žalobkyně úspěšná v částce , částka, , z nároku včetně úroku z prodlení , částka, , rozdíl úspěchu a neúspěchu zde činí 20%, žalobkyni tak náleží k náhradě jen 20% jejích nákladů. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, (jistina) sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

20. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.