31 C 149/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 30 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 680 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 378,25 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 30 680 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 406 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 30 680 Kč a zákonného úroku z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 15% ročně a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 378,25 Kč za dobu od [datum] do [datum] z titulu úvěrové smlouvy uzavřené s žalovaným dne [datum] v režimu spotřebitelského úvěru prostřednictvím stránek žalobce [webová adresa] a SMS kódu. Totožnost žalovaného byla doložena kopií dokladu totožnosti a verifikační platbou 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobce. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, [příjmení], v [příjmení] a v IR, proveden byl credit scoring. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnuté úvěr výši 20 000 Kč, a to na účet žalovaného dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč v době 24 měsíců dle splátkového kalendáře. Sjednány byly volitelné služby, a to služba bezpečné splátky za poplatek 99 Kč měsíčně za možnost odložit splátku dle důvodů uvedených ve smlouvě, služba SMS servis za poplatek 49 Kč měsíčně. V rámci druhé až osmé splátky byl sjednán úrok ve výši 980 Kč byl sjednán pro druhou až osmou splátku. Uvedené částky se žalovaný zavázal vrátit ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost splátky o jeden měsíc korunovým odkladem, a to dne [datum] a dne [datum] za poplatek po 1 980 Kč. Pro prodlení se splátkou byla žalovanému účtována smluvní pokuta po 500 Kč dne [datum], [datum] a [datum], účelně vynaložené náklady po 300 Kč byly účtovány dne [datum], [datum], [datum] a [datum] za urgování splátek SMS či e-maily po 3, 5 a 10 dnech po splatnosti, za práci operátorů včetně zasílání upomínek, za náklady systému při vymáhání pohledávky. Dne [datum] byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním úvěru, ke dni [datum] došlo k zesplatnění, žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru i smluvní pokuty. Žalovaná částka 30 680 Kč sestává z jistiny 19 998 Kč (zaplaceno 2 Kč), poplatku za poskytnutí úvěru 660 Kč, z poplatků za bezpečnou splátku po dobu trvání úvěru 396 Kč (4x 99 Kč od [datum] do [datum]) a za SMS servis 196 Kč (obdobně po dobu trvání úvěru před zesplatněním), z poplatku za prodloužení splatnosti 3 960 Kč, úroků 2 940 (po 980 Kč za druhou až osmou splátku), účelně vynaložených nákladů vymáhání 1 030 Kč (paušální náklady vymáhání po 300 Kč za tři měsíce [číslo] a 130 Kč za doporučený dopis k zesplatnění) a ze smluvních pokut 1 500 Kč. Zákonné úroky z prodlení požaduje žalobce až po marném uplynutí 30 denní lhůty k zaplacení dle předžalobní výzvy, část kapitalizoval do dne podání žaloby [datum].

2. V podání ze dne [datum] žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že úprava vtělená do zákona o spotřebitelském úvěru § 86 je transpozicí směrnice 2008/48/ES, jejího čl. 8 odst. 1 a ohledně jejího výkladu odkázala na rozsudek rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 18.12.2017, C [číslo], [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení], dle kterého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele lze provést jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Dle žalobkyně zde není privilegovaný způsob ověření, zdůrazněn je princip přiměřenosti, uspokojivé mohou být i informace od spotřebitele. Žalobkyně k posouzení v souladu s principem odborné péče užívá statistický model credit scroingu, hodnotí limit nejvyšší měsíční splátky ([příjmení]) výpočtem pro žadatele i domácnost a vychází z nižšího výpočtu. Žalobkyně ověřuje i evidence v externích registrech. Žalobkyně v této věci dospěla k závěru, že úvěr 20 000 Kč se splátkami 1 962 Kč měsíčně je žalovaný schopen splácet. Vycházela přitom i ze statistického modelu, který ten je platný i pro příjmy klienta, když potvrzení bývají falšovány a neodpovídají vývoji mzdy, výdaje si často klienti neuvědomují, při úvěrovém zatížení by mělo jít o zbytné výdaje, nadto ani z účtů je pro výběry či převody mezi vlastními účty nelze přesně zjistit, i zde se proto uplatní statistický model, ten lépe predikuje i schopnost splácet po dobu trvání úvěrového stavu. Tvrzení žalovaného považoval za dostatečná, ověření přesto nezaložil jen na těchto tvrzeních a provedl potřebnou analýzu. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI a ISIR, přičemž dotaz do registru [příjmení] byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen.

3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím soudu bez jednání dle § 115a o.s.ř. Žalovaný byl vyzván k vyjádření se k věci a postupu dle § 115a s poučením dle § 101 odst. 4 o.s.ř. při nereagování. Žalovanému byla výzva doručena náhradním způsobem, k postupu se nevyjádřil, soud proto předpokládal souhlas postupem. K věci samé žalovaný neučinil podání.

4. Ze smlouvy o úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne [datum] prostřednictvím elektronické komunikace na dálku (přes internet) kódem a pomocí verifikační platby. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 27 520 Kč v 24 splátkách dle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 49,20 %, poplatek za poskytnutí úvěru činil 660 Kč. Strany si dále ve smlouvě sjednaly možnost korunového odkladu za poplatek ve výši 1 980 Kč, doplňkovou službu bezpečná splátka za poplatek 99 Kč měsíčně, doplňkovou službu SMS servis za poplatek 49 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem a uvedenými poplatky vrátit ve 24 měsíčních splátkách, kdy první splátka činila 1 642 Kč (sestávala ze splátky jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru a poplatků za doplňkové služby), druhá až osmá splátka činila 1 962 Kč (sestávala ze splátky jistiny, poplatků za doplňkové služby a úroku), zbylé splátky činily 982 Kč (sestávaly ze splátky jistiny a poplatků za doplňkové služby). Ve smlouvě byla sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlené dlužníka s úhradou dvou a více splátek, prodlení dlužníka s úhradou splátky delší než 3 měsíce, uvedení nepravdivých osobních informací, porušení některých povinností vyplývajících ze smlouvy a zahájení exekučního, insolvenčního, dědického nebo jiného řízení na majetek dlužníka. Žalovaný se dále zavázal v případě prodlení uhradit účelně vynaložené náklady na vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč za zpoždění s úhradou splátky a smluvní pokutu ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky. Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu žalovaného, ze které vyplývá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala totožnost žalovaného.

5. Ze Sazebníku byla zjištěna výše poplatků a smluvních pokut, které žalobce účtoval v souvislosti s poskytnutím úvěru a s prodlením dlužníka. Ověřovací poplatek činil dle sazebníku 1 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 33 Kč, poplatek za korunový odklad 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč Náklady na vymáhání úvěru byly ke dni uzavření smlouvy sjednány ve výši 100 Kč minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání s tím, že tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace. V sazebníku byla rovněž uvedena výše smluvních pokut, a to 500 Kč za zpoždění s úhradou splátky a smluvní pokutu ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky. Doplňkové služby byly zpoplatněny částkou 199 Kč za Expres výplatu úvěru (jednorázově), 49 Kč měsíčně za službu SMS servis a 99 Kč měsíčně za službu bezpečná splátka.

6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy vyplývá, že částka 20 000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne [datum] převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný uhradil pouze 2 Kč, a to úhradou ze dne [datum] ve výši 1 Kč a úhradou ze dne [datum] ve výši 1 Kč. Z výpisu bylo dále zjištěno, že v důsledku prodlení žalovaného s úhrado splátek byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč za první až třetí splátku (celkem 1 500 Kč). Žalobkyně dále evidovala náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s vymáháním ve výši 1 030 Kč.

7. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 9 164 Kč s tím, že pokud dlužnou částku neuhradí do 30 dnů, bude žalobkyně požadovat okamžité jednorázové vrácení celého úvěru včetně úroků, nákladů a sankcí. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení celé dlužné částky ve výši 30 550 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě celkové částky 30 680 Kč do 30 dnů od sepsání výzvy s upozorněním na podání žaloby, pokud dlužní částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena. Výzva byla doložena včetně podacího archu, z něhož vyplývá, že výzva byla odeslána dne [datum].

8. Z potvrzení o ověření bonity žalovaného ze dne [datum] (úvěrové karty klienta) bylo zjištěno, že žalovaný má 2 děti, příjem ze zaměstnání 31 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 21 0000 Kč, jiné splátky žalovaný uvedl ve výši 3 500 Kč měsíčně (upřesněno v NRKI), jinak ISIR (bez záznamu), [příjmení] (bez závazku po splatnosti), CRIBIS (bez exekuce) – negativní. Dle NRKI měl žalovaný 7 839 Kč měsíčně na splátkových kontraktech (součet jednotlivých splátek odpovídá), z nesplátkových kontraktů minimálně 2 539 Kč měsíčně a dále kontokorentní úvěr 28 456 Kč z 30 000 Kč (bez splátek, bez přečerpání). Odtud 10 378 Kč měsíčně na jiných splátkách. V statistickém modelu pro zjištění tzv. MLSU uvedla žalobkyně tyto jiné splátky jako 10 949 Kč. Nižší [příjmení] vycházel pro domácnost částkou 13 997 Kč při příjmech 36 000 Kč dle statistického modelu a příjmech dalších v domácnosti 21 000 Kč po odečtení jiných splátek, minimálních výdajů na bydlení 18 502 Kč, životního minima domácnosti 11 590 Kč.

9. Podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

10. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

14. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

15. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm.b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Podle § 122 odst. 1 písm.a) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první z. s. ú. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

19. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení], rozsudek Okresního soudu [obec] sp.zn. 38 C 296/2017): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o.z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [obec] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a Okresního soudu [obec] sp.zn. OS [obec] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek SDEU z [datum] C [číslo].

20. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnosti obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

21. Smluvní pokuta je omezená na 0,1% denně a souhrnem 0,5 x celkové úvěrové částky, nejvýše 200 000 Kč dle § 122 odst. 2, 3 z.s.ú. v rámci ochrany spotřebitele, přiměřeností pokuty se zabývala i judikatura například NS ČR sp.zn. 33 Odo 438/2005, 26 Odo 371/2006.

22. Soud má za prokázané, že žalovanému vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru závazek vrátit úvěrovou jistinu s úroky a pro prodlení zaplatit i smluvní pokuty, náklady vymáhání a upomínání, přičemž nárok žalobce se opírá o ustanovení smlouvy. Úrok, smluvní pokuta, paušální náklady i poplatky byly sjednány a jsou nárokovány v přiměřené výši neodporující dobrým mravům ani ustavením zákona o spotřebitelském smlouvě. Úvěruschopnost žalovaného byl dle soudu ověřena řádně bez důvodných pochybností. I při příjmu uvedeného žalovaným 31 000 Kč měsíčně a dalšího dospělého člena domácnosti s příjmem 21 000 Kč po odečtu minimálních výdajů na bydlení (se dvěma dětmi) 18 502 Kč, životního minima domácnosti 11 590 Kč, zjištěných splátek 10 949 Kč měsíčně, činí totiž prostředky na další splátku (1 962 Kč měsíčně) 10 959 Kč. Při hodnocení výdajů využil věřitel správně vyšší statistické údaje, když klient uváděl výdaje nižší. U mzdy je spíše vhodné vycházet ze stavu jaký je tu v době hodnocení úvěruschopnosti, zákon zde neukládá povinnost činit ověření na celou dobu splácení, jakkoliv se to jeví věřiteli užitečné, ale na dobu spjatou s uzavřením smlouvy, statistický model nezachytí další později nabírané úvěry, ověření bez důvodných pochybností v době uzavření, ale zachytí to, proč na tento závazek by se po právu mělo dostat i v případě, že dlužník přestane splácet pro pozdější úvěry, ztrátu příjmy apod. Správně pak bylo pracováno s databázemi k zjištění dalších závazků žalovaného. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 406 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 228 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 (opakovaný a ustálený vzor žaloby dle věcí podávaných žalobcem k zdejšímu soudu) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen„ a. t., sestávající při tarifní hodnotě 30 680 Kč z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.