31 C 169/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 13 149 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 745 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 190 Kč a smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z 12 170 Kč od [datum] do [datum] ve výš 979 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným dne [datum] distančně prostřednictvím internetové stránky [webová adresa], na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč, součástí smlouvy byly i VOP a Sazebník, se kterými se žalovaný seznámil. Úvěruschopnost byla ověřena na základě prohlášení žalovaného o jeho poměrech a v Centrální evidenci exekucí (dále jen„ [příjmení]“), insolvenčním rejstříku (dále jen„ ISIR“), výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), výpisu katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interního registru historie klienta a podle interní metodiky schválené Českou národní bankou. ISIR a [příjmení] byly k [anonymizováno] [rok], CNCB (databáze NRKI, BRKKI) umožňovala splácení při ověření k [datum]. Žalobce ověřil platnost dokladu v totožnosti v databázi MV ČR. Žalobkyně měla doložené příjmy a výdaje výplatními páskami a výpisem účtu, ten nahlédl přes licenci AISP (PSD2). Úvěr žalobkyně vyplatila dne [datum] částkou 4 000 Kč, [datum] 2 000 Kč a [datum] 5 000 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se dne [datum] do prodlení s úhradou. Částky zaplacené žalovaným byly použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Ke dni sepisu žaloby činila jistina 11 000 Kč, poplatek za poskytnutí 1 170 Kč a účelně vynaložené náklady vymáhání 1 190 Kč po 35 Kč denně za dobu od [datum] do [datum] (odpovídá 34 dnům ve třech měsících vymáhání po 35 Kč), nejvýše 490 Kč za měsíc vymáhání, za 28 SMS, 36 e-mailů a 11 telefonátů. Za prvních 90 dní prodlení od [datum] žalobce žádá smluvní pokutu pro prodlení se zaplacením částky 12 170 Kč. Dále žalobkyně s odkazem na [číslo] všeobecných obchodních podmínek požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od [datum] do [datum] v celkové výši 979 Kč.

2. Žalobkyně byla v rámci přípravy jednání vyzvána k doložení ověření úvěruschopnosti, především výplatních pásek a výpisů z účtu žalovaného, a dále k doplnění tvrzení, zda a jaké měl žalovaný další splátky a k doložení výsledků lustrací v registrech CNCB (BRKI, NRKI) a [příjmení], případně navrhnutí důkazů. K doložení lustrace CNCB opakovaně. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla dle interní metodiky schválené Česku národní bankou a v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobkyní ověřen výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 13 811 Kč umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobci výplatní list za měsíc květen [rok]. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v Centrální evidenci exekucí, Insolvenčním rejstříku, Registru neplatných dokladů MVČR, Registru TelcoScore (plnění mobilním operátorům – pozn. soudu), [právnická osoba], Registru hledaných osob PČR, Registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), Katastrálním rejstříku – kontrola platnosti adresy a Registru„ sankční seznamy“ (ověření mezinárodních sankcí – pozn. soudu).

3. Soud svolal účastníky k jednání, účastníci se nedostavili k jednání, soud věc projednal i bez jejich přítomnosti, soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř.: Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, ani písemně se k žalobě nevyjádřil.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 11 000 Kč s tím, že jednotlivé tranše úvěru budou poskytovány v hotovosti prostřednictvím společnosti [právnická osoba], [IČO]. Nedílnou součástí smlouvy byly mj. Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník, ve smlouvě bylo obsaženo prohlášení žalovaného o seznámení se s nimi. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši dle Sazebníku v jedné splátce do [datum]. Celková výše poplatku při čerpání celého úvěrového limitu byla sjednána na 2 750 Kč. V sazebníku byla výše úroku stanovena na 22 % z částky půjčené na 30 dní, znění smlouvy bylo přednostní. Pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky byla ve Všeobecných obchodních podmínkách sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ohledně částky z níž je žalobce v prodlení. Dále byla sjednána povinnost žalovaného nahradit účelně vynaložené náklady, které věřiteli vznikly v důsledku prodlení dlužníka ve výši dle Sazebníku. Dle Sazebníku žalobkyně náklady účtovala paušálně ve výši 35 Kč denně (tato částka je dána rozpočtením nákladů na osoby, které se podílejí na řešení prodlení spotřebitele, a to prostřednictvím telefonu, e-mailu či korespondence), maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. [ulice] podmínky ani Sazebník neosahují podpis žalovaného. Smlouva samotná byla uzavřena dálkově, totožnost žalovaného byla ověřena skrze licenci AISP (PSD2), kdy majitelem účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný. Z listiny označené jako Autorizace ověření totožnosti vyplývá, že Ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno distančním způsobem prostřednictvím ověření bankovního účtu.

5. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že žalobkyně vyplatila úvěr bezhotovostně žalovanému na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částkou 4 000 Kč, dne [datum] částkou 2 000 Kč a dne [datum] částkou 5 000 Kč.

6. Z listiny obsahující principy posuzování úvěruschopnosti bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně ověřuje úvěruschopnost spotřebitelů, z jakých údajů a databází vychází a jaké metody a výpočty aplikuje. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] bylo vyplývá, že žalobkyně vycházela ze skutečností, že v domácnosti žalovaného žijí dvě osoby a výše pravidelných měsíčních výdajů uvedené žalovaným činí 1 500 Kč. Výše měsíčního příjmu uvedené spotřebitelem 15 000 Kč a výše ověřených měsíčních příjmů 16 500 Kč. Regionální koeficient byl stanoven na 1. Dále žalobkyně vycházela z vypočítaných minimálních výdajů ve výši 1 705 Kč, rezervy pro výdaje ve výši 500 Kč a disponibilního příjmu ve výši 13 200 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vyhodnotila jako úspěšné. Z výplatní pásky žalovaného vyplývá jeho příjem za měsíc květen [rok] ve výši 16 584 Kč. Ničeho dalšího k ověření úvěruschopnosti žalovaného doloženo nebylo i přes výzvy soudu s poučením dle § 118a o.s.ř., to soud konstatoval i při jednání, zejména nebyly doloženy výsledky lustrací databází [příjmení], CNCB (NRKI, BRKI), ani výpisy účtu žalovaného k ověření jeho výdajů, když sám uváděl pouze 1500 Kč měsíčně, což nemohlo zahrnovat ani měsíčné výdaje stravy dospělého jedince, natož náklady bydlení a další.

7. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Dle § 87 odst. 1 věta citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od 29.5.2022).

10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení], rozsudek Okresního soudu [obec] sp.zn. 38 C 296/2017): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o.z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [obec] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a Okresního soudu [obec] sp.zn. OS [obec] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek SDEU z 5.3.2020 C [číslo].

12. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

13. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank. Dle současného judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 ve spojení s rozhodnutím sp.zn. 29 Cdo 4498/2007 se jedná o neplatnou (oddělitelnou) část smlouvy a úroky náleží ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy).

14. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li listina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

15. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o.z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení). I na ně by se vztahovala judikatura citovaná k výši úroku z prodlení ve smyslu posuzování výše požadovaných poplatků v návaznosti na smluvní povinnosti stran i z pohledu na celkovou částku k navrácení (srov. NS ČR sp.zn. 20 Cdo 1857/2019). Podle § 122 odst. 1 písm. a) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

16. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

18. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Soud má za prokázané uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. dle povahy stran v režimu spotřebitelského úvěru ve výši úvěru 11 000 Kč a návratností částky 13 750 Kč na úrocích a poplatcích při řádném splacení úvěru v jediné splátce do 8. 10. 2021.

20. Žalobkyně však neunesla důkazní břemeno vztahující se k ověření úvěruschopnosti žalovaného, soud přitom dle závěrů judikatury v souladu s ustanovení § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru musí i bez návrhu zkoumat, zda k ověření došlo a zda zde podle předložené dokumentace nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet. Schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru se má posoudit na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze se spolehnout jen na údaje tvrzené žalovaným, nedostatečný je odkaz na provedení lustrací v registrech. Konkrétně zjištěn byl příjem 16 500 Kč, i zde by bylo bez důvodných pochybností vhodné ověřovat z vícero měsíců výplaty k dovození pravidelného (průměrného) příjmu, ovšem především nedošlo na ověření výdajů, když žalovaný při sjednávání uvedl vzhledem k obecně známým náklady stravy, ošacení, bydlení apod. nepravděpodobnou nízkou výši nákladů 1 500 Kč měsíčně. Bylo samozřejmě možné pro náklady bydlení a základní životní náklady užít statistické modely, ovšem ty by bylyo vhodné doplnit buď výpisy z účtu žalovaného o faktické výdaje a ideálně ověřit jeho další závazky v CNCB (NRKI, BRKI). Ověření v [příjmení], NRKI, BRKI bylo tvrzeno, ale nebylo doloženo, další žalobcem uváděné databáze o dalších pravidelných závazcích či závazcích vykonatelných nevypovídají. Ochrana spotřebitele je zde ve veřejném zájmu, důkazní nouze a nemožnost ověřit dodržení ochrany věřitele vede k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a nastupuje povinnost žalovaného vrátit v přiměřené době jistinu. V souladu s judikátem NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina. Výpisy o převodech traší úvěru žalovanému bylo prokázáno poskytnutí částky 11 000 Kč, tuto částku soud přiznal k úhradě. Ve zbytku nároku nelze žalobě vyhovět z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy a žaloba byla částečně zamítnuta pro zbytek žalovaného plnění. Pokud by zde nebyla dána absolutní neplatnost smlouvy, soud by se zabýval tím, zda přímo ve smlouvě byla platně (transparentně) sjednána ujednání o smluvní pokutě a nákladech vymáhání (ev. zda k ujednáním mimo adhézní smlouvu se spotřebitelem lze přihlížet) v souladu s rozhodnutími I.ÚS 3512/11, NS ČR sp.zn. 32 Cdo 3530/2016, 33 Cdo 2335/2016, 33 Cdo 2807/2018, rozsudkem Okresního soudu ve [obec] sp.zn. [spisová značka] ze dne 17.1.2017, i rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 16.3.2022.

21. Žalovaný nárok by ke dni vyhlášení rozsudku [datum] činil 13 149 Kč (12 170 Kč a smluvní pokuta 979 Kč) a 8,5% ročně z částky 12 170 Kč od [datum] do dne vyhlášení, tedy za 658 dní 1 864 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 190 Kč, celkem 16 203 Kč. Žalovaný byl úspěšný v částce 11 000 Kč z 68 %, když došlo na částečné zamítnutí žaloby a pro poměr úspěch méně neúspěch 68 % - 32 % náleží žalobci náhrada ve výši 36 % nákladů v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Celé náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty, kdy učinil úkony před zpětvzetím, ve výši 13 149 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 150 Kč za prostou výzvu k plnění bez právního rozboru předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 2 a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 050 Kč ve výši 220,5 Kč, celkem 2 070,50 Kč. Celkové náklady s ohledem na pouze částečný úspěch ve věci náleží jen z 36 % částkou 745 Kč. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).