31 C 190/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno bytem Adresa žalované o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje pro jistinu , částka, .

II. Nepřipouští se změna žaloby jejím rozšíření o zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75% ročně jdoucí od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve zbytku se žaloba zamítá, AnonymizovánoV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení z titulu uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně“) a žalovanou. Na základě smlouvy byl dne , datum, žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Upomínkou ze dne , datum, byla žalovaná vyrozuměna o zesplatnění celého úvěru ke dni vyhotovení upomínky a byla vyzvána k jeho okamžité úhradě. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Celková pohledávka ve výši , částka, se skládá z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, nejpozději splatných dne , datum, . Právní předchůdkyně poskytla žalované úvěr prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které si žalovaná určila výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Dále žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, čímž si na webových stánkách právní předchůdkyně vytvořila zákaznický účet. Následně byl žalované právní předchůdkyní odeslán na její telefonní číslo , tel. číslo, SMS kód nezbytný k podpisu smlouvy. Zadáním kódu do příslušného pole v zákaznickém účtu vyjádřila žalovaná souhlas s návrhem smlouvy. Po odsouhlasení návrhu smlouvy žalovanou ji odsouhlasila právní předchůdkyně a zaslala žalované na její telefonní číslo, popř. na emailovou adresu zprávu potvrzující podepsání smlouvy, čímž došlo k jejímu uzavření. Žalobkyně rovněž uvedla, že její právní předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalované na základě jejího tvrzení o svých příjmech a výdajích, dále pak lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Pohledávka za žalovanou byla od právní předchůdkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Na zaslání předžalobní upomínky ze dne , datum, žalovaná nereagovala. Žaloba žádala, aby soud případně posoudil nárok jako bezdůvodného obohacení, Anonymizováno2. Podáním ze dne , datum, doplnila žalobkyně, že žalovaná se dle čl. I odst. 7 a čl. IV smlouvy o revolvingovém úvěru zavázala zaplatit právní předchůdkyni smluvní úrok ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru a že kapitalizovaná úrok od čerpání , datum, do , datum, činil , částka, a byl žádán v upomínce z , datum, s upozorněním na zesplatnění dle čl.III odst. 2 smlouvy. Podáním z , datum, a z , datum, žaloba upřesnila, že její předchůdce ověřoval úvěruschopnost z dostupných databází a rejstříků a vycházel z poskytnutých dokladů žalované, nemá však ničeho k doložení. Na pohledávky bylo uhrazeno , částka, .

3. V podání ze dne , datum, žaloba z titulu bezdůvodného obohacení pro nedoložení zkoumání úvěruschopnosti žádala přiznat pouze částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení 12,75% ročně od , datum, do zaplacení oproti žalobě, kde žádala přiznat , částka, a zákonný úrok z prodlení 12,75 % ročně jdoucí od , datum, do zaplacení z částky , částka, . Dle obsahu podání žaloba žádá nižší nárok pro stejné skutkové okolnosti při prokázání úvěru žalovanou nikoliv platného uzavření smlouvy, k tomu ale svůj původní žalovaný nárok vztahovala již v žalobě. Soud nemá za to, že se jedná o změnu žaloby, ale o zpětvzetí návrhu, o snížení žalovaného nároku v části jistiny, proto přistoupil k částečnému zastavení výrokem I. dle § 96 odst. 1 o.s.ř. (k významu stejných skutkových okolností hodnocených jinak právně např. 28 Cdo 5299/2015). Nárok je rozšířen, a tedy změněn jen pro úrok, soud však při tvrzení o plnění , částka, na čerpanou částku , částka, neměl rozšíření za důvodné a dle § 95 o.s.ř. jej ve výroku II. nepřipustil, nemá oporu v dosavadním žalobním tvrzení a dokazování.

4. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalované byla výzva doručena náhradně, k věci samé nepodala vyjádření.

5. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti o skutkovém stavu věci.

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že právní předchůdkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s úroky a dalším příslušenstvím formou měsíčních splátek s počáteční výší , částka, , kdy tato se měla každý měsíc měnit dle pravidel v čl. III odst. 1 smlouvy, tj. výše minimální měsíční splátky se každý měsíc lišila (podle toho, kolik žalovaná již splatila) a měla být vždy uvedena v zákaznickém účtu a dále v SMS a v emailové zprávě. Úrok byl sjednán ve výši 200 % ročně a RPSN ve výši 537,20 %. Úvěr měl být žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, . Podle čl. V odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. V odst. 2 písm. b) smlouvy byla právní předchůdkyně v případě prodlení žalované se splácením jakékoli splátky nebo jiného dluhu z této smlouvy oprávněna od smlouvy odstoupit a/nebo ve lhůtě dle svého uvážení, minimálně však třiceti dnů, prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Nedílnou součástí této smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky.

7. Ze čl. 4.1.

1. Všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně bylo zjištěno, že žalovaná mohla uzavřít smlouvu také provedením verifikační platby ve výši , částka, z bankovního účtu žalované na bankovní účet právní předchůdkyně.

8. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne , datum, byla na bankovní účet právní předchůdkyně vyplacena částka ve výši , částka, , a to z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, , a že dne , datum, byla na účet žalované č. , č. účtu, připsána částka ve výši , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Soud tak neměl pochybnosti, že jednáno bylo právě s žalovanou a že jí bylo poskytnuto plnění.

9. Z upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně v důsledku prodlení žalované se splácením poskytnutého úvěru přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, , a dále vyzvala žalovanou k zaplacení celkové dlužné částky ve výši , částka, .

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovanou právě na žalobkyni.

11. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, , a to nejpozději do tří dnů od doručení této upomínky. Dále žalobkyně vyrozuměla žalovanou o tom, že na ni byla od její právní předchůdkyně postoupena pohledávka za žalovanou a doložila zmocnění předchůdkyně k provedení oznámení. Dle podacího archu byla předžalobní upomínka žalované odeslána dne , datum, .

12. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).

15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z , datum, , který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

17. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne , datum, se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

18. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne , datum, , Radlingerovi v. , právnická osoba, . o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

20. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

21. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

23. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

24. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

25. Soud má za prokázané postoupení pohledávky na žalobkyni a poskytnutí částky , částka, dne , datum, žalované právní předchůdkyní, kde původním titulem byla smlouva o revolvingovém úvěru. Protože však ničeho nebylo doloženo ke zkoumání úvěruschopnosti žalované, nelze mít smlouvu dle judikatury za platnou a je možné přiznat jen dosud nezaplacenou jistinu, zde poníženou o již zaplacených , částka, , jako zákonem o spotřebitelském úvěru předpokládané bezdůvodné obohacení žalované. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že svůj dluh vůči žalobkyni splnila, že jí povinnost k zaplacení celkové dlužné částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud tedy přiznal jistinu , částka, a ve zbytku žalobu zamítl. Kdyby zde nebyla neplatnost pro nedoložení úvěruschopnost soud by zkoumal i ujednané plnění, zejména dopady nepřiměřeného úroku.

26. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť žalovaná v řízení zůstala nečinná a spor o přiměřenou dobu k vrácení rozhoduje soud k návrhu (§ 87 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když právo na náhradu nákladů řízení by měla mít žalovaná, která měla převážný úspěch ve věci vůči žalobkyni. Soud podotýká, že částečně zpětvzetí zde nebylo pro chování žalované, i jeho rozsah je zde neúspěchem žaloby. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků řízení.