31 C 21/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Kč s Anonymizováno

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka a kapitalizovaný úrok ve výši částka, úrok 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši částka spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky a na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši částka. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu se smlouvou o úvěru a úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě o úvěru. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,70 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle smlouvy o úvěru a úvěrových podmínek dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 26,88 % ročně. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši částka. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkem částku částka. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalovaný byl vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne datum. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně žalobou uplatnila částku ve výši částka sestávající z neuhrazené jistiny ve výši částka (tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), poplatků za pojištění celkem ve výši částka (tato částka je tvořena součtem neuhrazených poplatků za pojištění, a to poplatku za pojištění ve výši částka splatného dne datum, poplatku za pojištění ve výši částka splatného dne datum a poplatku za pojištění ve výši částka splatného dne datum), nákladů na vymáhání ve výši částka (tato částka je tvořena paušálně stanovenými náklady na vymáhání ve výši částka za každý měsíc vymáhání, tedy 3 x částka) a smluvních pokut účtovaných ve výši částka (tato částka je tvořena smluvními pokutami ve výši částka za každé prodlení s úhradou splátek, tedy 3 x částka). Dále se žalobkyně žalobou domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku v částce částka, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

2. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky žalovaného takto: čistý měsíční příjem žalovaného částka + příjem ostatních členů domácnosti částka – součet splátek úvěrů v NRKI a HC částka – normativní náklady na bydlení částka – životní minima všech členů domácnosti částka – výše splátky schvalovaného úvěru částka = částka. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Žalobkyně si dále od žalovaného vyžádala výpis z účtu za období od datum do datum, kdy si žalobkyně z vyžádaného ověřila tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů. Na základě těchto zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen splácet předmětný úvěr.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, tak soud vycházel z tvrzení žalobkyně a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

4. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Soud z předložených důkazů zjistil následující skutečnosti o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, ve které byl sjednán úvěrový rámec ve výši částka. Úrok byl sjednán ve výši 26,88 % ročně, RPSN ve výši 30,45 %. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve shora uvedené smlouvě o úvěru. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,70 % z úvěrového rámce, tj. částka. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle smlouvy o úvěru a úvěrových podmínek dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Ve smlouvě rovněž byla sjednána včleňovací doložka, na jejímž základě byly součástí smlouvy úvěrové podmínky, žalovaný ve smlouvě prohlásil seznámení a souhlas s nimi. Ve smlouvě bylo také sjednáno pojištění schopnosti splácet, kdy povinností žalovaného bylo na pojistném měsíčně hradit částku ve výši 8,90 % z minimální splátky úvěru, tj. částku ve výši částka.

6. Z úvěrových podmínek pod bodem 6 odst. 1 a pod bodem 7 odst. 1 bylo zjištěno, že pro případ prodlení se splácením alespoň dvou splátek vůči žalobkyni, bylo sjednáno oprávnění žalobkyně prohlásit všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné, dále možnost žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši částka, smluvní pokutu ve výši částka za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky a zákonný úrok z prodlení.

7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně úvěruschopnost klientů zkoumá.

8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý, bydlí v Anonymizováno a má Anonymizováno děti, že výše jeho čistého měsíčního příjmu činí částka, příjem ostatních členů domácnosti činí částka a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí částka a jiné závazky žadatele představují splátky částka. Dále žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného provedením lustrací v registrech JAP_PUJCKA, NRKI, ISIR a CEE.

9. Z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum vyplývá, že dne datum byla na účet žalovaného připsána platba ve výši částka od společnosti právnická osoba právnická osoba. a dne datum byla na účet žalovaného připsána platba ve výši částka od Anonymizováno, přičemž bankovní účet žalovaného nevykazoval žádné neobvyklé transakce, nebyl v debetu Anonymizováno 10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni datum zesplatnila.

11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný ke dni datum dluží na jistině úvěru částku ve výši částka, na poplatcích za pojištění částku částka, na nákladech na vymáhání částku částka a na smluvních pokutách částku částka. Na kapitalizovaném úroku z prodlení žalovaný dluží částku částka a na kapitalizovaném úroku částku částka.

12. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od datum).

15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne datum zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne datum (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno FO, rozsudek Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka ze dne datum a Okresního soudu adresa sp. zn. OS adresa Anonymizováno ze dne datum, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z datum C-679/18. Krajský soud v adresa vyjádřil ve svém rozsudku č.j. spisová značka ze dne datum tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z. s. ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne datum lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z datum, který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

17. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne datum se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne datum, Radlingerovi v. právnická osoba. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli.

18. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než částka a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše částka. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka (§ 122 odst. 3 cit. zákona).

19. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení). Z publikovaných soudních rozhodnutí lze zmínit rozsudek Obvodního soudu pro adresa č.j. spisová značka ze dne datum, kde i v případě podnikatele hodnoceného jako slabší strana adhézní úvěrové smlouvy (k tomu obecně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sen. zn. 23 ICdo 56/2019), byla smlouva shledána pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatnou i s ohledem na výši poplatku za sjednání a čerpání úvěru, který sám o sobě vedle požadovaných úroků a dalšího sankčního příslušenství s krátkou dobou splatnosti úvěru, dosahoval téměř výše úvěru.

21. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že v daném případě mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o úvěru dle povahy stran ve formě spotřebitelského úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce částka. Žalovaný se na druhé straně zavázal na poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve shora uvedené úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,70 % z úvěrového rámce, tj. částka. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoje závazky řádně neplnil, došlo k zesplatnění celé dlužné částky. Žalobkyně prokázala existenci pohledávky i její výši a ani žalovaný ničeho takového nesporoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobkyně, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Žalobkyně doložila i ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, pomocí výpisu z účtů ověřila příjem částka měsíčně a pomocí databází zjistila jiné závazky částka měsíčně s tím, že i při takovém zatížení měl žalovaný na nezbytné další výdaje na živobytí a bydlení i novou splátku. Soud shledal nárok za oprávněný, jednotlivé úroky, smluvní pokuty a poplatky byly smluveny ještě v přiměřené výši, soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení dlužných částek, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do datum (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.