31 C 24/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 19 205,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se z titulu postoupené pohledávky domáhala zaplacení částky , částka, a zákonného úroku z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí částky , částka, , přičemž úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl právní předchůdkyní opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalovaná částka , částka, se skládá z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, . Právní předchůdkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal právní předchůdkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto číslo smlouvy. Právní předchůdkyně žalovanému vyplatila úvěr převodem z bankovního účtu právní předchůdkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, právě na žalobkyni. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne , datum, .

2. K výzvě soudu žaloba sdělila, že nemá jak doložit ověření úvěruschopnosti, že na pohledávku bylo uhrazeno , částka, a že jen mylně uvedla vyšší předmět řízení než , částka, s úroky z prodlení v zákonné výši. Soud dle obsahu podání rozhodl o částečné zastavení pravomocně na č.l. , Anonymizováno, .

3. Z jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, soud zde trval s poučením o neúspěchu na výzvě k doložení ověření úvěruschopnosti žalovaného, to naplněno nebylo. Žalovaný uvedl, že dluh řešil dalším dluhem v době uzavření smlouvy, že mu pomáhala hradit rodina, že zbývající jistinu zaplatí ze mzdy, požádal o delší lhůtu než , Anonymizováno, dny, mzdu dostává k , Anonymizováno, . či , Anonymizováno, . dni v měsíci.

4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti o skutkovém stavu věci:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným na dálku (dle popisu žaloby) smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ve které bylo sjednáno poskytnutí peněžních prostředků ve výši , částka, , a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit nejpozději do , datum, . Dále si smluvní strany dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas, byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení. Smluvní podmínky upravili zejména souhlas s návrhem smlouvy vygenerováním návrhu smlouvy a registrací na stránkách a provedením verifikační platby z účtu žalovaného.

6. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně bylo zjištěno, že tato zaslala na bankovní účet žalovaného č. účtu , č. účtu, částku ve výši , částka, . Z účtu žalovaného k potvrzení uzavření proběhla platba , částka, , která sloužila i k verifikaci smluvní protistrany dle výpisu o platbě , částka, v souladu se smluvními podmínkami.

7. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku ve výši , částka, .

8. Z upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, .

9. Z opakované výzvy k úhradě ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, .

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně postoupila právě na žalobkyni.

11. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, zaslaným mu doporučeně, přičemž tento dopis zahrnoval i předžalobní upomínku ze dne , datum, , v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky , částka, . Dle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán dne , datum, .

12. Mezi právní předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovením § 2390 o. z.

13. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).

15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus, rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, C , Anonymizováno, dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z 5.3.2020 C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. 11 Co 27/2023-118 ze dne 14.2.2023 tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023 lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z 11.1.2024, který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

17. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

18. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2021, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne 8. dubna 2020, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne 5. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne 20. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne 1. prosince 2020, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne 21.4.2016, Radlingerovi v. , právnická osoba, . o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

20. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

21. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

23. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

24. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

25. Soud má za prokázané postoupení pohledávky na žalobkyni a poskytnutí částky , částka, žalovanému právní předchůdkyní, kde původním titulem byla smlouva o zápůjčce uzavřená v režimu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil celkem částku ve výši , částka, . Protože však ničeho nebylo doloženo ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nelze mít smlouvu dle judikatury za platnou a je možné přiznat jen dosud nezaplacenou jistinu, zde , částka, , jako zákonem o spotřebitelském úvěru předpokládané bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovaný netvrdil vyšší úhradu. Soud tedy přiznal jistinu , částka, a ve zbytku žalobu zamítl.

26. Lhůtu pro plnění soud stanovil k žádosti žalovaného o něco delší tak, aby mohl bezpečně jednorázově plnit ze mzdy.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když právo na náhradu nákladů řízení by měl mít žalovaný, který měl převážný úspěch ve věci vůči žalobkyni. Ten však náklady nežádal.