31 C 250/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 60 056,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 056,04 Kč s úrokem ve výši 13,90 % ročně z částky 59 056,04 Kč od 25. 3. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 59 056,04 Kč od 4. 4. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 146,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 403 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 60 056,04 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným Rámcovou smlouvu č. , hodnota, . Na základě rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 25. 10. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 60 000 Kč. Jelikož žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání úvěru společnosti , právnická osoba, ., byl mu úvěr v požadované částce poskytnut. Vyplacen byl na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek v částce 1 070 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 13,90 % ročně, a to vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 11. 2023 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 20. 5. 2031. Splátky od 20. 11. 2023 do 20. 12. 2023 žalovaný řádně splatil. Na splátku dne 20. 1. 2024 žalovaný dne 20. 1. 2024 zaplatil pouze 78,08 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla na úhradu jistiny splátky. Ode dne 20. 1. 2024 žalovaný nesplácel splátky řádně a včas, jelikož na splátky ničeho neuhradil. S ohledem na toto závažné porušení smluvních povinností ze strany žalovaného přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním smlouvy o úvěru k ukončení smlouvy a k zesplatnění úvěru. O zesplatnění úvěru informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy ze dne 25. 3. 2024. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 59 056,04 Kč a nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem z úvěru ve výši 2 146,99 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední řádně zaplacené splátky, tj. ode dne 20. 12. 2023 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 24. 3. 2024. Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu jistiny úvěru ve výši 59 056,04 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 13,90 % ročně z částky 59 056,04 Kč od 25. 3. 2024 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 59 056,04 Kč od 4. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od 4. 4. 2024, jelikož dle vnitřních pravidel poskytuje žalobkyně žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 146,99 Kč za období od 20. 12. 2023 do 24. 3. 2024. Žalovaný se mimo jiné také ve smlouvě o úvěru zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. I tuto povinnost žalovaný porušil, jelikož se na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně po žalovaném tedy požaduje také úhradu částky 1 000 Kč.

2. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. V rámci posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně nespoléhala pouze na tvrzení žalovaného, ale informace poskytnuté žalovaným ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žalobkyně mimo jiné vycházela z potvrzení o výši příjmu ze dne 17. 4. 2023 a běžného účtu žalovaného stran jeho příjmů a výdajů. Žalovaný byl zaměstnána do dobu neurčitou u společnosti Zámečnictví s. r. o. a měl i vedlejší příjem, žil ve vlastním bydlení a domácnosti sdílel s další osobou se samostatným příjmem. Výše jeho mzdy činila před poskytnutím úvěru 25 052 Kč, vedlejší příjem 28 000 Kč a další příjem domácnosti 22 000 Kč, dle expertní statistické analýzy nezbytné životní výdaje činily 3 050 Kč, sdílení výdaje bydlení 6 205 Kč, další splátky 16 820 Kč. Žalobkyně posoudila informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného (žalobkyně používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který žalovaný žalobkyni udělil v Rámcové smlouvě). Žalobkyně také prověřila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně také přihlédla ke skutečnosti, že žalovaný splácel dříve poskytnuté úvěry. Dále žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti zjistila, že na běžných účtech žalovaného nebyly v době sjednávání úvěru evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo s jinou rizikovou činností a jiné transakce, ze kterých by žalobkyně mohla dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

3. Ve věci soud nařídil jednání, žalobkyně se z jednání řádně omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, vyjádření k věci nepodal.

4. Soud z předložených důkazů zjistil, že žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , podle níž byl založen běžný účet žalovaného č. , č. účtu, . Na základě této smlouvy uzavřela žalobkyně s žalovaným Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“) ze dne , datum, o poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč žalovanému. Z výpisu z účtu žalovaného, č. účtu: , č. účtu, vyplývá poskytnutí úvěru výši 60 000 Kč žalovanému 25.10.2023 na tento pčet. Žalovaný se ve smlouvě zavázel poskytnutý úvěr řádně a včas splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 070 Kč (splátka jistiny a úrok ve výši 13,90 % ročně) k 20. dni v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 11. 2023. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v plné výši dvě splátky, a to dne 20. 11. 2023 a dne 20. 12. 2023. Dne 20. 1. 2024 uhradil žalovaný na splátku pouze částku 78,08 Kč, která byla započtena na jistinu poskytnutého úvěru. Od tohoto data žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Dále soud z výzvy k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva ze dne 25. 3. 2024 zjistil, že žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu a vyzvala žalovaného k jeho úhradě nejpozději do dne 3. 4. 2024 (od následujícího dne požaduje žalobkyně také zákonný úrok z prodlení). Z přehledu plateb bylo dále zjištěno, že žalovaný na jistině úvěru dluží částku ve výši 59 056,04 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok v částce 2 146,99 Kč. Dále soud ze smlouvy o úvěru ve spojení s obchodními podmínkami, jež byly nedílnou součástí této smlouvy, zjistil, že se žalovaný mimo jiné zavázal udržovat na běžném účtu dostatek finančních prostředků pro krytí předpokládaných plateb, a pro případ, že se dostane do minusu, se zavázal zaplatit příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyni vyzván. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, ze dne 23. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný tuto svou povinnost porušil, jelikož se dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 000 Kč. K ověření úvěruschopnosti bylo doloženo ověření mzdy žalovaného u zaměstnavatele , Anonymizováno, s. r. o., kdy žalovaný pracoval na plný úvazek na dobu neurčitou a za 01-033/2023 měl čistý příjem 24 000 Kč, z výpisu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, vyplynulo splátkové zatížení 16 820 Kč měsíčně s tím, že více než polovinu částky připadala na úvěry stavebního spoření, kde žalovaný vystupoval jako spoludlužník, další příjmy a výdaje žalovaného byly ověřovány výpisem běžného účtu žalovaného, i když nebyly ověřovány příjmy domácnosti, lze vycházet z toho, že nezbytné výdaje na živobytí a bydlení žalovaný sdílel, lze mít tedy za nezbytné výdaje v kombinaci s jejich statistickou analýzou 6 000 Kč měsíčně připadající na žalovaného. Insolvenčním rejstříkem žalovaný neprochází.

5. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022).

8. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu Zlín sp. zn. 38 C 296/2017, NS ČR 33 Cdo 3178/2018): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu Pardubice sp. zn. 18 C 69/2020 ze dne 9.6.2020 a Okresního soudu Zlín sp. zn. OS Zlín 38 C 25/2020 ze dne 25.2.2020, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek SDEU z 5.3.2020 C-679/18. Krajský soud v Ústí nad Labem vyjádřil ve svém rozsudku č.j. 11 Co 27/2023-118 ze dne 14. 2. 2023 toto stanovisko /tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z. s. ú.“9. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

10. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnosti obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp. zn. , spisová značka, v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp. zn. , spisová značka, , podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

12. Neuhrazení debetní zůstatek z účtů k vrácení vyplývá smlouvy stran o běžném účtu a závazky z ní odpovídají ust. § 2662 obč. zák.

13. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. V daném případě mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o úvěru dle povahy stran v režimu spotřebitelského úvěru, smluvní ujednání netrpěla nerovnováhou mezi právy a povinnostmi účastníků, byly sjednány i úroky v přiměřené výši, vedle toho vznikl nárok na zákonné úroky z prodlení. Ověření úvěruschopnosti má soud ještě za slučitelné s požadavky zákona i judikatury, když zjištěno bylo sdílení bydlení, příjem byl ověřen u zaměstnavatele a také s příjmem vedlejším přímo z běžného účtu vedeného u poskytovatele úvěru, žalovaný po určitou dobu byl schopen splácet, v domácnosti sdílel nezbytné výdaje s osobou s dalším srovnatelným příjmem, v úvěru stavebního spoření jako dalším závazku vystupoval žalovaný jako spoludlužník, sdílel tyto náklady, tedy i přes zatížení jinými splátkami, které žalobkyně řádně ověřila, bylo možné předpokládat, že žalovaný bude schopen splácet. Soud vyhověl žalobě, žalobní nárok měl za prokázaný a po právu.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 403 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 403 Kč, když jiné žalobkyně nepožadovala.