31 C 250/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky Anonymizováno Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12% ročně jdoucí od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá pro jistinu , částka, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žaloba se domáhala žalobou podanou dne , datum, a doplněním ze dne , datum, zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení 12% ročně jdoucím od , datum, do zaplacení a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši , částka, na základě dne , datum, mezi stranami uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši , částka, s úroky 15% ročně na které uhradil žalovaný dvě splátky po , částka, dne , datum, a , datum, , přičemž pro další prodlení došlo ke dvěma marným upomínám s poplatky upomínky po , částka, a následně k zesplatnění , datum, . Marně v předžalobní výzvě žádala žalobkyně zaplacení do , datum, , pro prodlení nárokovala i úroky z prodlení z nezaplacené jistiny , částka, .

2. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalovaná s poučením dle § 101 odst. 4 o.s.ř., žalobkyně v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy úvěrové ze dne , datum, vyplývá, že žalovaná vystupovala jako spotřebitel, nebrala si úvěr k podnikání a žalobkyně jako profesionál v poskytování tohoto typu úvěru, že byla uzavřena elektronicky na podkladě verifikační platby s ověřením totožnosti žalované, kdy odpovídá účet pro poskytnutí úvěru účtu verifikačnímu, na něž došlo na vyplacení úvěru , částka, dle výpisu účtu žalobkyně. Ze smlouvy a její přílohy vyplývají i zjišťované poměry žalované (příjem ze zaměstnání , částka, za poslední 3 měsíce, , částka, na nákladech bydlení, bez splátek jiných závazků, ty byly zjištěny jako doplacené), a jejich ověření, to potvrdila sama žalovaná jako ověření z jejího účtu k příjmům a výdajům, k jiným závazků i z databáze SOLUS a CRIF, soud tak má zkoumání úvěruschopnosti za řádné, důkaz opaku navrhnut ani podán nebyl. Za 12 měsíců se mělo vrátit při sazbě 15% měsíčně , částka, na úrocích vedle jistiny , částka, , náklady upomínky byly sjednány částkou , částka, za upomínku. Byly doloženy mailové upomínky v souladu se smlouvu z , datum, a , datum, . Zesplatnění pro porušení smlouvy proběhlo na základě výzvy z , datum, dle bodu 5.5 smlouvy. Před zesplatněním si strany dohodly plnění nejprve na úroky. V porovnání s obvyklou sazbou bank v době uzavření úvěru dle ČNB ARAD 9,02% ročně nelze mít úroky 15% měsíčně ( 180% ročně) za přiměřené.

5. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též zsú). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předpokladem uzavření je písemná forma (§ 104 zsú). Ta je dle § 562 odst. 1 o.z. zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

7. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).

8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. To je souladu s eurokonformním výkladem naposledy potvrzeným v odpovědi na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, v ESD C – 755/22 z , datum, . Rozhodnutí ESD plně odkázalo na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojilo s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování povinnosti věřiteli.

10. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

11. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. V případě spotřebitelského úvěru je úprava výše obsažena v ust. § 110 odst. 1 zsú, je jí repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. Aplikaci vymezil NS ČR v judikátu 33 Cdo 60/2021. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

14. Podle § 122 odst. 1 písm.a) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o.z., ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

16. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm.b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Dle ust. § 1932 odst. 2 o.z. je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení.

18. Soud nemá úvěrovou smlouvu za platně sjednanou v její části týkající se úroků 15% měsíčně jedná se o nepřiměřenou výši dle judikatury pro rozpor s dobrými mravy při srovnání s trojnásobkem úrokových sazeb bank. Tuto část smlouvy má ještě za oddělitelnou, neboť se měl zvlášť plnit úrok, nestávala se z něj jistina, byť soud připouští, že to byl právě věřitel, kdo výši úroku prosadil v jím připravené smluvní dokumentaci (smlouvy se u různých žalovaných u stejného věřitele opakují), a to ve výši poškozujícího klienta. Zájmy žalované však lze ještě ošetřit neplatností částečnou. Výši poplatků upomínek měl soud za přiměřené a účelné, upomínky i jejich načasování dávaly skutečně možnost reagovat na prodlení a předejít zesplatnění. Ověření úvěruschopnosti měl soud za řádné, byly zkoumány i ověřované poměry, to žalovaná ve smlouvě potvrdila. Při pravidelném příjmu 20,5 tis. Kč měsíčně a náklady bydlení a živobytí cca , částka, měsíčně při neexistenci jiných závazků lze mít za to, že splátky , částka, si mohla žalovaná dovolit a současně šetřit během 12 měsíců na doplacení jistiny, tedy i z toho hlediska má soud ověření ještě za řádné, byť nastavení splácení jen na úroky s doplatkem celé jistiny na konci doby splácení může napínat schopnosti spotřebitele splácet.

19. Pro částečnou neplatnost smlouvy měla žalobkyně nárok jen na úroky ve výši repo sazby ke dni uzavření smlouvy, ta činila 4,75% ročně, to by odpovídalo za dobu od , datum, do zesplatnění , datum, částce , částka, , plněno bylo , částka, . V souladu s dohodou stran bylo třeba částečné plnění zohlednit nejprve na úroky, po zesplatnění však kogentní úprava § 1932 odst. 2 o.z. velí zohlednit na náklady již vzniklé, pak na jistinu. Tedy k zohlednění je zde z , částka, na žalovaný nárok , částka, , na , částka, nákladů upomínání a na jistinu , částka, , odtud nárok přiznaný i zamítnutý.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Žalovaný nárok ke dni vyhlášení činil , částka, , přiznáno bylo , částka, ke dni vyhlášení, což představuje úspěch ze 74%. K náhradě jsou zde náklady v rozdílu úspěchu a neúspěchu, tedy z 48%. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Za účelný úkon neměl soud doplnění žaloby, když tvrzení o přesném plnění mělo být obsahem žaloby. Z nákladů , částka, bylo přiznáno , částka, .