31 C 261/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky Anonymizováno Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žaloba se domáhala zaplacení částky , částka, (zaplacení jistiny , částka, , dlužných poplatků , částka, , kapitalizovaných úroků , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení , částka, , smluvní pokuty , částka, a běžícím příslušenstvím (úroky a úroky z prodlení). Nárok měl vyplývat ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, , kterou se zavázala splácet v 52 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka měla být uhrazena do , datum, . Celková částka k úhradě zahrnovala jistinu, kapitalizované úroky ve výši , částka, , poplatek za zpracování zápůjčky , částka, a poplatek za službu komfortního splácení , částka, , tedy celkem , částka, . Žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, poslední splátku uhradila , datum, . Ke dni , datum, činila dlužná jistina , částka, a dlužné poplatky , částka, . Pohledávka byla následně postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Uhrazeno na pohledávku bylo , částka, . Smlouva byla uzavřena na základě posouzení úvěruschopnosti žalované, která poskytla úplné a pravdivé údaje, a právní předchůdce žalobce jednal s odbornou péčí. Žalobce zdůrazňuje, že neprokázání splnění povinnosti dle § 84–89 zákona č. 257/2016 Sb. nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Dále uvádí, že žalovaná svým podpisem potvrdila správnost údajů a byla poučena o důsledcích prodlení. Žalobce se dovolává zásady poctivosti jednání a presumpce dobré víry, odkazuje na judikaturu a argumentuje, že u nižších půjček nelze požadovat rozsáhlé prověřování nad rámec zákonných požadavků.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud nařídil k věci jednání, žalovaná se nedostavila a soud projednal věc v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Postoupení pohledávky na žalobkyni s účinky vůči žalované bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávky z , datum, se Seznamem dlužníků a oznámením postoupení původním věřitelem žalované. Ke vzniku závazkového vztahu byla doložena smlouva o zápůjčce z , datum, uzavřené s žalovanou jako spotřebitelkou a původním věřitelem , právnická osoba, Z ní plyne předání hotovostní jistiny , částka, , tvrzené poplatky a úrok 86% ročně, smluvní pokuta. Dle zákaznické karty z téhož dne byla žalovaná svobodná, doložila své tvrzené příjmy na rodičovské dovolené výměrem a složenkou. K doložení ověření jiných výdajů a závazků žalobou nedošlo, dle soudu to nevyplývá ze zákaznické karty, je zde specifikováno pouze ověření příjmů, výdaje pouze jako odhadované, jiné závazky jen prohlášeny. Jiné výdaje uvedla žalovanou s příjmem , částka, ve výši , částka, , měla přitom vyživovací povinnost, žila s rodiči ve , Anonymizováno, , musely zde být i náklady bydlení, byť sdílené. Dle tabulky umoření žalovaná zaplatila , částka, , splácet dle smlouvy měla , částka, týdně. Soud neprováděl rozhodnutí odvolacího soud v jiné věci, dle soudu nedopadá na tuto věc. Soud má za to, že příjmy dle zákaznické karty žalovaná doložila a potvrdila to v zákaznické kartě k zde uvedeným dokumentům, neseznal však, že by došlo na prohlášení výdajů zejm. na bydlení, k jejich ověření a k ověření jiných závazků. To žaloba nedoložila a ze zákaznické karty to neplyne.

5. Postoupení pohledávky a účinky vůči žalované pro oznámení má oporu v ust. § 1879 a § 1882 z.č. 89/2012 Sb., o.z.

6. Mezi právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovením § 2390 o.z. Žalovaný měl zápůjčku hradit ve splátkách společně se sjednanou úplatou. Ve smlouvě o peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky dle § 2392 odst. 1 o.z., přičemž úrok může být vyjádřen jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným způsobem (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 21 Cdo 869/2012). Ve smlouvě byl založen ujednáním stran dle § 1746, § 1 odst. 2 o.z. vedle zaplacení úroku i závazek dlužníka k zaplacení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky.

7. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též zsú). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předpokladem uzavření je písemná forma (§ 104 zsú). Ta je dle § 562 odst. 1 o.z. zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

8. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).

9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. To je souladu s eurokonformním výkladem naposledy potvrzeným v odpovědi na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, v ESD C – 755/22 z , datum, . Rozhodnutí ESD plně odkázalo na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojilo s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování povinnosti věřiteli.

11. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne , datum, se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

12. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne , datum, , Radlingerovi v. , právnická osoba, . o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

14. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. V případě spotřebitelského úvěru je úprava výše obsažena v ust. § 110 odst. 1 zsú, je jí repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. Aplikaci vymezil NS ČR v judikátu 33 Cdo 60/2021. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

17. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než , částka, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše , částka, . Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, (§ 122 odst. 3 cit. zákona).

18. Podle § 122 odst. 1 písm.a) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

19. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o.z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

20. Soud nemá za prokázané řádné ověření úvěruschopnosti, ze zákaznické karty plyne jen ověření příjmů, to je zachyceno, to mohla žalovaná potvrdit, to se však netýká výdajů jako jsou náklady bydlení a jiných závazků, k tomu k výzvě soudu s poučením o neúspěchu nebylo ničeho doloženo, soud na výzvě trval i při jednání, požadavek vyplývá z ustálené judikatury. Soud má úředně zkoumat ověření úvěruschopnosti a při neprokázání je smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné. K ověření poměrů má soud za primární ověření nejen příjmů, ale i základních výdajů a jiných závazků. Pro neplatnost závazku, bylo možné přiznat jen dosud nezaplacenou jistinu, ta z , částka, pro plnění , částka, činí částku dle výroku I. Ve zbytku soud musel žalobu zamítnout. Protože žalovaná nenavrhla nic k době zaplacení, soud rozhodl o lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Plnění jistiny v hotovosti potvrdila žalovaná přímo ve smlouvě, z toho lze vycházet, nic netvrdila, neprokázala ani nevyšlo najevo k vyššímu plnění než , částka, . Kdyby soud neshledal neplatnost již pro nedostatek v ověření úvěruschopnosti zkoumal by i nepřiměřenou výši úroku poškozující svou výši žalovanou jako klientku. Výše úroku několika násobně překračuje obvyklé sazby bank. Výši prosadila ve formulářové smlouvě silnější strana. Soud by se zabýval tím, zda by bylo možné oddělit neplatný úrok od zbytku smlouvy co do platnosti. Ovšem sjednání by měl hodnotit komplexně. Při jednání soud upozornil, že jsou mu z praxe známy typově stejné smlouvy s různými spotřebiteli, že nemá za zřejmou žalobou při jednání tvrzenou rizikovost klientky. Bylo by to v rozporu s tvrzením žaloby, že žalované nebyla zatížena jinými závazky a měla dostatečné příjmy z rodičovského příspěvku a poskytnutí v hotovosti a takové splácení bylo ošetřeno poplatkem. Nehotovostní splácení ostatně nemohla žalovaná ani zvolit, když neměla účet (ve smlouvě byla toto podmínka pro bezhotovostní splácení). I pro tyto okolnosti by soud dospíval spíše k neoddělitelnosti a neplatnosti celé smlouvy i pro nepřiměřenou výši dalšího sjednaného plnění v poměru k jistině a době plnění.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.: Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný, avšak pasivní žalované náklady nevznikly.