31 C 268/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka a kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, úroku 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení na základě tvrzení, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně“) a žalovanou došlo dne datum k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále též Smlouva) po ověření úvěruschopnosti žalované. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalované peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni částku ve výši částka, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši částka, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši částka a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka (dále též poplatky). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Ke dni datum činila dlužná jistina částku částka a dlužný poplatek částku částka. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši částka dále úrokem ve výši 14,75 % ročně, a to od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalované řádně splácet dlužnou částku byla v souladu se Smlouvou žalovaná povinna platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž se dostala do prodlení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek neuhradila ničeho. Pohledávka byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobkyní uplatněná částka částka zahrnuje dlužnou jistinu úvěru částka, dlužné poplatky částka a dlužnou smluvní pokutu ve výši částka.

2. Podáním ze dne datum doplnila žalobkyně podanou žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci: právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, které ověřila doklady vyžádanými od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“, konkrétně z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že má pravidelný měsíční příjem z mateřské/rodičovské dovolené, její měsíční příjem činí částka, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně k schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Rovněž žalobkyně uvedla, že výše nesplaceného sjednaného poplatku činí částka, nicméně po žalované na poplatku požaduje pouze částku částka.

3. Podáním ze dne datum žalobkyně soudu sdělila, že k prokázání ověření úvěruschopnosti žalované nemá k dispozici žádné další dokumenty.

4. Žalovaná nic netvrdila, k věci se nevyjádřila.

5. K nařízení jednání se účastníci nedostavili, soud projednal věc i bez jejich přítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Soud trval na výzvě s poučením o neúspěchu stran nedostatečnosti doložení ověření úvěruschopnosti žalované, když ze zákaznické karty plyne pouze ověření rodičovského příspěvku, nikoli odhadovaných výdajů, zejm. na bydlení a jiné závazky a insolvenční rejstřík vypovídá jen o předlužení. Jedná se o výzvu k břemenu důkaznímu žalobkyně, relevantně byla podána před jednáním a při přítomnosti i rámci jednání, současně to není důvod k jeho odročení, účast byla na vůli žalobkyně.

6. Z provedených důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti o skutkovém stavu věci.

7. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že došlo k jejímu uzavření mezi osobou podnikající v oboru spotřebitelských úvěrů právnická osoba, IČ: IČO a žalovanou označenou jako fyzická osoba nepodnikající, přenechána byla zápůjčka ve výši částka, obdržení částky v hotovosti při podpisu smlouvy potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit rovněž částku částka představující úrok ve výši částka, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši částka a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka. Dále se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni pojistné ve výši částka za Doplňkové pojištění. Celkovou dlužnou částku ve výši částka se žalovaná zavázala splatit v 52 týdenních splátkách po částka splatných vždy ke konci splátkového období počínaje 5. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, přičemž výše poslední 52. týdenní splátky činila částka. Úrok ve výši 86 % ročně náleží dle smlouvy za celou dobu jejího trvání. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, smlouva na ně odkazovala.

8. Ze Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná přistoupila ke Skupinové pojistné smlouvě ze dne datum.

9. Ze zákaznické karty ze dne datum vyplývá, že úvěr byl žalované poskytnut na běžné výdaje domácnosti, že žalovaná je svobodná, s vyživovací povinností k jedné osobě, žijící v nájmu, na mateřské či rodičovské dovolené, s výší čistých měsíčních příjmů částka (ověřeno z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky), ostatními příjmy žalované částka, dalšími čistými měsíčními příjmy domácnosti částka, s odhadovanými měsíčními výdaji částka, přičemž požadovala zapůjčit částka a dala souhlas s ověřením databází (registrů) dlužníků, podpisem potvrdila správnost sdělených údajů a předložení výměru příspěvku.

10. Z tabulky umoření ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek vyplývá postoupení pohledávky za žalovanou právě na žalobkyni. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum.

12. Doložena byla i předžalobní upomínka s právním rozborem ze dne datum s podacím lístkem.

13. Soud má za prokázané, že došlo k sjednání a převzetí zápůjčky částka s úrokem 86% ročně a poplatky k vysplácení žalovanou po částka týdně do roka, avšak nedošlo na úplné ověření úvěruschopnosti. Žalobkyně ověřovala dle zákaznické karty příjmovou stránku, ale insolvenční rejstřík nemohl ničeho potvrdit stran prohlášení o jiných závazcích či odhadovaných výdajů.

14. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovení § 2390 o.z. Žalovaný měl zápůjčku hradit ve splátkách společně se sjednanou úplatou. Ve smlouvě o peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky dle § 2392 odst. 1 o.z., přičemž úrok může být vyjádřen jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným způsobem (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. 21 Cdo 869/2012). Ve smlouvě byl založen ujednáním stran dle § 1746, § 1 odst. 2 o.z. vedle zaplacení úroku i závazek dlužníka k zaplacení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od datum).

16. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne datum zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne datum (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno FO, rozsudek Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka ze dne datum a Okresního soudu adresa sp. zn. OS adresa Anonymizováno ze dne datum, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z datum C-679/18. Krajský soud v adresa vyjádřil ve svém rozsudku č.j. spisová značka ze dne datum tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. To je v souladu s eurokonformním výkladem naposledy potvrzeným v odpovědi na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne datum v ESD C – 755/22 z datum. Rozhodnutí ESD plně odkázalo na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojilo s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování povinnosti věřiteli.

18. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne datum se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

19. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne datum se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne datum, Radlingerovi v. právnická osoba. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

21. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

22. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než částka a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše částka. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka (§ 122 odst. 3 cit. zákona).

24. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

25. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

26. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr v úplnosti, ověřeny byly příjmy, nikoliv další základní výdaje na bydlení a jiné závazky. Odhadované výdaje částka přitom neodpovídají životními minimu žalované a vyživovanému dítěti ani normativním nákladům bydlení. Insolvenční rejstřík vypovídá o předlužení, nikoliv o ověření jiných závazků. Lze tak důvodně pochybovat o úvěruschopnosti, následkem je absolutní neplatnost smlouvy.

27. Ze smlouvy o postoupení a z oznámení bylo prokázáno postoupení pohledávky i oznámení žalované o postoupení, jak předpokládá § 1879 a § 1882 občanského zákoníku. Postoupením nabyla žalobkyně jako postupník pohledávku i její příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o. z.

28. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), splatným se stává tento dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu (§ 87 odst. 2 z. s. ú.), který určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), ale je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a přiznat žalobkyni právo na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). protože zde není dohody ani jiného návrhu byla uložena lhůta základní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

29. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalované vyplatila částku částka, přičemž v řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila; zbývá tak zaplatit částka. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že svůj dluh vůči žalobkyni splnila, že jí povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku částka žalobkyni zaplatit. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť další nároky žalobkyně vycházejí z neplatné smlouvy; rovněž zamítl i nárok žalobkyně na úrok z prodlení, neboť žalovaná v prodlení s plněním není (k tomu viz výše). Kdyby soud nedospěl k neplatnosti smlouvy pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, zabýval by se i výši sjednaného úroky 86% ročně a ostatními ujednanými plnění. Úrok totiž mnohonásobně překračuje přiměřený úrok dle judikatury, byl prosazen ve formulářové smlouvě předchůdcem žalobkyně vůči slabšímu spotřebiteli, prosadila jej silnější smluvní strana v zájmu takového uzavření a to dle praxe soudu s různými klienty opakovaně, i z tohoto hlediska by soud mohl dospět k neplatnosti.

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když právo na náhradu nákladů řízení by měla mít žalovaná, která měla převážný úspěch ve věci vůči žalobkyni. Té však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.