31 C 274/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 12 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 12 510 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 510 Kč s příslušenstvím, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 12 510 Kč od datum do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené se žalovaným dne datum. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 180 Kč v týdenních splátkách po 303 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 5 670 Kč se podle čl. 4 smluvních podmínek započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením Úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek Úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu Úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí Úvěru dílem ve výši 16,53 % – odst.

4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila prostřednictvím kontroly v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou RČ dálkovým systémem společnosti právnická osoba, náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrola platební historie klienta žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (příjmení) v kartě klienta.

2. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v podané žalobě. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, byl poučen o předpokládaném souhlasu s postupem dle § 115a o.s.ř., pokud se nevyjádří. Žalovanému byla výzva doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. K věci samé se žalovaný navyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 1 980 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč, první splátka byla splatná dne datum a každá další splátka byla splatná 7. dní po splatnosti předchozí splátky. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem 18 180 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaného žalovaným vyplývá, že žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace. Strany se dohodly na hotovostní předání úvěru při podpisu smlouvy, převzetí žalovaný potvrdil.

4. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije se spolubydlícím, má základní vzdělání, nevlastní vůz ani nemovitost, nebyl soudně ani trestně stíhán, již měl úvěr u žalobkyně (neuváděn jako aktuální), je zaměstnán na plný úvazek u společnosti právnická osoba, obec s místem výkonu práce příjmení jméno, obec jako operátor výroby s čistým měsíčním příjmem částka, a to na dobu určitou do datum. Příjem žalovaného žalobkyně ověřila pracovní smlouvou a výplatní páskou z května a června 2021. Výdaje na bydlení se spolubydlícím představovaly 4 872 Kč, dále bylo zohledněno životní minimum 4 360 Kč. Celkové výdaje žalovaného tak činily 9 233 Kč, disponibilní zůstatek (příjmy minus výdaje) pak byl 4 548 Kč.

5. Z přehledu splácení vyplývá, že žalovaný splácel úvěr nepravidelně, celkem uhradil 5 670 Kč.

6. Dle předžalobní výzvy ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě částky 11 298 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy. Z podacího archu vyplývá, že výzva byla odeslána dne datum.

7. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Dle § 87 odst. 1 věta citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od datum).

10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne datum zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno příjmení, rozsudek Okresního soudu obec sp.zn. spisová značka): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o.z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu obec sp.zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí a Okresního soudu obec sp.zn. OS obec spisová značka ze dne datum rozhodnutí, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení.

12. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

13. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank. Dle současného judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 ve spojení s rozhodnutím sp.zn. 29 Cdo 4498/2007 se jedná o neplatnou (oddělitelnou) část smlouvy a úroky náleží ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy).

14. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o.z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm.b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Soud má za prokázané platné uzavření smlouvy o úvěru v režimu spotřebitelského úvěru dle povahy stran, přičemž při sjednávání byly zjišťovány i poměry žalovaného, své příjmy doložil pracovní smlouvou a výplatní páskou, doložení osvědčil podpisem (soud má ještě za vyhovující judikatuře), měl jeden skončený úvěr u žalobce, bylo počítáno s výdaji životného minima a i v případě normativních nákladů na bydlení 6 965 Kč (v roce 2021 pro bydlení v obec) by z platu částka zbývalo dostatek na splátky 303 Kč týdně, nadto zde žalovaný uváděl sdílené náklady bydlení se spolubydlícím. Faktickou výši úroku 1 980 Kč na dobu splácení 60 týdnu (cca 15 měsíců) nemá soud za nepřiměřenou, když tvoří 19,8% úvěru. Poplatky byly sjednány dostatečně určitě, i jejich výše je ještě přiměřená dobrým mravům. Soud proto přiznal žalované nároky žalobkyni, měl je za důvodné a prokázané, nic jiného žalovaný v řízení neuvedl ani neprokázal. Pro prodlení vznikl i nárok na zákonné úroky z prodlení.

17. Na náhradě nákladů řízení žádala žalobkyně pouze zaplacení soudní poplatek 800 Kč, dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. jej pro plný úspěch ve věci soud přiznal k náhradě (výrok II.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.