31 C 277/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši částka, a to ve lhůtě 3 dní od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne datum zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky dne datum. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výši částka s možností opakovaného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne datum a konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. č. účtu prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne datum v částce částka, dne datum v částce částka, dne datum v částce částka, dne datum v částce částka a dne datum v částce částka. Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, kdy žalovaná si dále zvolila následující služby: služba „presto“ za poplatek částka. Žalovaná se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne datum, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne datum. Žalované byla dne datum zaslána předžalobní upomínka. Žalovaná částka ve výši částka se skládá z jistiny úvěru ve výši částka, poplatku za vyplacení tranší úvěru částka, smluvního úroku ve výši částka a poplatku za službu „Presto“ ve výši částka. Žalovaná na úvěr splatila pouze částku ve výši částka.

2. Úvěruschopnost byla dle žaloby ověřena na základě prohlášení žalované o jejích poměrech a v Centrální evidenci exekucí (dále jen „CEE“), insolvenčním rejstříku (dále jen „ISIR“), výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpisu katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interního registru historie klienta a podle interní metodiky schválené Českou národní bankou. BRKI, NRKI, ISIR a CEE byly ke dni datum negativní. Žalobkyně ověřila platnost dokladu totožnosti v databázi MV ČR. Případně žalobkyně vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila částka, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované.

3. Žalovaná namítla neplatnost závazku pro nepřiměřenost úvěru i absenci řádného ověření úvěruschopnosti s tím, že dne datum plnila na úvěr částka dle výzvy věřitele, nikoliv jen částku částka, žádala proto zamítnutí žaloby.

4. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 o.s.ř. i při jednání trval zejména na doložení ověření úvěruschopnosti po příjmové či výdajové stránce, již předtím avizovala žalobkyně, že další důkazy nemá k dispozici.

5. Z provedených důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti o skutkovém stavu věci.

6. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku až do výše částka s tím, že úvěr bude poskytován bezhotovostně na bankovní účet č. č. účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly mj. Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník, ve smlouvě bylo obsaženo prohlášení žalované o seznámení se s nimi a souhlasu s nimi. Žalobkyně poskytla úvěr v rámci svého podnikání, žalovaná zde nevystupovala jako podnikatel, úvěr neměl sloužit k podnikání, jednalo se o bezúčelový úvěr. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 1,99% denně (339% ročně) a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, s tím, že první splátka byla splatná dne datum. Dále byla sjednána povinnost žalované nahradit účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalované ve výši dle Sazebníku. Smlouva samotná byla uzavřena dálkově, totožnost žalované byla ověřena skrze licenci AISP, kdy majitelem účtu č. č. účtu byla žalovaná. K identifikaci žalované v době elektronického uzavření smlouvy na dálku za účelem vyplnění smlouvy byly užity údaje z občanského průkazu dle doložení jeho kopie a souhlas se zpracováním osobních údajů.

7. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že žalobkyně vyplatila úvěr bezhotovostně žalované na účet č. č. účtu dne datum v částce částka, dne datum v částce částka, dne datum v částce částka, dne datum v částce částka a dne datum v částce částka, celkem částka.

8. Z listiny obsahující principy posuzování úvěruschopnosti plyne popis obecného zkoumání úvěruschopnosti žalobkyní, soud požadoval doložení ověření v konkrétní věci.

9. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že ve společné domácnosti žijí Anonymizováno osoby, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí částka, na bydlení částka, nezbytné výdaje částka, zbylé výdaje částka, příjmy částka, výše měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem částka. Žalobkyně přiřadila žalované regionální koeficient 1, zohlednila nepracující členy domácnosti, přiřadila rezervu pro výdaje částka, vypočítala minimální výdaje částka a na základě toho dospěla k disponibilnímu příjmu částka při doporučeném počtu prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo jako úspěšné.

10. Z dokumentu označeného jako „Identifikované příjmy“ nevyplývá, jaké měla žalovaná pravidelné příjmy za období od Anonymizováno do Anonymizováno a jaký byl jejich zdroj. Jednalo se o různé většinou obratem spotřebovala vklady. Nic nebylo doložení k ověření základní ch výdajů jako jsou náklady bydlen a nic k zjištění výše jiných dřívějších obdobných závazků. ISIR by svědčil jen o nepředlužení, CEE o jiných splatných závazcích a nebylo doloženo k výzvě soudu, stejně nebyly doloženy výstupy NRKI, BRKI k ověření výše jiných splátek.

11. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyrozuměla žalovanou o zesplatnění úvěru, dle smlouvy po 90. dni od prodlení se splátkou.

12. Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši částka a k náhradě nákladů právního zastoupení.

13. K výši čerpání byl doložen přehled tranší s tím, že poukázání celkové částky částka na účet žalobkyně potvrdila i Anonymizováno Žalovaná doložila potvrzení banky o provedení platby z jejího účtu č. č. účtu na účet žalobkyně č. č. účtu dle úvěrové smlouvy s VS var. symbol dle čísla smlouvy.

14. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od datum).

17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne datum zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne datum (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno FO, rozsudek Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka ze dne datum a Okresního soudu adresa sp. zn. OS adresa Anonymizováno ze dne datum, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z datum C-679/18. Krajský soud v adresa vyjádřil ve svém rozsudku č.j. spisová značka ze dne datum tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. To je v souladu s eurokonformním výkladem naposledy potvrzeným v odpovědi na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne datum v ESD C – 755/22 z datum. Rozhodnutí ESD plně odkázalo na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojilo s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování povinnosti věřiteli.

19. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne datum se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

20. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne datum se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

21. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne datum se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne datum, Radlingerovi v. právnická osoba. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

23. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Soud má za prokázané uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. dle povahy stran v režimu spotřebitelského úvěru, že by se úvěr týkal podnikání žalované, to ze smlouvy neplyne, úvěr byl bezúčelový, kdy na základě smlouvy o úvěru byla žalované přenechána celkem částka ve výši částka. Soud však nemá za prokázané ověření úvěruschopnosti žalované v době uzavření smlouvy bez důvodných pochybností. Soudu byl pouze doložen žalobkyní sestavený dokument „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a dokument označený jako „Identifikované příjmy“ za období od Anonymizováno do Anonymizováno. Z výpisu o příjmech však nevyplývající žádné pravidelné příjmy či výdaje, nic nebylo doložené ani k výši základních nákladů bydlení a dřívějších obdobných závazků. Nelze tak mít za prokázané řádné ověření úvěruschopnosti a smlouva tak nelze shledat za platnou v souladu s požadavky citované judikatury. Přiznat by bylo možné pouze nezaplacenou jistinu, ovšem žalovaná prokázala že plnila částku Anonymizováno tis. Kč již nad čerpaný úvěr částka, soudu proto žalobu zcela zamítl. Kdyby neshledal neplatnost již pro nedoložení řádného ověření úvěruschopnosti zabýval by se i neplatností pro sjednání nepřiměřeného plnění v podobě úroku, právě na jeho sjednání v rámci připravené smlouvy na úkor žalované jako klientky měla žalobkyně zájem, úrok dle soudu měl dopady do celé smlouvy, jejího splácení.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. když v tomto případě to byla žalovaná, kdo měl ve věci zcela úspěch. Žalovaná požádala o náhradu nákladů za tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání k věci samé a účast na jednání při odměně po částka ze základu částka (součet žalobou tvrzení jistiny a poplatků) a paušální náhradě částka za úkony dle § 6,7 a § 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu. Přičteno je DPH 21%, jehož je právní zástupce žalované plátcem. Celkové náklady činí částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.