31 C 284/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na jistině částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od datum do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dní od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou došlo dne datum k uzavření Smlouvy o půjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. Úvěruschopnost byla ověřena za pomoci Zákaznické karty a pomocí dokladů předložených žalovanou, správnost údajů a schopnost splácet a seznámení se s předsmluvními informacemi potvrdila žalovaná i podpisem smlouvy. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Neprokázání ověření dle žalobkyně nezpůsobuje neplatnost smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i poplatek ve výši částka, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši částka, s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně sjednanou v čl. 3 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši částka a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši částka (dále jen „poplatek“). Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne datum. Ke dni datum provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku částka a dlužný poplatek částku částka. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši částka dále úrokem ve výši 21 % ročně sjednaným v čl. 3 smluvních podmínek, a to od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu zbývající dlužné částky, do zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku částka. Pohledávka byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku částka. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši částka sestávající se z dlužné jistiny ve výši částka a dlužné částky poplatku ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka (úrok ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka (zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do datum) a úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení 2. Podle smlouvy o půjčce ze dne datum došlo k jejímu uzavření mezi osobou podnikající v oboru spotřebitelských úvěrů právnická osoba, IČ: IČO a žalovanou označenou jako fyzická osoba nepodnikající, přenechána byla zápůjčka ve výši částka, obdržení částky v hotovosti při podpisu smlouvy potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit rovněž částku částka představující úroky ve výši částka, poplatek za administrativní činnost ve výši částka, poplatek za hotovostní inkaso splátek částka, a to vše v 60 týdenních splátkách po částka. Úrok ve výši 21 % ročně náleží dle smlouvy za celou dobu jejího trvání (čl. 3. smluvních podmínek). Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, smlouva na ně odkazovala. V zákaznické kartě ze dne datum byl zaznamenán platný občanský průkaz žalované, žijící v bytě ve spoluvlastnictví, zaměstnaní na plný úvazek s výší čistého příjmu částka měsíčně, pracovní zařazení – Anonymizováno ve společnosti právnická osoba., s měsíčními výdaji za inkaso částka, výdaji za telefon částka, výdaji za splátky půjček částka a výživné dohromady částka, výdaje na domácnost částka s tím, že mzda byla dle zaškrtnutí ve formuláři ověřena pracovní smlouvu a výplatní páskou, náklady bydlení ze SIPO. Před jednání i při jednání soud žádal žalobkyni, aby doložila ověření jiných závazků žalované, neboť i úprava z.č. 145/2010 S. a především judikatura ověření úvěruschopnosti spotřebitele spojovala s absolutní neplatností smlouvy. K doložení s poučením o hrozbě neúspěchu žaloby nedošlo.

3. Dle smlouvy o postoupení ze dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum zaslaným doporučeně s požadavkem na zaplacení pohledávky, doložena byla i předžalobní upomínka s právním rozborem ze dne datum s podacím lístkem.

4. Ze smlouvy o postoupení a oznámení žalobkyně bylo prokázáno postoupení pohledávky i oznámení žalované o postoupení, jak předpokládá § 1879 a § 1882 občanského zákoníku. Postoupením nabyla žalobkyně jako postupník pohledávku i její příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o. z.

5. Soud věc právně zhodnotil podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.)“ upravujícího smlouvu o půjčce, neboť žalobkyně poskytla žalované půjčenou částku v hotovosti současně s podpisem smlouvy. Dle tohoto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Použití zákona č. 40/1964 Sb. vyplývá z ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. K uzavření smlouvy o půjčce došlo dne datum, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Dle § 51 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, lze uzavřít i smlouvu nepojmenovanou (zákonem zvlášť neupravenou), nesmí však odporovat obsahu či účelu zákona.

6. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

7. V souladu s rozhodnutím NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne datum se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank. Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, přihlíží se k vyšší míře rizikovosti v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 212/2014. Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (prvně cit. rozsudek) či 36 % ročně (usnesení ze dne datum, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Nadto je třeba nahlížet na další ujednaná plnění, které mají být podle smlouvy vráceny, k tomu nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12 a sp. zn. II. ÚS 3194/18, i rozhodnutí NS ČR například sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019 a sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, kde je hodnocena i výše sjednaných poplatků.

8. Úprava § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném do datum, ukládala věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit. Zákonem č. 43/2013 Sb. bylo dotyčné ustanovení (s účinností od datum) doplněno tak, že „věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V projednávané věci byla smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. K odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou - tedy bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do datum namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Tyto závěry jsou v souladu s nálezem III. ÚS 4129/18, podle něhož zkoumání ověření úvěruschopnost je požadavek pro platnost smluvního ujednání samozřejmý, i kdyby neplynul ze zákona.

9. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. (z.č. 40/1964 Sb.) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst.2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Pro prodlení s peněžitým dluhem náleží úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 o.z.

10. Soud nemá smlouvu o půjčce ve formě spotřebitelského úvěru za platně sjednanou, neboť bez důvodných pochybností nebylo prokázáno ověření úvěruschopnosti, nebylo doloženo ověření jiných závazků žalované, přitom právě jejich ověření je v boji proti zadlužování podstatné. Pro neplatnost pak vznikl nárok pouze na vrácení zbývající jistiny, z částky částka po úhradě částka, částka jako bezdůvodného obohacení. Pro neplatnost smlouvy se neuplatní původní ujednání stran o splatnosti závazku, k okamžitému zaplacení však původní věřitel vyzýval v rámci oznámení o postoupení pohledávky z datum, soud proto přiznal i zákonným úrok z prodlení od datum z dlužné částky jako bezdůvodného obohacení. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. I pokud by soud neshledal neplatnost, zabýval by se ještě výší sjednaných poplatků, neboť spolu s úrokem dosahovaly téměř půjčené částky, zvláště v případě hotovostního inkasa, zvolit jej totiž žalovaná musela, pokud neměla k označení vlastní účet, přitom nedostatek vlastního účtu nebrání splácení například složenkou, se kterou nebyl poplatek v zájmu klienta ani svou výší srovnatelný.

11. Protože žalobkyně byla žalobou převážně neúspěšná, nevznikl ji dle § 142 odst. 2 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů, současně ale náklady nevznikly ani v řízení pasivní žalované. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.