31 C 284/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na jistině , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od , datum, do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dní od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. Úvěruschopnost byla ověřena za pomoci Zákaznické karty a pomocí dokladů předložených žalovanou, správnost údajů a schopnost splácet a seznámení se s předsmluvními informacemi potvrdila žalovaná i podpisem smlouvy. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Neprokázání ověření dle žalobkyně nezpůsobuje neplatnost smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i poplatek ve výši , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně sjednanou v čl. 3 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši , částka, a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, (dále jen „poplatek“). Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, . Ke dni , datum, provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku , částka, a dlužný poplatek částku , částka, . Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši , částka, dále úrokem ve výši 21 % ročně sjednaným v čl. 3 smluvních podmínek, a to od , datum, , tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu zbývající dlužné částky, do zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku , částka, . Pohledávka byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku , částka, . Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši , částka, sestávající se z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužné částky poplatku ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, (úrok ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do , datum, ) a úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení2. Podle smlouvy o půjčce ze dne , datum, došlo k jejímu uzavření mezi osobou podnikající v oboru spotřebitelských úvěrů , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovanou označenou jako fyzická osoba nepodnikající, přenechána byla zápůjčka ve výši , částka, , obdržení částky v hotovosti při podpisu smlouvy potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit rovněž částku , částka, představující úroky ve výši , částka, , poplatek za administrativní činnost ve výši , částka, , poplatek za hotovostní inkaso splátek , částka, , a to vše v 60 týdenních splátkách po , částka, . Úrok ve výši 21 % ročně náleží dle smlouvy za celou dobu jejího trvání (čl. 3. smluvních podmínek). Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, smlouva na ně odkazovala. V zákaznické kartě ze dne , datum, byl zaznamenán platný občanský průkaz žalované, žijící v bytě ve spoluvlastnictví, zaměstnaní na plný úvazek s výší čistého příjmu , částka, měsíčně, pracovní zařazení – , Anonymizováno, ve společnosti , právnická osoba, ., s měsíčními výdaji za inkaso , částka, , výdaji za telefon , částka, , výdaji za splátky půjček , částka, a výživné dohromady , částka, , výdaje na domácnost , částka, s tím, že mzda byla dle zaškrtnutí ve formuláři ověřena pracovní smlouvu a výplatní páskou, náklady bydlení ze SIPO. Před jednání i při jednání soud žádal žalobkyni, aby doložila ověření jiných závazků žalované, neboť i úprava z.č. 145/2010 S. a především judikatura ověření úvěruschopnosti spotřebitele spojovala s absolutní neplatností smlouvy. K doložení s poučením o hrozbě neúspěchu žaloby nedošlo.

3. Dle smlouvy o postoupení ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, zaslaným doporučeně s požadavkem na zaplacení pohledávky, doložena byla i předžalobní upomínka s právním rozborem ze dne , datum, s podacím lístkem.

4. Ze smlouvy o postoupení a oznámení žalobkyně bylo prokázáno postoupení pohledávky i oznámení žalované o postoupení, jak předpokládá § 1879 a § 1882 občanského zákoníku. Postoupením nabyla žalobkyně jako postupník pohledávku i její příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o. z.

5. Soud věc právně zhodnotil podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.)“ upravujícího smlouvu o půjčce, neboť žalobkyně poskytla žalované půjčenou částku v hotovosti současně s podpisem smlouvy. Dle tohoto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Použití zákona č. 40/1964 Sb. vyplývá z ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. K uzavření smlouvy o půjčce došlo dne , datum, , tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Dle § 51 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, lze uzavřít i smlouvu nepojmenovanou (zákonem zvlášť neupravenou), nesmí však odporovat obsahu či účelu zákona.

6. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

7. V souladu s rozhodnutím NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank. Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, přihlíží se k vyšší míře rizikovosti v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 212/2014. Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (prvně cit. rozsudek) či 36 % ročně (usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Nadto je třeba nahlížet na další ujednaná plnění, které mají být podle smlouvy vráceny, k tomu nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12 a sp. zn. II. ÚS 3194/18, i rozhodnutí NS ČR například sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019 a sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, kde je hodnocena i výše sjednaných poplatků.

8. Úprava § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném do , datum, , ukládala věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit. Zákonem č. 43/2013 Sb. bylo dotyčné ustanovení (s účinností od , datum, ) doplněno tak, že „věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V projednávané věci byla smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. K odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou - tedy bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do , datum, namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Tyto závěry jsou v souladu s nálezem III. ÚS 4129/18, podle něhož zkoumání ověření úvěruschopnost je požadavek pro platnost smluvního ujednání samozřejmý, i kdyby neplynul ze zákona.

9. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. (z.č. 40/1964 Sb.) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst.2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Pro prodlení s peněžitým dluhem náleží úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 o.z.

10. Soud nemá smlouvu o půjčce ve formě spotřebitelského úvěru za platně sjednanou, neboť bez důvodných pochybností nebylo prokázáno ověření úvěruschopnosti, nebylo doloženo ověření jiných závazků žalované, přitom právě jejich ověření je v boji proti zadlužování podstatné. Pro neplatnost pak vznikl nárok pouze na vrácení zbývající jistiny, z částky , částka, po úhradě , částka, , , částka, jako bezdůvodného obohacení. Pro neplatnost smlouvy se neuplatní původní ujednání stran o splatnosti závazku, k okamžitému zaplacení však původní věřitel vyzýval v rámci oznámení o postoupení pohledávky z , datum, , soud proto přiznal i zákonným úrok z prodlení od , datum, z dlužné částky jako bezdůvodného obohacení. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. I pokud by soud neshledal neplatnost, zabýval by se ještě výší sjednaných poplatků, neboť spolu s úrokem dosahovaly téměř půjčené částky, zvláště v případě hotovostního inkasa, zvolit jej totiž žalovaná musela, pokud neměla k označení vlastní účet, přitom nedostatek vlastního účtu nebrání splácení například složenkou, se kterou nebyl poplatek v zájmu klienta ani svou výší srovnatelný.

11. Protože žalobkyně byla žalobou převážně neúspěšná, nevznikl ji dle § 142 odst. 2 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů, současně ale náklady nevznikly ani v řízení pasivní žalované.