31 C 287/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši , částka, . Žalovaný se dále zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně paušální cenu za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední platba byla ze strany žalovaného učiněna dne , datum, ve výši , částka, . Již ze smluvního ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne , datum, . Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další splátky tak vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, , úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, . Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši , částka, dále úrokem ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně. Na základě smluvního ujednání aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši , částka, a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši , částka, . Pohledávka byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Od data postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhrady za administrativní činnost a za vyhodnocení úvěrového případu , částka, , úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, , smluvní pokutu , částka, , spolu s příslušenstvím.

2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně podanou žalobu o následující skutková tvrzení. Žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a ověřila doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. V žádosti žalovaný uvedl, že je od , datum, na dobu neurčitou zaměstnán jako , Anonymizováno, – , Anonymizováno, u společnosti , Anonymizováno, (, právnická osoba, ., IČ , IČO, , že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem , částka, , že výše jeho měsíčních výdajů činí , částka, . Žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Příjmy žalovaného zkoumala předchůdkyně žalobkyně dle výplatních pásek a pracovní smlouvy a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. S ohledem na poskytnuté informace od žalovaného, které si předchůdkyně žalobkyně ověřila, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru, dospěla předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, je dostatečná. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný na úvěr uhradil pouze částku , částka, . Rovněž žalobkyně uvedla, že smluvní strany si na první straně smlouvy sjednaly, že v případě porušení povinnosti žalovaným zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušené dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta byla splatná dne následujícího po dni prodlení. Ke dni , datum, činí smluvní pokuta částku , částka, .

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. K jednání konanému dne , datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně předvolán, jednání tedy bylo konáno dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, v hotovosti v den podpisu smlouvy, převzetí žalovaný podpisem smlouvy potvrdil. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s úroky v celkové výši , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěrového případu , částka, a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly stanoveny na částku , částka, . Strany si sjednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky vyzve předchůdkyně žalobkyně žalovaného k její úhradě a poskytne mu lhůtu 30 dní. Neuhradí-li žalovaný dlužné splátky v takto poskytnuté lhůtě je předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr za splatný.

5. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku , částka, .

6. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného dosahoval částky , částka, a deklarované měsíční výdaje žalovaného dosahovaly částky , částka, , a že žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dítěti do 26 let.

7. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl od , datum, zaměstnán na dobu neurčitou jako , Anonymizováno, u společnosti , Anonymizováno, (, právnická osoba, ., IČ , IČO, .

8. Z výplatního lístku za , Anonymizováno, bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného za tento měsíc činil , částka, .

9. Z výplatního lístku za , Anonymizováno, bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného za tento měsíc činil , částka, .

10. Z výplatního lístku za , Anonymizováno, bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného za tento měsíc činil , částka, .

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně jejích příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena s účinností ke dni , datum, na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne , datum, .

12. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši , částka, , a to nejpozději do , datum, . Dle podacího lístku byla předžalobní upomínka žalovanému odeslána dne , datum, .

13. Soud před jednáním i během jednání žádal o doložení ověření výdajů a zejména jiných závazků s tím, že jinak hrozí neúspěch nad neuhrazenou jistinu, žalobkyně však ničeho dalšího k doložení neměla, návrhy dokazování neučinila.

14. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovením § 2390 o. z. Žalovaný měl zápůjčku hradit ve splátkách společně se sjednanou úplatou. Ve smlouvě o peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky dle § 2392 odst. 1 o. z., přičemž úrok může být vyjádřen jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným způsobem (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 21 Cdo 869/2012). Ve smlouvě byl založen ujednáním stran dle § 1746, § 1 odst. 2 o. z. vedle zaplacení úroku i závazek dlužníka k zaplacení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky.

15. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).

17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. To je v souladu s eurokonformním výkladem naposledy potvrzeným v odpovědi na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, v ESD C – 755/22 z , datum, . Rozhodnutí ESD plně odkázalo na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojilo s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování povinnosti věřiteli.

19. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne , datum, se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

20. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne , datum, , Radlingerovi v. , právnická osoba, . o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

22. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než , částka, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše , částka, . Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, (§ 122 odst. 3 cit. zákona).

23. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

24. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

25. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení). Z publikovaných soudních rozhodnutí lze zmínit rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , kde i v případě podnikatele hodnoceného jako slabší strana adhézní úvěrové smlouvy (k tomu obecně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sen. zn. 23 ICdo 56/2019), byla smlouva shledána pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatnou i s ohledem na výši poplatku za sjednání a čerpání úvěru, který sám o sobě vedle požadovaných úroků a dalšího sankčního příslušenství s krátkou dobou splatnosti úvěru, dosahoval téměř výše úvěru.

26. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

27. Podle § 1883 o. z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

28. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o zápůjčce v režimu spotřebitelského úvěru podle § 2390 o. z., když žalovanému byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovením § 2390 o. z. Žalovaný měl zápůjčku hradit ve splátkách společně se sjednanou úplatou. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný smlouvu uzavíral mimo svoji podnikatelskou či jinou výdělečnou činnost, vystupuje v daných smluvních vztazích v postavení spotřebitele, a na smluvní vztahy je tedy třeba aplikovat též úpravu zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její předchůdkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, že by došlo na zkoumání bez důvodných pochybností. Ačkoliv žalobkyně soudu doložila, že její předchůdkyně ověřila deklarované příjmy žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních lístků, k ověření deklarovaných výdajů nedoložila žalobkyně ničeho, a to i přesto, že žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně zkoumala výdaje žalovaného z výpisů z bankovního účtu žalovaného. Dále nebylo ničeho doloženo k ověření jiných závazků. Lze tak dospět k závěru, že při poskytnutí zápůjčky vycházela předchůdkyně žalobkyně pouze z deklarovaných výdajů a jiných závazků žalovaného, to soud nemá za dostatečné. Zkoumání výdajové stránky u splátek , částka, měsíčně soud nemá za nepodstatné, výdajová stránka znatelně ovlivňuje to, zda příjmy postačují k splácení.

30. Nebylo tak prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba smlouvu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z , datum, , sp. zn. III.ÚS 4129/18).

31. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené v režimu spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu k návrhu stran. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

32. Žalovanému byly na základě smlouvy o zápůjčce předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peníze v celkové výši , částka, , kdy žalovaný věřiteli uhradil celkem , částka, , dluh je tedy , částka, . Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že svůj dluh vůči žalobkyni či předchůdkyni splnil, že jeho povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku , částka, žalobkyni zaplatit.

33. Postoupení pohledávky a oznámení postoupení proběhlo v souladu s § 1879 a násl. o. z.

34. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokazoval.

35. Neplatnost smlouvy o zápůjčce uzavřené v režimu spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. má dále za následek, že povinnost úvěrovaného žalovaného vrátit peníze z takové smlouvy není vázána na výzvu žalobkyně. Tato povinnost žalovaného je podmíněna případnou dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Vzhledem k tomu, že v dané věci splatnost účastníky dohodnuta nebyla, určil ji soud, v jak je uvedeno výše, v obecné třídenní pariční lhůtě. Proto není žalovaný v prodlení s plněním dluhu , částka, (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky a soud žalobu do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky , částka, tedy rovněž zamítl.

36. Konečně vzhledem k neplatnosti smlouvy o zápůjčce žalobkyni nenáleží ani nárok na zaplacení jakéhokoliv jiného smluvního plnění, soud musel žalobu ve zbytku zamítnout.

37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když právo na náhradu nákladů řízení by měl mít žalovaný, který měl převážný úspěch ve věci vůči žalobkyni. Tomu však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.