31 C 35/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, a kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úrok 13,6 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala plnění z postoupené pohledávky dle výroku I. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , v níž se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách v částce , částka, vždy k 8. dni v měsíci, přičemž první splátka se stala splatnou dne , datum, . Dále si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 13,60 % ročně, měsíční poplatek za pojištění ve výši , částka, a další poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek. Právní předchůdkyně splnila svoji povinnost a úvěr žalovanému poskytla. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila právní předchůdkyně v souladu s Produktovými podmínkami dne , datum, k zesplatnění úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne , datum, . Žalovaný na tuto výzvu nikterak nereagoval a ničeho neuhradil.

2. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně splnila své zákonné povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila.

3. Podáním ze dne , datum, doplnila žalobkyně žalobu o následující skutková tvrzení. Žalobkyně uvedla, že k čerpání úvěru došlo dne , datum, , přičemž žalovaný na úvěr uhradil celkem částku ve výši , částka, . Žalovaný se poprvé dostal do prodlení dne , datum, , za což mu byl naúčtován smluvní úrok z prodlení. Od tohoto okamžiku se žalovaný do prodlení dostával opakovaně, a proto právní předchůdkyně předmětný úvěr zesplatnila, a to v souladu s čl. 11 a čl. 12 písm. b) Produktových podmínek pro osobní úvěry , právnická osoba, . a v souladu s čl.

8. úvěrové smlouvy.

4. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti o skutkovém stavu věci.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, ve spojení s akceptací tohoto návrhu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které bylo sjednáno poskytnutí úvěru v částce , částka, . Žalovaný se v této smlouvě zavázal tento úvěr splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách v částce , částka, vždy k 8. dni v měsíci. Tato splátka zahrnovala také měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši , částka, . Smluvní úrok byl sjednán ve výši 13,60 % ročně. Součástí této smlouvy byly obchodní podmínky. V souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) smlouvy byla právní předchůdkyně oprávněna žalovanému vyúčtovat poplatek za odeslání písemné upomínky o prodlení ve výši , částka, . V souladu s čl. 8 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 2 písm. b) smlouvy, byla právní předchůdkyně oprávněna v případě porušení platebních povinností ze strany žalovaného úvěr zesplatnit.

7. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, jak právní předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně posuzovala tzv. tvrdá , Anonymizováno, – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI a SOLUS); zohlednila příjmy žalovaného a jeho výdaje etc. Dotazem do insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, interního , Anonymizováno, , externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS) bylo zjištěno, že žalovaný v těchto nemá žádný záznam. Deklarovaný příjem žalovaného ve výši , částka, si právní předchůdkyně ověřila podle příjmů připisovaných na účet žalovaného. Z důvodu obezřetnosti právní předchůdkyně zohledněné výdaje oproti údajům uvedeným žalovaným na žádosti navýšila. Zohlednila tak výdaje ve výši , částka, , z toho splátky stávajících úvěrů ve výši , částka, , výdaje na bydlení vč. hypotéky a st. spoř. ve výši , částka, , výdaje na živobytí ve výši , částka, a ostatní výdaje ve výši , částka, . Podle vyhodnocení žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídatelné výdaje zbylo , částka, a právní předchůdkyně tedy dovodila, že tento je schopen půjčku splácet.

8. Z přehledu k předmětnému úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně při ověřování úvěruschopnosti vycházela z deklarovaných příjmů žalovaného ve výši , částka, , deklarovaných výdajů na bydlení ve výši , částka, , deklarovaných výdajů na živobytí ve výši , částka, a deklarovaných rodinných a jiných nákladů ve výši , částka, . Dále právní předchůdkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného zohlednila celkové započtené splátkové zatížení v částce , částka, . Výsledná platební kapacita žalovaného v době žádosti o úvěr tak činila , částka, a žalovaný tedy byl schopen úvěr splácet.

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že účet žalovaného vykazoval kladné zůstatky, přičemž nebylo zjištěno, že by žalovaný prováděl jakékoliv neobvyklé transakce.

10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že úvěr ve výši , částka, byl žalovanému poskytnut dne , datum, . Dále bylo zjištěno, že žalovaný dluží na jistině úvěru částku ve výši , částka, , kapitalizovaném smluvním úroku částku ve výši , částka, , kapitalizovaném úroku z prodlení částku ve výši , částka, a dlužných poplatcích za sjednané pojištění (8 x , částka, ) a za zaslání výzvy k úhradě dluhu (, částka, ) celkovou částku , částka, .

11. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu bylo ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně ke dni , datum, předmětný úvěr zesplatnila, a vyzvala žalovaného k jeho okamžité úhradě. K tomuto dni dluh žalovaného činil částku ve výši , částka, .

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní postoupena na společnost , Anonymizováno, O této skutečnosti byl žalovaný právní předchůdkyní vyrozuměn dopisem ze dne , datum, zaslaným mu doporučeně, Anonymizováno13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla společností I, Anonymizováno, ., postoupena na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný společností , Anonymizováno, , , Anonymizováno, .s., vyrozuměn dopisem ze dne , datum, zaslaným mu doporučeně.

14. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah právní předchůdkyně a žalovaného jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z. s. ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z , datum, , který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

18. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne , datum, , Radlingerovi v. , právnická osoba, . o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli.

19. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

20. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

22. Soud má za prokázané, že žalovanému vznikl z titulu smlouvy o úvěru závazek vrátit úvěrovou jistinu se smluvními úroky, poplatky za sjednané pojištění, poplatek za zaslání výzvy k úhradě dluhu, a pro prodlení zaplatit i úroky z prodlení, přičemž nárok žalobkyně se opírá o ustanovení smlouvy a produktové podmínky, které byly součástí smlouvy a se kterými se žalovaný seznámil. Úrok byl sjednán a je nárokován v přiměřené výši neodporující dobrým mravům ani ustavením zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla dle doložených listin zjištěna bez důvodných pochybností vzhledem k zjištěným poměrům žalovaného a výši splátky , částka, . Žalovaný nebyl zjištěn v době uzavření smlouvy jako dlužník zatížený předchozími závazky bez možnosti splácet úvěr a měl dostatečný čistý příjem , částka, již z déle trvajícího zaměstnání a uváděl statisticky reálné výdaje na bydlení bez dalších vyživovacích povinností k tomu, aby závazku dostál a jeho prohlášení právní předchůdkyně ve vztahu k dalším závazkům dle soudu dostatečně ověřila v registru dlužníků a bankovních úvěrů. Soud přitom vychází z toho, že evidence dlužníků SOLUS pracuje i s databází Centrální evidence exekucí dle webových stránek rejstříku a insolvenční řízení dle veřejného insolvenčního rejstříku u žalovaného nebylo vedeno. K ověření úvěruschopnosti došlo bez důvodných pochybností v souladu s požadavky judikatury. Ze smluvních dokumentů žalobkyně a právní předchůdkyně bylo prokázáno postoupení pohledávky a dále oznámení žalovanému, jak předpokládá § 1879 a § 1882 o. z. Postoupením nabyla žalobkyně jako postupník pohledávku i její příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o. z. Soud proto vyhověl žalobě jako důvodné.

23. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, , (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

25. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobkyně podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.