31 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení částky 129 838,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dní od právní moci rozsudku , částka, .

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, úroku 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení na základě tvrzení, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně“) a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též Smlouva) po ověření úvěruschopnosti žalované. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni částku ve výši , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně a částku za zpracování úvěru ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, (dále též poplatky). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, poplatku a pojistného se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Ke dni , datum, činila dlužná jistina částku , částka, a dlužný poplatek částku , částka, . Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši , částka, dále úrokem ve výši 12 % ročně, a to od , datum, , tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalované řádně splácet dlužnou částku byla v souladu se Smlouvou žalovaná povinna platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž se dostala do prodlení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek neuhradila ničeho. Pohledávka byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobkyní uplatněná částka , částka, zahrnuje dlužnou jistinu úvěru , částka, , dlužné poplatky , částka, a dlužnou smluvní pokutu ve výši , částka, .

2. Podáním ze dne , datum, doplnila žalobkyně podanou žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci k výzvě soudu. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, které ověřila doklady vyžádanými od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“, konkrétně z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako pomocná kuchařka, její měsíční příjem činí , částka, , nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani úvěr u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně k názoru, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná.

3. Podáním ze dne , datum, doplnila žalobkyně, že žalovaná na předmětný úvěr ničeho neuhradila.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila. K jednání konanému dne , datum, se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv k němu byla řádně předvolána, jednání proběhlo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované. Při jednání soud žalobě zapakoval požadavek doložení výdajové stránky ověření úvěruschopnosti s poučení o hrozbě neúspěchu, k doplnění nedošlo.

5. Z provedených důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti o skutkovém stavu věci:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že došlo k jejímu uzavření mezi osobou podnikající v oboru spotřebitelských úvěrů , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovanou označenou jako fyzická osoba nepodnikající, přenechán byl úvěr ve výši , částka, , obdržení částky v hotovosti při podpisu smlouvy potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit rovněž částku , částka, představující úrok ve výši , částka, , poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Dále se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni pojistné ve výši , částka, za Doplňkové pojištění. Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se žalovaná zavázala splatit v , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy ke konci splátkového období počínaje 5. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, přičemž výše poslední , Anonymizováno, . měsíční splátky činila , částka, . Úrok ve výši 86 % ročně náleží dle smlouvy za celou dobu jejího trvání. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, smlouva na ně odkazovala.

7. Ze Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná přistoupila ke Skupinové pojistné smlouvě ze dne , datum, .

8. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že úvěr byl žalované poskytnut na běžné výdaje domácnosti, že žalovaná je , Anonymizováno, , bez , Anonymizováno, povinnosti, žijící s , Anonymizováno, , s výší čistých měsíčních příjmů , částka, (ověřeno z pracovní smlouvy a výplatními páskami za , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), s odhadovanými měsíčními výdaji , částka, , přičemž požadovala zapůjčit , částka, a dala souhlas s ověřením databází (registrů) dlužníků, podpisem potvrdila správnost sdělených údajů. Nic nebylo potvrzeno ani doloženo k ověření zejm. nákladů bydlení a jiných závazků.

9. Z tabulky umoření ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou právě na žalobkyni. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, .

11. Doložena byla i předžalobní upomínka s právním rozborem ze dne , datum, s podacím lístkem.

12. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah právní předchůdkyně a žalované jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).

15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, , Anonymizováno, proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu Zlín sp. zn. 38 C 296/2017): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu Pardubice sp. zn. 18 C 69/2020 ze dne 9.6.2020 a Okresního soudu Zlín sp. zn. OS Zlín 38 C 25/2020 ze dne 25.2.2020, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z 5.3.2020 C-679/18. Krajský soud v Ústí nad Labem vyjádřil ve svém rozsudku č.j. 11 Co 27/2023-118 ze dne 14.2.2023 tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023 lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z 11.1.2024, který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

17. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

18. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2021, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne 8. dubna 2020, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne 5. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne 20. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne 1. prosince 2020, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne 21.4.2016, Radlingerovi v. FINWAY, a.s. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

20. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

21. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než , částka, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše , částka, . Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, (§ 122 odst. 3 cit. zákona).

23. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

24. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

25. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když vycházela z deklarovaných výdajů a jiných závazků žalované a soudu nikterak nedoložila, že by tyto jakkoliv ověřovala. Odhadované výdaje ve výši , částka, přitom neodpovídají životními minimu žalované ani normativním nákladům bydlení. Právní předchůdkyni přitom ničeho nebránilo ověřit si úvěruschopnost žalované i výdajové stránce, bylo možné žádat nájemní smlouvy, pořídit výstupy CEE, BRKI, NRKI. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 z. s. ú. nedostatečně a nedostála tak standardu odborné péče, který jí ukládá § 76 odst. 1 z. s. ú.

26. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Žalobkyně ovšem neprokázala, že by její právní předchůdkyně v rámci svých předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba uvedenou smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť uzavření uvedené smlouvy odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, smlouva je tedy absolutně neplatná dle § 588 OZ (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález ÚS ČR sp. zn. III ÚS 4129/18).

27. Ze smlouvy o postoupení a z oznámení bylo prokázáno postoupení pohledávky i oznámení žalované o postoupení, jak předpokládá § 1879 a § 1882 občanského zákoníku. Postoupením nabyla žalobkyně jako postupník pohledávku i její příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o. z.

28. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), splatným se stává tento dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu (§ 87 odst. 2 z. s. ú.), který určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), ale je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a přiznat žalobkyni právo na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.).

29. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalované vyplatila částku , částka, , přičemž v řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila; zbývá tak zaplatit , částka, . Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že svůj dluh vůči žalobkyni splnila, že jí povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku , částka, žalobkyni zaplatit. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť další nároky žalobkyně vycházejí z neplatné smlouvy; rovněž zamítl i nárok žalobkyně na úrok z prodlení, neboť žalovaná v prodlení s plněním není (k tomu viz výše). Kdyby soud nedospěl k neplatnosti smlouvy pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, zabýval by se i výši sjednaného úroky 86 % ročně a ostatními ujednanými plnění. Úrok totiž mnohonásobně překračuje přiměřený úrok dle judikatury, byl prosazen ve formulářové smlouvě předchůdcem žalobkyně vůči slabšímu spotřebiteli, prosadila jej silnější smluvní strana v zájmu takového uzavření, a to dle praxe soudu s různými klienty opakovaně, i z tohoto hlediska by soud mohl dospět k neplatnosti.

30. Přiznat bylo možné jen nezaplacenou jistinu jako zvláštní bezdůvodné obohacení, ve zbytku musel soud žalobu pro neplatnost smlouvy zamítnout. Protože žalovaný nežádal upravit plnění, soud uložil lhůtu dle § 160 odst.1 o.s.ř.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když právo na náhradu nákladů řízení by měla mít žalovaná, která měla převážný úspěch ve věci vůči žalobkyni. Té však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.