31 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované o zaplacení částky 129 838,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dní od právní moci rozsudku částka.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka a kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně, úroku 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení na základě tvrzení, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně“) a žalovanou došlo dne datum k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále též Smlouva) po ověření úvěruschopnosti žalované. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalované peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni částku ve výši částka, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši částka, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně a částku za zpracování úvěru ve výši částka a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka (dále též poplatky). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, poplatku a pojistného se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v Anonymizováno měsíčních splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Ke dni datum činila dlužná jistina částku částka a dlužný poplatek částku částka. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši částka dále úrokem ve výši 12 % ročně, a to od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalované řádně splácet dlužnou částku byla v souladu se Smlouvou žalovaná povinna platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž se dostala do prodlení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek neuhradila ničeho. Pohledávka byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobkyní uplatněná částka částka zahrnuje dlužnou jistinu úvěru částka, dlužné poplatky částka a dlužnou smluvní pokutu ve výši částka.

2. Podáním ze dne datum doplnila žalobkyně podanou žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci k výzvě soudu. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, které ověřila doklady vyžádanými od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“, konkrétně z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako pomocná kuchařka, její měsíční příjem činí částka, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani úvěr u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně k názoru, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná.

3. Podáním ze dne datum doplnila žalobkyně, že žalovaná na předmětný úvěr ničeho neuhradila.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila. K jednání konanému dne datum se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv k němu byla řádně předvolána, jednání proběhlo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované. Při jednání soud žalobě zapakoval požadavek doložení výdajové stránky ověření úvěruschopnosti s poučení o hrozbě neúspěchu, k doplnění nedošlo.

5. Z provedených důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti o skutkovém stavu věci:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že došlo k jejímu uzavření mezi osobou podnikající v oboru spotřebitelských úvěrů právnická osoba, IČ: IČO a žalovanou označenou jako fyzická osoba nepodnikající, přenechán byl úvěr ve výši částka, obdržení částky v hotovosti při podpisu smlouvy potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit rovněž částku částka představující úrok ve výši částka, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši částka a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka. Dále se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni pojistné ve výši částka za Doplňkové pojištění. Celkovou dlužnou částku ve výši částka se žalovaná zavázala splatit v Anonymizováno měsíčních splátkách po částka splatných vždy ke konci splátkového období počínaje 5. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, přičemž výše poslední Anonymizováno. měsíční splátky činila částka. Úrok ve výši 86 % ročně náleží dle smlouvy za celou dobu jejího trvání. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, smlouva na ně odkazovala.

7. Ze Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná přistoupila ke Skupinové pojistné smlouvě ze dne datum.

8. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že úvěr byl žalované poskytnut na běžné výdaje domácnosti, že žalovaná je Anonymizováno, bez Anonymizováno povinnosti, žijící s Anonymizováno, s výší čistých měsíčních příjmů částka (ověřeno z pracovní smlouvy a výplatními páskami za Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno), s odhadovanými měsíčními výdaji částka, přičemž požadovala zapůjčit částka a dala souhlas s ověřením databází (registrů) dlužníků, podpisem potvrdila správnost sdělených údajů. Nic nebylo potvrzeno ani doloženo k ověření zejm. nákladů bydlení a jiných závazků.

9. Z tabulky umoření ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou právě na žalobkyni. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum.

11. Doložena byla i předžalobní upomínka s právním rozborem ze dne datum s podacím lístkem.

12. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah právní předchůdkyně a žalované jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od datum).

15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne datum zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, Anonymizováno proti jméno FO, rozsudek Okresního soudu Zlín sp. zn. 38 C 296/2017): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu Pardubice sp. zn. 18 C 69/2020 ze dne 9.6.2020 a Okresního soudu Zlín sp. zn. OS Zlín 38 C 25/2020 ze dne 25.2.2020, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z 5.3.2020 C-679/18. Krajský soud v Ústí nad Labem vyjádřil ve svém rozsudku č.j. 11 Co 27/2023-118 ze dne 14.2.2023 tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023 lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z 11.1.2024, který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

17. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

18. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2021, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne 8. dubna 2020, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne 5. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne 20. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne 1. prosince 2020, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne 21.4.2016, Radlingerovi v. FINWAY, a.s. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

20. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

21. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než částka a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše částka. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka (§ 122 odst. 3 cit. zákona).

23. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

24. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

25. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když vycházela z deklarovaných výdajů a jiných závazků žalované a soudu nikterak nedoložila, že by tyto jakkoliv ověřovala. Odhadované výdaje ve výši částka přitom neodpovídají životními minimu žalované ani normativním nákladům bydlení. Právní předchůdkyni přitom ničeho nebránilo ověřit si úvěruschopnost žalované i výdajové stránce, bylo možné žádat nájemní smlouvy, pořídit výstupy CEE, BRKI, NRKI. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 z. s. ú. nedostatečně a nedostála tak standardu odborné péče, který jí ukládá § 76 odst. 1 z. s. ú.

26. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Žalobkyně ovšem neprokázala, že by její právní předchůdkyně v rámci svých předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba uvedenou smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť uzavření uvedené smlouvy odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, smlouva je tedy absolutně neplatná dle § 588 OZ (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález ÚS ČR sp. zn. III ÚS 4129/18).

27. Ze smlouvy o postoupení a z oznámení bylo prokázáno postoupení pohledávky i oznámení žalované o postoupení, jak předpokládá § 1879 a § 1882 občanského zákoníku. Postoupením nabyla žalobkyně jako postupník pohledávku i její příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o. z.

28. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), splatným se stává tento dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu (§ 87 odst. 2 z. s. ú.), který určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), ale je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a přiznat žalobkyni právo na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.).

29. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalované vyplatila částku částka, přičemž v řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila; zbývá tak zaplatit částka. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že svůj dluh vůči žalobkyni splnila, že jí povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku částka žalobkyni zaplatit. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť další nároky žalobkyně vycházejí z neplatné smlouvy; rovněž zamítl i nárok žalobkyně na úrok z prodlení, neboť žalovaná v prodlení s plněním není (k tomu viz výše). Kdyby soud nedospěl k neplatnosti smlouvy pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, zabýval by se i výši sjednaného úroky 86 % ročně a ostatními ujednanými plnění. Úrok totiž mnohonásobně překračuje přiměřený úrok dle judikatury, byl prosazen ve formulářové smlouvě předchůdcem žalobkyně vůči slabšímu spotřebiteli, prosadila jej silnější smluvní strana v zájmu takového uzavření, a to dle praxe soudu s různými klienty opakovaně, i z tohoto hlediska by soud mohl dospět k neplatnosti.

30. Přiznat bylo možné jen nezaplacenou jistinu jako zvláštní bezdůvodné obohacení, ve zbytku musel soud žalobu pro neplatnost smlouvy zamítnout. Protože žalovaný nežádal upravit plnění, soud uložil lhůtu dle § 160 odst.1 o.s.ř.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když právo na náhradu nákladů řízení by měla mít žalovaná, která měla převážný úspěch ve věci vůči žalobkyni. Té však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.