31 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne , datum, zaplacení částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výši , částka, s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne , datum, v částce , částka, a dne , datum, v částce , částka, . Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, kdy žalovaný si dále zvolil následující služby: služba „, Anonymizováno, “ za poplatek , částka, . Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. VII odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne , datum, , přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne , datum, . Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90 denním období od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovanému byla dne , datum, zaslána předžalobní upomínka. Žalovaná částka ve výši , částka, se skládá z jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranší úvěru , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, .

2. Úvěruschopnost byla dle žaloby ověřena na základě prohlášení žalovaného o jeho poměrech a v Centrální evidenci exekucí (dále jen „CEE“), insolvenčním rejstříku (dále jen „ISIR“), výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpisu katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interního registru historie klienta a podle interní metodiky schválené Českou národní bankou. BRKI, NRKI, ISIR a CEE byly ke dni , datum, , resp. ke dni , datum, negativní. Žalobkyně ověřila platnost dokladu totožnosti v databázi MV ČR. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, , která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému.

3. V odporu ze dne , datum, proti elektronickému platebnímu rozkazu vydaným zdejším soudem pod č. j. EPR , č. účtu, -5 se žalovaný vyjádřil k žalobě. Žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně v celém jeho rozsahu neuznává, jelikož předmětná smlouva, ze které žalobkyně dovozuje svůj nárok, je absolutně neplatná, jelikož žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru.

4. V doplnění odporu ze dne , datum, žalovaný sdělil, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dovozuje jak pro nepřiměřený smluvní úrok ve výši 0,983 % denně, jehož výše podstatně převyšuje horní hranici obvyklé úrokové míry, tak pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dle žalovaného nemohla na základě informací, které si vyžádala, dospět k závěru, že úvěr za podmínek stanovených smlouvou o úvěru lze poskytnou, jelikož nikterak neverifikovala běžné výdaje žalovaného.

5. Podáním ze dne , datum, doplnila žalobkyně žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uvedla, že při ověření úvěruschopnosti nejprve žalobkyně zjistila u žalovaného tyto informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, . Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: CEE, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, , právnická osoba, ., registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, registr „sankční seznamy“. Po provedeném ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen předmětný úvěr splácet bez důvodných pochybností.

6. Z provedených důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti o skutkovém stavu věci:

7. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše , částka, s tím, že úvěr bude poskytován bezhotovostně na bankovní účet č. , č. účtu, . Nedílnou součástí smlouvy byly mj. Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník, ve smlouvě bylo obsaženo prohlášení žalovaného o seznámení se s nimi a souhlasu s nimi. Žalobkyně poskytla úvěr v rámci svého podnikání, žalovaný zde nevystupoval jako podnikatel, úvěr neměl sloužit k podnikání, jednalo se o bezúčelový úvěr. Úrok byl sjednán ve výši 0,983 % denně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem, poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, s tím, že první splátka byla splatná dne , datum, . Dále byla sjednána povinnost žalovaného nahradit účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalovaného ve výši dle Sazebníku. Smlouva samotná byla uzavřena dálkově, totožnost žalovaného byla ověřena skrze licenci AISP, kdy majitelem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný. K identifikaci žalovaného v době elektronického uzavření smlouvy na dálku byla doložena i kopie občanského průkazu.

8. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že žalobkyně vyplatila úvěr bezhotovostně žalovanému na účet č. , č. účtu, dne , datum, v částce , částka, a dne , datum, v částce , částka, . Poskytnutí těchto částek na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, potvrdila i společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, .

9. Z listiny obsahující principy posuzování úvěruschopnosti plyne popis obecného zkoumání úvěruschopnosti žalobkyní, soud požadoval doložení ověření v konkrétní věci.

10. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že ve společné domácnosti žijí 2 osoby, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí , částka, , na bydlení , částka, , nezbytné výdaje , částka, , zbylé výdaje , částka, , příjmy , částka, , výše měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem , částka, . Žalobkyně přiřadila žalovanému regionální koeficient 1, zohlednila nepracující členy domácnosti, přiřadila rezervu pro výdaje , částka, , vypočítala minimální výdaje , částka, a na základě toho dospěla k disponibilnímu příjmu , částka, při doporučeném počtu prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo jako úspěšné.

11. Z dokumentu označeného jako „Identifikované příjmy“ nevyplývá, jaké měl žalovaný pravidelné příjmy za období od , datum, do , datum, a jaký byl jejich zdroj.

12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že žalovaný měl příchozí platby od různých osob bez bližší identifikace těchto plateb, z nichž by se dalo určit, že se jedná o příjem pravidelný příjem, a dále bylo zjištěno, že žalovaný měl výdaje za sázky.

13. Z předpisu denních splátek bylo zjištěno, jak měly být splátky předmětného úvěru žalovaným spláceny, kdy denní splátky byly stanoveny na částku , částka, (, částka, měsíčně).

14. Z výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění úvěru.

15. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, a k náhradě nákladů právního zastoupení.

16. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).

19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z , datum, , který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

21. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne , datum, se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

22. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne , datum, , Radlingerovi v. , právnická osoba, . o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

24. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

25. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

26. Soud má za prokázané uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. dle povahy stran v režimu spotřebitelského úvěru, že by se úvěr týkal podnikání žalovaného, to ze smlouvy neplyne, úvěr byl bezúčelový, kdy na základě smlouvy o úvěru byla žalovanému přenechána celkem částka ve výši , částka, . Soud však nemá za prokázané ověření úvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy bez důvodných pochybností. Nijak nebylo doloženo, že došlo na ověření základní výdajů jako jsou výdaje bydlení a jiných závazků, nejde jen o situaci předlužení, ale také o to, zda již neexistují dřívější závazky. Výpis z bankovního účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , nesl částky připisované od různých osob bez bližší identifikace plateb, není z něj zřejmé, zda a jaké měl žalovaný pravidelné příjmy, naopak zřejmé byly výdaje na sázky. Soud tak nemá za to, že z výpisu z bankovního účtu žalovaného plyne tvrzený příjem žalovaného ve výši , částka, zaznamenaný v posouzení jako záznamu předchůdkyně žalobkyně ani ověřený příjem ve výši , částka, , ten dle soudu ani neodpovídá normativním nákladům bydlení a životnímu minimu, není tak zřejmé, z čeho by se dlouhodobě splátky uspokojovaly, nedošlo ani na částečné plnění. Žalobkyně ničeho dalšího k ověření úvěruschopnosti žalovaného nedoložila, dle soudu nebyla naplněna povinnost ověřit schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet poskytovaný úvěr bez důvodných pochybností. Soud proto shledal smlouvu absolutně neplatnou pro neověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností a v souladu s judikaturou a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přiznal žalobkyni k zaplacení pouze dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , která by jako bezdůvodné obohacení měla být žalobkyni vrácena; ve zbytku došlo k zamítnutí žaloby. Žalovaný nesporoval vyplacení , částka, , ani to že nedošlo pro jeho poměry ani na částečnou úhradu. Protože aktuálně je zaměstnán, navrhl uhradit nezaplacenou jistinu do tří dnů od právní moci rozsudku. Pokud by zde nebyla neplatnost pro neověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností soud by shledal neplatnost pro nepřiměřené úroky 0,983% denně, právě takové sjednal se slabší stranou, klientem, silnější žalovaný, měl na nich hospodářský zájem, proto i zde by soud uvažoval o neplatnosti smlouvy jako celku.

27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaný měl ve věci úspěch jen částečný, soud proto v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne , datum, náhradu nákladů poměrně rozdělil. Požadoval-li žalobkyně ke dni , datum, zaplacení celkem částky , částka, (včetně kapitalizovaných úroků z prodlení) a byla žalobkyni přiznána pouze částka , částka, , měl žalovaný úspěch z 58 %. Odečte-li soud od úspěchu 58 % neúspěch 42 %, má žalovaný nárok na 16 % účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, odpor ze dne , datum, , doplnění odporu ze dne , datum, , účast na jednání soudu konaném dne , datum, ) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. Nárokována byla rovněž náhrada za ztrátu času při cestě na jednání z , adresa, a zpět, celkem , hodnota, hodiny, tedy 8 půlhodin po , částka, dle § 14 odst. 3 a.t., celkem , částka, . Náklady cest činili při použití osobního automobilu dle doloženého TP Lexus RX 450h+, RZ , SPZ, průměrnou spotřebou paliva benzin 98 5,8 l na 100 km, s cenou , částka, na 1 l za cestu , adresa, a zpět 2x120 km, s paušálem , částka, na 1 km, palivem , částka, na 1 km, celkem , částka, na 1 km x 2x 120 km ,, částka, . Celkem by tedy žalovanému náležela při plném úspěchu ve věci náhrada nákladů ve výši , částka, . Protože má však nárok pouze na 16 % z , částka, , přiznal soud žalovanému na nákladech řízení částku , částka, .