31 C 47/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno bytem Jméno žalovaného Anonymizováno o zaplacení částky Anonymizováno Kč s Anonymizováno

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, a kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , úrok 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne , datum, vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , úrok ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni splácet ve formě měsíčních anuitních splátek ve výši , částka, vždy ke , Anonymizováno, . dni v měsíci počínaje , datum, . Úrok byl sjednán ve výši 9,10 % ročně. Tuto svou povinnost žalovaný porušil, když úvěr řádně a včas nesplácel a opakovaně se dostával do prodlení se splácením. Z tohoto důvodu využila žalobkyně svého oprávnění ze smlouvy a úvěr zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem zaslaným mu doporučeně. Ani po opakovaných urgencích ze strany žalobkyně žalovaný svůj závazek nesplnil. Žalobkyně po žalovaném nárokuje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, , který je tvořen úrokem ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za období od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši , částka, , který je tvořen zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny a poplatků za období od , datum, do , datum, , poplatků ve výši , částka, , účtovaných v souladu s uzavřenou smlouvou a příslušnými sazebníky, skládající se z poplatků za zaslání upomínek/výzev k uhrazení dlužných částek, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku ze dne , datum, , v níž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a ničeho na dlužnou částku neuhradil.

2. Dále žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného prověřením skutečností, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobkyně provedla kontrolu informací přes systém CBCB, přes který zjistila, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet, a dále kontrolu přes systém SOLUS, ve kterém žalovaný neměl ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti. Na běžné účtu ověřila příjmy a výdaje dle kreditních a debetních obratů. Žalobkyně dále posoudila úvěruschopnost žalovaného též s ohledem na jeho životní náklady, když po jejich zohlednění byla platební kapacita pro poskytnutí úvěru dostatečná.

3. Žalovaný je státní příslušníkem , Anonymizováno, . K věci samé se nevyjádřil. Pravomoc českého soudu předpokládá i dvoustranná smlouva s , adresa, Sb. v čl. 18, právo české .l. 36, ve spojení se z.č. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v § 41.

4. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, tak soud vycházel z tvrzení žalobkyně a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti o skutkovém stavu věci:

6. Z dokumentu označeného jako „, Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že příjem žalovaného byl ověřen na základě historie transakcí na běžném účtu u žalobkyně, činil , částka, . Výdaje žalovaného, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity, byly ověřeny z téhož zdroje a stanoveny ve výši , částka, na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti vč. vyživovaných členů, místo bydliště apod) s přihlédnutím k životnímu minimu, nákladům na bydlení, na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené, alimenty apod.) a deklarované platby na pojištění. Žalobkyně tak stanovila platební kapacitu žalovaného na částku , částka, . Žalobkyně tak dospěla k závěru, že platební kapacita žalovaného je pro splátku ve výši , částka, dostatečná. Ze zprávy CBCB žalobkyně zjistila, že rizikovost žalovaného je nízká, konkrétně 53 %. Dále žalobkyně provedla kontrolu interních blacklistů, fraudlistů, delikvencí, databáze neplatných dokladů, insolvenčního rejstříku. Dále zjistila, že účet žalovaného nevykazuje žádné nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům.

7. Z databáze CBCB bylo zjištěno, že žalovaný měl evidované 2 závazky v souhrnu splátek , částka, měsíčně a že žalobkyně provedla kontrolu informací přes systém SOLUS, ve kterém žalovaný neměl ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti.

8. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši , částka, , jenž by mu měl být poskytnut na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí , částka, a splátky úvěrů, leasingu a splátkového prodeje činí , částka, . Příjem byl doložen historií běžného účtu žalovaného.

9. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 9,10 % ročně a byl povinen splácet jistinu a úroky úvěru v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši , částka, vždy ke 23. dni v měsíci. První splátka byla splatná dne , datum, a poslední splátka měla být splacena dne , datum, . Roční procentní sazba nákladů činila 9,49 %, celková částka, kterou bylo třeba uhradit činila , částka, . Sjednány byly poplatky za upomínky po , částka, a za výzvy k úhradě dlužné částky po , částka, . Dále bylo zjištěno, že smlouva byla podepsána elektronicky. Listinou předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru bylo doloženo, že žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace.

10. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc , Anonymizováno, bylo zjištěno, že dne , datum, žalovaný obdržel částku , částka, .

11. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, ze období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, částku , částka, .

12. Z čl. 8.2. obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně byla oprávněna v případě prodlení žalovaného s placením úvěru adresovat žalovanému výzvu nebo upomínku k uhrazení dlužné částky, v níž žalovanému poskytne alespoň 30 dní k jejímu uhrazení. V případě jejího neuhrazení v takto stanovené lhůtě byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit.

13. Ze splátkového kalendáře bylo soudem zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, a že ke dni , datum, činila dlužná jistina úvěru částku ve výši , částka, , dlužné poplatky částku ve výši , částka, , smluvní úrok částku ve výši , částka, a úrok z prodlení částku ve výši , částka, .

14. Z upomínky k zaplacení dluhu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomenula na prodlení s úhradou splátky úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky, což odpovídá nároku na poplatek za odeslání upomínky ve výši , částka, .

15. Ze tří výzev k zaplacení dluhu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala na prodlení s úhradou splátek úvěru a vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek, což odpovídá nároku na poplatek za odeslání tří výzev po , částka, .

16. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila ke dni , datum, všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, který ke dni , datum, činí , částka, . Dle dodejky bylo oznámení odesláno dne , datum, .

17. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši , částka, . Dle podacího lístku byla předžalobní upomínka žalovanému odeslána dne , datum, .

18. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Dle § 87 odst. 1 věta citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. To je v souladu s eurokonformním výkladem naposledy potvrzeným v odpovědi na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, v ESD C – 755/22 z , datum, . Rozhodnutí ESD plně odkázalo na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojilo s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování povinnosti věřiteli.

23. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne , datum, se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

24. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

25. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne , datum, , Radlingerovi v. , právnická osoba, . o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

26. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

27. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení). Z publikovaných soudních rozhodnutí lze zmínit rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , kde i v případě podnikatele hodnoceného jako slabší strana adhézní úvěrové smlouvy (k tomu obecně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sen. zn. 23 ICdo 56/2019), byla smlouva shledána pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatnou i s ohledem na výši poplatku za sjednání a čerpání úvěru, který sám o sobě vedle požadovaných úroků a dalšího sankčního příslušenství s krátkou dobou splatnosti úvěru, dosahoval téměř výše úvěru.

28. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

29. Soud má za prokázané platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně úvěr poskytla a bylo povinností žalovaného úvěr řádně splácet včetně smluvených a dle soudu co do výše přiměřených úroků i poplatků. Protože se dostal žalovaný do prodlení, došlo k zesplatnění poskytnutého úvěru v souladu s ujednáním smluvních stran a vznikl nárok i na úroky z prodlení a poplatky za odeslání upomínek a výzev k úhradě dlužné částky, přičemž i výši poplatků má soud za přiměřenou. Platnosti smlouvy odpovídá i ověření úvěruschopnosti žalovaného bez důvodných pochybností před uzavřením smlouvy, žalovaný měl pravidelné měsíční příjmy ze zaměstnání, ty byly ověřený z běžného účtu spolu s výdaji. Žalobkyně zohlednila životní minimum, náklady bydlení i jiné závazky, ty ověřila v databázi CBCB. Z příjmu bylo po ověření možné splácet , částka, měsíčně. Ani z evidence soudu nevyplývá, že by v době před uzavřením smlouvy byla proti žalovanému vedena jakákoliv exekuce. Dále nebylo soudem zjištěno, že by proti žalovanému bylo vedeno insolvenční řízení. Pro prodlení vznikl nárok i na zákonné úroky z prodlení. Soud proto vyhověl žalobě jako důvodné.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .