31 C 48/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky Anonymizováno Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částka ve lhůtě 3 dní od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal zaplacení částky Anonymizováno, částka představující jistinu úvěru částka a smluvní pokutu částka a žádal také příslušenství: zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný úrok ve výši částka a kapitalizovaný úrok ve výši částka, úrok 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení ve výši 15 ročně a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka. Právní předchůdce žalobkyně Anonymizováno právnická osoba uzavřel dne datum s žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru až do rámce částka, načerpáno bylo částka a uhrazeno částka. K zesplatnění došlo dnem datum pro řádné neplnění splátek částka měsíčně. Pohledávka byla dvakrát postoupena. Soud k věci nařídil jednání, strany se nedostavily a soud jednal bez jejich přítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Soud žádal před jednáním doložení ověření úvěruschopnosti, z úvěrové smlouvy plynuly jen prohlášení žalované k poměrům a souhlas k tomu, že věřitel může dotázat databázi SOLUS. I přes poučení o hrozbě neúspěchu nebylo ničeho žalobkyní doloženo, při jednání soud na výzvě trval. Postoupení pohledávky až na žalobkyni vyplývá ze smlouvy o postoupení z datum, které bylo žalované oznámeno, věřitel právnická osoba postoupil pohledávky dle smlouvy z datum na žalobkyni a postoupení bylo oznamováno v insolvenčním řízení žalované. To skončilo zastavením bez osvobození od pohledávek. V řízení však bylo dle sdělení insolvenčního správce na pohledávku uhrazeno částka. Načerpáno a uhrazeno bylo předtím v souladu s žalobními tvrzeními dle přehledu čerpání a splácení. V úvěrové smlouvě ze dne datum vystupovala žalovaná jako spotřebitel, uváděla bydlení s rodinou, zaměstnání s příjmem Anonymizováno tis. Kč, výdaje částka měsíčně (z toho splátky jiných úvěrů částka), souhlasila s provedení pozitivního registru SOLUS (bez výstupu o výši splátek), výstupu zkoumání však nijak doloženy k výzvě soudu nebyly. Úvěr zněl na rámec částka s úročením 23,76% ročně, smlouva ošetřovala i smluvní pokutu, poplatky a pojištění. Pro neplnění došlo na odstoupení datum a zesplatnění datum dle dopisu původní věřitelky. Žalované byla vypravena před podáním žaloby předžalobní výzva. Soud v odůvodnění rozsudku uvádí důkazy, které má za stěžejní pro své skutkové závěry: Dle soudu nedošlo na prokázání zkoumání úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, nebylo doloženo, čím byly ověřeny tvrzené příjmy, základní výdaje a jiné závazky žalované. Prokázána však bylo čerpání úvěru právě žalovanou a částečná úhrada (v souladu se smlouvu a vedením úvěrového účtu) a to, že k částečnému plnění došlo ještě během insolvence. Ta pak nevedla k osvobození od zbytku pohledávky řádně postoupené až na žalobkyni. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též zsú). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předpokladem uzavření je písemná forma (§ 104 zsú). Ta je dle § 562 odst. 1 o.z. zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od datum). Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne datum zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne datum (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno FO, rozsudek Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka ze dne datum a Okresního soudu adresa sp. zn. OS adresa Anonymizováno ze dne datum, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z datum C-679/18. Krajský soud v adresa vyjádřil ve svém rozsudku č.j. spisová značka ze dne datum tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu

III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne datum lze vnímat jako ustálenou judikaturu. Nad to k dané věci byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z datum, který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování povinnosti věřiteli. To je v souladu s eurokonformním výkladem naposledy potvrzeným v odpovědi na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne datum v ESD C – 755/22 z datum. Rozhodnutí ESD plně odkázalo na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojilo s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování povinnosti věřiteli. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne datum se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne datum se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019,

I. ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne datum, Radlingerovi v. právnická osoba. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. V případě spotřebitelského úvěru je úprava výše obsažena v ust. § 110 odst. 1 zsú, je jí repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. Aplikaci vymezil NS ČR v judikátu 33 Cdo 60/2021. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než částka a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše částka. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka (§ 122 odst. 3 cit. zákona). Podle § 122 odst. 1 písm.a) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o.z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení). Z publikovaných soudních rozhodnutí lze zmínit rozsudek Obvodního soudu pro adresa č.j. spisová značka ze dne datum, kde i v případě podnikatele hodnoceného jako slabší strana adhézní úvěrové smlouvy (k tomu obecně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sen. zn. 23 ICdo 56/2019), byla smlouva shledána pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatnou i s ohledem na výši poplatku za sjednání a čerpání úvěru, který sám o sobě vedle požadovaných úroků a dalšího sankčního příslušenství s krátkou dobou splatnosti úvěru, dosahoval téměř výše úvěru. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm.b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Postoupení pohledávky a účinky vůči žalované pro oznámení má oporu v ust. § 1879 a § 1882 z.č. 89/2012 Sb., o.z. Soud neměl za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, úvěrovou smlouvu proto neshledal jako platně uzavřenou. Věřiteli, žalobkyni z titulu postoupení, však náleží vydání nezaplacené jistiny, jde pro rozdíl čerpání a plnění o částku dle výroku

I. Protože žalovaná nebyla v řízení aktivní, nenavrhla dle svých poměrů, jak částku zaplatí, soud uložit lhůtu dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Pro neplatnost úvěrové smlouvy nebylo možné přiznat další plnění, ve zbytku musel soud žalobu zamítnout. Žaloba byla v převážné části neúspěšná, pasivní žalované však náklady nevznikly, proto výrok

III. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.