31 C 49/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 23 751 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částka s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum žalovanému poskytla částku částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit řádně a včas spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši částka. Smlouvu žalovaný uzavřel prostřednictvím webové stránky Anonymizováno. Na základě Smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky, které žalovanému zaslala na bankovní účet č. č. účtu dne datum. Jistina a poplatek byly splatné ve Anonymizováno měsíčních splátkách dle smlouvy o zápůjčce s datem poslední splátky dne datum. Žalovaný neuhradil smluvní závazky řádně a včas. Žalovaný byl ze strany žalobkyně upomínán k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně tak požaduje uhrazení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením za písemné výzvy žalovanému, přičemž za jejich odeslání požaduje částku ve výši částka dle článku 2.3 Smlouvy. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Rovněž žalobkyně po žalovaném uplatňuje nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši částka.

2. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ani důkazy. Co se týče poplatku ve výši částka, žalobkyně uvedla, že se jedná o poplatek za poskytnutí zápůjčky, přičemž žalovaný byl s tímto poplatkem seznámen a souhlasil s ním.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila a to i pro případ, že by bylo možné přiznání jen jako bezdůvodného obohacení, soud je poučil že hrozí neúspěch, pokdu by nebyla dotvrzeno a doložení ověření úvěruschopnosti. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a po pučení dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum má soud za zjištěné, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvou, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobkyni vrátit i s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši částka, celkem tedy částka ve formě Anonymizováno měsíčních splátek, kdy Anonymizováno splátka ve výši částka byla splatná Anonymizováno Anonymizováno den ode dne poskytnutí zápůjčky, Anonymizováno splátka ve výši částka byla splatná Anonymizováno Anonymizováno den ode dne poskytnutí zápůjčky a Anonymizováno splátka ve výši částka byla splatná Anonymizováno Anonymizováno den ode dne poskytnutí zápůjčky. Z čl. 4.1. bylo zjištěno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou první splátky Anonymizováno dny poté, kdy měla být uhrazena druhá splátka, nastává splatnost zbylého zůstatku dluhu, resp. třetí splátky. Zbylý dluh, resp. třetí splátka se stane splatnou Anonymizováno kalendářní den, jež následuje po rozhodném dni. Výpisem z běžného účtu bylo zjištěno, že zápůjčka byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet č. č. účtu dne datum ve výši částka. Z upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši částka. Z upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši částka. Z upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši částka. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění úvěru ke dni datum v důsledku prodlení se splácením na základě článku 4.1. smlouvy o zápůjčce. Z opakované výzvy k úhradě ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši částka. Výzvou před podáním žaloby včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši částka. Ničeho nebylo doloženo ani navrženo ke zkoumání a ověření úvěruschopnosti žalovaného.

6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovení § 2390 o. z. Žalovaný měl zápůjčku hradit ve splátkách společně se sjednanou úplatou. Ve smlouvě o peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky dle § 2392 odst. 1 o. z., přičemž úrok může být vyjádřen jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným způsobem (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012). Ve smlouvě byl založen ujednáním stran dle § 1746, § 1 odst. 2 o. z. vedle zaplacení úroku i závazek dlužníka k zaplacení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky.

7. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od datum).

9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno FO, rozsudek Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka ze dne datum a Okresního soudu adresa sp. zn. OS adresa Anonymizováno ze dne datum, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z 5.3.2020 C-679/18. Krajský soud v Ústí nad Labem vyjádřil ve svém rozsudku č.j. 11 Co 27/2023-118 ze dne 14.2.2023 tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z. s. ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023 lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z 11.1.2024, který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

11. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

12. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2021, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne 8. dubna 2020, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne 5. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne 20. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne 1. prosince 2020, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne 21.4.2016, Radlingerovi v. právnická osoba. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o. z., oproti staré úpravě v § 41 z. č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

14. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než částka a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše částka. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka (§ 122 odst. 3 cit. zákona).

17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. Podle § 122 odst. 1 písm. a) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

19. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení). Z publikovaných soudních rozhodnutí lze zmínit rozsudek Obvodního soudu pro adresa č.j. spisová značka ze dne datum, kde i v případě podnikatele hodnoceného jako slabší strana adhézní úvěrové smlouvy (k tomu obecně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019), byla smlouva shledána pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatnou i s ohledem na výši poplatku za sjednání a čerpání úvěru, který sám o sobě vedle požadovaných úroků a dalšího sankčního příslušenství s krátkou dobou splatnosti úvěru, dosahoval téměř výše úvěru.

20. Soud nemá za prokázané platné uzavření smlouvy o zápůjčce uzavřené v režimu spotřebitelského úvěru, jelikož nebylo doloženo, jak žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytovanou zápůjčku bez důvodných pochybností, když žalobkyní nebylo doloženo, jak zkoumala příjmy, výdaje i jiné závazky žalovaného, jak je ověřila. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno vztahující se k ověření úvěruschopnosti žalovaného, soud přitom dle závěrů judikatury v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru musí i bez návrhu zkoumat, zda k ověření došlo a zda zde podle předložené dokumentace nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet. Schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru se má posoudit na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze se spolehnout jen na údaje tvrzené žalovaným, nedostatečný je odkaz na provedení lustrací v registrech. Ochrana spotřebitele je zde ve veřejném zájmu, důkazní nouze a nemožnost ověřit dodržení ochrany věřitele vede k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a nastupuje povinnost žalovaného vrátit v přiměřené době jistinu. V souladu s judikátem NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina. V projednávané věci bylo výpisem z účtu prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši částka. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že svůj dluh vůči žalobkyni splnil, že mu povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku částka žalobkyni zaplatit. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť další nároky žalobkyně vycházejí z neplatné smlouvy; rovněž zamítl i nárok žalobkyně na úrok z prodlení, neboť žalovaný v prodlení s plněním není.

21. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť žalovaný v řízení zůstal nečinný a spor o přiměřenou dobu k vrácení rozhoduje soud k návrhu (§ 87 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť je to právě žalovaný, kdo měl ve věci převážný úspěch, v souvislosti s tímto řízením mu však žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.